Prof. Miloslav Stieber šedesátníkem. Není tomu dlouho, co oslavovali jsme šedesátiny prof. Kadlece. Téměř právě za měsíc slaví své šedesátiny druhý badatel v oboru dějin práva ve střední Evropě — prof. Stieber a my připojujeme se k oslavě jeho stručným článkem. Ač prof. .Stieber jest profesorem téhož předmětu jako prof. Kadlec, liší se od něho svým zvláštním pojetím i metodou. Stal-li se prof. Kadlec budovatelem dějin veřejného práva ve střední Evropě, jest prof. Stieber zakladatelem badání o dějinách soukromého práva ve střední Evropě.
Prof. Stieber narodil se 16. února 1865 ve Slaném, kdež po studiu na gymnasiu v Praze a na právnické pražské fakultě stal se advokátem. Stal se tudíž praktikem a bohatá prakse advokátní prospěla nesporně jeho hí dání historickému. Neboť prof. Stieber jest v prvé řadě právním historikem, ale prakse jeho poskytla mu vzácný dar: bráti zřetel při líčení historickém též k nynějšímu právnímu vývoji. To jest směr, kterým beře se ve svých pracích při všem svém badání. Již v prvém velkém svém díle »K vývoji správy« (1901) jest to patrno. Neboť jak podtitul ukazuje: »Vliv českých živlů na správu v Dolních a Horních Rakousích a její význam pro rakouský exekuční proces« všímá si autor tu nejen dějin, nýbrž přihlíží i k právu modernějšímu i modernímu, k němuž naši historikové právníci ještě nepřihlédli. Ač habilitoval se prof. Stieber pro dějiny německého práva (o osudu svého habilitačního spisu napsal zajímavý článek do Památníku Všehrdu), přece zabývá se téměř výhradně právem českým. Jak učinil v prvém svém spisu, zkoumá však při svém studiu práva českého vlivy cizí, ale přihlíží i k vlivům, kterými působilo právo české na práva jiná zvláště na právo v zemích rakouských. Z této snahy vyplynul také dodatek ku zmíněnému spisu jeho, v němž Stieber řeší otázku, kdy povstalo kratší znění rakouského zemského práva. Prof. Stieber vystoupil tu s tvrzením, že kratší znění zemského práva rakouského, kteréž kladlo se obyčejně do r. 1237, jest mladší než t. zv. delší znění. Tuto otázku rozvinul prof. Stieber později r. 1905 ve spise »Das österreichische Landrecht und die böhmischen Einwirkungen auf die Reformen König Ottokars in Oesterreich«. V tomto díle rozvádí a doplňuje názory vyslovené v doplňku svého prvého díla a polemisuje se zdarem s badateli německými Luschinem a Sieglern. A opět jsou tu celé partie věnovány českým právním dějinám, kterým svými poznatky velmi záslužně prospěl.
Dalším velkým dílem prof. Stiebra jsou »České státní smlouvy. Díl I. Od Přemysla Otakara II. do založení říše Habsburské«. Jest to dílo, které zabývá se předmětem u nás dosud naprosto netknutým. Spis vznikl při badání meziměstských právních styků a bedlivým zpracováváním této otázky prof. Stieber položil základ ku dalšímu probádání mezinárodních styků českých králů a české koruny. Ze zpracování jest patrno, jaké množství pramenů autor probádal, vydaných i rukopisných. Jest nesporno, že v druhé části své knihy sestavuje celé mezinárodní právo české. Kniha tato byla prof. Stiebrem opět přepracována a doplněna a vydána německy »Rohmische Staatsverträge« r. 1912, čímž opět prof. Stieber prospěl české vědě šíře výsledky badání svého i do ciziny. Přepracováním vytvořil také dílo nové, lišící se od prvého.
Stieber se zvláštní zálibou zabývá se právními instituty, které zůstaly dosud nepovšimnuty, proto bud, že odpuzovaly neobyčejně těžko pochopitelným vývojem, buď, že vůbec si jich nikdo nevšiml pokládaje je za méněcenny Stieber vytesává tyto instituty ze zapadlých koutů právních památek a staví je pak v jasných rysech překvapeným čtenářům před zraky. Není pochyby, že každá práce prof. Stiebra jest jen výsledkem neobyčejného zájmu. Kdo studuje díla Stiebrova, pochopi, co měl na mysli, když v předmluvě svého prvého díla pravil: »... probíraje se tištěnými i netištěnými listy, nalézal jsem vždy nový a nový půvab a měl novou a novou radost, že přede mnou rostou obrysy ústavů a zřízení zapomenutých a nevzpomínaných«.
Z této zvláštní záliby vznikly pak práce: »Terminus monere« (Sborník věd práv. a stát. III.), kteráž jest příspěvkem ku výkladu desk půhonných, právě tak, jako práce »Počátky prenotace« (Sbor. v. pr. a st. III.), jest opět příspěvkem ku poznání zemských desk.
I zanedbaný odbor procesního práva českého našel v Stiebrovi nadšeného pěstitele v díle »Soud hraničný« (1914). Z tohoto oboru právního napsal prof. Stieber ještě práci »Zhanění a odvolání« (Sbor. v. pr. a st., 1915), která jest ovšem založena na širokých základech srovnávacích.
Pracuje pro prvý sjezd právnický prof. Stieber vypracoval referát o »Ručení za škody z poklesků úřednických«. Práce tato jest charakteristickou také pro vědecké badání z jiné stránky, než jsme nahoře uvedli. Jak jsme se zmínili, prof. Stieber nezapomíná také na svou praksi, což jeví se zájmem o moderní právo. S vylíčením moderního práva spojuje pak úměrně i vývoj historický. Uvedená práce jest toho příkladem. Ze zájmu o moderní právo vznikla pak práce »Uhražovací kapitál služebností a reálních břemen« (1902), »Původ a povaha úkojného práva dle rak. exek. řádu« (Sbor. v. pr. Pocta Randova) a pak »Právní povaha vlastníkovy hypotéky (1922). I v problémech moderního práva prof. Stieber projevuje zvláštní zájem o instituty, které jiného badatele by snad odpudily svou složitostí a obtížemi při jejich řešení. Prakse spojena s historickým badáním mu tyto obtíže ulehčuje. Prof. Stieber také jako znalec občanského práva zasedá v komisi pro reformu občanského práva.
Jak řečeno shora, prof. Stieber stal se zakladatelem oboru dějin soukromého práva ve střední Evropě. Vydal tu učebnici pro posluchače založenou nejen na literatuře, nýbrž i na badání pramenném. Z oboru tohoto uvésti jest také článek: »Systematika zákonníků střední Evropy (Sbor. v. pr. a stát., 1922).
Bylo by tu možno uvésti ještě jiné práce prof. Stiebra. Třeba však jen ještě upozorniti a zvláště zdůrazniti, že Stieber celým svým dílem jest osobností vynikající a svým zpracováním i slohem badatelem svérázným. Prof. Stieber, klade velký důraz na zpracování i na jasnost výrazu, vliv to opět neobyčejně jemného právnického postřehu, kterého zvláště civilistovi jest třeba. A tím prof. Stieber jest stejně vynikajícím, jako historikem právníkem. Rauscher.