Reforma finanční správy.

Napsal dr. Vladimír Vybral. Vydal „ORBIS“, Politická knihovna, řada I., svazek 33, 1936, str. 318, cena 48 Kč.
Předmětem knihy je nejvýš časové téma, které zvláště letos bylo středem veřejné pozornosti u příležitosti novelisace přímého zdanění. Autor, úředník ministerstva financí, podrobil v knize všechny důležité otázky finanční správy soustavnému rozboru a otevřené kritice, opíraje se rovnoměrně jak o víceleté zkušenosti ze svého povolání, tak o výsledky svého studia finanční legislativy a finančně správních poměrů cizích států, zejména Anglie, Francie a Německa. Po předválečném díle prof. Redlicha, věnovaném ještě kritice rakouské finanční správy, jest to u nás prvá studie, která řeší metodicky rozsáhlou problematiku tohoto nejdůležitějšího úseku čs. veřejné správy. Při rozsáhlosti finančně správních úkolů omezil se autor programově na hlavní a vedoucí zásady, jež mají ovládati reformní dílo, a seskupil proto řešení otázek do tří kapitol líčících postupně etapu malé, střední a velké reformy finanční správy. Kniha je dále uvedena výkladem o krisi finanční správy, jejích příčinách a o metodické stránce reformy, což uzavřeno přehledem platné organisace finanční správy, jejího personálního stavu a konstatováním správních nákladů v poměru dosaženým finančním výnosům. Kniha je ukončena doslovem zařazujícím dílo reformy do koncepce moderního poslání finanční správy a vyvrcholujícím v požadavku demokratisace odbornosti v oboru veřejné správy. Jádro knihy je obsaženo v kapitole II. až IV., které probírají malou, střední a velkou reformu finanční správy. Malá reforma zahrnuje obecné reformy personální, reformu normalií, vybudování berních a důchodkových kontrolních úřadů, reformu inspekčních metod a požadavek soustavné decentralisace finančně správních kompetencí od vyšších úřadů k nižším. Reformou střední rozumí autor reformu finanční legislativy, jíž předesílá odůvodněný návrh na vytvoření ústředního legislativního odboru v min. financí. Úvahy o reformě finanční legislativy týkají se pěti velkých oborů, a to postupně: zdanění nepřímého, legislativy poplatkové, daní přímých, organisačního práva finančního a t. zv. rozpočtového řádu. Ve všech směrech uplatňuje tu autor na základě obsažné dokumentace a argumentace originální řešení jdoucí na kořen otázek, při čemž se nevyhýbá ani kritice posledních úprav zákonodárných, jako jest novela k dani z masa а k zákonu o přímých daních z roku 1936. Velkou reformou rozumí autor reorganisační etapu, v níž vychází od kritiky předválečných reformních návrhů Redlichových a navrhuje nové rozvrstvení finančních úřadů. V podstatě jde o vytvoření okresních úřadů s vyměřovací agendou malých poplatníků, a o úřady krajské s obdobnou agendou poplatníků velkých, do kteréhožto rámce zařadila by se organicky ostatní finanční agenda. Nového uspořádání dostalo by se pak i agendám organisačním, v důsledku čehož doznaly by podstatné přeměny jak dnešní zemské finanční úřady, tak především ministerstvo financí, které jsouc oproštěno od převahy administrativních agend, stalo by se orgánem dokonale ovládajícím a iniciativně řídícím podřízený aparát finanční správy, čemuž dnes tak není! Konečným cílem reformy jest, aby finanční správa od základu reorganisovaná stala se účinným nástrojem finanční politiky, usilující v blízké budoucnosti o vybudování takového finančního systému, který by stál v souhlase s národohospodářskou povahou našeho státu.

Citace:

Reforma finanční správy. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1936, svazek/ročník 18, číslo/sešit 8, s. 91-92.