Při směnce s neúplným domicilem nepůsobí opomenuti presentace k placeni a protestu pro neplacení ztrátu směnečného nároku proti akceptantovi. Valuta při placeni závazku z obohaceni dle § 83 sm. ř. určuje se dle splnistě prekludované směnky.
Žalující výslovně prohlásila, že její žaloba jest žalobou z obohacení po rozumu čl. 83 sm. ř. Na témže stanovisku setrvala žalující společnost i v odvolacím sdělení a trvá i ve spisu dovolacím. Dlužno proto řešiti pouze otázku, zda s hlediska řečeného právního podkladu žaloby žalobkyně důvodně vytýká rozsudku odvolacího soudu nesprávné právní posouzeni záležitosti. K této otázce nutno odpověděti záporně. Netřeba především pátrali po tom, zda pro žalobní nárok žalující banky v Záhřebe jest směrodatným směnečné právo žalobkyně (býv. uherský směnečný řád upravený zákl. či. XXVII. 1876), či směnečné právo státu žalovaných (býv. rakouský všeob. směnečný řád z 25. ledna 1850 č. 51 ř. z. a čl. 2 zák. z 28. října 1918 č. 11 sb.z.). Jsouť ustanovení, na nichž v této rozepři záleží, v obou směnečných řádech v jádru věci totožná.
První a základní podmínkou žalobního nároku, to jest uhasnutí směnečného nároku i proti žalovaným jako příjemcům žalobních směnek, shledává žalující společnost v tom, že směnky, ač byly směnkami domicilovanými, nebyly v domicilu ku placeni předloženy a pro nezaplacení protestovány, čímž žalující společnost jakožto majitelka směnek pozbyla prý směnečného nároku i proti žalovaným jakožto příjemcům směnek. Tento právní náhled žalující strany jest arci správným u těch zažalovaných směnek, které mají úplný domicil, ježto pojmenován byl i domiciliât a to v osobě rozdílné od účastníků směnečného jednání (čl. 43 rak. §§ 43 a 44 uh. sm. ř.). Jinak má se věc u směnek ostatních, na nichž je domicil neúplný, poněvadž postrádá označeni domiciliata. I takové směnky dlužno sice v udaném domicilu trasátovi k výplatě předložiti a pro neplacení protestovati. Ale opominutí těchto úkonů nepůsobí zde ztráty směnečného nároku proti akceptantovi. Na tomto výkladu zákona trvá jednomyslně judikatura a až na nepatrné výjimky svými nejzávažitějšími představiteli též literatura. Důsledkem tohoto výkladu zákona neprokázala žalující ohledně směnek s neúplným domicilem předpokladu žalobního nároku a slušelo by v tom směru z tohoto důvodu žalobu zamítnouti. Poněvadž však tato závada nebyla žalovanými namítána, ani předchozími stolicemi v úvahu vzata a poněvadž změna rozsudku v neprospěch jedině se dovolavší strany žalující není processuálně přípustnou, dlužno hleděti k věci tak, že žalobní nárok je co do důvodu právoplatně uznán. I nutno pouze obmeziti se na otázku měny.
V tom směru dlužno bedlivě podržeti na paměti doslov zákona: »Uhasl-li směnečný závazek vydatele nebo příjemce promlčením nebo tím, že zameškány byly úkony, jež zákon předpisuje, aby zachováno bylo směnečné právo, zůstávají vydatel nebo příjemce jen potud zavázáni, pokud by se k jeho škodě obohatili« (čl. 83 sm. ř.). Žaloba z obohacení dle těchto zákonných ustanovení jest útvarem práva směnečného. Směn. řád pod nadpisem »Žalobní právo směnečného věřitele« vyřizuje nejprve v čl. 81 žalobní právo směnečného věřitele ze skriptury a dle skriptury a upravuje pak v čl. 83 žalobu z obohacení, jež je sice rovněž žalobou ze skriptury, ale rozeznává se od žaloby dle čl. 81 tím, že ve směnečném řádě zvláštním, odchylným způsobem určeny jsou osoba oprávněného a zavázaného, další z obsahu skriptury nezjevné podmínky a rozsah nároku a závazku. Nárok z obohacení jest residuum směnečného věřitele před ztrátou směnečného nároku. Co do svého obsahu a rozsahu nemůže nárok z obohacení sahati dále, než prejudikovaný nárok směnečný, závazek příjemce směny nemůže býti dále jdoucím, než závazek směnečný. Majitel směnky nemůže za žádných okolností požadovati něco více a něco jiného, než nač bez prejudice směnečného nároku byl by měl nárok, poněvadž, což víc a což jiného by požadoval, nebylo by jeho škodou z uhasnutí směnečného nároku, nýbrž z jiných příčin, jež nejsouce s uhasnutím směnečného nároku v souvislosti, musí při této žalobě zůstati nepovšimnuty. Hledí-li se k věci pod tímto zorným uhlem, nutno zkoumati, co by byla žalobkyně oprávněna požadovati ze směnek na žalovaných, kdyby byl jeijí směnečný nárok neuhasil. Směnky byly vesměs spjaty v Záhřebe. Žalobkyně dovolávajíc se ustanovení §u 6 zák. z 10. dubna 1919 č. 187 sb., uznává sama, že pro vztah rak.-.uh. korun ku nové měně nástupnických států, rozhodnými jsou valutové předpisy státu splniště závazku. Činí tak za mylného předpokladu, že splniště je v čsl. republice, ale musí je nechati platili proti sobě i v případě, že za splniště směnečného závazku, určujícího obsah a rozsah nároku z obohacení, uznává se Záhřeb, patřící ku Jugoslávii. Nezáleží tedy na tom, zda splništěm nároku z obohacení jest splništěm prekludované směnky. Toto splniště má význam v jiném směru. Jím určena je valuta uhaslého směnečného nároku a tím i valuta nároku z obohacení. Při tom je zcela lhostejno, jaký je obecnoprávní poměr stran a čím byli by žalovaní z obecnoprávního závazku povinni žalující společnosti. Neboť, jak již úvodem těchto důvodů bylo zdůrazněno, žalující společnost nežaluje z obecnoprávního závazku žalovaných, nýbrž z důvodu čl. 83 sm. ř. Pro tento žalobní nárok přichází obecnoprávní poměr, tvořivší podklad směnečnoprávního jednání, v úvahu jen potud, že dle něho řeší se druhá otázka obsahu a rozsahu nároku dle čl. 83 sm. ř., totiž otázka, zda a pokud shora vymezená škoda majitele směnky z uhasnutí směnečného nároku jest ve svých důsledcích hmotně neoprávněným obohacením vydavatele, pokud se týče příjemce prekludované směnky. Poněvadž pak rozsudkem odvolacího soudu se uznává, že shora vymezená škoda žalující společnosti jest v témž celém rozsahu obohacením žalovaných po rozumu či. 83 sm. ř. jest tím obecnoprávního poměru stran, pokud s hlediska žalobního nároku na něm záleží, plně využito a netřeba s poměrem tím dále se zabývali. Jest tudíž dovolání proto, že žalobkyni přiřknuta byla zažalovaná částka v korunách jihoslov. veskrz neopodstatněným.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 31. prosince 1921 č. j. Rv. I. 598-21. —er.