§ 32. Právní postavení manželů.

Z patriarchální moci manželovy plyne, že manžel měl právní moc nad manželkou. Manželka byla s počátku pokládána za předmět únosu a koupě a proto manžel nabýval plného panství nad tímto předmětem.
Manžel měl moc nad životem i smrtí manželčinou. Mohl ženu usmrtiti, zvláště v případě její nevěry. Původní tato rozsáhlá moc manželova se zeslabovala a zůstala mu ochrana nad manželkou. V právu německém objevuje se v poručenství manželově, v právech slovanských vystupuje v ochraně manželově a v zastupování majetkoprávním. Zvláště v právu českém se tato zásada, jak bylo výše uvedeno, zřetelně projevila.
Ještě dosti dlouho i v novější době zůstala v některých právech ve střední Evropě převaha moci na straně manželově. Teprve vlivem práva přirozeného pronikl do zákonodárství směr, který zdůrazňoval právní rovnost manželů. Přece však zůstala právní převaha manželova v manželství vyjádřena zásadou, že manžel jest hlavou rodiny, po př. zásadou, že záležitosti rodiny jsou řízeny sice oběma manžely, v případě sporném rozhoduje však vůle manželova. Právní převaha manželova jest vyjádřena i tím, že bydliště manželky, její jméno, stav, státní příslušnost, domovské právo řídí se právními poměry manželovými. Manželka zásadně může podnikati právní jednání, jen výjimečně žádá se souhlas manželův v případě, že by z právních jednání manželky mohlo plynouti omezení majetkových práv manželových (na př. obchodnicí může se státi manželka jen se svolením manželovým [podle obchod, práva rakouského]).

Citace:

RAUSCHER, Rudolf. § 32. Právní postavení manželů. Přehled dějin soukromého práva ve střední Evropě. Nástin přednášek. Bratislava: Nákladem vlastním, 1934, s. 119-120.