Č. 6637

.
Administrativní řízení. — Pozemková reforma: 1. * Z početní chyby, sběhnuvší se v rozhodnutí správního úřadu, nemůže strana dovozovati hmotně-právní nárok, i když rozhodnutí to nabylo formelní právní moci. — 2. Totéž platí i při rozhodnutí stpú-u o propuštění půdy ze záboru podle § 11 záb. zák.
(Nález ze dne 14. června 1927 č. 4596).
Věc: Prvorozenské svěřenství K-ovo na Moravě (adv. Dr. Hynek Bulín z Brna) proti státnímu pozemkovému úřadu stran nároku dle § 11 zákona záborového.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem z 28. listopadu 1923 propustil stpú svěřenské pozůstalosti Dra Evžena K. podle § 11 záb. zák. půdy zemědělské 171,5452 ha, půdy jiné 258,6579 ha, tedy půdy veškeré 430,2031 ha, uvedl, že jsou to nemovitosti v obcích S. ... ležící, podle čísel katastrálních a výměry uvedené, a vyslovil dále, že žádosti, jimiž se požaduje propuštění dalších pozemků a budov podle § 11 záb. zák. se zamítají jako zákonem neodůvodněné, a že rozhodnutím tím jest úplně vyčerpán nárok podle § 11 záb. zák.
Podáním z 10. ledna 1925 žádali zástupcové onoho svěřenství za propuštění dalších nemovitostí podle druhé věty § 11 záb. zák., a stpú výměrem svým ze 7. února 1925 žádost tu zamítl a v důvodech uvedl, že žádost podána byla již po uplynutí lhůty § 3 náhr. zák. a jest tudíž opožděnou, že však není také důvodná, ježto shora uvedeným rozhodnutím bylo žadateli propuštěno podle § 11 záb. zák. 171,5452 ha půdy zeměd. a 258,6579 půdy vůbec, čímž nárok svěřenství podle § 11 záb. zák. byl úplně uspokojen. Na propuštění ještě další půdy ze záboru podle § 11 záb. zák. nemá svěřenství právního nároku, a kromě toho propuštěním požadované půdy ve výměře 38,3823 ha stoupla by výměra propuštěné půdy na 518,5854 ha, což by odporovalo ustanovením § 11 záb. zák., podle něhož nesmí býti ze záboru propuštěno více než 500 ha půdy.
Podáním z 23. října 1925 oznámili zástupcové svěřenství, že podrobným zkoušením bylo zjištěno, že v původním rozhodnutí z 28. listopadu 1923 celková výměra zeměd. půdy ze záboru propuštěné jest o 16,6636 ha menší, než jak ve výměru uvedeno, takže bylo ve skutečnosti propuštěno jen 142,5498 ha, a nikoliv — jak stpú tvrdí — 159,2134 ha, a žádali, aby výměr onen byl v této části opraven.
Nař. výměrem z 30. října 1925 shledal stpú tvrzení to správným a vyslovil: »Součet zeměd. půdy propuštěné podle § 11 záb. zák. ze záboru v kat. obci S. činí 142,5498 ha, nikoliv 159,2134 ha. Součet veškeré půdy zeměd. cit. rozhodnutím podle § 11 záb. zák. ze záboru propuštěné činí 154,8816 ha, nikoliv 171,5452 ha.«
V rozkladu do tohoto výměru podaném tvrdili zástupcové svěřenství, že svěřenství výměrem z 28. listopadu 1923 nabylo nároku na propuštění půdy o výměře tam uvedené, to jest 430,2031 ha a z toho 171,5452 ha půdy zeměd. a žádali, aby výměr ten byl opraven, aby rozdíl mezi skutečnou a vyúčtovanou výměrou byl svěřenství dodatečně ze záboru propuštěn, a aby v mezích tohoto rozdílu byly mu propuštěny nemovitosti podrobně uvedené. Rozklad ten, jakož i rozklad podaný do rozhodnutí z 10. ledna 1925 stpú zamítl dalším nař. výměrem z 21. prosince 1925 z těchto důvodů: »Výnosem z 30. října 1925 opravena byla početní chyba vzniklá nesprávným sečtením výměry parcel propuštěných žadateli podle § 11 záb. zák. V ostatním postrádají žádosti za propuštění další výměry půdy nad výměru stanovenou v 1. větě § 11 záb. zák. opory v zákoně, i poukazuje se na důvody obsažené ve zdejším rozhodnutí ze 7. února 1925.«
O stížnosti uvážil nss toto: — — —
Na sporu jest otázka, zda nař. rozhodnutím byla propuštěna úhrnem tam udaná výměra, a zda výměra pozemků v rozhodnutí uvedených jest jen částí výměry té, takže třeba nedostávající se výměru propuštěním dalších pozemků doplniti, či zda, jak žal. úřad se domnívá, propuštěny byly toliko parcely v rozhodnutí onom jmenovitě uvedené, takže není třeba dalších pozemků ze záboru propouštěti, nýbrž jde o pouhou početní chybu způsobenou nesprávným sečtením výměr pozemků ze záboru propuštěných. Nss, obíraje se touto otázkou, přihlédl především k doslovu rozhodnutí z 28. listopadu 1923, z něhož spor vzešel. V rozhodnutí tom uvedl stpú propuštěné nemovitosti podle katastr. obcí, katastr. čísel, kultury a výměry. Půda zemědělská propuštěná ze záboru v obci S. udána jest úhrnnou výměrou 142 ha 54 a 98 m2. Výměra tato neodpovídá sice součtu výměr v půdě zeměd. udaných, jsouc o 2 ha 27 a 81 m2 menší; ježto však rozdíl ten vzešel patrně jen z toho, že výměra role č. kat. 346, tedy půdy zemědělské, zřejmě nedopatřením uvedena jest mezi výměrami půdy nezemědělské, mohl i nss vycházeti z toho, že úhrn zeměd. půdy v kat. obci S. ze záboru propuštěný činí vskutku 142 ha 54 a 98 m2. Žal. úřad rekapituloval pak součty výměr pozemků v jednotlivých obcích ze záboru propuštěných, a místo oněch 142 ha 54 a 98 m2 uvedl, že propouští se v obci S. 159 ha 21 a 34 m2, tedy o 16 ha 66 a 36 m2 více. Z toho je zřejmo a nemůže býti vůbec pochybnosti, že jde jen o patrnou početní chybu, přihodivší se při rekapitulaci celkových výměr půdy v jednotlivých obcích ze záboru propuštěné, jejíž důsledkem ovšem pak bylo, že i celková výměra půdy zeměd. ze záboru propuštěná byla vyjádřena nesprávnou cifrou 171 ha 51 a 52 m2. Třeba tedy zkoumati, zda a jaký význam má taková zřejmá početní chyba pro právní posici strany.
Není všeobecných předpisů upravujících řízení před úřady správními, a není, pokud jde o obor správního práva, ani ustanovení o následcích patrných chyb početních. Nutno proto přihlédnouti k všeobecným zásadám, ovládajícím řízení vůbec, z nichž vychází, jaké stanovisko zákonodárce k této otázce zaujímá. Takovou zásadu shledal nss v § 419 c. ř. s., který stanoví, že soud, jenž vynesl rozsudek, může kdykoliv opraviti chyby v psaní nebo počtech, nebo jiné nesprávnosti v rozsudku nebo jeho vyhotoveních, a že tak má učiniti z moci úřední nebo k návrhu strany. Oprava taková může se státi kdykoliv, tedy i po formální právní moci rozsudku. (Srovnej Neumann Komentář II. str. 1303, Ott, Systém soustavný, úvod II. str. 266, Hora, Čsl. civ. právo procesní II. str. 409). Vychází tudíž zákonodárce ze zásady, že taková početní chyba, sběhnuvší se v judikátním výroku soudu nezakládá vůbec právních účinků a tedy ani právního nároku straně a to ani tehdy, když výrok ten nabyl případně již formelní právní moci.
Po názoru nss-u není překážky, proč by tohoto principu vysloveného pro obor práva procesního v řízení před řádnými soudy nemohlo býti použito i v oboru práva správního, kdyžtě ani z povahy tohoto řízení — před správními úřady — nelze dovoditi nic, co by se s dotčeným principem nesrovnávalo a co by se příčilo stanovisku, jež zákonodárce v onom zákonném ustanovení jasně a způsobem všeliké pochybnosti vylučujícím projevil, a kdyžtě zásada ta i s povahou výroku správních úřadů zplna souhlasí. Aplikuje-li se však princip ten na daný případ, je patrno, že strana měla sice nárok na opravu oné početní chyby, že však z chyby té nějakých nároků jiných, zejména materielně-právních, vyvozovati nemůže.
Stížnost na oporu svých materielně-právních nároků dovolává se ovšem i důvodů, jimiž se žal. úřad ve svém rozhodnutí z 28. listopadu 1923 vypořádal se žádostí vlastníkovou za propuštění nemovitostí v mezích druhé věty § 11 záb. zák. Námitku tu neshledal nss důvodnou uváživ, že žal. úřad, i když se nehledí k onomu rozdílu 16 ha 66 a 36 m2 v půdě zemědělské, propustil vlastníku přece jen zeměd. půdy více, než mu dává předpis první věty § 11 záb. zák., takže i za tohoto stavu bylo na místě, aby úřad své stanovisko k vlastníkově žádosti na propuštění výměry v mezích druhé věty § 11 záb. zák. odůvodnil. Uvedl-li při tom žal. úřad, že propustil vlastníku nad výměru § 2 záb. zák. o 180 ha 20 a 31 m2 více, pak i tu jde o početní chybu, mající základ v početní chybě, jež se v enunciátě onoho rozhodnutí sběhla, z níž však vlastník, jak dovozeno, nemůže nic vyvozovati pro svůj domnělý nárok na propuštění celé této výměry.
Na oporu svého názoru nemůže se stížnost dovolávati ani rozhodnutí ze 7. února 1925, v němž žal. úřad odepřel propustiti st-li další nemovitosti v mezích druhé věty § 11 záb. zák. proto, že propustil již 430,2031 ha, takže by prý celková výměra ze záboru propuštěných nemovitostí překročila výměru 500 ha, již dle § 11 záb. zák. vůbec možno propustiti ze záboru, ježto výrok ten nesvědčí opět o ničem jiném, než že žal. úřad v době, kdy ještě o výměře sporu nebylo, vzal za základ svého rozhodnutí výměru, která, jak se z výkladu rozhodnutí z 28. listopadu 1923 podává, obsahuje jen pouhou početní chybu v součtu výměr nemovitostí skutečně ze záboru propuštěných.
Zda a jaký vliv mohl by snad míti na žádost téhož obsahu, o které žal. úřad rozhodl výměrem ze 7. února 1925, nový stav daný dodatečně opravou oné početní chyby, nss ovšem zkoumati nemohl (§§ 5 a 6 zák. o ss).

Citace:

č. 6637. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 39-42.