Č. 12952.

Školství. — Samospráva obecní. — Řízení správní. — Řízení před nss: I. * V řízení o stížnosti politické obce na rozhodnutí okresního výboru vydané o školním rozpočtu podle § 4 zákona č. 77/1927 ve znění zákona č. 169/1930 je politická obec, která je součástí školní obce spolu s obcí si stěžující, zúčastněnou stranou ve smyslu § 27 zákona o ss. — II. * Neslyšel-li okresní výbor, rozhoduje o odvolání proti školnímu rozpočtu podle § 4 zákona č. 77/1927 ve znění zákona č. 169/1930, okresní školní výbor, zakládá to podstatnou vadu řízení ve smyslu § 6 zákona o ss. — III. * Povinnost politické obce, zaplatiti podíl připadající na ni z rozpočtového schodku školní obce, vzniká v tom případě, podala-li obec proti rozpočtu odvolání, ve smyslu § 12 zákona č. 16/1873 z. z. čes. teprve tehdy, když je o odvolání konečně rozhodnuto. — IV. * Politická obec, přiškolená do určité školní obce, je povinna podle zákona č. 16/1873 z. z. čes. uhraditi podíl na ni připadající z celého kapitálu na novou školní budovu vynaloženého, a nikoli jen podíl z úroku a úmoru z kapitálu na stavbu školní budovy vynaloženého po dobu svého přiškolení.
(Nález z 24. června 1937 č. 1688/35-3.)
Věc: Obec Krabčice (náměstek starosty Josef Fér), místní školní rada v Krabčicích (předseda Fr. Dobiáš) a obec Vesec (adv. Dr. Jan Marek z Roudnice n. L.) proti rozhodnutím okr. výboru v Roudnici ze 6. prosince 1934, intim. výměry okr. úřadu v Roudnici z 27. prosince 1934 č. 15783/30-IV-3/20, č. 8215/33-IV-3/20, č. 26221/34-IV-3/20 a č. 31981/34-IV-3/28 o školních rozpočtech.
Výrok: 1. Naříkané rozhodnutí ze dne 6. prosince 1934 č. 15783/30-IV-3/20 (školní rozpočet pro rok 1930) se zrušuje pro nezákonnost.
2. Naříkané rozhodnutí ze dne 6. prosince 1934 č. 8215/33-IV-3/20 (školní rozpočet na rok 1932) se zrušuje pro vadnost řízení.
3. Naříkané rozhodnutí ze dne 6. prosince 1934 č. 26221/34-IV-3/20 (školní rozpočet na rok 1933) se zrušuje ke stížnosti obce Vesce dílem pro vadnost řízení, dílem pro nezákonnost. Stížnost obce Krabčic a místní školní rady v Krabčicich na toto rozhodnutí se dílem odmítá pro nepřípustnost, dílem zamítá pro bezdůvodnost.
4. Naříkané rozhodnutí ze dne 6. prosince 1934 č. 31981/34-IV-3/28 (školní rozpočet na rok 1934) se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: I. Obec Krabčice, jejíž součástí jako osada byla i obec Vesec, byla v r. 1919 na svou žádost odškolena od školní obce Rovné, při čemž bylo zároveň povoleno zřízení dvoutřídní obecné školy v Krabčicích. V roce 1925 bylo min. škol. a nár. osvěty v Praze pravoplatně místní školní radě v Krabčicich uloženo vzhledem k nevyhovující školní budově postarati se o výstavbu nové budovy školní pro obecnou školu v Krabčicích.
Podáním z 22. listopadu 1926 zažádala již samostatná místní obec Vesec za přeškolení z Krabčic do Rovného. Tato žádost byla cestou instanční min. škol. a nár. osvěty rozhodnutím z 5. června 1929 zamítnuta, avšak toto rozhodnutí bylo nálezem nss z 30. března 1932 č. 914/30 (Boh. A 9778/32) ke stížnosti obce Vesce zrušeno pro nezákonnost. Poté byla obec Vesec rozhodnutím zem. škol. rady v Praze s platností od 1. července 1934 přeškolena ze školní obce Krabčic do školní obce Rovné.
II. 1. Mezitím sestavila místní školní rada v Krabčicích dne 24. záři 1929 rozpočet školní na r. 1930, ve kterém uvedla samostat- nou položku na novostavbu školy ve výši 350000 Kč a rozvrhla pak podle daňového základu schodek celého rozpočtu jednak na obec Krabčice, jednak na obec Vesec. Obec. zastupitelstvo ve Vesci podalo proti tomuto rozpočtu odvolání, pokud obsahoval položku na stavbu nové školní budovy. Okr. výbor v Roudnici n. L., vyžádav si vyjádření okr. školního výboru, usnesením z 22. listopadu 1929 odvolání jako bezdůvodné odmítl. K námitce odvolání, aby se stavbou školní budovy bylo posečkáno, až bude rozhodnuto o stížnosti u nss proti zamítnutí žádosti obce Vesce o odškolení z Krabčic do Rovného, uvedl okr. výbor v důvodech, že námitka ta není tak důvodná, aby stavba školy v Krabčicích byla oddalována. Bude-li nss stížnosti obce Vesce vyhověno, bude při rozvrhování nákladů a při majetkoprávním narovnání respektován stav, jaký byl při podání žádosti za odškolení, nikoli stav, jaký bude v den rozhodnutí, a dále budou vzaty v úvahu i závazky a prohlášení, učiněná obcí Vesci při odškolování od Rovného v r. 1919. Je proto rozhodnutí nss pro tuto záležitost irelevantní. Proti tomuto rozhodnutí bránilo se obecní zastupitelstvo ve Vesci novým podáním, ve kterém žádalo, aby okr. úřad věc znovu rozhodl. Podle správních spisů usnesl se okr. výbor v Roudnici 14. března 1930 sděliti obci Vesci, že uznává sice finanční situaci obce Vesce, že však trvá na svém rozhodnutí a zamítnutí námitek proti rozpočtu místní školní rady v Krabčicích, ježto obec Vesec bude zproštěna příspěvků na stavbu školy v tom případě, že nss odškolení povolí.
Výměrem okr. výboru v Roudnici n. L. ze 6. prosince 1934, vydaným po slyšení okr. školního výboru v Roudnici, vyhověno bylo rozkladu obce Vesce proti usnesení okr. výboru z 22. listopadu 1929 a k odvolání obce Vesce proti rozpočtu místní školní rady v Krabčicích na r. 1930 bylo rozhodnuto takto: Obec Vesec je povinna nésti podle poměru své daňové základny neuhrazený schodek rozpočtu místní školní rady v Krabčicích na r. 1930 mimo položku na stavbu školy. V důvodech je v podstatě uvedeno, že by obec Vesec byla sice jako součást místní školní obce podle § 2 zákona č. 16/1873 z. z. čes. povinna opatřiti náklad na zřízení školy v Krabčicích, avšak jen tehdy, kdyby bylo na jisto postaveno, že součástí této obce zůstává a zůstane. V daném případě bylo však zatím zem. škol. radou provedeno odškolení, takže bylo rozhodnuto, že obec Vesec přestává býti součástí této školní obce, a následkem toho mohl ji okr. výbor uznati povinnou jen nésti náklad se zařízením školní budovy spojený po tu dobu, pokud součástí školní obce Krabčic byla. Tímto nákladem nutno rozuměti ne opatření vlastního nákladu, nýbrž hrazení povinností vyplývajících z jeho opatření, t. j. úrok a úmor kapitálu k tomuto účelu opatřeného. Ježto v rozpočtu na r. 1930 tato povinnost obsažena není, neboť kapitál nebyl ještě opatřen, bylo rozhodnuto, jak shora uvedeno.
2. Na r. 1932 sestavila místní školní rada v Krabčicích dva rozpočty. Proti prvému rozpočtu nečinila obec Vesec námitek, naproti tomu proti druhému, ve kterém obsaženy jsou výdaje spojené se stavbou nové školní budovy, zejména úrok za r. 1930 až 1932 a roční úmor celkové částky 400000 Kč na stavbu opatřené, se obec Vesec ohradila a podala proti němu odvolání. Okr. výbor v Roudnici usnesením ze 17. března 1932 nevyhověl odvolání obce Vesce proti dodatečnému rozpočtu na r. 1932, ježto položky do něho zařáděné i položka na úmor a úrok stávajícího dluhu jsou v tomto rozpočtu odůvodněny. Vzhledem k podání obce Vesce na okr. úřad, jímž se opětně proti rozpočtu na stavbu školy bránila, vydal okr. výbor 6. prosince 1934 nové usnesení, jímž nevyhověl rozkladu obce a uznal obec povinnou nahraditi místní školní radě v Krabčicích také poměrnou část schodku rozpočtu mimořádného. Do rozpočtu mimořádného se podle tohoto usnesení započítávají pouze položky se stavbou školy spojené a skutečně vyplácené, t. j. 1% úmoru a 6%% úroků z nákladu, který měla místní školní rada k 31. prosinci 1931, bez event. splátek na kapitále, obcí krabčickou před tím již snad učiněných. Bylo vysloveno, že tato poměrná částka je splatná se 7% úroky z prodlení.
3. V rozpočtu školním na r. 1933 byla zařaděna místní školní radou v Krabčicích mimo jiné částka na úrok pro rok 1933, jakož i částka na 1% úmor nákladu se stavbou nové školní budovy. Proti tomuto rozpočtu podala obec Vesec odvolání, ve kterém uvedla, že nemůže zaujmouti určité stanovisko ke školnímu rozpočtu na r. 1933 co do položky 1. (úrok z výpůjčky na novou školní budovu) a co do položky 2. (úmor 1 % ze 400000 Kč) až do té doby, než bude rozřešena otázka přeškolení obce Vesce, a že proto rozpočet místní školní radě vrací a s ním nesouhlasí. Toto odvolání bylo usnesením okr. výboru v Roudnici n. L., který si předem vyžádal vyjádření okr. školního výboru, ze 6. prosince 1934 zamítnuto a bylo vysloveno, že obec Vesec je povinna nahraditi místní školní radě v Krabčicích poměrnou část celého rozpočtu řádného i mimořádného, vše s úroky z prodlení, při čemž do mimořádného rozpočtu se započítává 6%% úrok a 1% úmor z nákladu, který si vyžádala stavba školy do 31. prosince 1932 po odečtení splátek, které v tomto roce byly nebo měly býti obcí Krabčicemi učiněny.
4. V rozpočtu školním na r. 1934 zařadila místní školní rada v Krabčicích jednak řádnou potřebu, jednak potřebu mimořádnou. V této potřebě jsou zařáděny účty za stavbu školy stavitelské firmě, dále ostatní účty za práce se stavbou spojené, konečně úroky zaplacené v letech 1930 až 1932, úmor půjčky a úroky potřebné v r. 1933. Schodek byl poměrně podle daňové základny předepsán k úhradě obci Vesci. Odvolání, které tato obec do tohoto usnesení podala, bylo usnesením okr. výboru po slyšení okr. školního výboru ze 6. prosince 1934 vyřízeno tak, že obec Vesec byla uznána povinnou nahraditi místní školní radě 6%% úrok a 1% úmor nákladu učiněného na stavbu školy s příslušnými úroky z prodlení, pokud to připadá do 30. června 1934 a pokud tento náklad nebyl již zmenšen splátkami obce Krabčic a Vesce podle rozhodnutí okr. výboru.
III. Proti uvedeným čtyřem usnesením okr. výboru v Roudnici n. L. ze 6. prosince 1934 je podána jednak společná stížnost obce Krabčic a místní školní rady v Krabčicích, jednak čtyři samostatné stížnosti obce Vesce.
Soud uvažoval o těchto stížnostech takto:
V dnešních sporech jde o rozpočty školní obce, která je složena ze dvou místních obcí, na léta 1930, 1932, 1933, 1934. Rozpočet takový sestavuje místní školní rada (§ 11 zákona č. 16/1876 z. z. čes. ve znění zákona č. 85/1880 z. z. čes., § 17 a § 25 zákona č. 292/1920 Sb., resp. § 10 nař. č. 605/1920 Sb.). Místní obce, které jsou povinny schodek školního rozpočtu hraditi, mají podle § 4 zákona č. 77/1927 Sb. ve znění čl. I zákona č. 169/1930 Sb. právo se proti rozpočtu odvolati. O odvolání rozhoduje s konečnou platností podle právě cit. zákonů okr. výbor, který je povinen slyšeti příslušný okr. školní výbor. Připouští-li zákon č. 77/1927 Sb. ve znění zákona č. 169/1930 Sb. odvolání místní obce proti školnímu rozpočtu, pak nemůže býti pochybností, že ostatní místní obce, které spolu tvoří školní obec, jsou stranami v tomto správním procesu, neboť případný kladný výsledek odvolání jedné místní obce může míti přirozeně důsledek nepříznivý na právní situaci ostatních místních obcí tvořících školní obec. V procesu před nss jsou pak zajisté tyto druhé místní obce stranami zúčastněnými ve smyslu § 27 zákona o ss.
Podle toho, co bylo uvedeno, pocházejí nař. rozhodnutí, jež vydal vesměs okr. výbor, od úřadu příslušného a jsou také v pořadu instančním konečná, jak je v nich také správně podotčeno. Lze tedy přikročiti k revisi zmíněných čtyř rozhodnutí žal. úřadu v rámci námitek, jež stížnosti vznášejí na spor. Vzhledem k tomu pak, že situace právní i skutková není u všech čtyř nař. rozhodnutí zcela stejná, bude o každém rozhodnutí jednáno zvláště.
1. Rozpočet na rok 1930.
Soud musil se tu na prvém místě zabývati námitkou obsaženou ve stížnosti obce Krabčic a místní školní rady v Krabčicích, že žal. úřad vůbec nebyl oprávněn vydati nař. rozhodnutí, ježto o odvolání obce Vesce proti školnímu rozpočtu na rok 1930 bylo již konečně rozhodnuto usnesením žal. úřadu z 22. listopadu 1929, z něhož obec Krabčice a místní školní rada v Krabčicích nabyly práva, jež nemůže jim býti novým rozhodnutím odňato. Této námitce nebylo možno upříti důvodnost.
Usnesení okr. výboru z 22. listopadu 1929, jímž bylo odvolání obce Vesce proti školnímu rozpočtu na r. 1930 zamítnuto (podle rozhodnutí »odmítnuto«) jako bezdůvodné, bylo podle správních spisů soudu předložených doručeno také místní školní radě v Krabčicích. Nabyla tedy předem nepochybně školní obec z tohoto rozhodnutí práva a rozhodnutí, jež stížností u nss napadeno nebylo, nemohlo býti právem na její újmu změněno. Avšak také obec Krabčice nabyla z téhož rozhodnutí práva, třebaže ze správních spisů nevyplývá, že jí bylo rozhodnutí doručeno. Neboť nejpozději z nař. rozhodnutí se dověděla obec Krabčice, že odvolání obce Vesce bylo zamítnuto, a může se tedy zajisté brániti stížností k tomuto soudu proti tomu, aby rozhodnutí vydané v pořadu instancí správních, jež vešlo v moc práva, nebylo na její újmu měněno. Že pak změna rozhodnutí, jímž se stal školní rozpočet pravoplatným, může se dotknouti práva místní obce, která spolu tvoří obec školní a je tedy v procesu, v němž se o školním rozpočtu rozhoduje, stranou, je způsobilá práva místní obce z pravoplatného rozhodnutí nabytá poškoditi, bylo konstatováno již výše.
Podle § 83 nař. č. 8/1928 Sb., které platí také pro řízení před okr. výbory (a zastupitelstvy), jak soud vyslovil již v nálezu Boh. A 10458/33, zůstává dosavadní právo úřadu rušiti nebo měniti pravoplatné rozhodnutí z úřední moci nezměněno. V platném právním řádě však není předpisu, podle něhož by mohl okr. výbor zrušiti své pravoplatné rozhodnutí o školním rozpočtu. Žal. úřad arci změnil nař. rozhodnutím své původní rozhodnutí z r. 1929 na základě »rozkladu« obce Vesce, avšak soud musil přisvědčiti stížnosti obce Krabčic a místní školní rady v Krabčicích, že »rozklad« není způsobilým prostředkem k tomu, aby úřad mohl své pravoplatné rozhodnutí měniti, jak vyplývá jasně z ustanovení § 78 nař. č. 8/1928 Sb. Učinil-li tak tedy žal. úřad v daném případě, porušil zákon, pročež musilo býti ke stížnosti obce Krabčic a místní školní rady v Krabčicích jeho rozhodnutí ze 6. prosince 1934 č. 15783/30-IV-3/20 zrušeno podle § 7 zákona o ss pro nezákonnost, aniž je za této procesní situace možno, aby se soud zabýval dalšími námitkami těchto st-lek proti nař. rozhodnutí. Než tím, že ke stížnost i místní školní rady v Krabčicích a obce Krabčic bylo nař. rozhodnutí z formálního důvodu zrušeno, odpadá také soudu možnost jednati o stížnosti obce Vesce, ježto žal. úřad bude povinen ve smyslu § 7 zákona o ss vydati nové rozhodnutí, jsa při tom vázán právním názorem v tomto nálezu projeveným, takže k vydání rozhodnutí, jež by materiálně otázku školního rozpočtu na r. 1930 řešilo, vůbec de iure již dojiti nemůže.
Vzhledem k tomu však, že stížnost obce Vesce popírá oprávnění žal. úřadu vydati nař. rozhodnutí z toho důvodu, že tato obec nabyla práva z aktu téhož úřadu z 14. března 1930, jímž bylo vysloveno, že obec (nesprávně je v rozhodnutí uvedeno osada) Vesec »bude zproštěna příspěvku na stavbu školy v tom případě, že nss odškolení povolí«, scilicet vyhoví stížnosti obce Vesce do rozhodnutí, jímž žádané odškolení nebylo v cestě instanční min. škol. a nár. osvěty povoleno, je nutno podotknouti toto: Usnesení okr. výboru z 14. března 1930 nebylo, jak samo nař. rozhodnutí konstatuje, aniž to stížnost obce Vesce popírá, doručeno ani obci Krabčicům, ani místní školní radě v Krabčicích. Stížnost těchto st-lek to také výslovně uvádí. Nemohlo tedy býti toto usnesení na újmu obou těchto st-lek, neboť nevešlo vůči nim v právní moc, takže nemůže se ovšem také ani obec Vesec s úspěchem dovolávati právní moci tohoto usnesení ke škodě obce Krabčic a místní školní rady v Krabčicích.
2. Rozpočet na rok 1932.
Soud obrátil i tu především svůj zřetel k námitce stížnosti obce Krabčic a místní školní rady v Krabčicích, že žal. úřad nebyl oprávněn vydati nař. rozhodnutí, ježto o odvolání obce Vesce proti školnímu rozpočtu na rok 1932 bylo již konečně rozhodnuto usnesením žal. úřadu ze 17. března 1932, z něhož obec Krabčice a místní školní rada v Krabčicích nabyly práva. Než soud nemohl při nař. rozhodnutí o rozpočtu na r. 1932 dáti uvedené námitce za pravdu.
Žal. úřad arci rozhodoval znovu o školním rozpočtu na r. 1932 na základě »rozkladu« obce Vesce, avšak v enunciátě výslovně uvedl, že rozkladu nevyhovuje. Tento výrok nelze posuzovati jinak, nežli že žal. úřad k žádosti obce Vesce připustil obnovu řízení a v obnoveném řízení setrval na svém původním rozhodnutí ze 17. března 1932. Nutno ovšem uznati, že obec Krabčice a místní školní rada v Krabčicích nabyly z původního rozhodnutí ze 17. března 1932 práva na to, aby o téže věci nebylo rozhodováno znovu, avšak je třeba uvážiti, zda tím, že znovu bylo rozhodnuto, byla porušena nějak jejich subjektivní práva. Tu pak soud shledal, že enunciát nař. rozhodnutí, jímž byl přece rozklad obce Vesce zamítnut, nemohl vůbec do práv obce Krabčic a místní školní rady v Krabčicích zasáhnouti, neboť na enunciátu původního rozhodnutí ze 17. března 1932 nebylo tím nic měněno. Lze arci míti zato, že stížnost těchto st-lek se obrací proti odůvodnění nař. rozhodnutí, spatřujíc také v důvodech tenor rozhodnutí, takže pak enunciát nekryl by se úplně s tím, co nař. rozhodnutí, hledí-li se na ně jako celek, ve skutečnosti vyslovilo. Avšak ani takto nelze shledati, v čem by mohlo spočívati po- rušení práv obou jmenovaných st-lek. Vždyť rozhodnutí ze 17. března 1932 konstatuje výslovně, že do rozpočtu na r. 1932 byla zařaděna částka jednak na úrok ze zápůjček na stavbu školy, jednak na úmor a kromě toho částky na některé menší investice spojené se stavbou školy. Stížnost obce Krabčic a místní školní rady v Krabčicích neobsahuje vůbec námitky s hlediska toho, že nař. rozhodnutí mění snad usnesení ze 17. března 1932, pokud jde o menší investice. Ale stížnost také nenamítá, že by úrok a úmor ze zápůjčky na stavbu školy žal. úřadem v nař. rozhodnutí stanovený byl určen odchylně od toho, jak se to stalo v rozhodnutí ze 17. března 1932. Stížnost v zásadě namítá v této sou- vislosti jen tolik, že žal. úřad nebyl oprávněn v rozpočtu na rok 1932 zavázati obec Vesec pouze k hrazení úroků a úmoru, nýbrž že byl povinen zavázati tuto obec k hrazení příslušné kapitálové částky. Avšak touto námitkou nemůže stížnost dovoditi nezákonnost změny rozhodnutí ze 17. března 1932 v rozhodnutí dnes naříkaném, které v tomto bodě přece disposici rozhodnutí ze 17. března 1932 znovu jen opakovalo. Z toho, co bylo uvedeno, vyplývá, že stížnost obce Krabčic a místní školní rady v Krabčicích, pokud dovozuje po stránce formální, že žal. úřad nebyl oprávněn na újmu obou jmenovaných st-lek nař. rozhodnutí vydati, není důvodná.
Rovněž stížnost obce Vesce vytýká, že nař. rozhodnutí po stránce procesní je nezákonné, ježto prý žal. úřad nebyl oprávněn rozhodnouti tak, jak se stalo, kdyžtě by) vázán na právní moc svého usnesení z 22. listopadu 1929 a ze 14. března 1930. Než tato námitka obce Vesce je zřejmě bezdůvodná. Vždyť usnesení okr. výboru z 22. listopadu 1929 se týkalo výlučně rozpočtu školní obce na r. 1930, jak se v jeho enunciátě výslovně praví, mělo tedy význam pouze pro rozpočet tohoto roku a není možno vyvoditi z něho právní vázanost úřadu při rozhodování o rozpočtu na r. 1932. Stejně se to má i s usnesením ze 14. března 1930, které sice výslovně nepraví, že se týká rozpočtu na r. 1930, avšak pojmově na jiný rok rozpočtový se vztahovati nemůže, kdyžtě vyřizuje podání obce Vesce, jež se právě domáhala revise rozhodnutí o rozpočtu na r. 1930. Se zřetelem na usnesení okr. výboru z 22. listopadu 1929 a 14. března 1930 nebylo tedy překážky pro vydání rozhodnutí o rozpočtu na r. 1932, které je předmětem stížnosti. Pokud pak se stížnost dovolává rozhodnutí okr. úřadu z 18. června 1932, stačí poznamenati, že toto rozhodnutí bylo jako zmatečné zrušeno výměrem zem. úřadu v Praze z 15. října 1934, takže nemůže přirozeně stěžující si obec z tohoto rozhodnutí žádná svá práva dovozovati.
Bohuslav-Dusil, Nálezy správní XIX.
38 Avšak stížnost obce Vesce vznáší ještě další námitku procesního rázu, vytýkajíc, že žal. úřad vydal své rozhodnutí, aniž slyšel předem okr. školní výbor. Této námitce nemohl soud upříti důvodnost. Podle ustanovení § 4 odst. 6 zákona č. 77/1927 Sb. ve znění čl. I. zákona č. 169/1930 Sb. jsou úřady, rozhodující o odvolání proti školnímu rozpočtu, povinny slyšeti příslušné okresní školní výbory. Z tohoto zákonného ustanovení nepochybně plyne, že strana, která podává odvoláni proti školnímu rozpočtu, má právní nárok na to, aby odvolací úřad před svým rozhodnutím slyšel příslušný okr. školní výbor. Jestliže odvolací úřad to neučiní, pak ovšem je jeho rozhodnutí vydáno s porušením právního předpisu, kteréžto porušení strana nepochybně může vytýkati stížností u tohoto soudu. V daném případě nutno na nař. rozhodnutí o rozpočtu na r. 1932 pohlížeti — jak bylo již výše řečeno — jako na opětné rozhodnutí o školním rozpočtu na základě povolené obnovy řízení. Ale pak dopadá na nař. rozhodnutí plně cit. předpis zákona o povinnosti slyšeti okr. školní výbor. Z nař. rozhodnutí nijak nevyplývá, že by žal. úřad před svým rozhodnutím, dnes nař., okr. školní výbor slyšel. Rovněž správní spisy neposkytují žádný podklad pro úsudek o tom, že by okr. školní výbor byl před vydáním nař. rozhodnutí slyšen. Nutno tudíž uznati, že nař. rozhodnutí trpí vytýkanou vadou, záležející v porušení cit. zákonného ustanovení, pročež je slušelo podle § 6 zákona o ss zrušiti pro vadnost řízení, aniž je pak ovšem možno dalšími námitkami obce Vesce se zabývati. Takto je odstraněn arci také předmět stížnosti obce Krabčic a místní školní rady v Krabčicích, takže soud nemá možnost vejíti na zkoumání meritorních výtek stížností těchto st-lek, pokud se týkají rozhodnutí o rozpočtu na r. 1932.
3. Rozpočet na rok 1933.
Nař. rozhodnutí, jež se týká rozpočtu školního na rok 1933, zamítlo odvolání obce Vesce proti rozpočtu podané a uznalo tuto obec povinnou hraditi část schodku rozpočtového na ni připadající, kterážto část je co do svého poměru k části, jež je povinna hraditi obec Krabčice, nesporná. Rozpočet místní školní radou v Krabčicích sestavený na rok 1933 obsahuje pouze dvě položky, proti kterým směřovalo odvolání obce Vesce, a to položku na úrok za r. 1933 a položku na úmor, obojí zřejmě z kapitálového základu na stavbu nové školy.
Stížnost obce Krabčic a místní školní rady v Krabčicích nenamítá, že by nař. rozhodnutí, pokud v důvodech mluví o výši části úroku a úmoru z kapitálu na stavbu nové školy, změnilo rozpočet proti tomu, jak byl sestaven místní školní radou, nýbrž obrací se vlastně proti rozpočtu samému, tvrdíc, že neprávem byla obec Vesec zavázána nésti jen díl úroku a úmoru z kapitálu na stavbu nové školy a nikoli přímo příslušný podíl této kapitálové částky samé. Než tím obrací se stížnost, pokud je podána místní školní radou, proti vlastnímu svému usnesení, domáhajíc se ve skutečnosti jeho změny. Ježto však žal. úřad mohl pouze instančně přezkoumávati rozpočet, proti němuž podala obec Vesec odvolání, nemohl svým rozhodnutím, kterým tento rozpočet nezměnil, vůbec do práv místní školní rady zasáhnouti. Je tedy stížnost místní školní rady zcela zřejmě bezdůvodná. Pokud pak je stížnost podána obcí Krabči- cemi, sluší vzíti v úvahu, že tato obec se vůbec proti školnímu rozpočtu na r. 1933 neodvolala. Jestliže tedy teprve ve stížnosti k nss přichází s námitkou, že nař. rozhodnutí, které usnesení místní školní rady o rozpočtu potvrdilo, zavazuje obec Vesec jen k hrazení dílu úroku a úmoru z kapitálové částky na stavbu školy a nikoli přímo k hrazení dílu kapitálové částky, nutno označili s hlediska §§ 5 a 6 zákona o ss za nepřípustnou a proto musí bytí odmítnuta.
Je tedy nutno se zabývati stížností obce Vesce. Pokud tato stížnost se předem odvolává na usnesení okr. výboru z 22. listopadu 1929 a z 14. března 1930, jakož i rozhodnutí okr. úřadu z 18. června 1932, je bezdůvodná z důvodu, o kterém byla výše řeč při vyřizování stížnosti téže st-lky, která se týká nař. rozhodnutí o rozpočtu na r. 1932. Mimo nař. rozhodnutí jde pak námitka, že se zbytečně mluví o schodku řádného rozpočtu na r. 1932, z čehož stížnost dovozuje rozpor se spisy, neboť nař. rozhodnutí, které se týká rozpočtu na r. 1933, se rozpočtem na r. 1932 vůbec nezabývalo.
Bezdůvodnou je další námitka formálního rázu, jíž se vytýká, že okr. výbor neslyšel před svým rozhodnutím okr. školní výbor, jak mu to ukládá § 4, odst. 4 zákona č. 77/1927 Sb., správně § 4, odst. 6 cit. zákona ve znění čl. I. zákona č. 169/1930 Sb. Z nař. rozhodnutí je totiž zcela jasně ipatrné, že žal. úřad vyžádal si vyjádření okr. školního výboru, dokonce toto vyjádření ve svém rozhodnutí reprodukoval. Je tedy tato námitka přímo svévolná.
Nepřípustnou bylo nutno všeobecně uznati stížnost, pokud lze ji vykládati tak, že se st-lka brání proti tomu; že byla jí uložena povinnost uhraditi příslušný díl kapitálové částky na stavbu nové školy, neboť nař. rozhodnutí nic podobného nevyslovilo a zavázalo naopak st-lku jediné k tomu, aby hradila díl úmoru a úroku z kapitálové částky na novostavbu školy.
Vzhledem k ostatnímu obsahu stížnosti obce Vesce nutno předem konstatovati, že v řízení před nss není dovoleno vznášeti námitky, jež v řízení správním nebyly uplatněny a o nichž tedy poslední přípustná správní stolice, nemajíc k tomu žádného podnětu, nerozhodovala (§ 5 zákona o ss). Ve svém podání k místní školní radě v Krabčicích z 10. září 1932, jež žal. úřad pojal za odvolání proti školnímu rozpočtu na r. 1933, uvedla stěžující si obec Vesec jediné, že nemůže zaujmouti stanovisko k rozpočtu co do položky 1. (úrok) a 2. (úmor) až do té doby, dokud nebude rozřešena otázka přeškolení obce Vesce, a proto že rozpočet vrací místní školní radě, při čemž podotkla, že s ním nesouhlasí. Při nejbenevolentnějším posuzování tohoto obsahu odvolání lze v něm spatřovati zajisté jen obranu proti oné části rozpočtu, ve které zařaděna byla položka na úmor a úrok ze zápůjčky na stavbu nové školní budovy. V žádném případě není možno však supponovati, že by obec popírala ve svém odvolání vůbec svou příslušnost ke školní obci krabčické, když přece naopak zmínila se o svém přeškolení, což předpokládá nepochybně, že do přeškolení byla obec přičleněna k dosavadní školní obci, od níž právě žádala býti odškolena. Je tedy námitka stíž-
38* S96
nosti, ve které se vytýká jako vada řízení, že nebylo zjištěno, zda obec Vesec náleží ke školní obci krabčické, bezdůvodná, neboť úřad neměl k takovémuto zjišťování v odvolání obce žádného podnětu. Pokud pak by stížnost měla zato, že úřad měl toto zjištění provésti z úřední povinnosti, nelze ji uznati důvodnou už proto, že obec ve svém odvolání právě zmínkou o svém přeškolení dala najevo, že až do přeškolení se cítí sama součástí školní obce krabčické.
Z té příčiny, že obec v odvolání se o věci ani nezmínila, je nepřípustná podle § 5 zákona o ss další námitka stížnosti, jíž se dovozuje, že obec Vesec se neusnesla na stavbě školní budovy a že byla proti stavbě, takže nemůže jí bytí ukládána povinnost přispívati na náklad spojený se stavbou. Stejně se to má i s námitkou, že ve skutečnosti nejde o budovu školní obce, nýbrž o budovu obce Krabčic, neboť ani v tomto směru se st-lka v řízení správním nebránila. S touto námitkou souvisí pak výtka, že nejde vůbec o poměr veřejnoprávní, nýbrž o soukromoprávní vztah užívání školní budovy se strany obce Vesce. Byla-li však předchozí námitka uznána za nepřípustnou, pak zůstává neotřesen právní základ nař. rozhodnutí, že nová školní budova je školou školní obce krabčické, k níž ovšem je vztah obce Vesce jakožto jedné z místních obcí, která ke školní obci podle svého vlastního tvrzení, obsaženého v odvolání, až do svého přeškolení náležela, ryze veřejnoprávní, a spory o úhradu rozpočtového schodku školní obce rozhodují úřady správní (srov. zejména § 4 zákona č. 77/1927 Sb. ve znění zákona č. 169/1930 Sb.). Tím padá přirozeně i námitka, že při výpočtu náhrady za užívání školy mělo býti odpočteno to, co z řádného školního rozpočtu (mimo stavbu nové školy) stěžující si obec hradila. Konečně je z důvodu prekluse nepřípustná i námitka, že neprávem bylo st-lce uloženo hraditi část schodku školního rozpočtu místní školní radě v Krabčicích, ač školu postavila obec Krabčice, neboť ani v tomto směru nevznesla st-lka žádné námitky ve svém odvolání.
St-lka, tvrdíc, že o nové budově školní obce mají se usnésti obecní zastupitelstva obcí, jež školní obec tvoří, popírá ve stížnosti také příslušnost místní školní rady k tomu, aby učinila rozhodnutí o stavbě nové školní budovy. Této námitce sluší zajisté rozuměti tak, že místní školní rada překročila svou kompetenci, dala-li do rozpočtu celkovou částku na úrok a úmor nákladu na stavbu nové školní budovy, o níž vůbec nebylo činiteli po právu k tomu příslušnými rozhodnuto, a že žal. úřad byl povinen k tomuto porušení kompetenčních předpisů přihlížeti ex offo. I když se však připustí, že st-lka takto namítá, že v nař. rozhodnutí šlo o potvrzení aktu úřadu nepříslušného, není možno stížnosti dáti za pravdu. Místní školní rada je podle § 17 zákona č. 292/1920 Sb. konstruována jako veřejný úřad, který se zřídí v každé školní obci. Je tedy místní školní rada úřadem školní obce. Paragraf 35 cit. zákona, stížností dovolávaný, praví, že veškerý náklad věcný na veřejné školství národní uhrazuje školní obec. Mezi tyto náklady počítá pak ustanovení § 2 zákona č. 16/1873 z. z. čes. také zřizování školních staveni. Veškeré práce spojené s opatřováním věcných potřeb školních náleží konati právě místní školní radě, jak praví § 25 č. 4 zákona č. 292/1920 Sb., tudíž je místní školní rada povolána (srov. o postavení místní školní rady a jejích úkolech též Boh. A 670/21) nepochybně také k tomu, aby pečovala o zřízení budovy školní. Nelze tedy tvrditi, že by místní školní rada nebyla kompetentní se usnášeti o tom, aby byla zřízena nová školní budova, v důsledku čehož je zmíněná námitka stížnosti, namířená proti nař. rozhodnutí, bezdůvodná.
Přihlíží-li se k obsahu odvolání st-lčina, jak bylo výše reprodukováno, jsou ovšem přípustný námitky stížnosti, které se týkají položek rozpočtu na úrok a úmor částky vynaložené na stavbu nové školní budovy.
Soud přihlédl tu předem k výtce stížnosti, kterou se namítá nezákonnost v tom, že úřad uznal výši úroků ze zápůjčky na stavbu školy 6 3/4%, ač podle zákona č. 44/1933 Sb. a vlád. vyhlášky č. 59/1933 Sb. nesmějí býti z komunálního úvěru požadovány vyšší úroky nežli 6%, při čemž stížnost uvádí, že v daném případě jde o úvěr komunální. Stížnost vychází tu však z předpokladu, že zápůjčku kontrahovala obec Krabčice, a proto také zřejmě soudí, že šlo o úvěr komunální. Než žal. úřad výslovně konstatuje, že místní školní rada v Krabčicích prokázala, že je povinna kapitál na stavbu školy vynaložený zúrokovati 6 3/4%, nikoli tedy obec Krabčice. Proti tomuto zjištění žal. úřadu stížnost nic nenamítá. Pak ovšem není možno mluviti už z toho důvodu o úvěru komunálním, pročež nedopadá na daný případ ustanovení přílohy B k vlád. vyhl. č. 59/1933 Sb. o nejvyšší přípustné sazbě z úvěru komunálního (a melioračního), nýbrž z úvěru jiného, při kterém je však úroková sazba 6 3/4% přípustná. Je tedy tato námitka stížnosti bezdůvodná.
Důvodnou je však námitka stížnosti, že nař. rozhodnutí je nejasné a neúplné, ježto není v něm přesně uvedena část schodku rozpočtového, připadající na obec Vesec. Uváží-li se totiž, že místní obec je podle § 12 zákona č. 16/1873 z. z. čes. povinna se postarati o úhradu rozpočtového schodku z prostředků obecních, pak nepochybně nutno požadovati, aby rozpočet, resp. rozhodnutí o odvolání proti rozpočtu bylo do té míry určité, aby místní obec mohla zřetelně seznati, o jakou částku se musí v rámci svého hospodaření postarati na úhradu schodku hospodaření školní obce. Nař. rozhodnutí však této nezbytné jasnosti postrádá. Uvádí sice ve svém enunciátu, jak velké procento úroku a úmoru nákladu na stavbu školy náleží do školního rozpočtu, avšak neurčuje vůbec výši tohoto nákladu. Ta se stává tím neurčitější, když jest omezena na náklady na stavbu školy vynaložené do 31. prosince 1932, jejichž výše však je stěžující si obci neznámá, a když kromě toho se má snížiti o splátky, které v tomto roce (patrně r. 1932) byly nebo měly býti učiněny obcí Krabčicemi, ač i výše těchto splátek zůstává stěžující si obci neznámá. Tato neurčitost nař. rozhodnutí musí býti označena za podstatnou vadu řízení ve smyslu § 6 zákona o ss. Tím je vyřízena i výtka stížnosti o rozporu v nař. rozhodnutí, jenž podle stížnosti záleží v tom, že se na jedné straně započítávají do rozpočtu položky na úrok a úmor z nákladu na stavbu školy do 31. prosince 1932, na druhé straně se praví, že se povinost stěžující si obce stanoví bez event. splátek na kapitálu, učiněných obcí Krabčicemi, ač úmor — jak stížnost tvrdí — je také splátkou na kapitále. Naproti tomu není možno uznati důvodnou námitku, která vytýká, že neprávem byl podíl připadající na st-lku vypočten z celého rozpočtu a nikoli z nákladu na novou stavbu, neboť nař. rozhodnutí přece výslovně uvádí, že do rozpočtu se pojímá úrok a úmor z nákladu na stavbu školy vynaloženého, takže obava st-lčina, že by byla povinna hraditi z rozpočtu více nežli podíl úroku a úmoru potřebného na stavbu školy, je bezpodstatná. Pokud však stížnost v této souvislosti také namítá, že v nař. rozhodnutí není uvedeno, jak se dospělo k výši nákladu na stavbu školy, slušelo ji odmítnouti podle § 5 zákona o ss pro nepřípustnost, ježto v tomto směru st-lka v řízení správním proti rozpočtu nic nenamítala a nedala tak úřadu příležitost, aby po této stránce rozpočet přezkoumával.
Zbývá konečně námitka, kterou se stížnost brání proti nař. rozhodnutí, pokud uznalo st-lku povinnou platiti z částky, jež na ni připadá ze schodku rozpočtového, úroky ve výši 7%. Žal. úřad odůvodňuje povinnost st-lčinu platiti úroky ustanovením § 13 zákona č. 16/1873 z. z. čes., podle něhož mají býti příspěvky obecní odváděny v čtvrtletních lhůtách napřed jdoucích. Avšak soud musil uznati, že stížnost má pravdu, jestliže tvrdí, že napřed musí býti zjištěna povinnost k placení a že do té doby, dokud se tak nestalo, není možno mluviti o prodlení, pročež nelze také ukládati povinnost platiti úroky z prodlení. Stanovisko st-lčino má podle názoru soudu oporu v předpisu § 12 zákona č. 16/1873 z. z. čes., kterým se stanoví, že obec se má postarati o úhradu rozpočtového schodku školní obce z prostředků obecních, nepodá-li obec námitky (dnes podle zákona č. 77/1927 Sb. ve znění zákona č. 169/1930 Sb. odvolání) proti rozpočtu, nebo když jest o učiněných námitkách konečně rozhodnuto. Už z tohoto ustanovení nutno souditi, že obec, která podá odvolání do školního rozpočtu, je povinna na podíl připadající na ni z rozpočtového schodku platiti teprve tehdy, až bude její povinnost výrokem příslušného úřadu na jisto postavena. Pak ovšem nemůže býti do této doby v prodlení a nemohou jí už proto býti uloženy k placení úroky z prodlení. Zavázal-li tudíž žal. úřad st-lku k placení úroků z prodlení i za dobu před svým rozhodnutím, je jeho rozhodnutí v tomto bodě nezákonné a musilo býti podle § 7 zákona o ss zrušeno, aniž bylo pak třeba zabývati se ostatními námitkami stížnosti, jimiž je popíráno oprávnění úřadu ukládati st-lce úroky z prodlení i jejich výše. Jen pro úplnost budiž dodáno, že právní řád předpokládá zřejmě, že o odvolání proti školnímu rozpočtu bude zpravidla rozhodováno poměrně záhy, takže nesnáze praktické, jež mohou vzniknouti v daném případě, nemohou při normálním průběhu věci nastati, a kromě toho, že nedostatek úhrady schodku školního rozpočtu, k němuž dojde tím, že místní obec plní své povinnosti opožděně, musí býti nahrazen v rozpočtu roku dalšího.
Podle toho, co bylo uvedeno, musila býti stížnost obce Krabčic a místní školní rady v Krabčicích dílem odmítnuta pro nepřípustnost, dílem zamítnuta pro bezdůvodnost, ke stížnosti obce Vesce slušelo však nař. rozhodnutí zrušiti dílem pro vadnost řízení, dílem pro nezákonnost.
4. Rozpočet na rok 1934. Soud přihlédl i při tomto rozhodnutí především ke stížnosti místní školní rady v Krabčicích a obce Krabčic. O tom, že nař. rozhodnutí, které změnilo rozpočet místní školní radou sestavený, je způsobilé zasáhnouti do subjektivních práv obou st-lek, bylo již řečeno na počátku tohoto nálezu. Jde tedy o to, zda skutečně práva st-lek nař. rozhodnutím byla porušena.
Pokud tato stížnost dovozuje nezákonnost a vadnost řízení (rozpor se spisy) proto, že nař. rozhodnutí se odchýlilo od rozhodnutí žal. úřadu z r. 1929 a 1932, nelze ji uznati důvodnou. Neboť toto rozhodnutí se týkalo jednak rozpočtu na rok 1930 (rozhodnutí z 22. listopadu 1929), jednak rozpočtu na r. 1932 (rozhodnutí ze 17. března 1932). Byla tedy v těchto rozhodnutích výlučně řešena otázka rozpočtových schodků na uvedená dvě léta. Rozpočet školní obce je však plánem pro finanční hospodaření pro určitý rok. Otázku, zda určité vydání je přípustné a pravděpodobné v některém roce, nutno řešiti jediné s hlediska stavu, který je dán vzhledem k roku rozpočtovému, o který jde (srovnej též Boh. A 8848/30). Jestliže tedy žal. úřad při jednom rozpočtovém roku vyslovil, z jakého důvodu určitou položku do rozpočtu zařadil nebo nezařadil, není tím nijak rozhodnuto o téže položce pro rozpočty jiných let. Ježto pak funkce úřadu, který rozhoduje o odvolání proti školnímu rozpočtu, je vymezena jediné tím, aby rozhodl o tom, zda položky do rozpočtu na určitý rok zařáděné jsou oprávněny či nikoliv, jakož i o rozvrhu rozpočtového schodku na interesované subjekty, není vůbec oprávněn autoritativně se vyslovovati o tom, jak bude pohlížeti na rozpočty jiných let, nežli toho roku, o který právě jde. Vyslovil-li úřad přesto své stanovisko o jiných rozpočtových letech, nelze tento jeho výrok pokládati za rozhodnutí právní moci schopné, nýbrž za pouhý projev právního názoru. Jako takový nemůže ovšem vejiti dotyčný výrok v právní moc ani ve prospěch, ani na újmu interesovaných subjektů. Z těchto úvah plyne, že st-lky nemohou se vůbec právní moci cit. rozhodnutí z r. 1929 a 1932 dovolávati, pročež není třeba také blíže zkoumati, jaký je pravý obsah těchto rozhodnutí v oné části, na níž stížnost shora uvedenou svou námitku buduje.
Stížnost se ovšem dovolává pro své stanovisko o tom, že o věci, jež je na sporu, bylo již pravoplatně rozhodnuto, též dvou rozhodnutí zem. škol. rady v Praze (z 31. července 1929 a z 21. června 1934), ale činí tak rovněž neprávem, neboť podle platného právního stavu nenáleží vůbec vyšším školním úřadům rozhodovati o úhradě věcných potřeb na obecné školství národní, nýbrž — v cestě instanční — okr., resip. zem. výborům (srovnej již několikráte cit. zákon č. 77/1927 Sb. ve znění zákona č. 169/1930 Sb.).
V meritu je na sporu otázka, zda místní obec, která je přiškolena do určité školní obce, je povinna postarati se o úhradu dílu připadajícího na ni podle daňové základny z celého kapitálu na novou školní budovu vynaloženého, jak to hájí stížnost místni školní rady v Krabčicích a obec Krabčice, či má hraditi pouze příslušný podíl úroku a úmoru z kapitálu vynaloženého na stavbu budovy po dobu, pokud je do dotyčné školní obce přiškolena. Soud musil v této stěžejní otázce sporu dáti za pravdu stížnosti místní školní rady v Krabčicích a obce Krabčic, při čemž se řídil těmito úvahami:
Podle § 2 zákona č. 16/1873 z. z. čes. ve spojení s § 35 zákona č. 292/1920 Sb. náleží — jak bylo již výše uvedeno — opatřovati věcné potřeby školy, zejména také zřizovati školní stavení a uhrazovati náklad s tím spojený školní obci. K úhradě tohoto nákladu, který se zjišťuje školním rozpočtem, slouží především příspěvky uvedené v § 10 zákona č. 16/1873 z. z. čes.; pokud tyto příspěvky nestačí, opatří schodek rozpočtový školní obec. Jakým způsobem se to děje, ustanovují §§ 11 a 12 cit. zákona a § 4 zákona č. 77/1927 Sb., resp. čl. I. zákona č. 169/1930 Sb. Podle toho uhrazuje se schodek — nehledíc k případům čl. I. odst. 3 a 4 zákona posléze citovaného — příspěvky přiškolených obcí politických, které jim byly uloženy pravoplatným rozpočtem školním. Úkol školní obce, resp. místní školní rady co do úhrady rozpočtového schodku vyčerpává se tedy v tom, že cestou školního rozpočtu tento schodek zjistí a rozvrhnouc jej na přiškolené obce, stanoví těmto jich příspěvky. Není věcí místní školní rady, aby si přímo opatřovala peníze na úhradu potřeb školního rozpočtu; peníze ty jsou povinny dodávati místní školní radě přiškolené obce podle míry příspěvků uložených jim školním rozpočtem na základě § 13 zákona č. 16/1873 z. z. čes. ve čtvrtletních lhůtách předem. Jakým způsobem uhradí jednotlivá přiškolená obec příspěvek školním rozpočtem jí uložený, který podle § 4 zákona č. 77/1927 Sb. vložiti má do rozpočtu obecního a v jeho mezích uhraditi jako jiné potřeby obecní, to zůstaveno je v první řadě obecnímu zastupitelstvu, jehož rozhodnuti je také ponecháno, má-li se uhraditi — pokud nestačí vlastní příjmy obecní — na ráz přirážkami obecními, či — což bude pravidlem, jde-li o příspěvek značné výše, jako při stavbě nové školní budovy — obecní výpůjčkou, kterou však uzavírá politická obec na úhradu příspěvku jí uloženého, nikoli přímo místní školní rada na úhradu schodku školního rozpočtu.
Pro povinnost místních obcí nésti schodek rozpočtu školní obce jest ovšem rozhodnou skutečnost, zda jsou ke školní obci přiškoleny, zda tedy tvoří část této školní obce. Ježto však se povinnost místní obce hraditi schodek, zakládá v době stanovení rozpočtu, nelze jinak, nežli souditi, že okolnost, zda v budoucnosti bude snad určitá místní obec přeškolena z jedné školní obce do jiné školní obce, je zcela irelevantní. Mezi jednotlivými věcnými potřebami, o něž má školní obec pečovati, zákon nijak nerozlišuje, je tedy lhostejno, zda jde o věcné potřeby, pro něž je třeba výdaje jednorázového či stále se opakujícího. Povinnost místní obce, hraditi část schodku rozpočtu školního na ni připadající, neřídí se podle zákona ani ohledem na její finanční situaci (srovnej Boh. A 6859/27), za předpokladu ovšem, že schodek vzešel z výdajů školní obce, které byly nutné a účelné. Při postavení nové školní budovy je nutnost výdaje na stavbu dána zajisté tehdy, jestliže školní obec byla povinna budovu zříditi. O tom se však nerozhoduje v řízení o školním rozpočtu, nýbrž v řízení samostatném, které probíhá také před jinými úřady, totiž úřady školskými (§ 6 zákona č. 22/1870 z. z. čes. o zřizování škol). Jak bude níže uvedeno, není okolnost, že školní obci v Krabčicích bylo školními úřady pravoplatně nařízeno školní budovu zříditi, vůbec na sporu, právě tak jako nikoli rozsah této školní budovy a její účelné zařízení.
Je nesporné, že v době stanovení rozpočtu na r. 1934 byla nová školní budova v Krabčicích již postavena a že v té době byla obec Vesec součástí školní obce krabčické. Ale pak byla povinna hraditi připadající na ni část rozpočtového schodku školního, který resultuje z nákladu na stavbu školy. Jestliže tedy žal. úřad změnil k odvolání obce Vesce školní rozpočet na rok 1934 sestavený místní školní radou v Krabčicích a zavázal obec Vesec pouze k úhradě podílu na úmor a úrok z částky připadající na stavbu nové školní budovy, porušil ke škodě místní školní rady v Krabčicích a obce Krabčic zákon, pročež musilo býti nař. rozhodnutí zrušeno ke stížnosti jmenovaných st-lek podle § 7 zákona o ss pro nezákonnost.
Ježto na základě tohoto soudního nálezu bude žal. úřad povinen vydati nové rozhodnutí, ve kterém se musí říditi právním názorem tohoto soudu, stává se zbytečným zabývati se stížností obce Vesce, pokud je v ní dovozováno, že výrokem nař. rozhodnutí, který byl právě shledán od základu nezákonným, bylo zasaženo do jejích subjektivních práv tím, že úrok a úmor z kapitálu na stavbu vynaloženého bylo jí uloženo hraditi vyšší částkou, nežli jak se podle jejího názoru státi mělo.
Jinak však je nutno ke stížnosti obce Vesce uvésti toto: Stížnost obsahuje řadu námitek procesního rázu, jež jsou shodné s námitkami stížností téže st-lky podaných do rozhodnutí žal. úřadu, které se týkají rozpočtů školních na r. 1930, 1932, 1933. Ježto těmto námitkám dostalo se shora již vyřízení, lze na výše uvedené vývody soudu pouze odkázati. Podotknouti jen sluší, že výtku, jako by žal. úřad rozhodoval beze slyšení okr. školního výboru, stížnost, jež se týká rozpočtu na r. 1934, nevznáší a ostatně by také vzhledem k obsahu nař. rozhodnutí důvodně vznésti ani nemohla.
St-lka se sice bránila ve správním řízení, ve kterém se jednalo o školním rozpočtu na r. 1934, také tím, že se stavbou školy nesouhlasila, avšak žal. úřad vychází v nař. rozhodnutí zřejmě z předpokladu, že o tom, že nová budova školní má býti postavena, bylo pravoplatně školními úřady rozhodnuto. Stížnost pak tento předpoklad nař. rozhodnutí vůbec nevyvrací, zejména neuvádí, že by byla obec Vesec proti rozhodnutím školních úřadů, jimiž bylo podle správních spisů uloženo školní obci v Krabičích postaviti novou budovu, byla podala opravný prostředek a že by o tomto opravném prostředku nebylo bývalo rozhodnuto, v kterémžto případě by ovšem žal. úřad nemohl míti zato, že o povinnosti školní obce budovu postaviti bylo již pravoplatně rozhodnuto. Rovněž stížnost nevytýká, že budovy školní, jak byla postavena, nebylo třeba, takže náklad, jehož část má st-lka hraditi, byl neúčelný nebo nebylo ho v té výši, jak byl vynaložen, třeba. Vzhledem k úvahám stížnosti obce Vesce o základní otázce dnešního sporu, jež byla již shora zodpověděna k neprospěchu této st-lky, budiž pak uvedeno ještě toto:
Stížnost vychází předem z nesprávného stanoviska, domnívá-li se, že již pouhá žádost za odškolení může míti význam pro povinnost místní obce hraditi podíl rozpočtového schodku školní obce. Nemůže přece bytí žádných pochybností o tom, že do té doby, dokud přeškolení povoleno nebylo a dokud tedy místní obec se nestala součástí jiné školní obce, zůstává ve svazku své dosavadní školní obce a musí pak ovšem přispívati svým podílem na úhradu schodku rozpočtového této školní obce. St-lka zdůrazňuje kromě toho důsledky, jež podle jejího náhledu vyplývají z názoru, podle něhož je místní obec povinna přispěti i na výdaje školní obce, jimiž jsou získávány trvalé hodnoty, ač po svém odškolení vůbec těchto trvalých hodnot pro své účely používati nemůže. Než tu předem přehlíží st-lka, že odškolení od dosavadní školní obce bylo zcela v její disposiční volnosti a že tedy se zbavila možnosti trvalých hodnot školní obce v Krabčicích užívati svou vlastní vůlí, aniž k tomu byla jakkoli nucena. Na druhé straně pak nutno míti na zřeteli, že školní obec sestavuje rozpočet na své potřeby podle toho, jaké potřeby tu právě jsou. Avšak tyto potřeby jsou zajisté jiné, pozůstává-li školní obec z několika místních obcí, a jiné, tvoří-li školní obec pouze obec jediná. In concreto bylo by třeba školní budovy zajisté jiného rozsahu, kdyby měla sloužiti pouze pro děti z Krabčic, nežli měla-li sloužiti také pro děti z obce Vesce. Byla-li tedy školní obec povinna podle rozhodnutí školských úřadů postavit! novou školní budovu v době, kdy školní obci byla přiškolena také obec Vesec, pak musila vžiti v úvahu také děti z Vesce, neboť by jinak škola svému účelu po případě nevyhovovala. Tvrdí-li obec Vesec, že nové školní budovy nebude pro děti ze své obce vůbec užívati, pak stejným právem lze odpověděti, že ani obec Krabčice nemůže zúplna využíti školní budovy, jež byla postavena za předpokladu, že ji budou navštěvovati také děti z Vesce, ač udržovací náklady, jež při větším rozsahu budovy jsou nepochybně vyšší, bude musiti v budoucnosti hraditi zcela sama. Nelze tedy ani úvahami spravedlnostními stanovisko obce Vesce podepříti.
IV. Tímto nálezem o stížnostech, pokud se týkají školního rozpočtu na r. 1934, jest ovšem toliko rozhodnuto, že obec Vesec je zásadně povinna opatřiti a místní školní radě odvésti příspěvek částkou odpovídající podílu obce na celém nákladu na stavbu školy, jak je rozpočtem školním pro r. 1934 zjištěn, a nikoli jen přiměřenou částkou potřebou na zúročení a umoření půjčky, která snad na úhradu onoho nákladu byla uzavřena. Rozumí se však, že — pokud by školními rozpočty pro r. 1930, 1932 a 1933, jak v důsledku výroků tohoto nálezu ad III, 1 až 3, budou žal. úřadem znovu upraveny, byly obci Vesci pravoplatně uloženy příspěvky na úhradu tohoto nákladu aspoň částečně preliminovaného již dříve, zejména v rozpočtu na r. 1930, — bude nutno při úpravě rozpočtu pro r. 1934, resp. při určení příspěvku obce Vesce pro tento rok bráti zřetel také na to, jakou částkou obec tato bude povinna přispěti na úhradu onoho nákladu již na základě oněch rozpočtů předchozích, tak aby nebyl obci Vesci v rozpočtu pro r. 1934 ukládán znovu příspěvek na stavební náklady, k nimž přispěti bude uznána povinnou již těmito rozpočty za léta 1930, 1932 a 1933, a který tak již na základě těchto předchozích rozpočtů bude možno na ní vymáhati.
Úplně mimo úvahu soudu zůstává pak otázka, jakým způsobem nastane vypořádání mezi subjektem, jenž stavební náklad na školu skutečně snad již uhradil, a mezi obcí Vesci.1

Název obce »Vesec« se opravuje na »Vesce«.

Citace:

Č. 12952.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 739-755.