Č. 12944.

Pojišťovací právo: * Pracovní přestávka ve smyslu § 3 odst. 4 vlád. nař. č. 27/1930 Sb. jest i nahodilá přestávka v době omezeného provozu.
(Nález z 15. června 1937 č. 13313/37.) Věc: Firma Wolf B. synové v Teplicích-Šanově proti rozh. zem. úřadu v Praze z 8. února 1934 o vyměřování pojistného za pracovní přestávky.
Výrok: Naříkané rozhodnutí, pokud se týká vyměřování pojistného pro invalidní a starobní pojištění, zrušuje se pro nezákonnost. Jinak se stížnost zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: St-lka zavedla ve svém závodě od 14. ledna 1932 omezený provoz tak, že dělnictvo rozdělené na dvě skupiny pracovalo (počínajíc čtvrtkem) v každé skupině týden a týden nepracovalo. Na oznámení firmy o tomto omezeném provozu přeřadila pojišťovna podle ustanovení § 2 odst. 2 a 3 vlád. nař. č. 27/1930 Sb. zaměstnance takto pracující do nižších mzdových tříd. Podáním došlým k pojišťovně 22. března 1932 oznámila st-lka, že pro poruchu strojního zařízení se nepracovalo v závodě jednou skupinou od 19. do 23. března a druhou skupinou od 24. do 28. března. Přikládajíc seznam dělníků, kteří v té které skupině nepracovali, žádala firma, aby jí za dobu tu a uvedené dělníky nebylo předpisováno pojistné pro nemocenské a starobní pojištění.
Okr. nem. pojišťovna výměrem z 29. března 1932, označeným jako výměr podle § 189 zákona o soc. pojištění, vyslovila, že nevzala na vědomí pracovní přestávku dělníků v obou seznamech uvedených a že běžné pojistné příspěvky za tyto zaměstnance předpíše podle dosud platné mzdové třídy, a to proto, že zaměstnanci v obou seznamech uvedení jsou dělníci pracující v omezeném provozu, kteří byli již přeřazeni podle ustanovení § 12 odst. 3 cit. zákona, resp. § 2 odst. 2 a 3 vlád. nař. č. 27/1930 Sb., pročež pracovní přestávka nemůže přivoditi, aby za dobu této přestávky nebyly předpisovány příspěvky, které jsou již vyměřovány podle § 12 odst. 3 zákona v nižší mzdové třídě. Přestávka mohla by míti znovu vliv toliko na určení mzdové třídy, což přijde k uplatnění v termínu následujícím po ohlášení změny přestávky práce. Platebním výměrem z 22. dubna 1932 předepsala pojišťovna pojistné i za zaměstnance, kteří v době od 19. do 28. března 1932 pro strojovou poruchu nepracovali.
Okr. úřad rozhodnutím z 15. června 1932 na st-lčina odvolání zrušil oba výměry pojišťovny v podstatě z těchto důvodů: V daném případě jsou splněny oba předpoklady ustanovení § 3 odst. 4 vlád. nař. č. 27/1930 Sb., neboť pracovní přestávka trvala alespoň čtyři kalendářní dny za sebou jdoucí a přerušení práce bylo včas oznámeno. Vlád. nař. neobsahuje ustanoveni, že předpis § 3 odst. 4 měl by se aplikovati jen na plně zaměstnané dělníky, resp. že jeho aplikace na dělníky pracující v omezeném provozu je vyloučena.
Nař. rozhodnutím vyhověl zem. úřad v Praze odvolání pojišťovny, zrušil rozhodnutí okr. úřadu a obnovil platnost obou výměrů pojišťovny z těchto důvodů: V daném případě jde o otázku, zda v podniku, v němž je zaveden omezený provoz, možno v případě nahodilé přestávky pracovní, trvající alespoň 4 kalendářní dny za sebou jdoucí, použiti ustanovení § 3 odst. 4 vlád. nař. č. 27/1930 Sb., podle něhož se pojistné invalidní a starobní za takovéto pracovní přestávky nevyměřuje. Na závod, kde je zaveden omezený provoz a jehož zaměstnanci v důsledku toho jsou přeřazeni do nižších mzdových tříd podle ustanovení § 12 odst. 3 poj. zákona, resp. § 2 odst. 3 cit. vlád. nař. (jak je tomu nesporně v daném případě), nelze vztahovati ustanovení § 3 odst. 4 vlád. nař., stanovící případ, kdy se nevyměřuje pojistné invalidní a starobní za faktické přestávky v práci, a to právě vzhledem k okolnosti, že v důsledku omezeného provozu byli zaměstnanci již přeřazeni do nižších mzdových tříd. Předpoklad pro použití cit. ustanovení byl by dán pouze tehdy, kdyby dělníci byli zařazeni podle skutečné denní mzdy. Pokud jde tudíž o placení pojistného invalidního a starobního, je jeho placení za celé pracovní období — je-li v podniku zaveden omezený provoz — odůvodněno ustanovením § 2 odst. 2 vlád. nař. č. 27/1930 Sb. Avšak tomu je tak, i pokud jde o pojistné nemocenské, třebas zákon v tom směru nemá výslovného ustanovení, ježto okolnost, že v podniku je zaveden omezený provoz, byla vzata ve prospěch zaměstnavatele v úvahu zařazením zaměstnanců podle § 12 odst. 3 poj. zákona a nemůže býti znovu v jeho prospěch hodnocena tím, že by neplatil pojistné za dny, kdy zaměstnanci v důsledku omezeného provozu nepracují.
O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvážil nss:
Na sporu je právní otázka, jaký význam má nahodilá pracovní přestávka (trvající podle oznámení st-lky od 19. do 28. března a vzešlá poruchou parního stroje) pro vyměření pojistných příspěvků za zaměstnance, kteří byli již v důsledku obmezeného provozu v závodě zavedeného zařazeni do nižších mzdových tříd podle § 12 odst. 3 zákona č. 221/1924 Sb. ve znění zákona č. 184/1928 Sb. a § 2 odst. 2 a 3 vlád. nař. č. 27/1930 Sb. Zaměstnanci tito, pracující ve dvou skupinách v obmezeném provozu střídavě tak, že každá skupina, počínajíc čtvrtkem, pracovala 7 dní a 7 dní měla pracovní přestávku, nepracovali podle oznámení firmy v důsledku řečené poruchy parního stroje ve skupině, do jejíž doby pracovní zasáhla porucha ta od 19. března (sobota) do 23. března, a ve druhé skupině, která poté měla nastoupiti práci, nepracovalo se od 24. března (zelený čtvrtek) do 28. března (pondělí velik.). Žal. úřad, rozhoduje o uvedené právní otázce, obnovil v nař. rozhodnutí platnost výměrů pojišťovny okr. úřadem zrušených a dal za pravdu stanovisku pojišťovny, že nelze za dobu, po kterou řečená pracovní přestávka poruchou stroje způsobená trvala, upustiti od předpisu pojistných příspěvků podle cit. ustanovení již v nižších mzdových třídách pro obmezený provoz předpisovaných, a vyslovil, že tedy právem za dobu pracovní přestávky trvající od 19. do 28. března pojišťovna příspěvky ty předepsala. Své stanovisko odůvodnil žal. úřad zvláště, pokud šlo o pojistné pro invalidní a starobní pojištění, ustanovením § 3 odst. 4 vlád. nař. č. 27/1930 Sb., shledávaje placení příspěvků těch za celé pracovní období odůvodněno ustanovením § 2 odst. 2 cit. nař., a zvláště, pokud šlo o pojistné pro pojištění nemocenské. Placení příspěvků těchto za celé období shledal odůvodněno, přes to, jak podotkl, že zákon v tom směru nemá výslovného ustanovení, neboť skutečnost, že v podniku je zaveden omezený provoz, byla vzata ve prospěch zaměstnavatele v úvahu zařazením zaměstnanců podle § 12 odst. 3 cit. zákona a nemůže býti v jeho prospěch hodnocena tím, že by neplatil pojistné za dny, kdy zaměstnanci v důsledku omezeného provozu nepracují. St-lka tvrdí, že právní názor žal. úřadu je v rozporu s jasným zněním a smyslem vlád. nař. č. 27/1930 Sb., obzvláště s ustanovením § 3 odst. 4.
Tímto vlád. nař. stanoví se podle jeho nadpisu podrobnosti k pro- vedení zásady nedělitelnosti týdenního pojistného pro pojištění invalidní a starobní a nutné výjimky z této zásady a je vydáno k provedení ustanovení § 158 odst. 1 cit. poj. zákona, které jedná jen o pojištění invalidním a starobním. Proto na podkladě ustanovení tohoto nař., které na pojištění nemocenské se nevztahuje, nelze brojiti proti stanovisku žal. úřadu, které zaujal v oboru nemocenského pojištění. Stížnost, která omezuje se na kritiku nař. rozhodnutí jen s hlediska předpisů vlád. nař. č. 27/1930 Sb., není důvodná, pokud směřuje i proti té části nař. rozhodnutí, pokud jím byly potvrzeny výměry pojišťovny o vyměření nemocenského pojistného. Žal. úřad pro obor nemocenského pojištění své stanovisko ustanoveními cit. nař. neodůvodnil a st-lka netvrdí, že závěry , k nimž na podkladě cit. nař. dospěla, platí také pro obor nemocenského pojištění.
Pokud jde o invalidní a starobní pojištění projevil žal. úřad názor, že na závod, kde je zaveden omezený provoz a jehož zaměstnanci byli již v důsledku toho přeřazeni do nižších mzdových tříd podle ustanovení § 12 odst. 2 poj. zákona a § 2 odst. 2 cit. vlád. nař., nelze vztahovati cit. ustanovení § 3 odst. 4 nař. vzhledem k tomu, že v důsledku omezeného provozu byli zaměstnanci již zařazeni do nižších mzdových tříd. Předpoklad pro použití ustanovení § 3 odst. 4 byl by podle žal. úřadu dán pouze tehdy, kdyby dělníci byli zařazeni podle skutečné mzdy. Stížnost proti tomu namitá, že pro takové rozlišování, totiž zda jde o dělníky zařazené podle skutečné denní mzdy nebo podle fiktivní, na základě § 12 odst. 3 vypočítané mzdy, není podkladu v ustanovení § 3 odst. 4, který nečiní rozdílu v tom směru, vznikla-li pracovní přestávka za doby plného neb omezeného provozu, a že nezáleží na tom, že byl omezený provoz již důvodem k zařazení do nižší mzdové třídy. Stanovisku stížnosti je přisvědčiti.
K názoru žal. úřadu, že předpoklad § 3 odst. 4 byl by dán jen, kdyby dělníci byli zařazeni podle skutečné denní mzdy, se podotýká, že vlád. nař. v § 2 odst. 1 č. 3 stanoví, že za celé pracovní období podle § 1 (od pondělí do neděle včetně) je vyměřiti pojistné, pracuje-li zaměstnanec méně než 6 dnů v týdnu následkem pracovních přestávek »trvajících jinou dobu, než jak jest uvedeno v § 3 odst. 4. Pracuje-li však zaměstnanec méně než 6 dnů v týdnu, jde o případ spadající pod ustanovení § 12 odst. 3 zákona, tedy o případ, kde se děje zařazení do mzdové třídy podle mzdy fiktivní, neboť podle tohoto ustanovení považuje se v tom případě za denní mzdu šestý díl mzdy docílené za týden. Kdyby v takovém případě pracovní přestávka trvala alespoň čtyři kalendářní dny za sebou jdoucí a byla včas oznámena, bylo by — jak plyne z cit. § 2 odst. 1 bodu 3 a contrario — na ni vžiti zření. Proto názor žal. úřadu, že předpokladem aplikace § 3 odst. 4 je zařazení podle skutečné mzdy, neodpovídá zákonu. Zákonu však neodpovídá ani názor, že právě proto, že v důsledku omezeného provozu byli zaměstnanci přeřazeni do nižších mzdových tříd, jest aplikace § 3 odst. 4 vyloučena. To zákon nestanoví. Je pravda, že omezený provoz je přivoděn také druhem pracovních přestávek a že při zařazení do nižších mzdových tříd důsledkem omezeného provozu byly tyto pracovní přestávky již hodnoceny. Vyskytne-li se však za omezeného provozu, prováděného podle určitého pracovního rozvrhu, pracovní přestávka jiná, pro kterou dělníci práci, kterou podle rozvrhu toho by jinak konati měli, nenastoupí a nekonají, jde o pracovní přestávku pří zařazování do nižších tříd v důsledku omezeného provozu nehodnocenou. Proto ono jiné hodnocení, jež má svůj důvod v omezeném provozu, nemůže býti překážkou, nemá-li zákon žádného ustanovení odchylného, aby k pracovní přestávce za omezeného provozu nahodile vzniklé se podle § 3 odst. 4 nehledělo. Soudí-li žal. úřad, že v tom případě je aplikace § 3 odst. 4 vyloučena, příčí se toto jeho právní stanovisko zákonu. Vycházeje z tohoto nesprávného právního názoru, nevyšetřoval úřad, šlo-li v daném případě u obou skupin dělníků o pracovní přestávku ve smyslu § 3 odst. 4 cit. nař. Bylo proto nař. rozhodnutí v části jednající o pojištění invalidním a starobním zrušiti podle § 7 zákona o ss pro nezákonnost, kdežto stížnost, pokud se týká pojistného nemocenského, zamítnouti.

Citace:

Č. 12944.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 718-722.