Přihlásí-li stát svými veřejnými orgány ke dražbě nemovitosti podle odst. 2. § 172 ex. ř. činžovní daň podle posledního předpisu (§ 269, odst. 2. zákona o přímých daních č. 76/27 Sb. z. a n. v doslovu přílohy k vyhlášce ze dne 8. července 1936 č. 227 Sb. z. a n.) jako dosud nepředepsanou, zůstává mu tím zachováno přednostní zákonné právo zástavní pro nedoplatky této daně podle § 265 téhož zákona, i když byla tato daň teprve později předepsána, a stačí, když nedoplatky daně s přirážkami a příslušenstvím vyúčtuje a listinami doloží podle § 210 ex. ř. nejpozději při rozvrhovém roku, třebas i vyšší částkou podle nového předpisu. — Byla-li však činžovní daň přihlášena k dražbě částkou číselně přesně určenou a není-li zároveň označena jako daň dosud nepředepsaná, postihují právní důsledky odst. 2. § 172 ex. ř. daňový rozdíl, o který dodatně předepsaná činžovní daň převyšuje částku k dražbě přihlášenou.

(Plenární usnesení ze dne 12. června 1937, Pres. 147/37.)
Ve věci čís. R I 1015/36 byla záporně řešena otázka, vztahují-li se důsledky nepřihlášení stanovené v § 172, odst. 2. ex. ř. i na případ, že dosud nepředepsaná činžovní daň za poslední dva roky před příklepem zdražené nemovitosti byla přihlášena k dražbě ve výši daně předepsané za předchozí rok a teprve v době mezi dražbou a rozvrhovým rokem byla předepsána vyšší částkou a touto byla přihlášena k rozvrhovému roku. Při rozhodování jiné věci senát nejvyššího soudu projevil opačný názor.
První president nejvyššího soudu přikázal podle § 12, odst. 2. zákona ze dne 16. dubna 1919 čís. 216 Sb. z. a n. řešení této otázky plenárnímu senátu, jenž se usnesl na právní větě v čele uvedené. Důvody: Ustanovení odstavce 2. § 172 ex. ř. ukládá veřejným orgánům povolaným předpisovali a vymáhati daně, aby na soudní výzvu při doručení dražební vyhlášky ohlásily nejpozději při dražebním roku před počátkem dražby daně, přirážky, poplatky a jiné veřejné dávky s úroky a jiným příslušenstvím, které až dosud jsou zadrželé a mají býti z nemovitosti zapravený, avšak ještě nejsou knihovním zápisem nebo zájemným popisem zajištěny, jinak by tyto nároky, nehledíc ku přednostnímu právu jim jinak snad příslušejícímu, byly uspokojeny z rozdělovači podstaty teprve po úplném uspokojení vymáhajícího věřitele.
Účel této přihlášky jest podobný jako při zatímním určení břemen (§ 164 a násl. ex. ř.), aby se totiž soudu i všem osobám, majícím zájem na dražbě a příklepu nemovitosti, dostalo potřebných informací o stavu zadluženosti nemovitosti, jež má býti dražena, a též o nárocích, jež v pozemkové knize nejsou (zapsány, ale požívají přednostního zákonného zástavního práva, a pokud byl stav břemen již dříve zatímně určen zvláštním usnesením podle § 167 ex. ř. vydaným, aby byl případně ještě doplněn. Zákon však neukládá v odstavci 2. § 172 ex. ř. veřejným orgánům přesné vyúčtování daní přihláškou ohlášených do všech podrobností, pokud jde o daně ještě nepředepsané, poněvadž tento účel má až přihláška k rozvrhovému roku podle § 210 ex. ř. nebo přihláška při roku samém učiněná, kdy nutno nároky přihlášené podrobně vyúčtovati nejen pokud jde o jistinu (kapitál), ale i veškeré příslušenství, úroky, náklady atd. a doložiti je listinami v prvopise neb ověřeném opise, a to nejpozději při rozvrhovém roku, jinak lze k nárokům při rozvrhu hleděti jen pokud z veřejné knihy, ze zájemních a jiných exekučních spisů jest patrno, že jsou podle práva platné а k uspokojení způsobilé. Výhod v § 210 ex. ř. veškerým věřitelům poskytnutých jest použíti i na stát, pokud jest poukázán se svými nároky na daních a jiných veřejných dávkách na nejvyšší podání.
Podle ustanovení odst. 2. § 172 ex. ř. mají veřejní orgánové ohlásiti nejpozději při dražbě daně a jiné veřejné dávky, které až dotud jsou zadrželé.
Pojem daní zadrželých byl v různých dobách vykládán rozličně podle právního stavu v té které době platného a lze zejména poukázati k plenissimárnímu rozhodnutí býv. rakouského nejvyššího soudu ze dne 7. dubna 1903 (jud. čís. 155), jež při výkladu tohoto pojmu se opíralo o dvor. dekret ze dne 16. září 1825 č. 2132 Sb. z. s. a dekret dvorské kanceláře ze dne 14. února 1840 č. 409 Sb. z. s. a o předpisy tenkráte platného konkursního řádu. Pro nynější dobu jest rozhodným právní stav, jak. byl utvořen zákony Československé republiky o přímých daních, zejména zákonem čís. 76/27 Sb. z. a n. a jeho doplňky, v doslovu přílohy k vyhlášce min. financí ze dne 8. července 1936 čís. 227 Sb. z. a n. Dotčený zákon stanoví v odst. 1. § 265, že nedoplatky na dani pozemkové a domovní s přirážkami a příslušenstvím — jež se staly splatnými v posledních dvou letech, počítajíc nazpět ode dne exekučního prodeje (udělení příklepu) zavazeného objektu, zatěžují i bez knihovního zápisu nemovitost zákonným právem zástavním, majíce přednost přede všemi knihovními pohledávkami. V zákoně daňovém se označuje den exekučního prodeje jako rozhodný a jen v závorce se uvádí den udělení příklepu, ač tyto dny mohou býti různé. Podle exekučního řádu jest ovšem rozhodujícím jen den příklepu.
Splatnost daní stanoví nyní přesně dotčený daňový zákon. Vyslovujeť v odstavci 1. § 269 zásadní pravidlo, že — pokud neustanovuje jinak — jsou daně s přirážkami splatny čtvrtletně předem v každém berním roce, a to ve 4 rovných splátkách 1. ledna, 1. dubna, 1. července a 1. října, nečině splatnost závislou na tom, zda daň byla již předepsána na běžný berní rok, či nikoli a tato zásada platí též pro daň činžovní.
Z toho plyne, že i činžovní daň dosud určitou výší nepředepsaná, jest splatana v těchto zákonných termínech a zákonná její splatnost nebyla dotčena ani ustanovením odstavce 2. § 269 dotč. zákona, podle něhož se dosud nepředepsaná daň platí zatímně ve splátkách podle posledního předpisu, ani tím, že se pro poplatek nově předepsané daně vyšší poskytuje ještě další platební lhůta (§ 269, odst. 3. dotč. zák.), ježto činžovní daň jest ve své podstatě jednotnou i co do zákonné její splatnosti (§ 269, odst. 1. dotč. zák.).
Těmito ustanoveními jsou daňová pohledávka i daňový dluh poplatníkův ve smyslu § 259, odst. 3. zák. určeny. Podle splatnosti činžovní daně posuzují se i její nedoplatky (arg. § 265, odst. 1. zák. slova: »Nedoplatky, jež se staly splatnými«). Nebyla-li tedy činžovní daň včas zaplacena ve lhůtách v odst. 1. § 269 zák. vytčených, jest ji pokládati za zadrželou ve smyslu odst. 2. § 172 ex. ř. Berní orgány jsou oprávněny takto zadrželou daň činžovní ohlásiti ke dražbě, ať byla již konečně předepsána či nikoliv.
Nebyla-li činžovní daň ještě předepsána, nelze státu uložiti povinnost, aby vyměřil daň dosud nepředepsanou nejpozději do dne dražby, poněvadž by to z technických důvodů nebylo někdy ani možné a musí mu býti zachováno právo, aby konal potřebná šetření k získání správné základny pro předepsání daně, jež nelze mu nějak časově omeziti.
Přihlásí-li tedy veřejné orgány k dražbě jinak již splatnou činžovní daň (§ 269, odst. 1. zák.) a označí-li ji »jako daň dosud nepředepsanou«, vyhovuje jejich přihláška nejen ustanovení odst. 2. § 269 dotč. zák., ale i informačnímu účelu přihlášky ve smyslu odst. 2. § 172 c. ř. s., jak byl již dříve dolíčen a soud i zájemci na dražbě nejsou a nemohou býti v pochybnostech o tom, že daň muže podle platných i pro ně závazných ustanovení zákona o přímých daních ještě novým předpisem býti případně do dne rozvrhu rozdělované podstaty ve smyslu § 269, odst. 3. dotč. zák. ještě zvýšena, ani o tom, že nedoplatky činžovní daně, která — jak již bylo zdůrazněno — tvoří jednotný celek, pokud svou splatností spadají do posledních dvou let před příklepem, zatěžují podle odstavce 1. § 265 dotč. zákona nemovitost zákonným právem zástavním, majíce přednost před všemi knihovními pohledávkami. Je-li tedy v přihlášce k dražbě ohlášená činžovní daň označena »jako dosud nepředepsaná«, zůstává pro ni za podmínek odst. 1. § 269 dotč. zákona zachováno přednostní zákonné zástavní právo na dražené nemovitosti, i když se novým dodatným daňovým předpisem do dne rozvrhu podstaty konečně upraví jinak co do výše, a postačí, když stát svými příslušnými orgány nedoplatky daně s přirážkami a příslušenstvím vyúčtuje a listinami doloží podle § 210 ex. ř. nejpozději při rozvrhovém roku, třebas i vyšší částkou podle nového předpisu.
Jinak má se však věc, když daňové orgány přihlásí činžovní daň k dražbě určitou číselně přesně vymezenou částkou a neoznámí, že jde o zatímné určení výše činžovní daně dosud nepředepsané, neboť tu právem soud i zájemci mohou míti za to, že daň se přihlašuje podle daňového předpisu ve své konečné úpravě a taková přihláška jest nezměnitelná a závazná a právní důsledky stanovené v odstavci 2. § 172 ex. ř. postihují daňovou pohledávku, byla-li dodatně ještě před rozvrhovým rokem novým daňovým předpisem zvýšena, ovšem jen co do rozdílu, o který přesahuje částku přihlášenou k dražbě.
Dr. A. Hochberger.

Citace:

Přihlásí-li stát svými veřejnými orgány ke dražbě nemovitosti podle odst. 2 § 172 ex. ř.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1937, svazek/ročník 76, číslo/sešit 9, s. 562-565.