Čís. 10171.

S odevzdáním pozůstalosti nelze čekati až do rozhodnutí sporů proti pozůstalosti.
Dědic ručí po případě za pozůstalostní dluhy, třebaže se v pozůstalostním řízení nevyskytly a třebaže snad jimi jest pozůstalost vyčerpána nebo jest předlužena.
(Rozh. ze dne 26. září 1930, R I 610/30.)
V pozůstalostní věci po Boženě F-ové vyhověl pozůstalostní soud návrhu dědice Antonína F-a, by bylo s odevzdáním pozůstalosti sečkáno až do právoplatného rozhodnutí sporů mezi Antonínem F-em a pozůstalostí o 271.978 Kč a o započtení 12.500 Kč dědičce Marii P-ové do jejího podílu. Důvody: Odevzdání pozůstalosti nelze toho času provésti, neboť, kdyby bylo vyhověno žalobě Antonína F-a, byla by pozůstalost předlužená a odevzdání bezpředmětné. Rekursní soud zamítl dědicův návrh a uložil pozůstalostnímu soudu, by v projednání pozůstalosti pokračoval. Důvody: Z pozůstalostních spisů vyplývá, že se všichni dědici k pozůstalosti po Boženě F-ové přihlásili výminečně s dobrodiním inventáře, jest tudíž první podmínkou odevzdání pozůstalosti, by byl o ní sepsán řádný inventář, by veškeré ii aktivní i pasivní jmění zůstavitelky bylo ke dni jejího úmrtí sepsáno podle předpisů pátého odstavce nesporného patentu z roku 1854. K tomuto patří i zjištění hodnoty pozůstalostního jmění při věcech nemovitých jich odhadem po rozumu §§ 102—104 nesp. řiz., které bylo pozůstalostním soudem ohledně domu čp. 903 právoplatně nařízeno, však dosud neprovedeno, a inventář dosud nebyl přijat na soud. V protokole ze dne 4. února 1929 jest sice poukaz na pozůstalostní inventář s udáním určitých aktiv a pasiv, zároveň jsou však v něm uvedena pod označením sporných otázek nová aktiva a pasiva, o nichž mělo býti rozhodnuto, zda do pozůstalostního soupisu náležejí čili nic. Dokud takto nebylo pozůstalostní jmění zjištěno, nelze pozůstalost jako takovou dědicům odevzdali. Podle ustanovení § 174 nesp. řízení jest pozůstalost odevzdati dědici (dědicům), když dědic své právo dědické náležitě vykázal a všechny jemu jako dědici náležející povinnosti splnil. Mezí tyto povinnosti nepatří však uspokojení pozůstalostních věřitelů, ať si věřitelem jest spoludědic neb osoba třetí. Otázka, zda Marie P-ová má si dáti včítati 12.500 Kč do svého dědického podílu, týká se výše pozůstalostních aktiv a práv dědiců, nikoli jejich povinnosti. V projednávaném případě jest jedinou povinností dědiců zaplacení neb zabezpečení dědických poplatků, v té příčině však odevzdání hledíc ke značné ceně nemovitostí a k možnosti zajištění dědických poplatků bylo by přípustné podle cis. nař. ze dne 15. září 1915 čís. 278 ř. zák. Neodevzdání pozůstalosti až do rozhodnutí sporů mohlo by snad míti význam při rozdělení pozůstalosti mezi nezletilé dědiíce. Než, hledíc k tomu, že ani odevzdání pozůstalosti nebrání věřitelům, pokud, jako v projednávaném případě, nebylo použito svolání pozůstalostních věřitelů, by své pohledávky kdykoliv neuplatňovafi, nemá vyčkávání s odevzdáním až po skončení sporu významu. Stěžovatelé poukazují k právoplatnému usnesení prvního soudu ze dne 30. března 1929, v němž se praví, že, pokud pozůstalost není spornou, bude podle zákona odevzdána. Pojem sporné a nesporné pozůstalosti není pozůstalostnímu řízení znám. Strany měly snad na mysli ony aktivní položky inventáře, na které nebyl čaněn dědici ani třetími osobami nárok, a pasivní položky, které uznaly. Takto děliti pozůstalost nelze, neboť splní-li dědic podmínky § 174 nesp. říz., má nárok na odevzdání pozůstalosti jako celku neb její poměrné části a ta jako celek musí mu býti odevzdána, ovšem s výhradou dohody o rozdělení pozůstalosti. Jmění pozůstalostní není jměním stálým, nýbrž měnícím se i co do aktiv, i co do pasiv a, je-li dokonce ohroženo spory, jako v projednávaném případě, jest celá pozůstalost jako majetková hodnota spornou ve smyslu názoru stran, což však podle názoru rekursního soudu není překážkou, by v pozůstalostním řízení nebylo pokračováno a pozůstalost nebyla odevzdána. Soud rekursní nemůže proto právoplatným usnesením prvého soudu o odevzdání nesporné pozůstalosti býti vázán. Podle názoru rekursního soudu není odůvodněn návrh dědice Antonína F-a na sečkání s odevzdáním pozůstalosti až do vyřízení jím zahájených sporů. Bylo by v rukou dědice, by zahajováním sporů oddaloval konečné vyřízení pozůstalosti. Není však oprávněn ani názor stěžovatelů, že lze pozůstalost odevzdávati po kusech. Soud rekursní pokládá proto návrh Antonína F-a za neodůvodněný, zamítl jej, zároveň však uložil prvému soudu, by bez ohledu na tento návrh v řízení pozůstalostním ve směrech výše naznačených pokračoval.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Prvý soud se usnesl, že s odevzdáním pozůstalosti bude sečkáno až do pravoplatného rozhodnutí sporů mezi Antonínem F-em a pozůstalostí o 271.978 Kč a o započtení 12.500 Kč dědičce Marii P-ové do jejího podílu, a odůvodnil toto usnesení tím, že odevzdání pozůstalosti nelze toho času provésti, ježto, kdyby bylo vyhověno žalobě Antonína F-a, byla by pozůstalost předlužena a odevzdání bezpředmětné. Proč má býti posečkáno též do vypočtení dědického podílu Marie P-ové vůbec neodůvodnil, a jeho rozhodnutí dalo by se v příčině té se zřetelem k předpisu §§ 790 a 793 obč. zák. stěží podle zákona odůvodniti. Důvody pro výrok o sporu Antonína F-a o 271.978 Kč vyvrátil v podstatě správně rekursní soud. Správnosti jeho rozhodnutí není na závadu vytýkaný rozpor se spisy ohledně provedení odhadu pozůstalostní nemovitosti, neboť jest pro otázku, zda soud má v pozůstalostním řízení pokračovati, úplně bez významu, zda odhad byl již proveden čili nic. Byl-li pravoplatně proveden, je o překážku méně, by pozůstalost nebyla odevzdána. Podmínky odevzdání pozůstalosti stanoví X. oddíl nesp. pat. a § 819 obč. zák. Ani tam ani v jiných předpisech není stanoveno, že musí býti zjištěn přesný stav dluhů a že předlužená pozůstalost nemůže býti odevzdána. O opaku svědčí jednak ustanovení § 105 nesp. říz., podle něhož mají dluhy býti v soupise uvedeny jen, může-li býti bez obšírných jednání a bez značné ztráty času objasněna výše a povaha pozůstalostních dluhů, jednak ustanovení §§ 531, 532, 547, 801, 813 až 815 a jiných obč. zák. o pojmu pozůstalosti, dědického práva a dědictví, o účinku přijetí dědictví a dědických přihlášek, zejména dědické přihlášky bezvýhradně, o svolání věřitelů pozůstalosti a jeho účincích a pod. Z ustanovení těch plyne mimo jiné, že dědic po případě ručí za pozůstalostní dluhy, třebaže. se v pozůstalostním řízení nevyskytly a třebaže pozůstalost jest jimi snad vyčerpána nebo jest předlužena. Obavy hmotné škody, ke kterým stížnost poukazuje, bude-li odevzdána pozůstalost před zjištěním jejích dluhů, jsou liché, ježto obávaným následkům lze čeliti opatřeními před odevzdáním dědictví, poskytnutými v §§ 811 a násl. obč. zák.

Citace:

Čís. 10171. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 410-412.