Kdy jde o domovní služebnost a kdy o služebnost pozemkovou. Vydržení služebnosti na lesním pozemku za platnosti cis. pat. z 3. července 1853, č. 130 ř. z.
Žalobci, majitelé lesního velkostatku, domáhali se žalobou, aby bylo uznáno právem, že žalovaní — majitelé více usedlostí tvořících oddělenou část obce X — nejsou oprávněni choditi a dobytek voditi od svých stavení přes les žalující strany do obce Y a že jsou povinni této činnosti se zdržeti, poněvadž lesní majetek není stižen nějakou služebností ve prospěch žalovaných. (Pozn. Žalobci si vybrali jen některé o soby pro výstrahu druhým!)
Žalovaní, vesměs majitelé rolnických usedlostí, navrhli, aby žaloba byla zamítnuta a namítali, že oni mají vydrženo právo choditi a dobytek voditi lesem žalobců do obce Y, poněvadž to dělají oni a jejich předchůdci v držbě usedlostí od r. 1782. Jejich předchůdci, oni i jejich děti chodili a chodí toutéž cestou do obce Y do školy a od r. 1871 do kostela a před tím se tam scházeli k náboženským schůzkám. Toutéž cestou chodí přes obec Y a vodí dobytek na trhy do města N. To dělají všichni obyvatelé oné části obce X, neboť si tím krátí cestu asi o hodinu. Toto právo vykonávali téměř 150 let nerušeně. Jest to vydržené právo a měli je vydrženo již v době před vydáním cis. pat. z 5. VII. 1853, č. 130 ř. z.
Bylo nesporno, že žalovaní si počínají tak, jak tvrdí žalobci a že pozemek, o který jde, byl a jest lesní parcela, zapsaná v zemských deskách a že služebnost není zapsána v zemských deskách.
Soud I. stolice jednal o žalobě jako o zápůrčí žalobě a uvedl mimo jiné v důvodech rozsudku : »Třeba přihlížeti k ustanovení cis. pat. z 5. července 1853, č. 130 ř. z. Dle § 1 č. 3 cit. p. podléhají jeho ustanovením veškeré polní služebnosti, neobsažené již v odst. 1 a 2. O práva uvedená v § 1 odst. 1 a 2 však nejde, neboť práva cesty a vodění dobytka v oněch dvou odstavcích nejsou jmenována.
Soud tedy musí si zodpověděti otázku, zda ono právo které si osobují z důvodů vydržení žalovaní, jest polní služebnost. Dle § 43 cit. p. ode dne jeho vyhlášení práva vypočtená v § 1, 2, 3 nemohou býti na lesních pozemcích vydržena a držba, která se započala, považuje se za přetrženou. Nejde-li však o polní služebnost, jest i nyní možné vydržení na lesních pozemcích, neboť jen polní služebnosti nelze vydržeti.
Občanský zákoník dělí v § 473 služebnosti na pozemkové a osobní, při čemž pozemkové dělí v § 474 na polní a domovní. Dle § 474 jsou polní služebnosti ty, při nichž panující pozemek jest určen polnímu hospodářství, ty, u kterých panující pozemky nejsou určeny polnímu hospodářství, jsou domovní.
Co jest však panujícím pozemkem zde? Nejsou to pole, louky, pastviny, neboť žalovaní se domáhají práva choditi z jejich hospodářských a obývacích budov do školy, do kostela, do N k úřadům a na trhy s dobytkem, ale ne na pole, louku, pastvinu a p. Nejde tedy o snazší hospodaření na pozemku věnovaném polnímu hospodářství, nýbrž jde o snazší užívání budov k bydlení а k chovu dobytka. Děti si touto cestou krátí chůzi do školy, hospodáři si krátí i s rodinami cestu do kostela v Y a cestu do N na úřady a na dobytčí trhy. Tedy nejde o polní služebnost dle § 1 č. 3 cis. pat. č. 130/1853 ř. z., nýbrž jen o domovní. Tomu nebráni to, že služebnost cesty a vodění dobytka jest uvedena v § 477 o. z. o. a není uvedena mezi domovními služebnostmi, neboť výpočet služebností není taxativní, jak svědčí nadpis § 475: »Obvyklé druhy a) služebností domovních.«
Když tedy jde o domovní služebnost, nelze na ni použiti ustanovení cis. pat. č. 130/53 ř. z., nýbrž všeobecných ustanovení občanského zákoníka o nabývání služebností.«
Soud zjistiv potom, že žalovaní a jejich předchůdci vykonávali služebnost více než 30 let, měl prokázáno, že žalovaným náleží vydržením nabyté právo služebnosti a žalobu zamítl.
Žalobci podali odvolání a odvolací soud neshledav, že prvý soud věc nesprávně právně posoudil, potvrdil rozsudek, připojiv se k důvodům prvého soudu.
Žalobci podali dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení a nejvyšší soud vyhověl dovolání a změnil rozsudek tak, že žalobě vyhověl.
Z jeho důvodů budiž uvedeno:
Nelze upříti oprávnění názoru dovolatelek, že nejde o domovní služebnost. Jde dle § 474 o. z. o. o polní služebnost, poněvadž panujícími pozemky dle zjištění nižších soudů jsou domy a hospodářská stavení rolníků, kteří se výhradně zabývají polním hospodářstvím. Vždyť se dělí služebnosti pozemkové ve služebnosti polní a domovní právě dle toho, zda panující pozemek je určen k polnímu hospodářství, či k jinému účelu. I když tedy stezka a průhon dobytka přes lesní parcelu neslouží přímo lepšímu hospodaření na polnostech žalovaných, nýbrž k jinakému prospěchu vlastníků jakožto vlastníků rolnických usedlostí, tedy k cestě do kostela, do školy, na trh s dobytkem, k úřadům do města, nelze přes to používání oné lesní parcely pokládati za výkon práva domovní služebnosti, neboť slouží hlavně ku prospěchu rolnických usedlostí, tedy nemovitostí určených k polnímu hospodářství dle § 474 o. z. o. Při rolnických usedlostech nelze rozlišovati, co se určení týče, polnosti, luka a pastviny od hospodářova stavení, neboť obé tvoří celek vzájemně na sebe odkázaný, vždyť obdělávati polnosti nelze bez hospodářského stavení, v němž rolník bydlí a má veškeré příslušenství (nářadí, hnůj, kolny, stodolu, chlévy a j.).
Jde tedy o polní služebnost.
Dle § 1 č. 3 lit. a cis. pat. z 3. července 1853 č. 130 ř. z. podléhají jeho ustanovením veškeré polní služebnosti neobsažené již v odst. 1 a 2 — a o takové právě zde nejde — u nichž je služebním statkem les. že pozemek, na kterém si žalovaní osobují služebnost, je les, je nespomo. Ježto dle § 43 cit. pat. nelze vydržeti práva, která dle ustanovení § 6 lit. a) t. pat. musí býti z úřední moci vyšetřena а k nimž patří polní služebnosti v § 1 č. 3 lit. a) uvedené, bylo žalobě vyhověti. Totéž platí i o služebnosti honění dobytka, neboť i ona je polní služebností, která je v § 18 cit. jmenována jako určená k výkupu a úpravě, a služebnosti tyto měly býti vykoupeny a od roku 1853 bylo jejich vydržení prohlášeno za nepřípustné.
(Nejvyšší soud v Brně — rozhodnutí z 3. dubna 1936, č. j. Ev. II 271/34.)
Poznámka zasilatele. S rozhodnutím nejvyššího soudu nelze plně souhlasiti, neboť nelze ho použiti na ty obyvatele oné části obce X, kteří nemají polností, nýbrž jen domky a jejichž děti chodí do školy Y, z jejichž domků se tamtéž chodí do kostela a dále na úřady do města a to po několik generací. Dle rozhodnutí nejvyššího soudu by tito bezzemci měli domovní služebnosti a mohli by lesem choditi a rolníci by měli služebnost téhož obsahu jen jako polní a proto nesmějí lesem choditi. J. L.