NPD documents search: Právník, 76 (1937) - O hospodářském vyzvědačství

Z PRÁVNICKÉ JEDNOTY

O hospodářském vyzvědačství přednášela soukr. doc. Dr. Jarmila Veselá na společné schůzi Právnické jednoty a Československé společnosti pro právo trestní v Praze dne 19. listopadu 1936.1) V úvodě své přednášky nastínila vývoj ochrany hospodářského tajemství v jeho vztahu k jednotlivým hospodářským systémům minulosti. Podala pak přehled právní úpravy této otázky v současném zákonodárství. Podrobné úvaze podrobila stěžejní problém zákonodárné úpravy hospodářského tajemství: kališi zájmů zaměstnanců a zaměstnavatelů na zachování hospodářského tajemství po skončení zaměstnavatelského poměru. Zastávala názor, že praktické případy jsou toho dokladem, že kdežto někdy zde nebude žádného zájmového konfliktu a bude přesně rozhraničený rozdíl mezi tajemstvím podniku hodným ochrany a malostmi zaměstnance, jichž může bez omezení využiti, že půjde na druhé straně o případy, kde tento rozdíl nebude tak přesný. V souvislosti zmínila se o zajímavé diskusi o této otázce na německém právnickém sjezdu v Liibecku 1931. Právem zdůraznila, že náš zákon o hospodářském vyzvědačství řeší tento konflikt tím, že jej chce měřiti vyšším veřejným zájmem.
Přednášející nastínila pak, opírajíc se o důvodovou zprávu našeho zákona o hospodářském vyzvědačství (čís. 71/1935 Sb. z. a n.), zákonodárné úvahy, které vedly k vydání tohoto zákona u nás. Neopominula se zmíniti i o kritických hlasech, které vydání zákona, hledíc na potřeby jabloneckého průmyslu, pokládaly za opožděné a zákon samotný za zbytečně dalekojdoucí.
Ústřední část přednášky tvořil podrobný rozbor pojmu hospodářského tajemství. Přednášející využila při tom konstrukcí pojmu výrobního a obchodního tajemství, tak, jak je vytvořila literatura k zákonu o nekalé soutěži; rozebrala nejprve jednotlivé prvky, kterých tyto definice využívají a vytěžila pak z toho pro konstrukci pojmu hospodářského tajemství, dobře odlišujíc podstatné odlišné znaky — zvláště veřejný zájem — pojmu hospodářského tajemství, který podle našeho zákona je legálně definován. Při rozboru pojmu »skutečností příznačných nebo jinak významných« polemisovala s názorem zastávaným v literatuře, že k pojmu stačí skutečnost příznačná, zdůrazňujíc, že zákon požaduje vždy, aby skutečnost byla pro výrobu významnou.
Podrobila také rozboru pojem »domácího« podniku. Zastávala názor, že podle našeho zákona je myslitelné, že by i tajemství protizákonné a nemravné mohlo dojiti ochrany tohoto zákona, poněvadž podle našeho zákona je myslitelné, že by mohlo dojiti k zájmovému konfliktu: na jedné straně důležitý veřejný zájem (zaměstnanost), na druhé straně hospodářské tajemství, jehož obsah by odporoval dobrým mravům, a že podle našeho zákona bylo by třeba v konkrétním případě rozhodovati, který zájem převažuje.
Probírajíc případy, na něž se ustanovení našeho zákona podle § 1 tohoto zákona nevztahuje, zabývala se i námitkou, zastávanou v literatuře, že zákon vylučuje tajné vynálezy z povinnosti zachovávati tajemství.
Nezabývala se podrobně jednotlivými pojmovými znaky trestných činů podle zákona o hospodářském vyzvědačství, naznačivši jen stručně jejich skutkové podstaty a všimnuvši si jen některých problémů. Tak zabývala se zejména otázkou, jak dalece může býti subjektem hospodářského vyzvědačství zaměstnavatel sám, zastávajíc názor, že je tuto otázku třeba zodpověděti kladně a že je právem v literatuře vytýkáno, že nejedná se pak již o zradu hospodářského tajemství, nýbrž o zavlečení hospodářského tajemství. Podrobila úvaze i význam zvláštního zdůraznění subjektivního skutkového momentu v § 2 a 3 slovy »věda, že tím ohrožuje důležitý zájem veřejný«, zastávajíc názor, že zákonodárce v daném případě naznačuje, že spokojuje se s vinou vědomou.
Trestní sankci na přečin hospodářského tajemství pokládala za přepětí trestní hrozby, nepokládajíc veřejný zájem za dostatečně silný, aby připouštěl trestní sankci na skutkovou podstatu přečinu podle § 3 a ohrazujíc se ostře proti snaze nepokrytě v odůvodnění prozrazené, že norma tato má zachytiti takové případy, u kterých je sice ohrožení veřejného zájmu evidentní, ц nichž však nedá se prokázati, že šlo o zavlečení hospodářského tajemství do ciziny, protože by to znamenalo dávno zavrhovanou »Verdachtstrafe«. V souvislosti s úvahou o přečinu nedbalé ochrany hospodářského tajemství přiklonila se k názoru zastávanému v literatuře, že bylo by bývalo důsledné připojiti povinnost k pečlivosti na prostou existenci hospodářského tajemství.
Nemohouc se pro nedostatek času podrobněji zabývati jednotlivými ustanoveními, jen letmo naznačila, že zákon obsahuje zvláštní ustanovení o prodloužení žalobních lhůt pro podání žaloby podle zákona o nekalé soutěži (bylo-li učiněno trestní oznámení podle našeho zákona), že obsahuje zvláštní ustanovení o zamítání znalců, o vyloučení veřejnosti přelíčení, zvláštní ustanovení o zmocnění, které udílí ministerstvo obchodu a o podávání dobrého zdání ministerstvem obchodu.
Kritickému rozboru podrobila ustanovení § 12 zákona týkajícího se poměru k zákonu o nekalé soutěži а k zákonu na ochranu republiky, zejména odůvodnění k tomuto ustanovení; podrobila rozboru i názor literatury na tuto otázku a došla k závěru, že ustanovení § 12 je zbytečné a že různé posuzování poměru našeho zákona k zákonu na ochranu republiky а k zákonu proti nekalé soutěži nemá dostatečné opory ani v zákoně samém a že není odůvodněno ani theoretickými úvahami ani úvahami o praktických důsledcích. Zabývala se i poměrem tohoto zákona k jiným zákonným ustanovením.
V závěru snažila se srovnati ideologii tohoto zákona s principy demokratickými a došla k závěru, že ideologii tohoto zákona nelze odvoditi z liberalisticko-demokratických ideí. Pokládala veřejný zájem na ochraně národního průmyslu v zájmu mezinárodní soutěživosti za dosti silný, aby vyvažoval zájem jednotlivce na volné disposici vlastním podnikem a zájem jednotlivce na disponování získanými zkušenostmi a znalostmi, ale ustanovení o přečinu hospodářského tajemství, vybudované na veřejném zájmu na poplatnosti podniku, jeho významu vnitrohospodářském a pod., pokládala naopak za přepětí trestní sankce. Zastávala názor, že zákon se měl omeziti na ochranu národního průmyslu v mezinárodní konkurenci.

Podrobně pojednala přednášející o této otázce v právě uveřejňované stati ve Věstníku československé společnosti pro právo trestní, vydané též knižně.*

Citace:

O hospodářském vyzvědačství. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1937, svazek/ročník 76, číslo/sešit 2, s. 74-76.