Č. 12950.

Pojišťovací právo: * Předepsala-li pojišťovna pojistné na základě přihlášky zaměstnance zaměstnavatelem k povinnému sociálnímu pojištění a poskytla-li pak bez výhrady dávky zaměstnanci, dlužno v tom spatřovati závazný projev o uznání poměru zakládajícího pojistnou povinnost.
(Nález z 22. června 1937 č. 13429/37.)
Věc: Okr. nem. pojišťovna v Mnich. Hradišti (adv. Dr. Miroslav Krůta z Prahy) proti rozh. zem. úřadu v Praze z 27. března 1934 o sociálním pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Okr. nem. pojišťovna v Mnich. Hradišti vyslovila výměrem z 26. srpna 1931, že František G. nepodléhal při řezání dříví u Jana P. pojistné povinnosti podle zákona č. 221/1924 Sb. ve znění zákona č. 184/1928 Sb., že tudíž přihláška jeho z 30. května 1931, na jeden den práce učiněná, je právně neúčinná, pojistné bude plátci vráceno a František G. je povinen vrátiti veškeré dávky, jež neprávem vybral. Stížnostem, které na tento výměr podali Jan P. jako zaměstnavatel a Fr. G., jako pojištěnec, okr. úřad v Mnichově Hradišti výměrem z 8. listopadu 1932 nevyhověl. K odvolání obou st-lů zemský úřad v Praze nař. rozhodnutím vyslovil, že zrušuje výměr okr. úřadu a výměr pojišťovny z těchto důvodů: Okr. nem. pojišťovna v Mnich. Hradišti výměrem z 26. srpna 1931 vyslovila, že Fr. G., který byl zaměstnán 31. května 1931 řezáním dříví pro Jana P., nepodléhal v zaměstnání tom pojistné povinnosti, ježto zaměstnání toto bylo jeho zaměstnáním vedlejším vzhledem k tomu, že pracoval jinak v hospodářství svého otce; zároveň vyslovila pojišťovna, že přihláška Fr. G., kterou Jan P. učinil, je bez právního významu. Fr. G. byl 31. května 1931 zaměstnán u Jana P. řezáním dříví a byl jím dne 1. června 1931 přihlášen u okr. nem. pojišťovny. Okr. nem. pojišťovna přihlášku tu přijala, předepsala za Fr. G. pojistné, které Jan P. zaplatil a poskytla Fr. G. také dávky pojištění nemocenského v důsledku úrazu, který se mu při řezání dřeva přihodil. Přihláškou a přijetím jejím se strany pojišťovny, při čemž za projev, že byla přihláška přijata, dlužno považovati vyměření pojistného a poskytnutí dávek Františku G., byl založen tak zvaný taktický pojistný poměr se všemi důsledky obligatorního pojištění. Pojistný poměr takto založený trvá tak dlouho, dokud nebyl zrušen, ať již odhláškou učiněnou podle předpisu zákona, ať již úředním výrokem, že pojistné povinnosti tu není. Vzhledem k tomu netřeba zkoumati, zda Frant. G. v zaměstnání u Jana P. podléhal pojistné povinnosti, či nikoliv. Postup okr. nem. pojišťovny, která toto faktické pojištění po vzniku pojistného případu a po poskytnutí dávek zrušila ex tunc, není odůvodněn.
O stížnosti uvážil nss: — — —
Pokud jde o t. zv. faktické pojištění, prohlašuje st-lka ve stížnosti, že faktické pojištění se liší od obligatorního pouze v tom, že určitá zaměstnání, jež podle zákona z obligatorního pojištění jsou vyňata, podáním a přijetím přihlášky, jež se stalo z neznalosti právního stavu věci, tedy z právního omylu, podléhají po určitou dobu všem důsledkům pojištění, dokud opak nebyl výslovně způsobem v zákoně určeným vysloven. V tomto právním názoru o přípustnosti a podstatě t. zv. faktického pojištění neodchyluje se stížnost od stanoviska zaujatého žal. úřadem, který vyslovil, že přihláškou Františka G. a přijetím jejím pojišťovnou byl založen tak zvaný faktický pojistný poměr se všemi důsledky obligatorního pojištění a že; takto založený pojistný poměr trvá tak dlouho, dokud nebyl zrušen, ať již odhláškou učiněnou podle předpisu zákona, ať již úředním výrokem, že pojistné povinnosti tu není. St-lka nesouhlasí však se žal. úřadem, pokud vyslovil, že vzhledem k faktickému pojištění netřeba zkoumati, zda František G. v zaměstnání u Jana P. podléhal pojistné povinnosti či nikoliv. Po té stránce namítá st-lka, že žal. úřad pochybil, když pokládal za zbytečné zabývati se vzhledem k faktickému pojištění vůbec skutkovou povahou poměru mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem a důsledky z toho vyplývajícími pro pojistný poměr mezi pojišťovnou, zaměstnavatelem a zaměstnancem, neboť podle jejího názoru přehlédl, že předpokladem každého pojištěni, tedy i faktického, je pracovní poměr mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem (§ 2 zákona č. 221/1924 Sb. ve znění zákona č. 184/1928 Sb). Provádějíc tuto námitku, tvrdí st-lka, že nedostatek pracovního poměru nemohla nahraditi přihláška zaměstnavatele sama o sobě, neboť kdyby bylo možno založiti pojišťovací vztah beze zřetele k pracovnímu poměru mezi přihlašovatelem a přihlášenou osobou, mohly by býti »fakticky« pojišťovány i osoby samostatně výdělečně činné neb osoby bez jakéhokoli zaměstnání a pod. Z povahy věci vyplývá, jak stížnost dále tvrdí, že přihláška nemá konstitutivní význam, t. j., že se nezakládá pojišťovací poměr přihláškou ani jejím přijetím a že přihláška má pouze evidenční význam pro pojišťovnu, aby znala okruh pojištěných osob. Pokud pak jde o přijetí přihlášky pojišťovnou, namítá st-lka, že přijetí přihlášky je vlastně toliko splnění povinnosti zákonem stanovené, že chybí při něm jakákoli volnost rozhodování, volnost smluvní, tvořící podstatný znak poměru smluvního, že též předpisování pojistné prémie a poskytování dávek se děje bez předchozího zkoumání a meritorního rozhodování o existenci či přípustnosti pojistného poměru, takže v právě uvedených úkonech nelze spatřovati projev vůle, kterým pojišťovna dává souhlas k faktickému pojištění. Z těchto vývodů st-lky jde najevo, že na jedné straně — vytýkajíc rozdíl faktického a obligatorního pojištění — uznává, že podáním a přijetím přihlášky, jež se stalo z neznalosti právního stavu věci, k tak zvanému faktickému pojištění s důsledky obligatorního pojištění dochází, na druhé straně však tvrdí, že ani přihláškou samou o sobě, ani jejím přijetím se pojišťovací poměr nezakládá. K tomu dlužno uvésti, že st-lka nesprávně odlišuje od sebe faktické a obligatorní pojištění, ačkoli v každém případě jde na rozdíl od pojištění dobrovolného ve smyslu § 250 a násl. cit. zákona o pojištění obligatorní, které nastává přímo ze zákona (arg. § 2 »podle tohoto zákona je pojištěn«) a které vzniká podle § 7 dnem, kdy pojištěnec počal vykonávati práce nebo služby povinně pojištěné. Přihláška a přijetí její nemohou tedy zakládati pojištění podle § 2 zákona, nemají po té stránce, t. j. pro vznik pojištění, význam materiálněprávní. Žal. úřad jim také význam takový nepřisuzuje, ale zřejmě spatřuje na jedné straně v projevu zaměstnavatelově, t. j. v jeho přihlášce, a na druhé straně v projevu pojišťovny, t. j., jak výslovně uvádí, ve vyměření pojistného a v poskytnutí dávek Františku G., projevy obou těchto stran pojistného poměru, že pojistný poměr uznávají. Přikládá pak těmto projevům význam procesněprávní v tom smyslu, že když fakticky byl pojistný poměr stranami pojistného poměru uznán, odpadla potřeba zkoumati, zda František G. podléhal v zaměstnání u Jana P. pojistné povinnosti či nikoliv, a dále dovozuje, že pojistný poměr takto fakticky (uznáním stran) založený trvá tak dlouho, dokud nebyl zrušen, ať již odhláškou učiněnou podle předpisu zákona, ať již úředním výrokem, že pojistné povinnosti tu není. Co se týče tohoto výroku o zrušení, vyslovuje žal. úřad právní názor, že výrok svůj nemohla pojišťovna po vzniku pojistného případu a poskytnutí dávek vydati ex tunc.
Tvrdí-li proti tomu st-lka především, že přihláška sama o sobě nemohla nahraditi nedostatek pracovního poměru, nepostihuje správně obsah nař. rozhodnutí, které vyšlo právě z úvahy, že odpadla potřeba řešiti otázku, je-li tu poměr zakládající pojistnou povinnost, když přihláškou byl pojistný poměr zaměstnavatelem uznán. Tvrdí-li pak st-lka dále, že přihláška má pouze význam evidenční, a popírá tím každý jiný její význam, tedy i význam závazného uznání pojistného poměru zaměstnavatelem, který ji učinil bez výhrady, nelze jí přisvědčiti. Podle ustálené judikatury tohoto soudu je v přihlášce zaměstnance k sociálnímu pojištění, nepodal-li ji zaměstnavatel s výhradou neb upozorněním, že pojistnou povinnost přihlašované osoby popírá, a nebyl-li k přihlášce pohnut se strany pojišťovny donucením nebo lstí, spatřovati závazné prohlášení zaměstnavatele o tom, že je tu pracovní poměr zakládající pro přihlášeného pojistnou povinnost a že přihláška ta, byla-li pojišťovnou vzata na vědomí, zavazuje zaměstnavatele stejně jako pojišťovnu tak, jako by šlo o osobu povinně pojištěnou. Presumce existence pojistného poměru trvá tak dlouho, dokud účinek přihlášky není odstraněn, ať již odhláškou, nebo jiným přípustným způsobem (srov. Boh. A 11058/34 a nálezy tam citované). Pokud nejde o úpravu pojistného poměru pro futuro, nýbrž o posouzení právních účinků pro praeterito, neliší se přihláška osoby nepodléhající pojištění svým významem nikterak od přihlášky zaměstnance podléhajícího pojištění (srov. Boh. A 11658/35 a j.). Na tomto stanovisku trvá soud i v daném případě.
K tvrzení stížnosti, že v přijetí přihlášky, v předepsání pojistné prémie a v poskytnutí dávek Františku G. nelze spatřovati projev pojišťovny, kterým dala souhlas k faktickému pojištění, dlužno konstatovati, že na pouhém manipulačním přijetí přihlášky žal. úřad uznávací projev pojišťovny nezakládá, takže námitka, že přijetí přihlášky je vlastně toliko splnění povinnosti zákonem stanovené, že chybí při něm jakákoli volnost rozhodování, volnost smluvní, tvořící podstatný znak poměru smluvního, jde mimo obsah nař. rozhodnutí, které uvádí výslovně, že za projev přijetí přihlášky dlužno považovati v daném případě vyměření pojistného a poskytnutí dávek Fr. G. Proti tomu namítá st-lka, že předpisování pojistné prémie a poskytování dávek děje se bez předchozího zkoumání a meritorního rozhodování o existenci a přípustnosti pojistného poměru, takže v právě uvedených úkonech nelze spatřovati projev vůle, kterým pojišťovna dává souhlas k faktickému pojištění. Stížnosti nelze přisvědčiti. Před předepsáním pojistných příspěvků nebo před poskytnutím pojistných dávek je pojišťovna oprávněna zkoumati, je-li tu v konkrétním případě pojistná povinnost, a neuznává-li ji pojišťovna, je podle § 189 odst. 2 zákona oprávněna vydati o tom výměr. Mimo to může se dožadovati podle ustanovení § 255 odst. 4 zákona spolupůsobení obecních a politických úřadů k vyšetření poměrů rozhodných pro zjištění pojistné povinnosti zaměstnance. Je-li pojišťovna vybavena zákonem takovými oprávněními, nemůže v konkrétním případě namítati a nic pro sebe z toho vyvozovati, že pojistnou povinnost nezkoumala. Předepsala-li tedy pojistné příspěvky formálně vydaným platebním výměrem z 4. června 1931 bez předchozího šetření, lze usuzovati, že při nejmenším pro dobu, na kterou pojistné příspěvky předepsala, pojistný poměr uznala. Při poskytování dávek nejde pak dokonce o její oprávnění jako u předpisu pojistných příspěvků, nýbrž o její povinnost. Přiznání dávek je pokládati za rozhodnutí pojišťovny, které v oboru nemocenského pojištění nahrazuje písemný výměr, neboť podle ustanovení § 189 odst. 1 poj. zákona není třeba doručení písemného výměru, přiznává-li pojišťovna žádanou dávku pojištění nemocen- ského. Podle § 135 odst. 1 zákona v tom případě, zjistí-li se dodatečně, že dávky byly přiznány na základě omylu ve skutečných poměrech, pojišťovna dávky přiměřeně sníží, zastaví nebo zvýší. Jde-li o snížení nebo zastavení dávky, nabývá toto opatření působnosti uplynutím období § 133, v němž rozhodnutí o tom bylo poživateli dávky doručeno. Z toho vyplývá, že také poskytnutí dávky lze pokládati za projev, jímž pojišťovna pojistný poměr uznává, takže opačné stanovisko pojišťovny, které později zaujala, nemůže míti, nejde-li o vyloudění dávek podle § 135 odst. 2, zpětných účinků. Z těchto úvah vyplývá, že, předepsala-li pojišťovna pojistné na základě přihlášky zaměstnance zaměstnavatelem k povinnému sociálnímu pojištění a poskytla-li bez výhrady pojistné dávky zaměstnanci, dlužno v tom spatřovati závazný projev pojišťovny o uznání poměru zakládajícího pojistnou povinnost. — — — —

Citace:

Č. 12950.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 732-736.