Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní, 67 (1928). Praha: Právnická jednota v Praze, 708 s.
Authors:

Převzal-li komisionář za komisní zboží »plnou záruku«, ručí i za nahodilou zkázu i za vyšší moc.


Žalobkyně svěřila žalované firmě do komise zboží. Podle tvrzení žalované zboží shořelo. Při ujednání komisního poměru převzala žalovaná firma za zboží plnou záruku (»volle Garantie«).
Žalobě o zaplacení zboží bylo vyhověno soudy všech tří stolic.
Z důvodů 1. instance: Jest prokázáno, že mezi stranami ujednána byla výhrada vlastnického práva ke zboží, které mělo straně žalované býti dodáno, do komise. Co do ručení obsahuje listina toto ustanovení: »für die Ware übernehmen wir die volle Garantie«. Spornou zůstává pouze právní otázka, zdali žalovaná strana ujednáním výše uvedeným převzala záruku za zboží i pro případ živelní nehody, zejména požáru.
Doslov onoho smluvního ujednání nečiní rozdílu mezi poškozením takovým a poškozením jiného druhu, mezi poškozením zaviněným a nezaviněným.
Jest sice přiznati správnost tvrzení strany žalované, že nepřevzala povinnost dáti pojistiti zboží jí od žalující firmy svěřené proti škodám živelním, zejména proti škodám ohně, avšak toho nebylo potřebí a bylo jen příkazem opatrnosti, jestliže žalovaná strana zboží pojistiti dala, aby se chránila proti vlastní své škodě. Tím, že oznámeno bylo straně žalující, že zboží ohněm bylo zničeno nebo poškozeno, nemůže se strana žalovaná závazku z ručení zprostiti a není strana žalující povinna spokojiti se odkazem k pojišťovací smlouvě a svolením, aby si část požární náhrady od pojišťovny vybrala.
Z důvodů soudu odvolacího: Samo sebou se rozumí, že žalovaný svého plného ručebního závazku zproštěn by nebyl proto, že zboží neprodané zůstati mělo vlastnictvím žalobkyně, vždyť právě proto, že šlo o věc cizí, uložena mu neomezená ručební povinnost, kdežto, kdyby svěřené zboží již před zaplacením stalo se jeho vlastnictvím — s čím jeho zástavní právo ke komisionářskému zboží v soulad uvésti by se nedalo (čl. 374 obch. zák.) — šla by zkáza zboží tím spíše na jeho účet, poněvadž škoda by tnu vzešla na vlastním majetku (§ 1311 vš. z. obč.).
Z důvodů nejvyššího soudu: Odvolací soud správně vyložil smysl plné záruky za zboží svěřené žalované firmě do komise, kterou tato dala žalobkyni. Vždyť by bylo zbytečno, aby si žalobkyně dala připojiti zvláštní doložku o plné záruce, kdyby se měla týkati jenom zavinění žalované jako komisionářky a neměla jíti dále. Proto podle výpovědi svědků V. a K. odvolací soud správně vykládá plnou záruku za zboží jako záruku dále sahající, než ručení pouhého komisionáře, totiž i za nahodilou zkázu zboží. Žalovaná ručí tedy podle toho i za zboží komisionářské, které u ní shořelo, nebo bylo požárem poškozeno, ať je dala pojistiti nebo ne.
Rozhodnutí nejv. soudu z 25. 5. 1928, č. j. Rv I 2011/27. Dr. Karel Kraus.
Citace:
Převzal-li komisionář za komisní zboží "plnou záruku", ručí i za nahodilou zkázu i vyšší moc. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1928, svazek/ročník 67, s. 690-691.