Něco k nové praxi při obsazování míst veřejných notářů na Slovensku a Podkarpatské Rusi.

(Z kruhů veř. notářů na Podk. Rusi.)
Na Podkarpatské Rusi byl znovu více jak po desítileté přestávce jmenován advokát veřejným notářem. Jmenování to bylo provedeno tak, že ze třech uprázdněných notářských míst, na které byly vypsány konkursy ještě v roce 1932 a 1933, bylo obsazeno jen jedno místo, dvě druhá místa byla ponechána neobsazená i nadále.
Proto jmenování vyvolalo nemilé překvapení mezi notářskými kandidáty, ježto vyzdvihlo přednost advokátů před notáři a notářskými kandidáty a tím učinilo průlom do praxe, vybojované notářskými organisacemi za doby úřadování býv. ministra dr. Meisnera, za kteréžto doby měli veřejní notáři a notářští kandidáti přednost při jmenování před advokáty.
Dosud platný na území Slovenska a Podk. Rusi notářský řád, ačkoliv všeobecně shoduje se s řádem notářským, platným v historických zemích, má jiné zásady o jmenování veřejných notářů, a podlé jeho ustanovení veřejným notářem může býti jmenován kromě notářských kandidátů i advokát, soudce a veřejný úředník s právnickým vzděláním.
Toto neblahé ustanovení zavinilo, že notářských kandidátů bylo velice málo a obyčejně ve veřejnonotářské kanceláři mimo šéfa nebylo ani jednoho zaměstnance s právnickým vzděláním.
I tak ještě dnes na 90 veřejných notářství na Slovensku je jen 15 kandidátů a na 11 notářství na Podk. Rusi je 5 kandidátů, ačkoliv v historických zemích je právě dvakrát tolik notářských kandidátů jako notářů.
Směle možno tvrditi, že na Slovensku a Podk. Rusi mohlo by míti zaměstnání více než 100 mladých právníků co veřejnonotářských kandidátů, kdyby jim byla dána jistota, že budou míti přednost při jmenování na uprázdněná místa veřejných notářů.
Tím zmírnila by se nezaměstnanost mezi právnickým dorostem a zároveň povznesla by se úroveň veřejnonotářských kanceláří, kdyby tyto kanceláře byly obsazeny více právníky, nikoliv jen šéfem, který je mnohdy přestárlý a neschopen prohlížeti a studovati nově vyšlé zákony, kterých naše legislativa vydala za dobu trvání našeho státu více jak 3000.
Je ještě třeba konstatovati, že praxe ministerstva spravedlnosti při obsazování veřejnonotářských míst již úplně vyřadila fakticky ze soutěže na veřejnonotářská místa i soudce i veřejné úředníky. Zůstali jen advokáti, kteří v panující krisi aspirují na veřejnonotářská místa.
S nimi je těžká konkurence veřejnonotářských kandidátů. Vezměme na příklad poměry na Podkarpatské Rusi.
Advokátů je 270, veřejnonotářských kandidátů jen 5. Samozřejmě se mezi 270 advokáty najde více lidí vynikajících vzděláním, společenským postavením a politickým vlivem, než mezi 5 veřejnonotářskými kandidáty, takže při soutěži vždycky se najde aspoň jeden advokát vhodnější než jeho konkurenti, veřejnonotářští kandidáti.
Proto bez přiznání veřejnonotářským kandidátům práva, přednosti na jmenování veřejnonotářští kandidáti na Slovensku a Podk. Rusi jsou odsouzeni jen na udržení bídné existence s perspektivou na lepší budoucnost rovnou nule.
Ještě dobře by bylo pro notářský stav, kdyby veřejnými notáři byli jmenováni advokáti prvotřídní, ale je smutná pravda, že na prvotřídní veřejnonotářská místa reflektují obyčejně jen druhotřídní advokáti, kteří se nemohou uživiti praxí advokátní. Právě teď na Podk. Rusi, po jmenování advokáta veřejným notářem, možno viděti, že mezí zdejšími advokáty, hlavně užhorodskými, vzrostly aspirace na veřejnonotářská místa. Již teď — kdy ještě konkurs na místo uprázdněné úmrtím veřejného notáře v Užhorodé dr. Petříka nebyl vypsán, mnozí advokáti starají se o přízeň politických stran a vůbec nepočítají s tím, že by mohl býti jmenován na toto místo některý z veřejných notářů nebo z veřejnonotářských kandidátů.
Proto v zájmu veřejnonotářských kandidátů i v zájmu veřejných notářů, kteří by mohli za svá horší místa žádati lepší místo, musí zakročiti naše stavovská organisace na příslušných místech.

Citace:

Něco k nové praxi při obsazování míst veřejných notářů na Slovensku a Podkarpatské Rusi. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1936, svazek/ročník 18, číslo/sešit 7, s. 76-76.