K rozhodnutí o návrhu na navrácení v předešlý stav pro zmeškání lhůty k odvolání z pojistného výměru okresní nemocenské pojišťovny jest ve smyslu § 85, odst. 1 spr. řádu č. 8/1928 Sb. příslušný okresní úřad.

V nálezu Boh. A 12453/36 vyslovil a zevrubně odůvodnil nejvyšší správní soud právní názor, že k rozhodnutí o návrhu na navrácení v předešlý stav pro zmeškání lhůty k odvolání z pojistného výměru Všeobecného pensijního ústavu v Praze, resp. jeho úřadovny v Bratislavě ve smyslu § 129 zák. č. 26/1929 Sb. je příslušný zemský úřad a nikoli nositel pojištění, jehož rozhodovací činnost, přiznaná mu zákonem jako orgánu provádějícímu pensijní pojištění, je ukončena vydáním jeho výměru. Z toho, že zákon určil nositele pojištění za místo podací pro odvolání z jeho výměrů, nevyplývá, že mu tím přiznal kompetenci rozhodovati o návrhu restitučním při zmeškání lhůty odvolací; k založení takové kompetence nositele pojištění bylo by třeba positivního zákonného předpisu, jakého však není.
Citovaný nález zabýval se arci otázkou příslušnosti k rozhodování o návrhu restitučním na půdě zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách. V nálezu tom bylo poukázáno k tomu, že § 129 pens. zákona připouští navrácení v předešlý stav podle obdoby předpisů civilního řádu soudního, jež prohlašují za příslušný k rozhodování o návrhu na restituci onen soud, u něhož měl býti zmeškaný procesní úkon vykonán. Než podobně se stanoví v § 85, odst. 1 správního řádu č. 8/1928 Sb., že návrh na navrácení v předešlý stav dlužno podati u úřadu, u něhož měl býti zmeškaný úkon předsevzat. Uváží-li se dále, že zákonná ustanovení o pravomoci nositelů pojištění jakožto orgánů provádějících pojištění, dále o rozhodovací pravomoci úřadů politických jakožto stolic odvolacích, pokud jde o opravné prostředky proti výměrům nositelů pojištění, a konečně i předpis o tom, že odvolání z výměru nositele pojištění je podati u něho (§§ 73 a 125 a § 133 pens. zák.), jsou v podstatě shodná s odpovídajícími jim předpisy zákona o sociálním pojištěni dělnickém, dlužno také v daném případě na půdě pojišťovacího zákona č. 221/1924 Sb. ve znění jeho novel dospěti k závěru, že ve smyslu ustanovení § 85 správního řádu je příslušný rozhodovati o návrhu na restituci pro zmeškání lhůty k odvolání z výměru okresní nemocenské pojišťovny úřad okresní.
K otázce přípustnosti zmíněné restituce jest poznamenati, že pro veškeré řízení před politickými úřady (pro řízení opravné podle § 239 poj. zák.) platí normy správního řádu, pokud pojišťovací zákon nemá vlastní ustanovení procesní. O restituci pak pojišťovací zákon po novele č. 112/1934 Sb., kdy bylo ustanovení § 195 poj. zák. o restituci zrušeno a připuštěna restituce jen pro řízení u rozhodčího soudu (§ 208 poj. zák.), pro řízení před úřady politickými ustanovení nemá, ani ji výslovně nevylučuje. Platí tu tady příslušná ustanovení správního řádu, jež v naznačené relaci restituci připouštějí.
Nález ze dne 15. října 1937 č. 7000/35-2.

Citace:

K rozhodnutí o návrhu na navrácení v předešlý stav. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1937, svazek/ročník 76, číslo/sešit 9, s. 571-572.