Č. 13082.
Samospráva obecní. — Řízení správní. — Řízení před nss: Rozhodnutí okr. úřadu o odvolání proti pořádkové pokutě, uložené podle § 44 čes. obec. zř., není konečné. Neplatí tu ani odst. 2 věta 2, ani odst. 3 čl. 8 organisačního zákona č. 125/1927 Sb.
(Nález z 26. listopadu 1937 č. 5067/35-3.)
Věc: Václav H. v Mnichovicích proti rozh. okr. úřadu v Říčanech z 22. června 1935 o pokutě za nepřítomnost ve schůzi obec. zastupitelstva.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje.
Důvody: Výměrem obec. starosty v Mnichovicích z 15. dubna 1935 uložena byla členu obec. zastupitelstva Václavu H. pro demonstrativní odchod ze schůze svolané podle ustanovení § 44 čes. obec. zř. pořádková pokuta 20 Kč.
Odvolání podané Václavem H. k okr. úřadu v Říčanech bylo rozhodnutím z 22. června 1935 odmítnuto jako nepřípustné.
Proti tomuto rozhodnutí podána je stížnost k nss, o níž bylo uváženo:
Své rozhodnutí, jímž odmítnuto bylo odvolání Václava H. jako nepřípustné s odůvodněním, že není pro ně zákonného podkladu, označil žal. úřad jakožto; konečné. Nss musil nejprve zkoumati tento výrok o konečnosti nař. rozhodnutí, neboť jde o otázku, která je podle § 5 zákona o nss č. 164/1937 Sb. předpokladem pro kogniční činnost nss. Žal. úřad neuvedl sice, o kterou zákonnou normu opírá výrok o konečnosti svého rozhodnutí, nemohl však při tom míti na zřeteli jinou normu než článek 8 org. zákona č. 125/1927 Sb., a to buď odst. 2 větu 2 nebo odst. 3, neboť jen v případech tam uvedených končí zásadně instanční postup úřadů politických u okr. úřadu. Poněvadž žal. úřad mluví ve svém rozhodnutí výslovně o tom, že odmítá odvolání z trestního nálezu, měl patrně při výroku o tom, že jeho rozhodnutí je konečné, na mysli především odst. 2. větu 2. článku 8 org. zákona č. 125/1927 Sb., v němž je vysloveno, že rozhodnutí okr. úřadu jako odvolacího ve věcech trestní pravomoci obecní je konečné. Takovéto pojetí věci není však správné.
Předmětem sporu vzneseného před okr. úřad byl akt obec. starosty, jímž se členu obec. zastupitelstva ukládá pokuta podle § 44 čes. obec. zř. Pokud je ve výměru starostově citován i § 6 fin. novely č. 329/1921 Sb., nač stížnost výslovně upozorňuje, jde pouze o nadbytečné zdůraznění okolnosti, že schůze obec. zastupitelstva z 8. dubna 1935 byla v jedné své části svolána podle § 6 cit. fin. novely. Pokuta, kterou ukládá starosta podle § 44 čes. obec. zř. je však pokutou pořádkovou, nikoli výronem trestní pravomoci obecní, o níž jedná § 62 čes. obec. zř. a kterou patrně také ustanovení čl. 8 odst. 2 věta 2 org. zákona jediné má na mysli. Tento předpis tedy na daný případ nedopadá. Žal. úřad mohl však míti na mysli, jak výše podotčeno, také předpis odstavce 3. článku 8 cit. zákona, jenž praví, že při sporech, jejichž předmětem je pouze peněžité plnění, nepřesahující částky 200 Kč, jest odvolání nepřípustno. Ale ani po této stránce není výrok o konečnosti rozhodnutí okr. úřadu v souhlasu se zákonem, neboť v daném případě nešlo o spor, jehož předmětem bylo »pouze peněžité plnění«. Předmětem sporu byla otázka, zda se člen zastupitelstva dopustil porušení své úřední povinnosti a zda proto právem mu byla uložena pokuta. Náhodná okolnost, že pokuta tato jest určena peněžitou částkou, nečiní zdaleka z tohoto sporu spor o pouhé peněžité plnění. Na takovéto případy však odst. 3. článku 8 cit. zákona zřejmě nedopadá.
Není tedy nař. rozhodnutí okr. úřadu rozhodnutím, jímž věc byla ve správním pořadu konečně vyřízena (§ 5 zákona o nss č. 164/1937 Sb.), a byla by tedy stížnost, podaná přímo k nss, nepřípustná. K podání této stížnosti byl však st-l sveden tím, že dáno mu bylo žal. úřadem nesprávné poučení o opravném prostředku. Bylo proto nutno, aby st-l neutrpěl újmy (§ 71 odst. 2 spr. řádu), nař. rozhodnutí zrušiti podle § 6 cit. zákona o nss.