Stieber, Miloslav: Vývoj a právní povaha vlastníkovy hypoteky. Praha: Nákladem vlastním, 1922, 248 s.
Authors:
= Stieber, Vývoj a právní povaha vlastníkovy hypotéky (1922)
PDF

§ 10. Zákonodárné přípravy.


Jakousi přípravnou formu vlastníkovy hypoteky v poznámce pořadí pro příští zápůjčku zavedl v Rakousích pod Enží, nad Enží a v Solnohradě zákon ze dne 12. srpna 1851 č. 184 ř. z. Notářský řád ze dne 29. září 1850 č. 368 ř. z. předpisoval ve svém § 3, že zápisy do veřejných knih mají se díti pouze na základě notářských spisů anebo veřejných listin. Poněvadž však při dlužních úpisech teprve po jejich zapsání do veřejných knih valuta jejich byla vyplácena, nemohli notáři dlužní listy o zápůjčkách sepisovati, poněvadž v notářských spisech vyplacení zápůjček potvrzovati nesměli. Nařízení ze dne 12. srpna 1851 č. 184 ř. z. pro svrchu uvedené země vydané mělo těmto svízelům odpomoci. Připouštělo poznámku pořadu pro zápůjčky, které se měly uzavříti. Musilo však již jméno věřitelovo býti uvedeno. Obmezení toto odpadlo v nařízení pro uherské země ze dne 4. srpna 1859 č. 147 ř. z. Byl to vzor pro pozdější poznámku pořadu v § 53—55 knih. zák. Podle výslovného znění cit. zákona (§ 6) mohl do lhůty 60 dní v pořadí poznámky pořadu zapsati právo zástavní každý vlastník, na něhož nemovitost mezitím byla převedena.1 V těchto případech nejde tedy o vlastníkovu hypoteku již hotovou. Je zde pro ni teprve zřízeno pořadí. Pořad, který se pro ni zakládá, zjednává jí v knihách pozemkových místo. Vlastník jím však dle své vůle disponuje.
Také založený již pořad zástavního práva, které se mezitím vymazalo, chtěl se pro novou pohledávku rakouským zákonodárstvím zachovati. Když podávána byla r. 1869 v panské sněmovně předloha nyní platného knihovního řádu, byla v jejím § 16 za poznámkou přednosti (nyní § 30) zařaděna poznámka výhrady pořadí (Anmerkung des Vorbehaltes der Rangordnumg) vymazaného práva zástavního (pro pohledávku novou. Hypotekární dlužník mohl za ni žádati před tím, než výmaz práva zástavního byl vložen a vložiti do 60 dnů nové právo zástavní v pořadí vyhraženém.2 Právnická komise panské sněmovny poznámku tuto odmítla. Byla jí polovičním opatřením a odporovala platné soustavě hypotekární.3 Člen komise svob. pán Symonowicz podal pro poznámku minoritní votum a hájil je při debatě. Mínění jeho zastával i Pratobevera a ministr spravedlnosti Herbst. Odpůrci trvali na akcessorní povaze práva zástavního a poukazovali na naději zadních věřitelů, že pohledávka, která jim předchází, časem bude zaplacena. Symonowicz spatřoval v tom výhodu, ponechá-li se dlužníkovi staré místo, aby ho pro sebe užil, peníze si opatřil a tak exekuci a kridě ušel, Herbst citoval příslušný § pruského návrhu o vlastníkově hypotece a dluhu pozemkovém. Předloha nejde tak daleko. Chce pouze to provésti, co se fakticky děje, když totiž dlužník cessionáře najde. V takovém případě odstupuje hypotekární věřitel svou pohledávku. Jsou však věřitelé hypotekární, kteří ze zlomyslnosti, svévole aneb z té příčiny, aby držitele hypoteky zničili, k tomu nepřivolí. Chtějí exekvovati. Proč by nemělo to, co všichni konají a co vlastně jen v jiné formě se děje, nyní také v legální formě se díti? Osnova není v odporu s řízením hypotekárním. Při důvěře v knihy pozemkové nabývá se pohledávka i zaniklá, proč by to nemělo platiti i pro dlužníka, na kterého přece v první řadě třeba hleděti! Nikdo se tím nepoškodí, naopak mnoho výhod se získá. Zadní věřitelé nemohou zabrániti, aby pohledávka nebyla postoupena, stejně nic se na ní nezmění, zůstane-li v rukou dlužníka. Hypoteka se tím nepohorší. Nabude-li se hypoteka v naději, že stoupne v hodnotě, ježto kolem pojede dráha nebo na blízku bude stavěti se továrna, nedává sklamaná naděje žádného nároku na náhradu. Tak i vyhlídka, že předchozí pohledávka bude uspokojena a zanikne, nemůže býti rozhodnou. Věřitel nemá žádného práva na postup. Toto právo i dlužník může zmařiti, že jeho pohledávku zaplatí. Věřitel zadní nemá práva na postup, má jen právo nástupu na místo vskutku uvolněné. Není však překážky, aby zákon tento nástup oddálil. Osnova omezuje to na 60 dní, a tím padá všechno nebezpečí zneužití. I dnes se to jíž všude děje. Zhotovují se listiny, které pravému stavu věci neodpovídají, a praktická potřeba nutně k tomu vede. Upraví-li se však to zákonem, přijde věc do knih, jak se jeví ve skutečnosti, a v tomto jest podstatný pokrok. V závěrku upozorňuje Herbst, že sněmovna přijala poznámku pořadu a že v podstatě poznámka tato rovná se poznámce, která má býti usnesena. Jest to stejné, zachová-li se pořadí pohledávce před pohledávkami, dosavade nezapsanými, aneb užije-li se k tomu pohledávka, budoucně zapsaná, ostatním budoucně zapsanými předcházející. Minoritní návrh Symonowiczův byl však dne 22. března 1870 zamítnut a dnešní znění § 30. knihov. zák. o poznámce přednosti přijato.
Vlastníkova hypoteka musela býti spatřována také podle § 50 zák. ze dne 19. května 1874. č. 70 ř. z. v zástavními právu dráhy pro prioritní železniční obligace. Toto zástavní právo musí býti zřízeno dříve, než tyto obligace přijdou do oběhu. Tedy pokud je má dráha ve své držbě, má zástavní právo na své vlastní věci.4 Vlastníkova hypoteka jeví se dále v zástavním právu, které dlužník zřídí pro majitele dílčích dlužních úpisů podle § 13 zák. ze dne 24. dubna 1874 č. 49 ř. z. Úpisy tyto nesmějí býti dříve vydány, pokud zástavní právo není pro ně na zastavených objektech zapsáno., Získá-li jednotlivec dílčí dlužní úpis, získá i zástavní právo (§ 13). Zástavní právo zapíše se všeobecně pro pohledávky z těchto dlužních úpisů. Pokud se dlužníkem nevydají, je tu vlastníkova hypoteka.5 Naproti tomu nelze vlastníkovu hypoteku spatřovati ve vojenské svatební kauci, již vlastník na svém majetku pojistil. Zajišťujeť tato kauce vedlejší příjem a případně výživu vdovy. Není tedy zřízena pro vlastníka a nepodléhá také jeho disposici.6
Další průprava vlastníkovy hypoteky připojuje se ke konversi soukromých pohledávek. Konverse tato vyšla z konverse dluhů státních. Stát chtěl jí ulehčiti úrokové břímě svých dluhů. Konversí soukromých pohledávek chtělo se ulehčiti úrokové břímě dluhů soukromých. Státní správa vyšla jim vstříc, osvobozujíc konverse od kolků a poplatků.7 Ve schůzi říšské rady dne 9. prosince 1880 vyzývá hr. Hohenwart vládu, aby ještě v IX. zasedání podala předlohu zákona, kterým by se polepšilo povážlivé postavení selského, lidu. Min. předseda, hr. Taaffe zodpověděl toto vyzvání ve schůzi dne 25. ledna 1881. Jedna z příčin, proč je selský lid zadlužen, jest vysoký úrok jeho dluhů. Vláda chce proto ulehčiti konversi selských dluhů v dluhy s nižší mírou úrokovou a sleviti z ní poplatky.8 Vynikající úvěrní ústavy rakouské, tak rakouskouherská banka, kreditní ústav pozemkový a banky haličské jsou ku snížení úrokové míry ochotny.9 O konversi snaží se obzvláště haličské volební okresy. Na říšskou radu podává se za tím účelem 51 petic. V poslanecké sněmovně dne 30. března 1881 činí hr. Starzeński dotaz na min. financí Dunajewského, jak se má věc s poplatkovou úlevou při konversi. Poslanecká sněmovna odkazuje dotaz poplatkovému výboru.10 Návrh jeho přijímají obě sněmovny11 a stává se z něho zákon ze dne 11. června 1881 č. 59 ř. z. Zákon tento má ráz výjimečný. Finanční správa skýtá jím pro konversi poplatkové výhody. Chce ji vyvolati. Jak se má prováděti, o tom se však nevyslovuje. Není to také úkol zákona. Jeť to pouze zákon poplatkový. Prakse provádí konversí, je-li zde nový věřitel, cessí. Než již průvodní poznámky osnovy zmiňovaly se o tom, že stará položka může se vymazati a nová zapsati.12 V zákoně samém osvobozovala se od poplatků kvitance, vtělí-li se do pozemkových knih za stejný obnos nové právo zástavní. (§ 1 odst. 1.). Toto nové vtělení bylo patrně jen tehdy možno, nenásledovaly-li nové závady za zástavním právem, které se vymazalo. Konverse musila vésti také ke formám knihovním. Běžné formy nemohly jí vyhověti. Brzy pociťovalo se to i v praksi. Peněžní ústavy skoro bez výjimky žádaly, aby se při konversích zapsalo zástavní právo za pohledávku novou na základě nových dlužních úpisů. I bylo třeba,, aby se závady mezi starým a novým právem zástavním buď vymazaly nebo před nimi přednost získala. Poněvadž to namnoze nebylo možno, minulo se poplatkové dobrodiní pro konverse svého cíle. I bylo nutno, aby se konverse umožnila novou formou knihovní.13 V Krakově, kdež dříve platil »code civile«, připadlo se na myšlenku, aby se knihovní obdobou francouzské »subragace« dle čl. 1251 cod. civ. odpomoc zjednala.14 I vyzval r. 1882 haličský sněm vládu zvláštní resolucí, aby ke knihovnímu zákonu podala zvláštní novelu o knihovní subrogaci dle čl. 1251 cod. civ., ve velkovévodství krakovském kdysi platného. Vláda však přenechala, iniciativu poslancům haličským.15 V poslanecké sněmovně podává tedy dne 16. února 1883 Dr. Raczyński návrh zákona, kterým mají býti předpisy knihovního zákona ze dne 25. července 1871 č. 95 ř. z. o knihovních poznámkách rozšířeny. Byla to poznámka konverse, zachovávající do 60 dnů pořadí práva nevymazaného novému právu za pohledávku hypotečního úvěrního ústavu, spořitelny a ústavu ve veřejné správě nebo veřejného účtování, jakož i podobného fondu, je-li úrok nové pohledávky trvale snížen.16 Odůvodňuje svůj návrh v poslanecké sněmovně ukazoval Raczyński na přechod zástavního práva při novacích dle § 1378 o. z. o. a na svrchu uvedený § 16 o poznámce výhrady pořadí pro novou pohledávku, navrhované při knihovním zákoně.17 Návrh Raczyńského přikázán byl justičnímu výboru.18 Tento uvažoval zase o tom, aby obnovil se § 16, jejž panská sněmovna dne 22. března 1870 odmítla. Než nepřistoupil na to, poněvadž platné právo stojí na zásadě, že zástavní právo je accessorium pohledávky. § 16 zavedla by se do něho jemu odporující novota. Výbor se také obával, že by postavení zadních věřitelů ještě více se pohoršilo. Této nové formy ještě snáze, než se děje cessemi, dalo by se zneužívati ke konversi zaplacených, ale nevymazaných pohledávek. Samostatný návrh, který justiční výbor vypracoval, v jakési tuše příštího vývoje, předstihuje již účely konverse. Knihovní formy, které navrhuje, nejsou vázány na to, aby nová pohledávka měla nižší úrokovou míru než pohledávka stará. Jen to má býti z listiny patrno, že zápůjčka byla u určitých ústavů kontrahována, aby jí zaplacena byla pohledávka stará. Knihovní forma je hypotekární sukcesse. Provádí ji vlastník nebo s jeho svolením někdo jiný. Nově vtělené právo zástavní má míti pořad starého práva zástavního, vymaže-li se toto současně se zápisem nového anebo aspoň do 60 dnů po provedení poznámky, že nové právo zástavní, vstupuje v pořadí starého, jakmile se toto vymaže.19 Tato poslední forma stižena byla tím, že při včasném podání žádosti za výmaz starého práva zástavního, musilo býti ještě zvlášť vysloveno, že nové zástavní právo v pořadí starého vstupuje.20 Justiční výbor řešil ve svém návrhu i případy superkondikcí21 a simultánního zavazení22 při starém právu zástavním. Poslanecká sněmovna návrh justičního výboru dne 24. května 1884 v druhém i třetím čtení přijala.23 Panská sněmovna přikázala návrh poslanecké sněmovny právnické komisi. Tato vyslovila se proti návrhu. Zdálo se jí, že výhrada knihovního pořadí práva zadních věřitelů příliš se dotýká, a naopak, že není dostatečného důvodu, aby se tato výhrada jen některým věřitelům skytala, jiným však odpírala. Navrhla protož, aby panská sněmovna přes návrh poslanecké sněmovny přešla k dennímu pořádku. Zároveň však vyzvala vládu, aby sama podala pro konversi hypotečních kapitálů s vysokými úroky návrh zákona, který by se se zákonem knihovním, pokud možno, formálně i materielně shodoval.24 Debata, která o tomto návrhu právnické komise dne 27. února 1885 v panské sněmovně se rozpředla, vynesla mnohé i pro konversi, i pro vlastníkovu hypoteku. Proti návrhu mluvil Jiří kníže Lobkovic. O návrhu poslanecké sněmovny vyslovilo se v soukromém rozhovoru, že se hodí jen na poměry jedné země. Řečník promlouvá však o stejných poměrech v Čechách. Dlužní 5%ní úpisy hypoteční banky stojí nad pari. Hypoteční banka má právo vydávati úpisy 4%ní, kterých však lze užíti jen při nových zápůjčkách. V osnovu nového statutu hypoteční banky pojal se také předpis, že zadní věřitelé v konversi svoliti musí, a že svolení toto majitel hypoteky musí si od nich opatřiti. Dle zprávy komise hypoteční banky ze dne 7. srpna 1883 zamýšlí však vláda ulehčiti konversi zachováním pořadí starých pohledávek poznámkou konverse. Při debatě vzpomínal i správce ministerstva spravedlnosti baron Pražák zase § 16 knih. zákona, panskou sněmovnou odmítnutého. Vláda jím chtěla již tehdy vyhověti nutkavé potřebě, aby se vysoké úroky pohledávek v nižší konvertovaly. Neopomenul také připomenouti, že v justičním výboru poslanecké sněmovny poslanec, který místo Raczyńského referát převzal, reasunování § 16 žádal. Vláda přispívala justičnímu výboru blahovolnou pomocí. Ve zvláštní anketě vyslechla vrchní zemské soudy, které se pro návrh vyslovily.25 Velice významné bylo i proslovení samého zpravodaje panské sněmovny. Převzal jej, nikoli s nadšením kníže Lobkovic, chtěje loyálně zastávati návrhy komise. Účel, který se navrhuje poslaneckou sněmovnou, jak uváděl, může se dosáhnouti samostatnou hypotekou podle, jejího vzoru v Meklemburku, Bremách a Lubeku, hypotekární sukcessí anebo přepisem zaplacené hypoteční pohledávky na své jméno.26 Panská sněmovna návrh komise přijala.27
Vláda, vyhovujíc výzvě panské sněmovny, podala v této sněmovně dne 16. února 1886 novou předlohu »o knihovním zápisu nového práva zástavního v pořadí práva zástavního již váznoucího«. Přijala návrh poslanecké sněmovny za svůj, jednak jej zlepšujíc a jednak zhoršujíc. Zlepšila jej, vyloučivši obmezení jeho pouze na jisté ústavy. Zhoršila jej, skytnuvši zadním věřitelům pro rozvrh nejvyššího podání právo odporu proti novému právu zástavnímu z důvodu, který proti starému zástavnímu právu mohl býti vznášen. V motivech vrací se vláda zase k odmítnutému § 16, ale nechce jej obnoviti. Účel návrhu Raczyńského, k němuž předloha poukazuje, byl pouze, aby se konverse ulehčila.28 Panská sněmovna přikázala osnovu právnické komisi, která ji přepracovala. Z osnovy »Gesetz vom... betreffend die grundbücherliche Eintragung eines neuen Pfandrechtes in der Rangordnung eines bereits haftenden Pfandrechtes« stala se nyní osnova »Gesetz vom... betreffend die Convertierung von Hypothekarforderungen der zur Ausgabe von Pfandbriefen berechtigten Anstalten und die grundbücherliche Eintragung eines neuen Pfandrechtes in der Rangordnung eines bereits haftenden Pfandrechtes«.29 Právnická komise panské sněmovny spojila ve svém návrhu obé, i konversi, i vklad nového práva zástavního v starém pořadí, ale v jiných formách a v starém obmezení na ústavy. Konverse pohledávky některého ústavu s vyššími úroky na pohledávku téhož ústavu s úroky nižšími provádí se poznámkou v knihách pozemkových.30 Zápis práva zástavního za novou pohledávku v pořadí práva zástavního za pohledávku starou provádí se za současného výmazu práva zástavního za tuto pohledávku aneb což bylo významnou novotou návrhu, zápisem nového práva zástavního v pořadí práva zástavního za pohledávku starou pod tou výminkou, že zapisované právo zástavní nabývá účinnosti, vloží-li se výmaz práva zástavního za pohledávku starou do šesti měsíců.31 Hlavním vodítkem bylo právnické komisi při tomto návrhu, aby nebylo užito zaplacených již pohledávek ani ke konversi, ani ku zápisu nového práva zástavního v pořadí práva starého. Jiné náhledy chtějí hypotekární úvěr mobilisovati, zástavní zápis od každé konkretní, jeho podklad tvořící pohledávky vyprostiti, zásadu, která v § 449 o. z. o. je vyslovena, zrušiti a v rakouském právu knihovním radikální novotu zavésti, jak byla zamýšlena v § 16 vládou navrženého knihovního zákona, v panské sněmovně však odmítnuta.32 Osnova má však na mysli, jak praví, »den realen Bestand« pohledávky.33 To ji vede také k tomu, že obmezuje konversi pouze na ústavy, které mají právo vydávati zástavní listy a zápis nového práva zástavního v pořadí starého na tyto ústavy a dále na ústavy, pod veřejným dohledem stojící a podle stanov úvěrní obchody provozující. Ale ani tato jejich vlastnost jí nedostačuje. Žádá ještě u každého z těchto ústavů, aby připojily ku knihovní žádosti legalisovaný výtah ze svých knih o skutečné výši konvertované nebo vymazané pohledávky.34 Vynikajícím zástupcem samosprávy Jiřím knížetem z Lobkovic musil pak k tomuto jejímu požadavku v plenu panské sněmovny dne 11. května 1888 býti navrhován dodatek, aby zůstalo při ulehčení legalisace podle zákonu ze dne 4. června 1882 č. 62 ř. z., kde jde o dohled zemí a okresů.35
V něčem nelpí právnická komise na »skutečném stavu« pohledávky. Chce chrániti zájem zadních věřitelů, ale při tom béře ohled na to, že zástavní listy s nižším úrokem budou kursovně převyšovati konvertovanou pohledávku s vyššími úroky. I má, jak praví, ve svém návrhu »zur Sicherung der nachfolgenden Gläubiger« předpis, že nová pohledávka může starou o 5% převyšovati.36 Formálně vadný je v tomto návrhu předpis, že po včasně podané žádosti za výmaz starého práva zástavního soud v povolovacím výměru vyslovuje, že nové právo zástavní stalo se účinným. Splnění výminky nastupuje samo sebou, a není k tomu třeba žádné deklarace materielního práva úřadem, který zápis povoluje.37 Z dřívější osnovy s malou změnou přešly do nového návrhu i předpisy o superkondikcích a simultánním zavazení starého zástavního práva.38
Panská sněmovna se svrchu uvedeným dodatkem Jiřího knížete Lobkovice návrh zákona ve schůzi dne 11. května 1888 ve třetím čtení přijala.39 To stalo se na návrh justičního výboru40 dne 2. června 1888 také v poslanecké sněmovně.41 Když se mu dostalo sankce, stal se zákonem ze dne 14. června 1888 č. 88 ř. z. Pro knihovní formy, které se pro konversi vytvořily, vyšel zákon o konversi z poplatkového zákona ze dne 11. čevna 1881 č. 59 ř. z. Osvobozování poplatků pro konversi šlo odtud svou samostatnou cestou.42 Skýtalo se jen na čas, až zákon ze dne 22. února 1907 č. 41 ř. z. stanovil je všeobecně pro budoucnost vůbec.
Když se dne 6. prosince 1899 jednalo v poslanecké sněmovně o další prodloužení poplatkových výhod pro konversi, usnesla se tato sněmovna na resoluci, aby vláda podala novou předlohu konversního zákona.43 Vláda podává takovouto předlohu této sněmovně dne 20. září 1905.44 Trvá v ní zase na akcessoritě zástavního práva.45 Obmezuje však vklad nového práva zástavního v pořadí starého jenom na účely konversní. Nová pohledávka musí býti nejméně o 1/8% nižší, umořitelna a věřitelem, není-li to sirotčí pokladna nebo spořitelna podle regulativu, nevypověditelna. Konverse snížením úrokové míry děje se u ústavů, oprávněných ku vydávání zástavních listů, poznámkou konverse. Konverse vkladem nového práva zástavního v pořadí starého mmůže se provésti kterýmkoli dlužníkem a kterýmkoli věřitelem. Faktický stav staré pohledávky prokazuje ústav, pod veřejným dohledem úvěrní obchody provozující, výpisem ze svých knih, jako v zákoně dřívějším, soukromníci, uvádějíce skutečný obnos staré pohledávky v dluhopise. Konvertuje-li se zástavními listy krytá pohledávka, která dílčími splátkami byla částečně již uplacena, může nová pohledávka zbytek staré o 8% převyšovati. Zadní věřitelé mohou nové právo zástavní v pořadí starého podle čl. XXVIII. uvoz. zák. k ex. ř. a podle § 128, 165 a 213 ex. ř. vzíti v odpor, bylo-li jim a novému věřiteli, když pohledávka jejich vznikla, známo, že stará pohledávka již zanikla, pohledávku, na niž vydány byly zástavní listy, však takto v odpor bráti nelze. Šestiměsíční lhůta pro výmaz starého práva zástavního mohla se z jistých důvodů o dalších šest měsíců soudem prodloužiti.46 Poslanecká sněmovna přikázala osnovu justičnímu výboru, který ji s nepatrnými změnami, schválil.47 Takto změněná byla pak přijata dne 12. ledna 1907 ve sněmovně poslanecké48 a dne 28. ledna 1907 také ve sněmovně panské.49 Otázka vlastníkovy hypoteky byla při jednání o tomto zákoně přetřásána jak v poslanecké, tak v panské sněmovně. Při debatě ve sněmovně poslanecké,brojil. Dr. Ofner proti odporu zadních věřitelů vůči konvertované pohledávce, poukazuje na německou vlastníkovu hypoteku. I v justičním výboru projevil se názor, aby se toto německé stanovisko přijalo. Výbor podrobil se však přání ministerstva spravedlnosti, aby tato otázka ponechána byla reformě občanského zákonníka.50 Do něho bude se museti pojati, jak vyslovil se ministr spravedlnosti Klein, i disposice vlastníkova zástavní položkou.51 Tytéž pochybnosti vzešly i v právnické komisi panské sněmovny. Uvažovalo se o tom, zda by nebylo lépe, aby se zákon přepracoval a právo zadních věřitelů na postup odmítlo. Zadnímu věřiteli dostává se vzestupem zisku beze vší protináhrady. Právo vzestupu brání vlastníkovi, aby svého vlastnictví plně využil. Hypoteky, které snad s těžkými obětmi zaplatil, nemůže užíti, aby lacinější kapitál získal a zadní vysokoúročnou tíživou hypoteku zaplatil. Musí-li se jen na to dívati, jak zadní věřitelé vzestupují, béře se mu všechna pobídka, aby přední hypoteku vyplatil. Z legislativně politického stanoviska je pouze a jedině správné, aby každá hypoteka obdržela své určité místo. Ani rakouská pravověda nezná práva zadních věřitelů na vzestup, nýbrž jen právo, aby při rozvrhu nejvyššího podání, tedy v jakémsi partielním konkursu pravost a pořad súčastněných věřitelů brali v odpor. Právo zadních věřitelů na vzestup podle rakouského práva také ani neexistuje. Mohouť přední věřitel a vlastník ujednati, aby zástavní právo za zaplacený dluh se nevymazalo, a mohou je převésti dále cessí anebo na jinou svou pohledávku. I v právnické komisi panské sněmovny žádal ministr spravedlnosti, aby se tato otázka při zákoně konversním neřešila. Revisi občanského zákonníka musí býti vyhraženo, aby system pevných míst hypotečních, který ministr také zásadně za správný a žádoucí považuje, do rakouského práva zavedla. Ve vedlejším zákoně, jako je zákon konversní, bylo by povážlivé, tak důležitou otázku rozhodnouti, která do hypotekárního úvěru a exekučního práva tak hluboce zasahuje. Osnova sama vyšla již principu pevných míst tím vstříc, že zadní věřitelé musí dokazovati, ze měli vědomost o indebitní přední pohledávce, chtějí-li provésti svůj odpor. Nová konstrukce zákona konversního v souhlase se systemem pevných míst musí se tedy až budoucnosti vyhraditi.52
Sankcí císařskou stalo se usnesení obou sněmoven zákonem ze dne 22. února 1907 č. 48 ř. z. Do něho přešly s dřívějších osnov také předpisy o nadzástavním a simultánním zavazení starého práva zástavního.53 Slibovanou reformu občanského práva zahájila vláda v panské sněmovně návrhem novely k občanskému zákonníku roku 1907,54 kterou následkem uzavřeni říšské rady předložila beze změny téže sněmovně také r. 1909,55 v XX. zasedání pak r. 190956 a v XXI. zasedání r. 1911.57 Vlastníkova hypoteka byla tu pořádána v 5. titulu pod názvem »Verfügung des Eigentümers über die Hypothek« v §§ 63—69.58 V motivech označuje se toto »Verfügungsrecht« jako »Eigentümerhypotek«.59 Disposice hodnotou, která se při zastavené nemovitosti zánikem zástavní položky uvolní, dává vlastníkovi jeho právo materiální.60 Vlastníkova hypoteka osnovy je vybudována jednak na základě německém, jednak na domácích základech zákona konversního, jednak na § 16 návrhu knih. zákona, který panská sněmovna odmítla.61 Objevuje se nám v pateré způsobě: 1. při konfusi,62 2. při zániku pohledávky,63 3. při konversi pohledávky s úroky vyššími v pohledávku s úroky nižšími,64 4. při zachovánj pořadí vymazaného práva zástavního,65 5. při vkladu nového práva zástavního v pořadí starého, vloží-li se jeho výmaz do šesti měsíců.66 Těchto pět forem dá se však zařaditi do tří skupin. Vlastník buď nabývá práva zástavního anebo zřizuje pro ně zástavní místo anebo je společně s věřitelem převádí na konvertovanou pohledávku (§ 67). Při konfusi zániku pohledávky ho nabývá a může při zániku pohledávky na sebe dáti přepsati. Při výhradě pořadí a zápisu v pořadí je převádí.67
Podle doslovného znění osnovy nabývá vlastník pouze zástavního práva bez pohledávky.68 Při konfusi a při přepisu na své vlastní jméno může se však od něho nebo exekucí proti němu na někoho třetího převésti. Pro zástavní právo bez pohledávky nebylo v knihovním řádě posavad žádné formy. Podle § 14 kn. ř. může zástavní právo býti zapsáno »nur für eine ziffermässig bestimmte Geldsumme.« Při konfusi je to ostatně samozřejmo, že zůstává právo zástavní i nadále zapsáno za vlastníkovu pohledávku. Tato podle § 1446 o. z. o. vůbec ani nezaniká. Má-li vlastník podíle § 63 osnovy právo zástavní na sebe přepsati, učiní tak takovým způsobem, že výsledek se rovná konfusi. Převede na sebe pohledávku. Dobře vystihla to prakse pruská, již podle dodatku pruského LR, akomodujíc se formě, v jaké se pohledávka v knihách jevila, ne jak to myšleno bylo v romanistické abstrakci. Doslovné znění novely bylo by vyžadovalo opravy knihovního řádu. Byla by se musela snad zavésti nová poznámka, že pohledávka zanikla, a že se vkládá převod práva zástavního na vlastníka.
Osnova obmezila disposici vlastníkovu až do zavedení vnucené správy a dražebního řízení. Nepřevedl-li vlastník až do té doby své právo na někoho jiného, nebéře se na ně při rozvrhu výtěžku správy nebo nejvyššího podání žádného zřetele a obnos, na jeho zástavní právo vypadající přikáže se věřitelům zadním.69 Osnova dále vylučovala disposici vlastníkovu hypotekou při umořitelných pohledávkách až do zaplacení poslední splátky. Chtěla zameziti, aby z umořeného dluhu nepovstala nová konkurující hypoteka a stav břemen nestal se příliš spletitý. Naproti tomu chránila zase vlastníkovu hypoteku. Zapovídala smlouvy mezi vlastníkem a věřitelem, dle nichž se předpisů o vlastníkové hypotece užíti nesmělo. Dle jejích návrhů však smlouvy s určitým zadním věřitelem byly možny. Smlouvou takovou se vlastník svého práva nevzdává, nýbrž je vykonává. Tekstem dlužních formulářů nemůže se toto jednání státi typickým, poněvadž se musí v každém případě zvláště stanoviti.70
Čl. XXVIII. uvoz. zák. k exekučnímu řádu nemohl při této úpravě zástavního práva potrvati a proto navrhovala osnova, aby se zrušil. Po stránce legislativní techniky bylo povážlivo, že osnova zachovávala z konversního zákona čtyři §§ zejména o nadzástavním a simultánním zavazení práva zástavního, domnívajíc se omylně, že předpisů o nadzástavním a simultánním právu je pouze při konversi pohledávek potřebí, nikoli vůbec i při vlastníkově hypotece.71
Osnova stála na stanovisku, že vlastník nabývá hypoteky, zanikne-li zástavní dluh zaplacením nebo jiným způsobem. Nezdála se tedy postihovati i případy, kdy dluh zástavní vůbec nevznikl.72)
Subjektem výkonu disposičního práva byl dočasný vlastník, nikoli jen ten, kdo pohledávku zaplatil aneb za jehož vlastnictví zanikla.73 Totéž platilo i pro výhradu pořadí vymazaného práva, bylo-li poznámkou zachováno.74
Osnova novely našla odezvu, jak přirozeno, i v literatuře. Ozvaly se hlasy proti ní, i pro ni. Těchto bylo více. Proti ní byly hlasy z Bukoviny a Haliče. Pro ni z Vídně a Čech. Proti ní vyslovil se Last, Till a Doliński.
Zadní věřitelé mají podle Lasta čekatelské právo na díl z realisované kupní ceny, která na uvolněnou hypoteku vypadne. Lhostejno, je, nemohou-li předchozí zápis odstraniti, pokud ku realisaci nedojde.75 Uvolněná hypoteka více neeksituje. Výjimky jsou jen při konversi, novaci a principu publicity.76 Bylo-li nutno, aby se od principu akcessority práva zástavního ustoupilo, mohlo se tak státi jako v právu římském hypotekární sukcessí a hypotekou na vlastní věci.77 Podle některých jeho námitek byla osnova později změněna.78 Již Last se obával, že se stanou doložky o upuštění od vlastníkovy hypoteky trvalou součástí bankovních dluhopisů.79 Jeho návrh, aby se obligační nárok na výmaz na způsob § 1179 n. z. o. v knihách poznamenal, zvrhl se zmatkem zákonodárce v poznámku s účinky absolutními.80 Votum Lastovo vyznělo proto proti vlastníkově hypotece.81 Mínění Tillovo, jež proslovil již r. 1908 v Právnické Společnosti ve Vídni, seznáváme asi z jeho článku po novele.82 Logický rozpor mezi § 447 a 469 o. z. o. nedá se odstraniti. Zanikla-li pohledávka, není tu více věřitele. § 469 o. z. o. mluví o »Verhaftung« věci, ale toto »Verhaftung« není zástavní právo. O výkladu § 469 o. z. o. vytvořila se celá legenda. Občanský zákonník zmiňuje se o důvěře ve veřejné knihy jen jedinkrát při promlčení (§ 1500). Tento příležitostný, zákonodárcem jen letmo dotknutý předpis stal se praksi i teorii východiskem principu důvěry ve veřejné knihy. Ne každý právní obrat, jen poctivý obrat měl býti chráněn. Ale zaniklým právem zástavním nedá se disponovati. Disponuje se pouze místem, kde dříve bylo. Zmatená a matoucí konstrukce o logicky neudržitelné disposici právem, které neexistuje, dá se jednodušeji formulovati výhradou přednosti před zadními hypotekami. Právo zadních věřitelů na vzestup je podstatou práva zástavního. Vlastníkovou disposicí se tomu odporuje a zadním věřitelům ukládá, aby vlastníkovi ustoupili. Také Doliński83 je proti osnově. Způsob, jak se tu jedná s právy (očekáváním nebo nadějí) nástupných věřitelů musí otřásti právní bezpečností. Právní jistota toho vymáhá, aby nástupní věřitel věděl pevně, zda může počítati se zlepšením hypoteky čili nic. Věřitel, který úvěr povoluje, béře to za základ svého výpočtu. Malá hodnota může hypoteky podražiti. Amortisací hypotek se nemovitost oddlužuje. Hypoteka vlastníkova tomu brání.
Z obhájců vlastníkovy hypoteky vítá osnovu Welllspacher. Stavíť hypoteční právo na moderní základ. Konečně ustalo se s příležitostnými konversními zákony. Autor s ní však nesouhlasí, pokud odpírá vlastníkovi uspokojení z nejvyššího podání a přikazuje obnos zadním věřitelům. Právem vzestupu zadních věřitelů přichází do reálního úvěru aleatorní moment. Věřitelé budou se snažiti, aby provedli exekuci dříve, než bude vlastník hypotekou disponovati a vlastník se bude zase snažiti, aby hypoteku nastrčenou osobou zakryl. Autorovi je nejasný § 64 osnovy. Namítá, že věřitel, pro něhož se zástavní právo zřizuje, nemá žádného zájmu na tom, bude-li vlastník tímto zástavním právem disponovati. Netřeba se proto báti nějaké takové doložky v dluhopisech.84 Předloha panské sněmovny ze zárodků občanského zákonníka chce dosíci výsledků, ke kterým přišlo o vlastníkově hypotece zákonodárství cizí. Návrh novely neučinil nic jiného, než že důsledky Strohalových vývodů proti odporům zajistil. §§ 469 a 1446 o. z. o. jsou svou novou formulací jen výrazem vkladního principu. Hypoteka po svém sjednocení a vyrovnání trvá tak dlouho, pokud se nevymaže. Při § 1446 o. z. o. je jasno, že náleží vlastníkovi. Ale i při § 469 o. z. o. mu náleží, poněvadž ne věřiteli, nýbrž pouze vlastníkovi přísluší disposice. Uznává-li novela hypoteku s pohledávkou a bez pohledávky, vyskytuje se vlastníkova hypoteka vlastně ve čtyřech případech: 1. Nabude-li ji vlastník konfusí, nejsa osobním dlužníkem, 2. zanikne-li pohledávka konfusí, poněvadž je osobním dlužníkem, 3. zanikne-li vyrovnáním, 4. zanikne-li sice, ale je-li tu nárok náhradní. Povážlivé je, že okolnosti, podle nichž se toto rozdělení řídí, nejsou z pozemkové knihy znatelné. Rozlišování hypoteky s pohledávkou a bez pohledávky není žádný rozhodný moment pro zásah legislativní. Jinak vytvoří se právo, kterého nelze upotřebiti.85
Ani občanský zákonník, ani jiné zákony, ani čl. XXVIII. ex. ř., líčí Kafka, nezjednali zadním hypotekářům právo na vzestup. Ale když se mluví o možnosti vzestupu anebo o vzestupním právu, vždy je to něco prekerního a nejistého, a motivy zcela správně praví, že hypotekáři mohou ve vzestup doufati, nikoli s ním počítati. Strach před průlomem akcessority práva zástavního, ač již se stal, bránil, aby se učinil krok rozhodný. Není nebezpečí, že se bude do dluhopisů pojímati doložka, že vlastník vzdá se disposice hypotekou, kterou věřiteli právě zřizuje. Věc ta je zástavnímu věřiteli přece lhostejna. Ale naproti tomu je pravděpodobno, že do dlužních listů pojímati se bude doložka, kterou se vlastník bude ve prospěch věřitele vzdávati disposice předcházejícími hypotekami a že tato doložka stane se typickou součástí dlužních formulářů. Je možno, že se takovým způsobem účinek § 63 úplně zmaří.86
Praksi, která užívala pro úvěr zaniklých hypotek, stál v cestě konversní zákon, praví Ehrenzweig. Návrh novely chce potřebě prakse vyhověti.87 Vlastníkova hypoteka měla by se rozšířiti i na hypoteky, hned od počátku neplatné, ale vyloučiti při hypotekách exekučních. Měla by se zjednodušiti.88 Přednost zbytku pohledávky před vlastníkovou hypotekou mohla by se stanoviti judikátem, nikoli podle § 1176 n. o. z. Stačilo by doplniti § 1416 o. z. o. Švýcarské obligační právo stanoví (čl. 85) že dlužník není oprávněn, aby si placenou část na zajištěný nebo lépe zajištěný díl pohledávky započítal. Tím získalo by se směrodatné hledisko. Hypoteka může se pojímati, jakoby byla rozdělena v dílečné pohledávky se snižující se jistotou. Rozřešení pořadu dalo by se tím samo sebou.89
Vnitřní rozpor rakouského hypotečního práva odhaluje se dle Bartsche smírným pokusem osnovy v celé své hloubce. Osnova je však upřímná. Zaujímá pevné stanovisko vůči příležitostnému zákonodárství dřívějšímu. Hospodářský vývoj nutkal, aby se vzestup věřitelů potlačil. Byl hospodářsky nespravedlivý a dal se jen historicky vysvětliti. Vzestup tento je nadobro odbyt.90
Steiner stojí sice na stanovisku odpůrců vlastníkovy hypoteky ale zavrhuje mínění Lastovo, aby se předloha vzala zpět anebo, což je totéž, důkladně přepracovala. Vystačilo by se tu s dodatky.91 Vyvozuje-li se však vlastníkova hypoteka z občanského zákonníka, je to umělůstka, kterou se do zákona vkládá, co v něm není. Zaniklá hypoteka dle § 469 a 1446 o. z. o. trvá jen pro důvěru třetích osob. V zástavním právu za dílčí úpisy a při konversi lze spíše spatřovati ústav kauční hypotece podobný než vlastníkovu hypoteku. Zadní hypotekáře třeba chrániti. Vlastník měl by se v přední řadě na ně obrátiti, kdyby chtěl svým zástavním právem disponovati. Zadní hypotekáři měli by míti proti fraudulosním převodům právo odporu. Vlastník měl by užíti své hypoteky, aby ji polepšil. Meliorační zákon ze dne 6. 7. 1896 č. 144 ř. z. mohl by tu býti vzorem. Osnova respektuje práva zadního hypotekáře, připouštějíc, ovšem jen v motivech, smlouvy, jimiž se v jejich prospěch disposiční právo vlastníkovo vylučuje.92
Právo odporu, které měli zadní hypotekáři, praví Ofner, když vlastník cessí místo kvitance zaplacené místo někomu postupoval, vedlo k vlastníkově hypotece. Statek je suma hodnot, z nichž některé vlastník jiným postupuje, některé sobě ponechává. Každý hypotekář zůstane trvale připoután na své místo. Také Ofner ukazuje na chybu argumentace motivů o doložce, kterou se vlastník disposice hypotekární vzdává. Věřitel, jehož pořadím má se po zaplacení nakládati, nemá žádného zájmu, aby odpíral vlastníkově hypotece. Nebezpečí nalézá se u hypotekářů zadních. V dlužních listech bude trvalá formule, kterou se příjemce zápůjčky vzdává práva, aby dle § 469 o. z. o. předchozími hypotekami nakládal. Postavení vlastníka se zhoršilo. Dříve mu judikatura propouštěla, aby předchozí položkou nakládal. Nyní bude na tom hůře.93
Osnova novely byla pro uzavření říšské rady, jak uvedeno, panské sněmovně poznovu předkládána a panskou sněmovnou komisi pro věci justiční přikazována. Z XXI. zasedání vyšla také r. 1912 její správa s novou osnovou,94 jejíž částí staly se pak postupem času zákonem. Právo vlastníkovo nakládati hypotekou kodifikováno pak v §§ 33—49 III. novely k občanskému zákonníku ze dne 19. března 1916 č. 69 ř. z.
Chceme-li oceniti zásluhu panské sněmovny na struktuře vlastníkovy hypoteky, můžeme se jen odvolati na její legislativní vývoj, jak dříve byl vylíčen. Již od § 16 knih. ř. byla to vždycky panská sněmovna, která každému pokusu o hypotekární reformu zatarasila cestu. Od romanistických konservativců, kteří plnili panskou sněmovnu, vyšlo povždy jen torso. Tak je tomu i při III. novele k obč. zákonníku. Vládní předloha neřešila sice vlastníkovu hypoteku bezvadně. Než i to, co na ní bylo dobré, zkaženo bylo ještě panskou sněmovnou. Co při konfusi je možno, není možno při zaplacení. Při konfusi může zníti položka na vlastníka, při zaplacení musí zůstati zapsána na dosavadního věřitele.
Osnova nechtěla, jak motivy panské sněmovny uvádějí,95 zkonstruovati dluh pozemkový a tím mobilisovati právo zástavní. Nechtěla také zavésti položku vlastníkovu jako »activum« pro rozvrh výtěžku vnucené správy a nejvyššího podání a pro zasáhání vlastníkových věřitelů. Oba důvody snadno lze vyvrátiti. I dluhem pozemkovým nemusí se hypoteka vždy mobilisovati. Vedle listovního dluhu pozemkového, který převádí se odevzdáním listu, je možný též knihovní dluh pozemkový, který převádí se knihovním zápisem. Activum pro rozvrh výtěžku vnucené správy a nejvyššího podání dá se přece positivním předpisem práva vyloučiti.
Motivy osnovy domnívají se, že nalezly prostředek, aby nepoctiví věřitelé zaplacených pohledávek nepřeváděli a aby jejich věřitelé důvěrou v knihy jich nepostihovali.96 Vlastník může právo zástavní s výhradou pořadí dáti vymazati.97 Tím vlastně tedy účelnost nové formy negují a ji krátkodechou, jen tři léta životnou jinou formou nahražují. Tato forma vyskytovala se již v předloze vládní a dojista ne za takovým účelem, bylo-li tomu možno, aby vlastník právo zástavní za zaniklou pohledávku na sebe dal přepsati.98
Vládní osnova byla dále zhoršena rozdvojením vlastníkovy hypoteky na hypoteku s pohledávkou a bez pohledávky. Vládní osnova na prospěch jednoduchosti věci toho neznala.99 Motivy ospravedlňují to odůvodněným zájmem vlastníka.100 Zájem tento záleží patrně v tom, aby se na něho při rozvrhu nejvyššího podání dostalo a aby také, předpokládajíc jeho nesobeckou obětavost, jeho věřitelé hypoteku s pohledávkou postihli. Je tedy velice problematický. Postih věřitelů novými útratami zhorší spíše stav dluhů, než aby mu ulehčil. Hypoteka i bez pohledávky stačí k ochraně zájmů vlastníkových s dostatek. Dojde odškodněné, užije-li uvolněného místa. Podle osnovy a také novely je na tom vlastník s hypotekou bez pohledávky lépe než vlastník hypoteky s pohledávkou. Vlastníkova hypoteka s pohledávkou může totiž od vlastníkových věřitelů býti zabavována.101 Při hypotece bez pohledávky je to vyloučeno.
Vládní osnova zhoršena dále časovým obmezením výhrady pořadu vymazaného práva zástavního na tři léta. Bez tohoto obmezení mohla výhrada pořadí vésti ku samostatnému vývoji. Mohla dáti vlastníkově hypotece svůj charakter. Časovým obmezením bylo to zastaveno.102
  1. Ludwig Freiherr von Haan, Studien über Landtafelwesen, Wien, 1866, 240 a násl., Dr. Adolf Klepsch, Das österreichsche Tabularrecht, Prag, 1862, 93, Dr. Aussez, Handbuch über Tabular-Verfahren, Klagenfurt, 1857, 19, Exner, Das österr. Hypothekenrecht, II, 664, Bruck 17.
  2. Kaserer, Die Reichsgesetze, XV. 141, Regierungs-Vorlage des Grundbuchsgesetzes: § 16.: »Wird das für eine Forderung auf einer Liegenschaft oder auf einer Forderung haftende Pfandrecht gelöscht, so kann der Hypothekarschuldner, wenn er vor der Einverleibung der Löschung darum ansucht, die Anmerkung des Vorbehaltes der Rangordnung für seine neue Forderung erwirken. Diese Anmerkung ist nur auf 60 Tage wirksam, und nach dem Ende ihrer Wirksamkeit von Amtswegen zu löschen. Innerhalb der bezeichneten Frist kann vom Hypothekarschuldner oder mit Zustimmung desselben die Eintragung des Pfandrechtes in der Rangordnung des gelöschten Pfandrechtes für die neue Forderung erwirkt werden, wenn diese an Capital und Nebenverbindlichkeiten die Höhe der Forderung, für welche das gelöschte Pfandrecht eingetragen war, nicht übersteigt.«
  3. Kaserer l. c., 250.
  4. Bruck, Die Eigentümerhypothek, 56, Zeitschr. f. Notariat (ZN), 1910, 336, Dr. Heinrich Touaillon, Die Anmerkung der Rangsordnung, Zeitschr. f. Volksw., Sozialwiss. u. Verwaltung 1893, II, 519, Dr. Walter Schiff, Die Convertierung der Hypothekarschulden und das österr. Civilrecht, Exner Das österr. Hypothekenrecht, II, 1881, 665.
  5. Schiff, l. c. 519, Bruck 57, ZN, 1910, 336, Touaillon, Dr. Heinrich Bartsch, Das allgem. Grundbuchgesetz, 3. Aufl., 688 GZ, 1901, č. 31, 32, Dr. Eduard Fischer-Colbrie, Zur Frage der Anfechtung von Hypotheken durch Nachhypothekare.
  6. GZ, 1901, č. 32, 33, Fischer-Colbrie, l. c., Dr. Ferdinand Schmid, Das Heeresrecht der österr.-ungar. Monarchie, Wien-Leipzig, 1803, 138, Bartsch, l. c. § 207, Krainz-Ehrenzweig, System der österr. allgem. Privatrecht, Wien 1917, 37 a násl.
  7. Elster, Wörterbuch der Volkswirtschaft, Jena, 1911, II, 931, Handwörterbuch der Staatswissenschaften, Jena, 1910, VI, 160 a násl., Konversionen, Mischler-Ulbrich, Oesterreichisches Staatswörterbuch, Wien 1909, 4, 204, Schuldenkonvertierung.
  8. Stenograph. Protokolle des Abgeordneten-Hauses, IX. Session, IV., 3440.
  9. L. c., V., 4709.
  10. L. c., VI., 5015.
  11. L. c., VI, 5898, Beilagen des Abgeorduetenhauses 362, Stenograph. Protokolle des Herrenhauses, IX. Session, 579, Beilagen, 154, 163.
  12. Beil., Abgeordn., IX. Session, 332, 3.
  13. Stenographische Protokolle des Abgeordnetenhauses, IX. Session, 9151.
  14. Viz I. díl, § 2 pozn. 162.
  15. CB 1883, 261, Dr. Emil Strohal, Die Eigenthümer-Hypothek in österr. Recht.
  16. Beil., Abgeordn., IX. Session, 652: § I: Wird auf eine Liegenschaft oder auf eine Forderung, welche auf einer Liegenschaft pfandrechtlich sichergestellt ist, das Pfandrecht für eine neue Forderung eingetragen, so kann der Hypothekarschuldner verlangen, dass gleichzeitig mit deren Eintragung die beabsichtigte gänzliche oder theiuulweise Löschung des Pfandrechtes für eine in der bücherlichen Rangordnung vorangehende Forderung mit dem Vorbehalte dieser Rangordnung für die neue Forderung angemerkt werde (Anmerkung der Converfierung).
  17. Stenographische Protokolle, Abgeordnetenhaus. IX. Session, 9151. Viz též pozn. 168.
  18. Stenogr. Prot., 9151.
  19. Beilagen des Abgeordnetenhauses, IX. Session, 964, 3, Gesetz vom... betreffend die grundbücherliche Eintragung eines neuen Pfandrechtes in der Rangordnung eines bereits haftenden Pfandrechtes. L. c., 2, 3 § 1: Wird auf eine Liegenschaft, welche einen Gegenstand des Grundbuches bildet, das Pfandrecht für eine neue Forderung eingetragen, so kann der Hypothekarschuldner, oder mit dessen Zustimmung ein Dritter begehren, dass das neue Pfandrecht in der Rangordnung eines auf derselben Liegenschaft bereits einverleibten Pfandrechtes, bezüglich dessen zugleich die Einverleibung der Löschung erfolgt, eingetragen werde. Wird die Einverleibung der Löschung des bereits einverleibten Pfandrechtes nicht zugleich mit der Eintragung des neuen Pfandrechtes erwirkt, so kann der Hypothekarschuldner oder mit dessen Zustimmung der Dritte zugleich mit der Eintragung des neuen Pfandrechtes die bücherliche Anmerkung verlangen, dass im Falle die Einverleibung der Löschung des bereits haftenden Pfandrechtes binnen sechzig Tagen nach Bewilligung der Anmerkung erwirkt wird, das neue Pfandrecht in die Rangordnung des zu Löschung gelangenden Pfandrechtes eintrete.
  20. L. c., § 3, § 2.
  21. L. c., § 3: Ist das zu löschende Pfandrecht belastet, so kann die Eintragung des neuen Pfandrechtes in der Rangordnung des ersteren beziehungsweise der Eintritt des neuen Pfandrechtes in diese Rangordnung nur bewilligt werden, wenn die Löschung der Belastung einverleibt, oder die Belastung mit Zustimmung der Betheiligten auf das neu eingetragene Pfandrecht einverleibt wird.
  22. L. c., § 4: Haftet das zu löschende Pfandrecht auf mehreren Liegenschaften, so kann die Eintragung des neuen Pfandrechtes in der Rangqrdnung des ersteren, beziehungsweise der Eintritt des neuen Pfandrechtes in diese Rangordnung nur dann bewilligt werden, wenn das altere Pfandrecht hinsichtlich aller Liegenschaften, auf welchen es haftet, gelöscht wird, und wenn die neue Belastung, falls sie nicht blos hinsichtlich einer dieser Liegenschaften erwirkt wird, durch eine simultan haftende Forderung erfolgt.
  23. Stenograph. Protokolle, Abgeordnetenhaus, IX. Session, 13143.
  24. Beilagen, Herrenhaus, IX. Session, 521.
  25. Stenograph. Protokolle, Herrenhaus, IX. Session, 1623—1628.
  26. L. c., 1629: Was der Zweck des Beschlusses des Abgeordnetenhauses bei dem hier beantragten Gesetze war, ist dem hohen Hause bekannt. Dieser Zweck kann nun, abgeschen vom Detail der Ausführung, im Grossen und Ganzen auf mehrfache Weise realisiert werden. Zunächst, wie der Beschluss des Abgeordnetenhauses vorschlägt, durch den sogenannten Vorbehalt der Rangordnung, welcher darin besteht dass, sobald eine vorangehende Hypothek gelöscht wird, binnen einer bestimmten Zeit au Stelle der gelöschten Hypothek eine andere billig zu verzinsende Hypothek eingetragen werden kann. Dieser Zweck kann aber auch noch dadurch erreicht werden, dass sich die Gesetzgebung nach dem Vorgange anderern Gesetzgebungen, namentlich der in dieser Richtung gewiss mustergiltigen. Hypothekargesetzgebung für Mecklenburg, dann jener in Bremen und Lübeck entschliesst, geradezu die Selbständigkeit der Hypothek auszusprechen, so dass der Hypothekarbesitzer berechtigt wäre, aut seinem eigenen Besitz auf eigenen Namen eine Hypothek eintragen zu lassen, den Hypothekarschein zu beheben und sodann durch Weiterbegebung desselben, zu einer Zeit, wo ihm dies notwendig und wünschenswerth erscheint, sich das erforderliche Geld zu verschaffen. Derselbe Zweck könnte aber auch dadurch erreicht werden, dass ohne Anerkennung der Selbstständigkeit der Hypothek mindestens eine Succession in der Hypothek gesetzlich anerkannt würde, welche im österreichischen Rechte gleichfalls bisher unbekannt ist. Endlich liesse sich dieser Zweck auch noch dadurch erreichen, dass dem Hypothekarbesitzer das Recht gewährt würde, auf Grund der Quittung über eine rückgezahlte Hypothekarschuld die Letztere auf seinen Namen umschreiben zu lassen, und die also auf seinen Namen umschriebenen Hypothekarforderung im Wege der Cession weiter zu begeben.
  27. L. c., 1630.
  28. Beilagen, Herrenhaus, X. Session, 20, Stenograph. Protokolle, Herrenhaus, X., Session 63.
  29. Beilagen, Herrenhaus, X. Session, 238.
  30. L. c., § 1.
  31. L. c., § 2: Wenn bezüglich eines auf einem Grundbuchsobjecte zu Gunsten einer unter öffentlicher Aufsicht stehenden, nach ihren sbatutarischen Zwecken Creditgeschäfte betreibenden Anstalt haftenden Pfandrechtes die Einverleibung der Löschung begehrt wird, so kann der Hypothekarschuldner gleichzeitig das Begehren stellen, dass auf demselben Grundbuchsobjecte in der Rangordnung des zur Löschung gelangenden Pfandrechtes für eine andere Anstalt der bezeichneten Art das Pfandrecht für eine neue Forderung eingetragen werde. Auch ohne gleichzeitiges Begehren um Einverleibung der Löshung des haftenden Pfandrechtes kann der Hypothekarschuldner das Begehren stellen, dass in der Rangordnung dieses Pfandrechtes das Pfandrecht für eine neue Forderung zu Gunsten einer Anstalt der bezeichneten Art mit der Beschränkung eingetragen werde, dass derselbe nur für den Fall Rechtswirksamkeit erlange, als binnen sechs Monaten nach der Bewilligung der Eintragung des neuen Pfandrechtes die Löschung des älteren Pfandrechtes einverleibt wird.
  32. L. c., str. 2, 3.
  33. L. c., str. 3.
  34. L. c., § 1—14.
  35. Stenographische Protokolle, Herrenhaus, X. Session, 642.
  36. L. c., str. 3, § 1, 4.
  37. L. c., § 6.
  38. L. c., § 7, 8.
  39. Stenographische Protokolle, Herrenhaus, X. Session, 644, Beilangen 253.
  40. Beilagen, Abgeordnetenhaus, X. Session, 638.
  41. Stenograph. Protokolle, Abgeordnetenhaus, X. Session, 9143.
  42. Viz zákon ze dne 2. března 1886 č. 36 ř. z., 9. března, 1889 č. 30 ř. z., 26. prosince 1893 č. 209 ř. z., 27. prosince 1899 č. 202 ř. z.
  43. Stenographische Protokolle, Abgeordnetenhaus, XVI. Session, 1615 a násl. Poslanec Naxera zmínil se tu ve své řeči také o návrhu hypoteční banky království Českého, aby se zavedlo zvláštní provokační řízení o výši pohledávek, jež se mají konvertovati. Beilagen, 299.
  44. Stenogr. Protokolle, Abgeordnetenhaus, XVII. Session, 31 601, Beilagen, 2430.
  45. Beilagen, XVII. Session, 2430, str. 14.
  46. Beilagen, XVII. Session, 2430, 31—26.
  47. Beilagen, Abgeordn., XVII. Session, 2718.
  48. Stenograph. Protokolle, Abgeordn., XVII. Session, 41 526.
  49. Stenograph. Prot., Herrenhaus, XVII. Session, 15 389.
  50. Stenogr. Protokolle, Abgeordn., XVII. Session, 41 518.
  51. L. c., 41 521.
  52. Beilagen, Herrenhaus, XVII. Session, 419, 3—4.
  53. § 8 a 9. Viz též poznámku 187) a 188).
  54. Beilagen, Herrenhaus, XVIII. Session, 29.
  55. Beil., Herrenhaus, XIX. Session, 3.
  56. Beil., Herrenhaus, XX. Session, 2.
  57. Beil., Herrenhaus, XXI. Session, 2.
  58. Z návrhu právnické komise panské sněmovny X. zasedání přešla do těchto §ů malá změna. V textu v pozn. 187) vsunuta byla za slovo »beziehungsweise« ještě slova »die Rechtswirksamkeit des neuen Pfandrechtes und«. Viz Beilagen, Herrenhaus, X. Session, 238, §§ 7, 8.
  59. Erläuternde Bemerkungen, Nr. 96, 98.
  60. L. c., 97.
  61. Viz výše pozn. 168).
  62. § 63: Solange ein grundbücherlich eingetragenes Pfandrecht mit dem Eigentum der LiegenschaFt in einer Person vereinigt ist, kann es vom Eigentümer oder im Wege der Exekution gegen den Eigentümer rechtswirksam auf einen Ďritten übertragen werden.
  63. § 64: Ist die Forderung, für die ein Pfandrecht grundbücherlich eingetragen ist, erloschen, so kann der Eigentümer der Liegenschaft auf Grund einer löschungsfähigen Quittung oder einer anderen das Erlöschen der Pfandschuld dartuenden eintragungsfähigen Urkunde das Pfandrecht auf seine Person umschreiben lassen oder einem Dritten für eine neue Forderung einräumen. Die neue Forderung darf den Betrag der früheren Pfandforderung nicht übersteigen. Ist die pfandrechtlich sichergestellte Forderung in Annuitäten rückzahlbar, so erwirbt der Eigentümer erst nach Erlöschung der ganzen Forderung dieses Verfügungsrecht. Die Anwendung der Bestimmungen der vorhergehenden Absätze kami nicht durch Vertrag ausgechlossen werden.
  64. § 67: Das auf einem Grundbuchsobjekte haftende Pfandrecht für eine Pfandbriefforderung wird dadurch, dass für sie zur Herabsetzung des Zinsfusses neue, niedriger verzinsliche Pfandbriefe in einem hoheren als dem tatsächlich aushaftenden Betrage ausgegeben werden, in seinem Bestande und in seiner Wirksamkeit und Rangordnung dann nicht berührt, wenn die neue Pfandbriefforderung die grundbücherlich eingetragene Höhe der früheren Forderung an Kapital und Nebenverbindlichkeiten nicht überschreitet. Die Konvertierung ist auf Grund der von den Parteien darüber errichteten Urkunde im Grundbuche anzumerken.
  65. § 68: Im Falle der Loschung des Pfandrechtes kann der Eigentümer zugleich die Anmerkung im Grundbuche erwirken, dass die Eintragung eines neuen Pfandrechtes in der Rangordnung des gelöschten Pfandrechtes und bis zur Hohe derselben vorbehalten bleibt. Dieser Vorbehalt ist auch im Falle eines Eigentumswechsels zu Gunsten des neuen Eigentümers wirksam. Bei Zwangsversteigerung der Liegenschaft bleibt jedoch der Vorbehalt unberücksichtigt, wenn von ihm bis zur Anmerkung der Einleitung des Versteigerungsverfahrens kein Gebrauch gemacht vurde.
  66. § 68: Im Falle der Loschung des Pfandrechtes kann der Eigentümer zugleich die Anmerkung im Grundbuche erwirken, dass die Eintragung eines neuen Pfandrechtes in der Rangordnung des gelöschten Pfandrechtes und bis zur Hohe derselben vorbehalten bleibt. Dieser Vorbehalt ist auch im Falle eines Eigentumswechsels zu Gunsten des neuen Eigentümers wirksam. Bei Zwangsversteigerung der Liegenschaft bleibt jedoch der Vorbehalt unberücksichtigt, wenn von ihm bis zur Anmerkung der Einleitung des Versteigerungsverfahrens kein Gebrauch gemacht vurde.
  67. Viz §§ 63 a 64 v pozn. 228) a 229).
  68. Motivy osnovy docela nesprávně zmiňovaly se o tom, že ve dvou skupinách, které se upravují, a sice: »1. Die Fälle der Konfusion (§ 63), jsou také 2.: die Fälle der Erlöschung der Hypothek durch Erlöschen der Pfandschuld (§ 64). Viz Erläuternde Bemerkungen. str. 97, dále tamže 98: »Verfügungsrecht des Eigentümers uber erloschene Hypothek.«
  69. § 65.
  70. Viz § 64 V pozn. 229) a Erläuternde Bemerk., 98.
  71. § 69.
  72. Erläut. Bemerk., 98.
  73. Viz § 64: V pozn. 229). Jen přehlédnutím bylo stanoveno o annuitách: »so erwirbt der Eigentümer erst nach Erlöschung der ganzen Forderung dieses Verfügungsrecht«. I zde asi mohl toto právo vykonati i pozdější vlastník, maje kvitanci.
  74. Viz § 68 v pozn. 231).
  75. JVJ, 40 (1908), 43 a násl., Dr. Adolf Last, Das Verfügungsrecht des Pfandgutseigentümers über die freigewordene Hypothek.
  76. L. c., 59.
  77. L. c., 62.
  78. L. c., 66, 67.
  79. L. c., 68.
  80. L. c., 69.
  81. L. c., 78.
  82. Zeitschr. f. Notariat, 1918, 165, Dr. E. v. Till, Verfügung über Hypotheken u. Vorrückungsrecht.
  83. Przegląd prawa i administracyi, 1814, 191 a násl., Dr. Aleksander Doliński, Hypoteka wlašciciela w projekcie noweli do kodeksu cywilnego i jej wplyw na kredyt hypoteczny.
  84. GZ, 1908, č. II, Dr. Moritz Wellspacher, Kritische Bemerkungen zur Zivilgesetznovelle.
  85. GZ, 1913, č. 20, Wellspacher, Die Eigentümerhypothek im Entwurfe der Zivilgesetznovelle.
  86. CB, 1908, 625, Dr. Bruno A. Kafka, Die sachenrechtlichen Bestimmungen im Entwurfe der Zivilgesetznovelle.
  87. XI. Oesterr. Advokatentag, Dr. Armin Ehrenzweig, Gutachten über den Entwurf eines Nachtragsgesetzes zum allgem. bürgerl. Gesetzbuche.
  88. Dr. Armin Ehrenzweig, Die Zivilrechtsreform in Oesterreich, Wien, 1918, 14.
  89. L. c., 15, 16.
  90. GZ, 1908, 22, Dr. Robert Bartsch, Die Reform des österr. Privatrechts.
  91. Zeitschrift für Notariat, 1908, 205, Johann Steiner, Die Regierungsvorlage betr. Aenderung und Ergänzung einiger Bestimmungen des allgem. bürgerl. Gesetzbuches.
  92. L. c., 172.
  93. Jur. Bl., 1913, Dr. Julius Ofner, § 469 in der Novelle.
  94. Beilagen, Herrenhaus, XXI. Session, 78.
  95. L. c,. str. 56.
  96. Podle plenissimárního rozh., Slg., 4499, se exekuce na zaplacenou pohledávku více nepřipouští. Viz též Oesterr. Centralblatt für die jurist. Praxis, 1887, 257 a násl., Dr. J. Kavčič, Executionsführung auf bereits getilgte Hypothekarforderungen.
  97. L. c., str. 59.
  98. Viz § 64 a 68 vládní osnovy v pozn. 229) a 231).
  99. Beilagen, Herrenhaus, XXI. Session, 78, str. 60, 63.
  100. L. c., str. 62.
  101. L. c., 60: dieses Recht weiter nicht nur seiner eigenen Verfügung, sondern auch der Beschlagnahme durch Zwangsvollstreckung unterworfen bleibt. Viz též Oesterr. Centralblatt für die jurist. Praxis, 1908, 625. Kafka, Die sachenrechlichen Bestimmungen im Entwurfe der Zivilgesetznovelle.
  102. Kafka, l. c., 633.
Citace:
§ 10. Zákonodárné přípravy.. Vývoj a právní povaha vlastníkovy hypoteky. Praha: Nákladem vlastním, 1922, s. 117-140.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).