Profesor Dr. Kamil Henner

2. VII. 1861 - 9. V. 1928

Již delší dobu jsme se chvěli o život profesora Dr. Kamila Hennera, pozorujíce, jak utrpení těžké choroby den ze dne hlodá na jeho silách. Doufali jsme stále, že nelítostný Osud od něho ještě odstoupí. Nevěřili jsme, že se blíží konec, protože jsme nechtěli věřiti. Žel, přání lidská jsou bezmocná proti určení Osudu.
Věda česká ztrácí odchodem Hennerovým nenahraditelného představitele církevního práva, vynikajícího učitele a přítele studentstva.
Kamil Henner, rodák plzeňský, vyrostl jako syn vyšší úřednické rodiny v poměrně dobrých poměrech, které mu umožnily pečlivé vychování a široké vzdělání. Přednášky z práva církevního poslouchal Henner ještě na nerozdělené universitě pražské u vynikajícího kanonisty Bedřicha Veringa a prof. statistiky a rakouského finančního práva Viktora Mora, rytíře ze Sunnegův a Morbergů. Tam také jej zaujal výborný romanista Esmarch. Při rozdělení university a zahájení české právnické fakulty byl již Henner ve čtvrtém ročníku práv, a proto osobně, jak sám ve svých pamětech uvádí,1) nenabyl osobního dojmu z kusých tehdy ještě přednášek, které o právu církevním, v nedostatku vlastního zástupce v tomto oboru, konali vynikající kanonista a processualista Emil Otta Jiří Pražák. Z velké generace českých právních vědců a učitelů, které Henner na české právnické fakultě zastihl, měli na něho největší vliv Antonín Randa, Albín Bráf, Emil Otta Jiří Pražák. Své vzdělání v historii práva církevního doplňuje Henner po doktorátě 1884 v Berlíně, kde poslouchá přednášky největšího kanonisty Hinschia, v Gottingách u profesora Doveho a vi Ženevě u profesora všeobecné právní vědy Brochera.
Po svém návratu ze zahraničních studií se stává praktikantem u pražského místodržitelství, habilituje se pro obor práva církevního na pražské právnické fakultě české a stává se profesorem obchodních věd na obchodní akademii českoslovanské v Praze, kde přednášel až do r. 1894. R. 1888 stává se též honorovaným docentem práva směnečného a obchodního na české polytechnice. Odlesk tohoto jeho působení se odráží ve studii »Kapitola z dějin úroků a lichvy« navazující na Kaizlovu studii »O úroku a lichvě« 1879, a Bráfovy universitní přednášky z r. 1881 a 1882. S obchodním školstvím si zachoval Henner styky po celý svůj život, byv jmenován po návrhu Bráfově za nástupce tohoto ve funkci vládního inspektora českých vyšších škol obchodních (1909) a později ředitelem zkušební komise pro kandidáty učitelství na školách obchodních. Rozsáhlý referát, který Henner vypracoval pro právnickou fakultu university Karlovy o způsobilosti absolventů škol obchodních ke studiu právnickému, svědčí o veliké lásce, kterou Henner vždy obchodnímu školství věnoval.
Ještě jako docent církevního práva publikuje Henner v německém jazyku svoje skvělé dílo »Beiträge zur Organisation und Competenz der päpstlichen Ketzergerichte«, v Lipsku 1890, Randovi věnované, které mu zjednává jméno světové. Nemůže býti sporu o tom, že vzor Ottových »Beiträge zur Rezeptionsgeschichte des römisch-kanonischen Prozesses in den böhmischen Ländern«, 1879, jakož i vliv tohoto vynikajícího processualisty obrátil pozornost Hennerovu právě k problémům kanonického soudnictví. Také v pozdějších letech zůstává Hennerpod vlivem Ottovým, na jehož článek »Kirchliche Gerichtsbarkeit«, 1906, navazuje Henner studií »Několik poznámek ke sporu o privilegium cleri quoad forum criminale v říši římské«, 1913. Na shora uvedené Ottovy Beiträge navazuje Henner ještě jednou prací »K nauce o státu a církvi v Čechách«, 1915, v Poctě Ottově.
Od r. 1890—91 přednáší Henner, vedle speciálních kollegií o systému práva církevního, souběžně s prof. Pražákem a Ottem, který přednáší jednu hodinu o pramenech práva církevního. Profesor Pražák, vynikající profesor práva veřejného, byl positivistou, jehož zření se i při přednáškách o právu církevním takřka výlučně obrací k platnému právu státnímu ve věcech církevních. Pod jeho vlivem i Henner stále věnuje bedlivou pozornost platnému právu ve věcech církevních a jeho vynikající erudice historická přispívá k prohloubení studií o právu platném. Henner historik nezatlačil nikdy Hennera positivistu, naopak jej doplnil.
Smysl pro aktuální problémy církevně státního práva a politiky zůstává Hennerovi vlastní po celý život. Navazuje na Pražákovu studii »Platí-li dosud zákony amortisační?« r. 1880, vydává Henner svoji obšírnou práci» O rakouských zákonech amortisačních« r. 1892, která je typickým dokladem Hennerova chápání historie práva církevního a jeho poměru k právu platnému. Historie souvisí mu nepřetržitým tokem právního vývoje s přítomností a vědecké pěstění platného práva je nuceno navazovati na historii právní a naopak.
Roku 1894 jmenováním za mimořádného profesora práva církevního na české právnické fakultě university Karlovy, kde se stává roku 1900 profesorem řádným, začíná druhé období vědeckého a učitelského života Hennerova, který se nyní plně může věnovati předmětu svého srdce, jehož je nadále jediným představitelem.
Se zvláštní oblibou se věnoval nyní Henner otázkám církevního práva manželského. Jim věnoval svou výtečnou studii »Různění překážek manželských na veřejné a soukromé není kanonické«, 1899, která vyvolala živý ohlas a polemiku s nestorem české kanonistiky, prelátem Laurinem, v Právníku, 1899, na níž Henner tamtéž úspěšně odpovídá. Právo manželské je trvale předmětem jeho výkladů seminárních a řada prací o cenu z tohoto semináře vyšlých se jím zabývá.2) Stále živý poměr k problémům platného práva vede Hennera k práci »Úvod do manželského práva uherského« poctěné cenou Randovou, 1904 v Poctě Randově, kterou později spojuje s pojednáním »O uherském právu manželském«, 1904, v knihu. Je to práce, ke které dodnes musí sáhnouti každý, kdo platným právem manželským na Slovensku se zabývá.
Svou prací »Poměr mezi státem a církví v Rakousku, 1906, zvláštní otisk z Laichtrovy České Politiky...« se vrací Henner k otázkám platného práva státního ve věcech církevních.
Sem spadá řada článků z Österreichisches Staatswörterbuch, 2.vyd. 1906—9, jehož je Henner spolupracovníkem: Amortisationsgesetze, Interkonfessionelle Verhältnisse, Rechtsstellung der katholischen Kirche in Öst., Rechtsstellung des Klerus, Bischöfe, Konkordate, Pfarrer, Religionsgesellschaften, Religionsunterricht, článek »Zur Frage des staatlichen Taufzwanges in Österreich« z Österr. Zeitschrift für öffentliches Recht, I. roč. zvl. ot., O přísaze bezkonfesních, zvl. otisk z Právníka 1914, Uznání Islamu v Rakousku, zvl. otisk z Právníka 1913 a j.
Živě reaguje na všechny aktuality, tak zvláště článkem »Znovuzřízení kurie římské«, zvl. ot. Sborníku věd právních a státních, 1909. Přečetné jsou články, které Henner uveřejňuje v Atheneu, Archivu für kat. Kirchenrecht, v Českém časopise historickém, v Ottově slovníku naučném, v Právníku, ve Sborníku věd právních a státních a jinde. Všude Henner reaguje pohotově na vědecké i církevně politické aktuality a seznamuje českou veřejnost právnickou s literaturou kanonickou.
Byl-li Henner vědcem vynikajícím, byl učitelem nedostižným. Henner nestrhoval řečnickým pathosem, nýbrž upoutával od počátku svou věcností, klidným přednesem, který se vemlouval do srdcí i myslí posluchačů jasností, se kterou i nejspletitější problémy podával. Se vzácným porozuměním zasazuje líčené instituty do jejich dobového prostředí, ukazuje, jak historii tvoří zásady i lidé, se všemi svými vynikajícími — i slabými stránkami. Mírná ironie probleskla občas jeho přednáškami, avšak shovívavá a šetrná. Henner nikdy nesestoupil s piedestalu vědecké objektivity a byl zásadním nepřítelem katedrové politiky jakéhokoli směru. Svých názorů nikomu nevnucoval, ačkoli se svým pokrokovým stanoviskem nikterak netajil. Hlavní zásluha Hennerova spočívá v tom, že uváděl své posluchače do všech aktuálních problémů novodobé politiky, souvisících s politikou církevní, a ukazuje na hluboké souvislosti minulosti a přítomnosti. Zvláště při přednáškách o církevním právu manželském seznamuje Henner své posluchače s platným právem občanským, uváděje tak vlastně první z historickoprávního oddílu posluchače do práva positivního způsobem systematickým a ukazuje stále úzkou souvislost mezi historií právní a právem platným.
Zvláštní kouzlo Hennerovy osobnosti činilo jeho přednášky nejvyhledávanějšími a nejoblíbenějšími. Jeho semináře pak, kde přistupoval blíže ke studiu pramenů práva církevního, platného práva státního ve věcech církevních a oblíbenému právu manželskému, zůstanou zapsány v myslích jejich účastníků na vždy pro zvláštní kouzlo intimity, které v nich vládlo. Henner se tu stával vlídným rádcem a pomocníkem pracujícího. Nikdy nevnucoval žádné téma, pouze je seminaristovi nabídl, a šetrný, jako vždy, nijak se nezlobil, když studující projevil vlastní přání.
Metodickým problémům studia práva církevního věnuje svoji studii »Několik slov ku pěstění církevního práva«, r. 1901 ve Sborníku věd práv. a státních.
Henner byl skutečným přítelem studentstva. Dokázal to neúnavnou činností jako dlouholetý předseda správního výboru Hlávkových studentských kolejí v Jonákově nadaci, a stálým'živým zájmem o život studentský, zvláště o činnost spolku českých právníků Všehrd, a o sociální potřeby studentstva, ve všeobecnosti i u jednotlivců, kteří vždy v něm našli ochotného rádce a pomocníka. Jeho jemnost jako zkušebního komisaře byla proslulá. Nedeprimoval ani při nejkuriosnější a nejslabší odpovědi. Vmýšleje se upřímně do duševního stavu kandidátova, zachovával vždy ušlechtilý klid a svým vlídným pohledem a šetrnými otázkami jen povzbuzoval.
Všestranná, zde jenom nastíněná činnost Hennerova měla býti vyvrcholena životním dílem Hennerovým, na kterém po dlouhá leta pracoval, »Učebnici práva církevního«. Materiál k ní měl již dávno připraven, některé partie již zpracovány, jiné čekaly na chvíli klidu. Tu však vychází nový zákoník církevní, Codex iuris kanonici, r. 1917, který staví Hennera před povinnost vědce a učitele obeznámiti s jeho obsahem právnickou veřejnost českou. O vzácné pohotovosti Hennerově a suverenitě, se kterou svůj obor ovládal, svědčí, že právě za rok po vyjití Codexu iuris canonici, v červenci 1918, začínají vycházeti jeho »Základy práva kanonického, II. díl, právo platné«, které r. 1922 čtvrtým sešitem dokončuje. Hennerovy »Základy práva kanonického« jsou ve svém založení a rozsahem, v době, kdy začínají vycházeti, prvním dílem v celé světové literatuře. Henner je píše za války, v době, kdy ještě neměl, jak sám podotýká, po ruce vydání Kodexu s poznámkami Gasparriho, v době, kdy cizí literatura nebyla mu přístupná. Přes tyto nepříznivé podmínky vytvořil Henner dílo po všech stránkách dokonalé a rovnající se nejpřednějším dílům světové literatury toho druhu.
Práce na základech práva kanonického jej však odvedla od životního jeho díla, Učebnice práva církevního, ke které se chtěl vrátiti, jakmile mu to bude možno, jak ukazuje už to, že svoje vydané Základy výslovně označil jako díl II. Jak vynikající by to bylo dílo, ukazují »Dvě kapitoly z právních dějin prvotní církve«, které uveřejňuje v poctě prof. Heyrovskému, ve Sborníku věd právních a státních r. 1922. Bohužel, Henner se již nedostal k přehlédnutí své učebnice, kterou by nyní bylo přizpůsobiti změněnému stavu věci a změniti v »Učebnici historie práva církevního«. Pouze posluchači v přednáškách historicky založených, jimiž své Základy doplňoval, se těšili z jeho mistrných výkladů o historii práva církevního. Náš mladý stát vyžádal si zkušeností, vědění a sil Hennerových v ožehavých problémech církevní politiky, v nichž se Henner osvědčil bezpečným a rozvážným vůdcem a rádcem. Se vzácným taktem a porozuměním pro slabosti lidí a nutnost poměrů dovedl Henner hájiti nekompromisně své zásady pokrokové, neztráceje nikdy víry v jejich konečné vítězství. Největší umění církve, »rationem temporis habere«, dovedl z vědeckého poznání převésti v život. Hájí myšlenku odluky státu od církví, která nechce býti církvi nepřátelská a o níž věří, že by i sama církev katolická ji mohla přijmouti, jako jedinou možnou a nutnou úpravu poměrů církevních v moderním pokrokovém státě.
Vidí obtíže, se kterými se tato myšlenka v naší mladé republice setkává, vidí, že půda není pro ni ještě zralá a proto přispívá k její popularisaci řadou pojednání: »Rozluka státu a církve«, 1923, v Českém čtenáři, »Odluka státu a církve«, zvl. otisk z čas. Právník, roč. LIX. ; »Poměr státu k církvím«, 1920. Přes svoji popularisační tendenci snesou tyto práce nejpřísnější vědecká kriteria, neboť Henner tu podává, s vlastní sobě jasností, zhuštěný výsledek svých dlouholetých studií církevně politických. Henner jako poradce ministerstva školství a národní osvěty ve věcech církevních se účastní na pracích zákonodárných i při všech důležitějších aktech ministerských. Henner, který od počátků svého působení přilnul k otázkám platného práva církevního, choval vždy hlubokou úctu k činnosti praktiků právních a ze svých bohatých vědomostí s největší ochotou přispíval radami a pokyny, nikterak se netaje tím, jak je mu milý a prospěšný styk se skutečným životem právním.
Rovněž činnost jeho na fakultě právnické, která po převratu vzrostla měrou netušenou, si vyžádala zvýšenou měrou sil Hennerových.
A tu náhle odchází, nedokončiv své dílo, o němž doufáme, že nebude ztraceno, nedošed zaslouženého odpočinku, vyrván z kruhu svých milých.
Demokrat smýšlením,, byl skutečný aristokrat ducha, Nikdy nepodceňoval druhých, nikomu nevnucoval svých názorů. Poctivost jeho přesvědčení a úžasná hloubka i šíře jeho vědění přesvědčovala svou vlastní silou. Neměl nikdy odpůrců osobních a i ti, kdo nesdíleli jeho názorů, skláněli se před jeho ušlechtilostí. Život jeho se zdál býti klidný a vyrovnaný jako jeho jednání. A přece se ho nejednou dotkl trpký osud rukou nešetrnou. Jenom nejužší kruh blízkých nahlédl do jeho trpícího nitra. V Hennerovi odešel nám velký pracovník a vzácný člověk. Vratislav Bušek.

Památník spolku českých právníků Všehrd, 1918, str. 85.
Výpočet jejich viz v Hennerově přehledném článku »Církevní právo na české právnické fakultě v Praze, v Památníku Všehrdu. 1918, str. 85 sl.

Citace:

Profesor Dr. Kamil Henner. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1928, svazek/ročník 67, s. 312-319.