Č. 12991.

Honební právo. — Řízení správní. — Řízení před nss: 1. Podle čes. hon. zákona nepřísluší honebnímu společenstvu žádný vliv na to, jak bude upraven výkon honitby na území nesouvisícím s honebním územím společenstevní honitby. — 2. O pozemcích, které nepatří ani k vlastní, ani ke společenstevní honitbě (§§ 2, 3 a 4 čes. hon. zákona) a nejsou enklávami podle § 5 odst. 1 a 2 čes. hon. zákona, dlužno učiniti opatření za účelem jich přikázání k nějaké honitbě podle § 5 odst. 3 téhož zákona, aniž má kdo právní nárok, aby úřad upravil výkon honitby na takových pozemcích určitým způsobem.
(Nález z 4. října 1937 č. 14459/37.)
Prejudikatura: Boh. A 1749/22, 11521/24, 12281/36.
Věc: Honební výbor v Nové Vsi a Eduard K. v Horní Černé Studnici proti rozh. zem. úřadu v Praze ze 7. listopadu 1933 o úpravě honitby.
Výrok: Stížnost honebního výboru v Nové Vsi se jednak odmítá, jednak zamítá. Stížnost Eduarda K. se zamítá. Důvody: Lesní správa velkostatku Dra Viléma M. v Jablonci n. N. požádala podáním z 10. září 1930 okr. úřad v Jablonci n. N., aby od 1. února 1931 k vlastní honitbě Dra Viléma M., kterou tvoří revíry Šumburk a Černá Studnice, byly přikázány dvě enklávy, obě ležící v kat. obci Nové Vsi, a to enkláva osady Horní Černé Studnice ve výměře 74,8111 ha a enkláva, kterou tvoří lesy náležející městu Jablonci n. N. ve výměře 17,5265 ha, které ležíce právě mezi společenstevní honitbou v Nové Vsi a osadou Horní Černou Studnicí spojitost obou území přerušují.
Honební výbor v Nové Vsi v prohlášení z 24. dubna 1933 uvedl, že území Horní Černé Studnice je cizími pozemky parc. č. 966/3, 966/1, 967/1, 968, 976 a 980/1 rozděleno na dvě části spolu nesouvisící (části označené v plánu písmenem X a Y).
V dalším podání z 23. května 1933 požádala lesní správa velkostatku, přihlížejíc k tomuto prohlášení honebního výboru, aby obě části území osady označené X a Y byly přikázány k vlastní honitbě Dra Viléma M. ve smyslu ustanovení § 5 odst. 1 hon. zákona.
Při ústním jednání 21. června 1933 na okr. úřadě uznali zástupce honebního výboru v Nové Vsi, zplnomocněný zástupce držitelů pozemků z Horní Černé Studnice a zástupce velkostatku Dra Viléma M. správnost situačního plánu, podle něhož jest území Horní Černé Studnice rozděleno na dva od sebe oddělené komplexy (X a Y).
Okr. úřad v Jablonci n. N. výměrem z 25. října 1933 vyslovil, že přikazuje ve smyslu § 5 čes. hon. zákona majiteli pozemků Dru Vilému M. s účinností od 1. února 1931 vykonávání honitby práva myslivosti: 1. na pozemkovém komplexu, který na situačním plánu, jehož správnost byla stranami výslovně uznána, jest označen písmenem X, v celkové výměře 40,2995 ha a 2. na pozemkovém komplexu označeném na tomto situačním plánu písmenem Y, v celkové výměře 10,0163 ha, jež sestávají ze souvisících pozemkových parcel v Horní Černé Studnici patřících usedlým držitelům. Dále vyslovil okr. úřad ve svém výměru, že následkem přikázání ad 1. a 2. uvedeného nutno též majiteli pozemku Dru Vilému M. přikázati jednak v komplexu X, jednak v komplexu Y ležící pozemky, které v Horní Černé Studnici leží, avšak patří držitelům, kteří tu nemají konskribovanou usedlost, aby na nich právo myslivosti vykonával s účinností od 1. února 1931. Proti tomuto výměru podali společné odvolání honební výbor v Nové Vsi a Eduard K. jménem držitelů pozemků v Horní Černé Studnici.
Nař. rozhodnutím odmítl žal. úřad odvolání, pokud bylo podáno honebním výborem v Nové Vsi, pro nedostatek legitimace, poněvadž odvolávající se honební výbor v Nové Vsi neuplatňuje porušení svých práv, nýbrž porušení práv jednotlivých gruntovníků ohledně pozemků, které nejsouce součástí společenstevní honitby v Nové Vsi byly k výkonu myslivosti podle § 5 českého honebního zákona přikázány do jiné honitby; odvolání, pokud bylo podáno Eduardem K. a spol., žal. úřad zamítl z těchto důvodů: Mezi stranami není sporno, že území osady Horní Černé Studnice tvoří enklávu, poněvadž nedosahuje potřebné výměry k společenstevní honitbě a nesouvisí ani se společenstevní honitbou v Nové Vsi jako součást této. Zvláštnost této osady spočívá v tom, že její obvod nelze označiti za honebně právní jednotku, poněvadž souvislost pozemků tvořících území osady Horní Černé Studnice je přerušena pozemky, které nepatří k žádnému popisnému číslu a tvoří enklávu v osadě Horní Černé Studnici; následkem toho rozpadá se zmíněná osada na dvě části, které v předložené mapě jsou označeny písmeny X a Y. K žádosti Dra Viléma M. okr. úřad v Jablonci n. N. přikázal veškeré tyto komplexy k vlastní honitbě téhož, jsa veden k tomu úvahami hospodářskými a skutečností, že vlastní honitba Dra Viléma M. s těmito komplexy nejvíce hraničí. Proti tomu přikázání namítají odvolatelé především toto: Poněvadž v tomto případě nelze použíti ani ustanovení odst. 1, ani ustanovení odst. 2 § 5 hon. zákona pro Čechy, nutno přihlížeti k ustanovení odst. 3 § 5, jímž se okr. úřad opravňuje, aby učinil sám opatření, nejsou-li dány předpoklady odst. 1 a 2 § 5. Podle názoru odvolatelů spočívá toto opatření okr. úřadu v tom, že týž usedlíky enklávy prohlásí za honební společenstvo podle § 4 hon. zákona, byť i veškeré souvislé pozemky usedlíků osady neměly výměry 115 ha; tímto řešením nejlépe také vyhoví požadavkům usedlíků, kteří vždy nelibě nesou, když cizí osoba, od nich nezvolená, na jejich pozemcích honí. Z okolnosti, že v daném případě okr. úřad přes to, že vlastní honitba Dra Viléma M. spornou enklávu neobkličuje aspoň ze dvou třetin, tuto enklávu přidělil k vlastní honitbě Dra M., dovozují odvolatelé nezákonnost nař. výměru. Tuto námitku neshledal zem. úřad důvodnou. Odvolatelům nutno dáti sice za pravdu, že v případě, není-li tu předpokladů odst. 1 a 2 § 5 hon. zákona, náleží okr. úřadu, aby učinil přiměřené opatření podle odst. 3 § 5; ale smysl tohoto odstavce je právě ten, že okr. úřad tak činí podle svého uvážení a nemohou si strany na určitý obsah opatření po právu osobovati nějaký vliv anebo nárok. Proto je sice okr. úřad oprávněn prohlásiti usedlíky enklávy za honební společenstvo, ale nikterak povinen, v daném případě již nikoli z toho důvodu, že právě Dr. M. o přikázání sporné enklávy žádal; okr. úřad usedlíky enklávy za honební společenstvo prohlásiti může jen tehdy, nereflektuje-li žádný z majitelů sousedních honiteb na enklávu. Rozhodl-li tedy okr. úřad v Jablonci n. N. podle své úvahy, jsa k tomu oprávněn ustanovením odst. 3 § 5 hon. zákona, nelze v tomto směru vytýkati nezákonnost nař. výměru. Odvolatelé namítají dále, že Horní Černá Studnice není osadou ve smyslu § 107 čes. obec. zř., ježto nemá ani svého jmění, ani správy, ani zastupitelstva, nýbrž název Horní Černá Studnice je pouhým pojmenováním rozložité obce Nové Vsi. Tato námitka je bezdůvodná, neboť nerozhoduje pro otázku, zda určitá část obce jest osadou či ne, okolnost, zdá má vlastní jmění nebo samostatnou správu, ani zda má určité hranice, nýbrž jediné, zda jde o místní seskupení několika usedlostí v obci. Citace § 107 čes. obec. zř. v § 4 hon. zákona má jen účel zdůrazniti, že se honební společenstva tvoří podle osad. Dále nikterak nelze považovati osadu Horní Černou Studnici za součást společenstevní honitby v Nové Vsi, když s ní vůbec nesouvisí. Když odvolatelé dále namítají, že honební výbor v Nové Vsi tamní společenstevní honitbu pronajal Emilu H. v Jablonci n. N. včetně osady Horní Černé Studnice na dobu od 1. února 1931 do 31. ledna 1937, že v důsledku toho je jmenovaný oprávněn k výkonu práva myslivosti až do roku 1937 i na pozemcích sporné enklávy, podotýká se, že námitka ta postrádá důvodnosti, neboť důsledky změn ve vlastnických poměrech honebních pozemků nastávají podle zákona ihned bez ohledu na případný pronájem honitby.
O stížnosti, kterou společně podali honební výbor v Nové Vsi a Eduard K., uvážil nss:
Žal. úřad odmítl odvolání honebního výboru v Nové Vsi pro nedostatek legitimace a odvolání Eduarda K. a spol. pro bezdůvodnost. Neomezuje-li se tedy v soudní stížnosti honební výbor jen na námitky proti odmítnutí svého odvolání pro nedostatek legitimace, ale formuluje-li i námitky proti další věcné části nař. rozhodnutí, jsou tyto námitky posléz uvedené se strany honebního výboru nepřípustné, protože o odvolání honebního výboru žal. úřad věcně nerozhodoval. Uvážil soud proto jen námitky honebního výboru v Nové Vsi, kterými se brojí proti nař. rozhodnutí, pokud vyslovilo, že k odvolání není honební výbor v Nové Vsi legitimován z toho důvodu, že neuplatňuje porušení svých práv, nýbrž porušení práv jednotlivých gruntovníků ohledně pozemků, které — nejsouce součástí společenstevní honitby v Nové Vsi — byly k výkonu myslivosti přikázány podle § 5 hon. zákona do jiné honitby. Stížnost namítá, že zem. úřad honebnímu výboru odepřel legitimaci neprávem, přehlédnuv, že až do vydání rozhodnutí okr. úřadu z 25. října 1933 honební výbor v Nové Vsi fungoval co do propachtování a jinaké úpravy honby také pro území Horní Černé Studnice. Tuto námitku uznal soud bezdůvodnou.
Honební výbor může se jménem honebního společenstva domáhati toho, aby honební území společenstva bylo nadále uznáváno jako samostatná honitba, a brániti se proti tomu, aby určitá část honebního území byla vyloučena jako enkláva z onoho území, které podle § 4 může tvořiti společenstevní honitbu, když vyloučením oné části by se zmenšil obvod samostatné společenstevní honitby, po případě by se znemožnilo další trvání samostatné společenstevní honitby (srov. nález z 6. února 1936 č. 10474/36 Boh A 12281/36). V daném případě bylo však za účasti stran zjištěno a nepopřeno zůstalo, že pozemky gruntovníků v osadě Horní Černé Studnici nesouvisí s pozemky společenstevní honitby v Nové Vsi, takže pro nedostatek této souvislosti, tedy podmínky, kterou pro společenstevní honitby zákon v § 4 výslovně požaduje, jsou pozemky v osadě Horní Černé Studnici pro společenstvo honební v Nové Vsi honebním územím cizím. Vzhledem k ustanovení §§ 4, 6 a 8 hon. zákona nepřísluší tudíž honebnímu společenstvu a důsledně pak také ani honebnímu výboru v Nové Vsi žádná ingerence na to, jak bude s tímto územím nakládáno po stránce honebněprávní. Nemohlo tedy dojíti k porušení žádného subjektivního práva honebního společenstva v Nové Vsi a honebního výboru tamtéž opatřením okr. úřadu, kterým výkon honby na území nesouvisícím s honebním územím společenstevní honitby v Nové Vsi upraven byl (srov. Boh. A 11521/34). Bylo tedy stížnost podanou honebním výborem v Nové Vsi, pokud se týká rekursní legitimace, zamítnouti pro bezdůvodnost. Co do stížnosti, kterou podal Eduard K., rolník v Horní Černé Studnici, soud musil především zkoumati námitky, kterými stížnost popírá správnost skutkového zjištění žal. úřadu, že v daném případě šlo o přikázání enklávy. St-l tvrdí, že o enklávu nešlo, ale že území Nové Vsi a Horní Černé Studnice tvoří fakticky jednotné honební území, které po 60 let bylo honebním územím společenstva v Nové Vsi, neboť Horní Černá Studnice není osadou ve smyslu § 107 čes. obec. zř., ale jen místní částí obce Nové Vsi, a jednotnost tohoto území uznal i okr. úřad schválením pronájmu celého území Emilu H. v Jablonci n. N.
Žal. úřad vyslovil v nař. rozhodnutí nejprve po stránce skutkové v úvodu svého rozhodnutí, že »mezi stranami není sporno, že území osady Horní Černé Studnice tvoří enklávu, poněvadž nedosahuje potřebné výměry k honitbě společenstevní a nesouvisí ani se společenstevní honitbou v Nové Vsi jako součást této«. Vyřizuje pak dále námitku, že jde o jednotné území honební a že území v Horní Černé Studnici tvoří jen část tohoto jednotného území, protože Horní černá Studnice není osadou ve smyslu § 107 čes. obec. zř., vyslovil jednak po stránce právní, že v odvolání se upírá Horní Černé Studnicí povaha osady neprávem, jednak po stránce skutkové znovu opakoval, že Horní Černou Studnici nelze považovati za součást společenstevní honitby v Nové Vsi, když s ní vůbec nesouvisí. Správnost tohoto skutkového zjištění st-l nepopírá. Pak ovšem toto skutkové zjištění tvoří část skutkové podstaty ve smyslu § 6 zákona o nss č. 164/1937 Sb. a jen na tomto skutkovém podkladě, že jde o enklávu, je posouditi další námitky st-lovy, aniž třeba zabývati se otázkou, za daného skutkového stavu irelevantní, zda Horní Černá Studnice je či není osadou ve smyslu § 4 čes. hon. zákona.
Přikázání enklávy se stalo podle § 5 hon. zákona. St-l vytýká, že žal. úřad použil ustanovení § 5 odst. 3 neprávem, protože podmínky tohoto ustanovení splněny nejsou. Podle mínění st-le lze tohoto ustanovení použíti jen na ten případ, když držitel honebního okrsku, jenž s pozemky k honbě přikázanými nejvíce hraničí nebo je obkličuje, práva myslivosti na nich by užívati nechtěl. V tom nelze dáti stížnosti za pravdu. Nepatří-li pozemky v Horní Černé Studnici ani k vlastní, ani k společenstevní honitbě (§§ 2, 3 a 4 hon. zákona), jak v daném případě je konstatováno a tvoří tedy skutkovou podstatu nař. rozhodnutí, a nejsou-li pozemky ty ani enklávami podle § 5 odst. 1 a 2 hon. zákona, jak st-l v odvolání tvrdil a také ve stížnosti zastává, pak dlužno učiniti přiměřené opatření za účelem jejich přikázání k nějaké honitbě podle analogie ustanovení § 5 odst. 3 hon. zákona (srov. Boh. A 1749/22, Boh. A 12281/36). Není tedy důvodná námitka st-lova, že pro přikázání enklávy žal. úřad ustanovení § 5 odst. 3 použíti nemohl.
Smysl ustanovení § 5 odst. 3 vyložil žal. úřad v nař. rozhodnutí tak, že úřad postupuje tu podle volného uvážení, a nemohou si proto strany na určitý obsah opatření po právu osobovati nějaký vliv nebo nárok. V tom je stanovisku žal. úřadu přisvědčiti. Proto jsou bezdůvodné námitky st-lovy, že žal. úřad svoje rozhodnutí určitým způsobem odůvodniti měl, a další námitky, že buď měl ponechati vše při dosavadním stavu, t. j. měl přikázati výkon myslivosti v Horní Černé Studnici honebnímu společenstvu v Nové Vsi nebo měl prohlásiti území to za samostatné honební území, a že opatření jeho není účelné. Všechny tyto námitky postrádají nutného právního podkladu, neboť st-l nemůže se dovolati žádného ustanovení, které by úřadu ukládalo vůči majitelům enklávních pozemků povinnost, aby určitým způsobem při přikázání enklávy podle § 5 odst. 3 hon. zákona postupoval, resp. aby k přání přednesenému st-lem jako gruntovníkem osady přihlížel. Momenty st-lem uváděné mohly by snad býti relevantní s hlediska objektivního, poněvadž však nejde o žádné subjektivní právo st-lovo, jež jedině nss je povolán chrániti (§ 2 zákona o nss č. 164/1937 Sb.), nemůže soud bráti na ně zřetel. Nemohlo-li tedy opatřením o přikázání enklávy dotčeno býti žádné subjektivní právo st-lovo, je stížnost jeho bezdůvodná.

Citace:

č. 12991. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 848-853.