Č. 12759.
Samospráva obecní. — Řízení správní: 1. úsudek, je-li úplatné zcizení obecní nemovitosti pro obec výhodné či nikoli, jest úsudkem složitým; zjištění prodejní hodnoty této nemovitosti tvoří jen jednu složku jeho. Toto zjištění prodejní hodnoty dlužno provésti znaleckým odhadem, nikoli výslechem svědků. Konečný, úhrnný úsudek o výhodnosti zcizení není však již předmětem řízení průvodního, nýbrž věcí hodnotného usuzování úřadu samého. — 2. V řízení správním není znalec při odhadu pozemků vázán předpisy odhadního řádu, vydaného vlád. nař. č. 100/1933 Sb.; přece však je povinen přihlížeti k prodejním cenám, dosaženým během poslední doby v obci za nemovitosti, u nichž byly dány obdobné podmínky. — 3. Proti usnesení, jímž byly zamítnuty námitky vytýkající podjatost znalce, není samostatného odvolání (§ 74/3 spr. ř.). Podá-li strana přesto takovéto odvolání, neni úřad povinen sečkati s prováděním znaleckého důkazu až do vyřízení odvolání toho. — 4. V řízení, vyvolaném odvoláním poplatníka proti usnesení obecního zastupitelstva rázu hospodářského, je přípustno uložiti poplatníku za podmínek § 127 odst. 1 vlád. nař. č. 8/1928 Sb. náklady řízení toho.
(Nález z 4. února 1937 č. 14756/36.)
Věc: JUDr. Karel B. v Německém Brodě proti rozh. zem. úřadu v Praze z 11. srpna 1934 o prodeji, resp. směně obec. nemovitého majetku.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Na návrh městské rady a se souhlasem obec. fin. komise usneslo se městské zastupitelstvo v Německém Brodě ve schůzi z 23. června 1933 17 hlasy z přítomných 31 členů směniti s Josefem K., zahradníkem v Německém Brodě, obecní dům čp. 65 v Husově ulici se zahradou č. kat. 144 ve výměře 445 čtv. sáhů a se stavebními parcelami č. kat. 188 ve výměře 532 čtv. sáhů a č. kat. 586 ve výměře 33 čtv. sáhů, celkem tedy ve výměře 1010 čtv. sáhů, za zahradu č. kat. 700/2 na Letně vedle obecního domu čp. 115 ve výměře 511 čtv. sáhů se zavedeným tam vodovodem a studnou, kterážto zahrada má cenu nejméně 35000 Kč, a za doplatek v hotovosti 135000 Kč, tudíž dohromady za 170000 Kč, při čemž kupující zaplatí dále veškeré útraty knihovního provedení a veškeré poplatky. Usnesení to odůvodněno poukazem na to, že obec sama koupila dům čp. 65 v r. 1923 za 100000 Kč a že zahrada č. kat. 700/2 je výhodným stavebním místem.
Odvolání, jež st-l podal proti tomuto usnesení a v němž namítal nevýhodnost a škodlivost tohoto prodeje pro obec, okr. úřad v Německém Brodě výměrem z 11. listopadu 1933 nevyhověl; k dalšímu odvolání st-lovu vydal žal. úřad nař. rozhodnutí, jímž:
1. toto odvolání ve věci zamítl,
2. současně zamítl odvolání z výměru okr. úřadu z 6. června 1934, kterým nebylo vyhověno námitkám st-lovým, vytýkajícím podjatost stavebního znalce Václava H., slyšeného během řízení odvolacího, a
3. uložil st-li ve smyslu § 127 odst. 1 správ. řádu k náhradě částku 1704 Kč, vzešlou podáním znaleckého posudku uvedeného stavebního znalce.
Jednaje o stížnosti podané do tohoto rozhodnutí, vycházel soud z těchto úvah:
Jak se z děje shora vylíčeného podává, byl přítomný spor vyvolán odvoláním, jež podal st-l proti usnesení obec. zastupitelstva, kterým byla obec. nemovitost, dům čp. 65 s příslušnými pozemky, prodána, resp. částečně směněna za (hotovost) Kč 135000 a pozemky oceněné na Kč 35000. Ve svém odvolání neuvedl st-l žádný zvláštní právní titul, o nějž by opíral svoji legitimaci k podání tohoto opravného prostředku. Vzhledem k tomu, že šlo o usnesení hospodářského rázu, dlužno vycházeti 2 toho, že je podal jako poplatník a volič v obci podle § 99 obec. zř., resp. § 23 odst. 2 a § 6 odst. 5 obec. fin. nov. č. 329/1921 Sb. V odvolání vytýkal neúčelnost, resp. nevýhodnost usneseného zcizení obec. majetku.
Úsudek o tom, je-li nějaké úplatné zcizení obec. nemovitosti pro obec účelným či nikoliv, není úsudkem jednotným, nýbrž složitým. Jednou z hlavních složek tohoto úsudku a jeho nejdůležitějším podkladem bude zjištění skutečné hodnoty zcizované nemovitosti. Touto skutečnou hodnotou bude vzhledem k tomu, že jde o zcizení, prodejní hodnota nemovitosti. Otázka, jakou prodejní hodnotu má zcizovaná nemovitost, jest otázka skutková, k jejímuž zodpovědění je třeba odborných znalostí a zkušeností, a proto důkaz o této hodnotě nutno v řízení před úřady politickými podle § 61 správ. řádu provésti slyšením znalců. Ježto pak v daném případě šlo o pozemek zastavěný, bylo na místě k řešení otázky té přibrati znalce z oboru stavebního, jak se v daném případě skutečně také stalo. Prováděti tento důkaz slyšením svědků, je nepřipustilo, neboť nejde o zjištění objektivních skutečností, nýbrž o odborné úsudky hodnotné.
V řízení správním není znalec při provádění odhadu pozemků vázán předpisy odhadního řádu, vydaného vlád. nař. č. 100/1933 Sb., neboť tento odhadní řád již podle svého nadpisu platí výhradně pro odhady nemovitostí v řízení exekučním, na čemž nemůže nic měniti okolnost, že tímto nařízením byly zrušeny a nahrazeny předchozí odhadní předpisy, zejména nařízení z 25. července 1897 č. 175 ř. z., kdyžtě i toto nařízení upravovalo pouze odhady prováděné v průběhu řízení exekučního, jak se podává z jeho úvodního prohlášení, že se tyto předpisy vydávají na základě čl. 41 úv. zákona k ex. řádu podle §§ 144 ex. řádu, jenž pojednává právě jen o odhadech exekučních. Ani okolnost, že v daném případě nejde o zájem soukromý, nýbrž veřejný, není důvodem, aby musilo v daném případě býti použito odhadního řádu, daného právě pro obor práva soukromého, třebas tento řád je »poslední«, čímž stížnost patrně chce říci, že je to řád nejdokonaleji upravený. Tím však není řečeno, že by hlavní zásady, v cit. řádě stanovené, pokud představují nezbytný požadavek každého řádného a spolehlivého odhadu, neměly platiti i pro odhad prováděný v průběhu řízení správního. To platí zejména o požadavku, aby znalec, provádějící odhad zrázovaných nemovitostí za účelem posouzení výhodnosti jejich prodeje, přihlížel a bral v úvahu (kupní) ceny, jež byly v obci v poslední době docíleny při prodeji objektů, u nichž jsou dány předpoklady obdobné. Předpokládá se ovšem, že znalci tyto v místě obvyklé ceny prodejní budou zpravidla známy z vlastní jeho odborné zkušenosti a že k nim při svém odhadu vezme také náležitý zřetel. Proto není bezpodmínečně nutno, aby úřad před podáním znaleckého posudku konal v tomto směru nějaké šetření a výsledky jeho pak dával znalci k disposici. Neučiní-li tak, nezakládá to samo o sobě podstatnou vadu řízení, třebas strana již předem v tomto směru činila prohlášení a nabízela důkazy. Není ovšem vyloučeno, aby znalec sám o zjištění potřebných skutečností před podáním svého posudku požádal. Teprve když proti podanému znaleckému odhadu strana namítne, že znalec nepřihlížel k určitým docíleným prodejním cenám, a znalec není s to, aby námitky stranou vznesené spolehlivě vyvrátil, nastává pro úřad nutnost, aby k návrhu strany provedl důkazy nabídnuté k vyvrácení znaleckého posudku.
Bylo však již naznačeno, že ke zjištění, zda zcizení nemovitosti je pro obec výhodné či nevýhodné, nestačí pouze vyšetřiti skutečnou, t. j. prodejní hodnotu její. Výhoda docílená z poměrně vysoké prodejní ceny může býti vyvážena, ba i předstižena nevýhodou plynoucí z okolností jiných, na př. z okolností takových, jak na ně poukazoval st-l již v řízení správním, tedy na př., že pro obec je v přítomné době vůbec nevýhodno se zbavovati majetku nemovitého a hromaditi hotové peníze (o důvodnosti této námitky bude ovšem pojednáno teprve níže), nebo že zrázovaný pozemek je poslední pozemek v majetku obce, vhodný k provedení stavby, ke které bude obec v dohledné době povinna, a pod. Jakým způsobem dlužno prováděti šetření o těchto případných nevýhodách, zda k tomu bude třeba slyšeti svědky či také znalce, a z jakého oboru, bude záviseti na zvláštnosti konkrétního případu. Avšak konečný, úhrnný úsudek, zda je zcizení nemovitosti pro obec výhodné, či nikoli, není již předmětem řízení průvodního, nýbrž věcí hodnotného usuzování úřadu samého.
Po těchto všeobecných úvahách možno tedy přikročiti ke zkoumání jednotlivých námitek stížnosti.
Pokud stížnost vytýká jako vadu řízení, že žal. úřad prováděl důkazy st-lem nenabídnuté, naproti tomu neprovedl důkazy st-lem nabídnuté, není námitka ta v této své všeobecnosti konkretisována tak, jak to předpisuje § 18 zákona o ss, a již proto se jí soud nemohl zabývati a musil se omeziti jen na ty případy, kde stížnost ve svých dalších námitkách obsahuje po této stránce výtky konkrétní.
Námitka, že důkaz o nevýhodnosti prodeje pra obec neměl býti prováděn »stavitelským« odhadem, je bezdůvodná již proto, že »stavitelským« odhadem — t. j. dobrozdáním architekta Václava H. — nebyl prováděn důkaz o nevýhodnosti prodeje pro obec, nýbrž pouze důkaz o prodejní ceně směňovaných objektů, jak se jasně podává ze znění posudku tohoto znalce, jenž se omezil na ryzí odhad uvedených nemovitostí, jednak i z odůvodnění nař. rozhodnutí, ve kterém úřad zcela samostatně hodnotí celkovou otázku výhodnosti potírané směny. Že pak zjištění prodejní hodnoty zcizované nemovitosti »stavitelským« odhadem bylo na místě, bylo dovoděno již shora.
V rámci námitek proti provedení znaleckého odhadu vytýká stížnost nejprve, že postup úřadu odporuje platným zásadám administrativním v tom směru, že okr. úřad, jakmile st-l vznesl stížnost proti jeho usnesení z 6. června 1934, kterým tento úřad, prováděje během řízení odvolacího z příkazu zem. úřadu důkaz slyšením znalce architekta Václava H., zamítl st-lovy námitky, vytýkající podjatost tohoto znalce, nepřerušil další jednání až do pravoplatného vyřízení jeho námitek, nýbrž vyzval před vyřízením st-lovy stížnosti uvedeného znalce k podání odhadu. Ani tato námitka není důvodná.
Usnesení, jímž úřad zamítá námitku podjatosti přizvaného znalce, má povahu rozhodnutí, »které bylo vyvoláno projednáváním určité věci a jež úřad učiní za řízenk, jak o něm pojednává § 74 odst. 3 správ. řádu. Podle tohoto ustanovení lze proti takovémuto rozhodnutí podatf odvolání — t. j. samostatné odvolání, jak plyne z následujícího odst. 4 — jen, když je to výslovně připuštěno. Proti rozhodnutí, jímž byly zamítnuty námitky vytýkající podjatost znalce, takovéto samostatné odvolání výslovně připuštěno není. Platí tu tedy ustanovení § 74 odst. 4 správ. řádu, jenž stanoví, že v takovýchto případech si strany mohou do takovéhoto rozhodnutí stěžovati buďto samostatnými námitkami nebo v odvolání podaném do závěrečného rozhodnutí, a že o samostatných námitkách rozhodne úřad, dojdou-li včas, v rozhodnutí závěrečném. Z tohoto předpisu se tedy podává, že vznese-li strana námitky proti rozhodnutí podle § 74 odst. 3 — t. zv. rozhodnutí rázu procesního — není úřad povinen, ba ani oprávněn další řízení až do pravoplatného vyřízení těchto námitek zastaviti, a proto i v daném případě postup úřadu cit. předpisům plně odpovídal.
Proti obsahu znaleckého odhadu architekta Václava H. namítá stížnost v prvé řadě, že se znalec při tomto odhadu neřídil předpisy odhadního řádu, vydaného vlád. nař. č. 100/1933 Sb. Námitka tato byla vyvrácena již shora ve všeobecné části tohoto nálezu.
Další námitku v tomto směru formuluje stížnost takto: »Žal. úřad nevyřídil úplně odvolání a posoudil věc po stránce právní vadně, zejména odmítl výtky proti nesprávnému a neúplnému odhadu Václava H. podané, zejména že se neřídil místními obvyklými cenami . . .«. Předem tu stížnost směšuje dohromady námitku vadnosti řízení a nezákonnosti, aniž je z jejích vývodů patrno, v čem ta a ona závada po názoru stěžovatelově má spočívati. Dále st-l přehlíží, že v odvolání, jež bylo nař. rozhodnutím vyřízeno, proti odhadu architekta Václava H. žádné námitky obsaženy nebyly a ovšem ani obsaženy býti nemohly, kdyžtě tento znalec byl slyšen teprve během řízení odvolacího. St-l ovšem v řízení odvolacím proti odhadu znalce H. podal námitky a vytýkal v nich, že se tento znalec neřídil místně obvyklými cenami vůbec a zvláště v poslední době docílenými, ač mu musily býti známy. Těmito námitkami se žal. úřad ve svém rozhodnutí obšírně zabýval a dovodil v něm zejména podrobně, proč uznává dobrozdání toto za úplné a věrohodné a proč neshledává potřebným připustiti ještě další důkazy st-lem navrhované. Jestliže stížnost, opakujíc prostě svoje dřívější výtky, proti tomuto odůvodnění žal. úřadu žádných konkrétních námitek neformuluje, nepostihuje obsah nař. rozhodnutí, není provedena tak, jak předpisuje § 18 zákona o ss, a není proto ani v tomto bodě způsobilá nař. rozhodnutí zvrátiti.
Pokud st-l v souvislosti s námitkami právě vyřízenými ještě opakuje svůj poukaz na to, že obec sama jemu nabídla za 1 sáh pozemků v téže oblasti města 300 Kč, kteroužto námitku formuloval tak, že obec jako protistrana uznává hodnotu pozemků v obci za vyšší, než za jakou sama nyní prodává, a pokud brojí proti vyřízení této své námitky žal. úřadem, jsou vývody jeho bezpodstatné, neboť pro otázku zjištění prodejní hodnoty zcizované nemovitosti je podle toho, co bylo již shora řečeno, rozhodný posudek znalce a nikoli nějaké příležitostné prohlášení jedné z procesních stran, učiněné mimo řízení samé.
Do kategorie námitek posléze probíraných náležela také výtka, že potíraný prodej je pro obec nevýhodný proto, že se jím obec zbavuje jediného a posledního vhodného pozemku, na němž by mohla postaviti budovu okr. soudu, k níž bude nucena v brzké době přikročiti, a že bude nucena, až nutnost této stavby nastane, zakoupiti k tomuto účelu pozemek jiný za cenu daleko vyšší. K vyvrácení této námitky uváděla obec zejména, že nejde o poslední vhodný pozemek, poněvadž obec má ještě další pozemek »U Slunce«, který se k tomuto účelu plně hodí a který k tomuto účelu také již určila. Proti tomu namítal st-l v řízení, že pozemek »U slunce« je k postavení soudní budovy nevhodný a tuto nevhodnost dovozoval jednak poukazem na to, že zájem na oživení hos- podářského a obchodního ruchu ve městě vyžaduje, aby veřejné budovy byly stavěny v horním městě, které je daleko od nádraží, a nikoli ve městě dolním, ležícím při nádraží, kde leží právě blok »U Slunce«, jednak tvrzením, že býv. hostinec »U Slunce« svou polohou, menší rozlohou a svým okolím se nehodí ke stavbě moderního soudu, a že by obec také musila dříve vykoupiti celý blok domů od mostu až k hostinci »U Slunce«, aby se tam soud mohl postaviti, zatím však povoluje v bloku tom novostavby. Pokud st-l ve stížnosti k tomuto soudu podané opakuje a provádí svoji námitku nevhodnosti pozemku »U Slunce« ke stavbě okr. soudu ve směru uvedeném shora na místě prvém, je námitka ta v této své formulaci nepřípustná, neboť dokud st-l ani nenaznačuje, jak by umístění soudu v té či oné čtvrti města mohlo zhoršiti jeho postavení jako poplatníka v obci, není k námitce takové vůbec legitimován. Ve směru druhém podal státní technik 15. ledna 1934 dobrozdání v ten smysl, že na pozemku »U Slunce« je zřízení okr. soudu technicky a hospodářsky nejen možné, nýbrž pro obec dokonce velmi výhodné. Námitky, jež st-1 proti tomuto posudku přednesl již ve svém vyjádření z 27. ledna 1934 a jež také opakuje ve stížnosti k tomuto soudu podané, obsahují v podstatě jen věcné brojení proti správnosti tohoto odborného posudku. Leč věcné přezkoumání znaleckého posudku se podle § 6 zákona o ss vymyká z rámce kogniční činnosti tohoto soudu. Jsou proto vývody stížnosti i v tomto směru nepřípustné.
Proti výroku, jímž byl st-li ve smyslu § 127 odst. 1 správ. řádu uložen k náhradě náklad vzešlý podáním posudku znalce architekta Václava H., brání se st-l jediné námitkou, že nebylo přípustno použiti cit. ustanovení, poněvadž st-l nehájil v tomto případě vůbec žádný zájem soukromý, nýbrž výhradně veřejný zájem obce. Leč ani v tom mu nelze dáti za pravdu. Kdyby byl st-l v řízení vystoupil výhradně na ochranu zájmu veřejného, bylo by již jeho odvolání proti usnesení obec. zastupitelstva bývalo nepřípustné pro nedostatek jeho legitimace, neboť proti hospodářským aktům obce mohou poplatníci a voliči vystupovati jen tenkráte a na tolik, pokud jimi potírané opatření je způsobilé založiti nebo ztížiti nějaké jejich poplatnické břemeno v dotčené obci; jakmile tedy v daném případě st-l proti zcizení obec. nemovitostí vystoupil nikoli snad s pouhým udáním, nýbrž s odvoláním, jímž uplatňoval svůj nárok na jeho vyřízení, hájil tím nejen zájem veřejný, nýbrž i vlastní svůj soukromý zájem poplatnický. Proto nebylo zákonné překážky, jež by byla žal. úřadu bránila, aby cit. ustanovení správ. řádu použil.