Č. 13042.
Dávka za úřední úkony. — Řízení správní. — Řízení před nss: Z výměru politického úřadu 1. stolice, kterým byla předepsána dávka za úřední úkony ve věcech správních větší než 200 Kč, lze se odvolati k zem. úřadu, i když jde o dávku, která se vyměřuje podle pevné sazby.
(Nález z 5. listopadu 1937 č. 1989/35-5.)
Věc: Spolek »Armáda Spásy« v Praze (adv. Dr. Karel Setunský z Prahy) proti rozh. magistrátu hlav. města Prahy z 22. ledna 1935 o dávce za úřední úkony. Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje.
Důvody: Výměrem z 12. června 1933 udělil magistrát hlav města Prahy spolku »Armáda Spásy« v Praze koncesi k provozování živnosti hostinské a výčepnické v domě čp. 286-1. v Praze. Když tento výměr po rozhodnutí zemského úřadu v Praze o rekursu živnostenského společenstva vešel v moc práva, předepsal magistrát hlav. města Prahy výměrem z 27. srpna 1934 spolku »Armáda Spásy« v Praze podle zákona č. 53/1925 Sb. a pol. č. 5 lit. r) a pol. č. 17 sazby C vlád. nař. č. 191/ 1932 Sb. za udělení hostinské koncese a za schválení místnosti k provozu této živnosti dávky za úřední úkony v částkách 2500 Kč a 300 Kč, dohromady 2800 Kč. Při tom podotkl magistrát hlav. města Prahy, že proti předpisu dávek možno se odvolati do 30 dnů po doručení výměru u magistrátu hlav. města Prahy. Spolek »Armáda Spásy« v Praze, jemuž dávky byly předepsány, podal proti předpisu dávek těch stížnost.
Zem. úřad v Praze výměrem ze 7. prosince 1934 vyrozuměl stěžující si spolek, že u příležitosti jím podaného odvolání zrušuje nař. výměr magistrátu z moci úřední pro nesprávné poučení o opravných prostředcích a zároveň činí opatření, aby byl vydán nový a nezávadný platební rozkaz.
Poté vydal magistrát hlav. města Prahy platební výměr z 22. ledna 1935, jímž opětně vyměřil stěžujícímu si spolku dávky za úřední úkony v celkové částce 2800 Kč, při tom ale poučil stranu v tom směru, že, ježto jde o dávku stanovenou pevnou sazbou, nelze se z rozhodnutí toho odvolati.
Stížnost podaná na toto rozhodnutí vytýká jediné, že rozhodnutí to je nezákonné, poněvadž obsahuje poučení, že z něho nelze se dále odvolati, ačkoli ve skutečnosti ani zákon č. 53/1925 Sb. o dávkách za úřední úkony ve věcech správních, ani prováděcí nař. č. 191/1932 Sb. další opravný prostředek nevylučují a nevylučuje jej ani zákon z 19. března 1876 č. 28 ř. z., jehož vzhledem k předpisu § 8 zákona č. 53/1925 Sb. obdobně je použiti i v řízení rekursním o dávkách za úřední úkony. — Nss musil dáti stížnosti za pravdu.
Podle § 9 zákona č. 65/1933 Sb. platí pro řízení o dávkách za úřední úkony ve věcech správních, jež konají úřady uvedené v § 1 odst. 1 vlád. nař. č. 8/1928 Sb., k nimž patří i magistrát hlav. města Prahy, ustanovení zákona o organisaci politické správy č. 125/1927 Sb. a ustanovení na jeho základě vydaná. Platí tedy i ustanovení čl. 8 odst. 1 cit. org. zákona, jenž stanoví, že, pokud opravný prostředek není vyloučen, lze se odvolati z rozhodnutí okr. úřadu k úřadu zem. Instanční omezení, normované v odst. 3 tohoto zák. ustanovení v daném případě v úvahu nepřichází, neboť šlo o dávky přesahující 200 Kč. Je tedy zkoumati, zda proti předpisu dávky za úřední úkony je tehdy, když dávka vyměřuje se podle pevné sazby, jak tomu bylo v daném případě, opravný prostředek vyloučen. Nss neshledal, že by tomu tak bylo.
Zákon o dávkách za úřední úkony ve věcech správních č. 53/1925 Sb. ustanovuje v § 7, že o stížnostech proti rozhodnutí týkajícímu se uvedených dávek rozhoduje s konečnou platností instance nadřízená úřadu, který dávku vyměřil. Rovněž vlád. nař. č. 191/1932 Sb., vydané k provádění svrchu cit. zákona, stanoví v čl. 10., že stížnosti proti vyměření dávky lze podati u úřadu, který vydal výměr nebo rozhodnutí o dávce, a že, vyměří-li dávku ústřední úřad, možno podati proti dávce rozklad u vyměřovacího úřadu.
Z ustanovení těchto plyne, že opravný prostředek proti výměru magistrátu hlav. města Prahy dávku za úřední úkony předpisujícímu není opravný prostředek vyloučen, a že tedy výměr ten podléhá přezkoumání v další cestě instanční. Opak nelze dovoditi z předpisu § 5 zákona č. 53/1925 Sb., podle něhož dávky stanovené pevnou sazbou se zpravidla písemně nevyměřují, úřad však je povinen vydati písemný výměr, žádá-li za to strana, neboť z uvedeného předpisu plyne pouze tolik, že je dáno do vůle strany, zda chce si vymoci o dávce písemný výměr, který arci pak podléhá dalšímu opravnému prostředku. Naprosto však nelze z předpisu toho dovozovati, že by strana neměla obrany proti písemnému výměru, jímž vyměřuje se dávka na základě nějaké pevné sazby. Poučil-li proto magistrát hlav. města Prahy v nař. rozhodnutí st-le, že proti výměru, jímž dávku na základě pevně stanovených sazeb předepsal, není dalšího odvolání, je toto jeho poučení právně mylné a tudíž vadné, neboť ve skutečnosti byl proti výměru tomu přípustný další opravný prostředek po rozumu § 7 svrchu cit. zákona č. 53/1925 Sb.
Ježto podle toho, co bylo řečeno, nebyl nař. rozhodnutím magistrátu Vyčerpán pořad instanční, byla by vlastně stížnost do tohoto rozhodnutí nepřípustná podle § 5 zákona o nss č. 164/1937 Sb. Nss však nemohl pustiti se zřetele, že nař. rozhodnutí vůči straně presentuje se jako rozhodnutí konečné a že tato, domnívajíc se, že následkem nesprávného poučení o opravných prostředcích byla jí uzavřena cesta k odvolání na nadřízenou instanci, dovolává se přímo pomoci nss. Odmítnutím stížnosti jako nepřípustné utrpěla by však strana újmu, před kterou nss musí ji chrániti, neboť nesprávné poučení o opravném prostředku nesmí podle § 71 správ. řádu č. 8/1928 Sb. býti straně na újmu. Musil tedy nss nař. rozhodnutí zrušiti podle § 6 zákona o nss č. 164/1937 Sb. k tomu cíli, aby straně mohlo býti vydáno nové rozhodnutí, opatřené správným poučením o opravném prostředku.