Ověřování překladů.

Presidium vrchního soudu v Praze vydalo výnos ze dně 25. III. 36 Pres. 12104-5/36 tohoto znění:
Podle § 76 zák. ze dne 25. VII. 1871 č. 75 ř. z. přísluší notářům, aby vydávali notářské osvědčení, že překlad jest správný. § 78 rozváděje toto ustanovení, specifikuje toto oprávnění notářovo a rozlišuje při tom, zda se jedná o řeč cizí, či o jazyk menšinový (Landessprache). Pokud jde o řeč cizí, spadá do oprávnění notáře, pokud jest tlumočníkem v té které cizí řeči, aby notářsky ověřil správnost překladu do této řeči nebo naopak, ať již tento překlad sám vyhotovil, nebo přezkoumal. Vstupuje tudíž notář v těchto případech současně ve funkci notáře i tlumočníka. Pokud však jde o řeč menšinovou (Landessprache) ustupuje zákon u notářů, kterým podle § 12 a 63 not. ř. bylo uděleno oprávnění sepisovati notářské listiny i v jazyku menšinovém, při ověřování překladů z jazyka menšinového do jazyka státního nebo naopak, od požadavku, aby notář, který notářsky ověřuje překlady, byl též tlumočníkem jazyka menšinového. Upozorňuje se však na ustanovení § 78 odst. 3, podle kterého příslušné osvědčení sluší napsati přímo na překladu samém, a překlad ten budiž s přeloženou listinou sešit a úřední pečetí spečetěn.

Citace:

Ověřování překladů. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1936, svazek/ročník 18, číslo/sešit 4, s. 44-44.