§ 34. Právní postavení dětí manželských.

Z patriarchální moci otcovské plynulo, že měl původně neobmezenou moc nad životem dětí. Mohl je s počátku zabíti, prodati do otroctví a p. V dalším vývoji byla tato neobmezená moc otcovská zmírněna. Otec byl omezen spolurozhodováním celé rodiny. Zvláště křesťanství zde působilo na zmírnění některých krutých předpisů původních.
Otci zůstala moc nad dítětem, která však záležela jen v ochraně dítěte. Měl povinnost dítě chrániti a zastupovati je před soudem. Při dcerách jevila se otcovská moc i v tom, že bez otcovského svolení nesměly se provdati. Otec měl povinnost dítě vychovati a určiti mu také zaměstnání.
Právní poměr matky k dětem vystupoval v případě otcovy smrti. Neboť podle některých práv ve střední Evropě (podle práva českého a polského) matka stávala se poručníci dětí.
Děti byly zavázány k zachování určité úcty vůči rodičům. Trestné činy dětí vůči rodičům trestaly se velmi přísně.
Nejdůležitější byla ustanovení o majetkoprávním postavení dětí v rodině. Děti po majetkové stránce byly připoutány k rodinnému jmění rodinným nedílem. Zvláště se to jeví v právech slovanských. V právu českém i polském byl i dospělý syn v majetkovém společenství s otcem. Otec nemohl syny vyloučiti z majetkového společenství rodinného, musel však jim vydati podíl z rodinného jmění, když synové o to požádali. Zvláště v právu českém objevují se tyto předpisy jasně. Koncem 15. stol. v Čechách však syn již neměl tohoto práva, měl pouze nárok, aby mu byl dán z rodinného jmění majetkový příspěvek, když se ženil.
Po recepci římského práva ještě více byla moc otcovská obmezena a zvláštními předpisy přiblížena k moci poručenské. Otec měl právo na výchovu dětí, mohl určovati náboženské vyznání dětí a voliti povolání pro dítě. Měl vykonávati dozor nad dětmi s tím, aby jim plynul z něho prospěch. Děti manželské nabývají jména otcova, státního občanství, domovské příslušnosti. Nové zákoníky znají moc rodičovskou, kterou vykonávají rodiče nad dětmi a moc otcovskou. V moci této jest zahrnuto také právo výkonu mírného trestu, avšak proti zneužití této moci může soud zakročiti. Děti mohou míti své zvláštní jmění, otci po čas nezletilosti náleží pouze správa tohoto jmění.

Citace:

RAUSCHER, Rudolf. § 34. Právní postavení dětí manželských. Přehled dějin soukromého práva ve střední Evropě. Nástin přednášek. Bratislava: Nákladem vlastním, 1934, s. 128-129.