Notář Emanuel Touš sedmdesátníkem.

Dne 24. listopadu t. r. dožívá se sedmdesáti let dlouholetý příslušník stavu notářského, Emanuel Touš, notář v Č. Budějovicích, který po řadu let byl presidentem, bývalé českobudějovické notářské komory. Rodem Západočech — narodil ее dne 24. listopadu 1866 v Pečetíně u Klatov z rodiny rolnické. Mládí své prožil jako gymnasiální student v Klatovech a po absolvování právnických studií na pražské universitě byl v praksi notářské v Unhošti, dále ve Vodňanech u známého notáře — jihočeského spisovatele Mokrého, pak v Nymburce a Klatovech. V roce 1903 byl jmenován notářem v Počátkách, kde úřadoval do r. 1917, odtud byl jmenován do českých Budějovic, kde působí dodnes.
Již v Počátkách, hraničících tehdy s poněmčelými okresy jihlavským a štockým, zúčastňoval se plně českého spolkového života, zejména v Sokole a též jako předseda České besedy. Ani v Čes. Budějovicích nezůstal stranou spolkového života a je zde čelným funkcionářem v Besedě, založené zesnulým dr. Zátkou. Při tom nezapomíná nikterak na dobročinné a kulturní spolky a na různé instituce národní, zejména na Národní jednotu pošumavskou, a na svoji Starou „lásku", Spolek Klatovanů, nejsa jenom pouhým členem těchto spolků a institucí ale též jejich štědrým podporovatelem a mecenášem. Jako notář je znám svojí absolutní objektivností ke smluvním stranám, jimž není jenom právním přítelem, ale i zkušeným životním rádcem, jemuž fiskální zájmy vlastní kanceláře velmi často ustupují stranou. Jeho ryzí charakter, nekompromisnost tam, kde většinou by mohla vzniknouti nějaká újma, a skutečná bodrost ve styku se stranami, přispěly k jeho značné popularitě jako člověka povahově krásného i jako notáře, vykonávajícího svůj úřad s plným vědomím jeho zodpovědnosti. Je ozdobou stavu a je zajisté velké plus pro celý stav, když v městě, kde je na čtyřicet advokátů, nejširší vrstvy lidové v nynější, tak kritické době pro náš stav, obrací se stále s neztenčenou důvěrou na notáře Touše ve svých právních nesnázích a strastech. Kolegium notářů býv. českobudějovické notářské komory ocenilo po dlouhá leta tyto nesporné kvality charakterové a zvolilo jej v r. 1920 presidentem notářské komory, kteroužto funkci zastával až do zrušení této v minulém roce.
Nejen ve styku se stranami, ale i vůči svému personálu, kterému je stále zářným příkladem svojí, takřka nestárnoucí energií, zachovává tutéž krásnou vyrovnanost, která přispívá k všeobecné harmonii celé jeho kanceláře a jeho oblíbenosti.
Přes rány, které ho stihly tragickou smrtí jeho choti a syna, zůstal nezlomen, jako symbol pevného českého kořene, a nová generace doma — dva vnuci a vnučka — snaží se mu nahraditi tuto ztrátu.
Stav notářský s jeho adepty kolektivně přeje mu k jeho sedmdesátce: „Buď zdráv!“ t,

Citace:

Notář Emanuel Touš sedmdesátníkem. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1936, svazek/ročník 18, číslo/sešit 9, s. 99-99.