Čís. 10030.

Sudiště podle § 81 j. n.
Jde o věcné právo k nemovitému statku podle § 81 j. n., domáháno-li se v žalobě v podstatě jen určení, že nemovitost jest prosta užívacího práva vykonávaného mimo smluvní meze a že žalovaný jest povinen vykliditi a odevzdati část nemovitosti, užívanou mimo tyto meze.
(Rozh. ze dne 25. června 1930, R I 431/30.)
Žalující obec domáhala se na československém eráru, by bylo zjištěno, že žalovanému nepřísluší, právo užívati některé z místností domu žalobkyně k jinému účelu než k účelu německé státní živnostenské školy, a by žalovaný byl uznán povinným vykliditi některé místnosti v domě žalobkyně. Proti žalobě, zadané na okresním soudě podle polohy věci, vznesl žalovaný námitku místní nepříslušnosti, již soud prvé stolice zamítl. Rekursní soud námitce vyhověl a žalobu odmítl. Důvody: Pro posouzení a rozhodnutí sporné otázky místní nepříslušnosti jsou rozhodnými údaje a návrhy žalující strany. Podle tvrzení žaloby vzala státní správa vyučovací počátkem školního roku 1919 bez schválení majitelky domu a aniž bylo provedeno řízení vyvlastňovací v užívání část místností v tomto domu, a to svémocně, pro veřejnou menšinovou školu národní pro děti české národnosti a používá místností těch až do dnes. Proto navrhuje žalující strana jako vlastnice domu především, by bylo zjištěno, že žalované užívací právo nepřísluší a ve spojitosti s tímto určovacím návrhem a jako jeho důsledek navrhuje, by bylo odstraněno toto protiprávní užívání místností, by byly vyklizeny a pro žalující stranu uvolněny. Z toho plyne, že žaloba má sloužiti za prostředek odvrácení svémocného a protiprávního prý užívání místností, o něž jde, a má za účel odstranění tohoto stavu. Z toho vyplývá, že důvod žaloby spočívá výhradně v tvrzeném, svémocném a protiprávním užívání těchto místností stranou žalovanou, nikoliv však v právu věcném, které by zakládalo místní příslušnost podle § 81 j. n., aniž v právu obligačním (v právu nájemním), o němž jednati a rozhodovati přísluší soudu v § 83 j. n. zmíněnému, soudu rei sitae, nýbrž v závazku ex
Civilní rozhodnutí XII. 60 delicto, pokud se týče quasi ex delicto, pro něž neplatí tato sudiště, nýbrž všeobecné sudiště žalovaného eráru (školní správy) podle § 74 j. n. čl. IV. čís. 1 uvoz. zák. k c. ř. s. a nařízení ze dne 4. června 1919, čís. 313 sb. z. a n.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Podle skutkových údajů žalobních a závěrečného návrhu má býti předmětem sporu užívací právo k domu č. 681 v D., jež bylo vloženo do knihy pozemkové jako služebnost volného a bezplatného užívání pro žalovanou stranu. Žalující obec tvrdí, že žalovaná strana používá řečené nemovitosti z části způsobem, odporujícím smlouvě a že si osobuje protismluvním způsobem užívání domu, tudíž věcné právo jí nenáležející. Podle konečného návrhu domáhá se žalobkyně podstatně jen určení, že nemovitost jest prosta užívacího práva vykonávaného mimo meze smluvní a že žalovaná strana jest povinna část nemovitosti takto užívanou vykliditi a uvolniti. Nejde o nárok obligační, nýbrž o věcné právo k nemovitému statku podle § 81 j. n.

Citace:

Čís. 10030.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 147-148.