— 182 —
Protidůkaz proti domněnce § 163. ob. z. obč. se nepřipouští.
V rozepři na uznání otcovství bylo zjištěno, že žalovaný s matkou nemanž. dítěte, dne 31. prosince 1905 narozeného, pouze jedenkráte a to 24. června 1905 souložil. Poněvadž dítě narodilo se úplně donešené, namítal žalovaný, že v době této soulože souložnice již těhotnou býti musela.
Porodní babičkou i lékařskými znalci bylo zjištěno, že dotyčné dítě plných 9 měsíců v těle matky bylo, přišedši na svět silně vyvinuté s veškerými příznaky úplné zralosti; znalci prohlásili, že jest vyloučeno, že by dítě to bylo bývalo počato až v červnu nýbrž již v druhé polovici března neb v první polovici dubna. Svědci potvrdili, že nemanž. matka, kteráž jest vdovou nevalné pověsti, před červnem s muži důvěrné styky měla.
Obě nižší stolice žalobu odkázaly.
Nejvyšší soud však dovolání vyhověl, rozsudek soudu odvolacího zrušil a věc tomuto vrátil, aby řízení doplnil zjištěním majetkových poměrů žalovaného a pak nový rozsudek vynesl.
Důvody:
Právní posouzení, jehož se dostalo věci soudem odvolacím, jest pravomylno a následkem toho řízení odvolací tak neúplno, že bylo s to, aby zabránilo důkladnému posouzení sporné záležitosti.
Stačí úplně, že zjištění procesního soudu prvé stolice, že žalovaný s matkou dítěte tělesně obcoval v 2. polovici června 1905, řízením odvolacím nedoznalo opravy dle § 498. c. ř. s., aby žalovaný byl považován dle § 163. ob. z. obč. za nemanželského otce dítěte, poněvadž protidůkaz o zralosti dítěti byl vůbec nepřípustný a zákonná domněnka § 163. ob. — 183 —
z. obč. vyvrácena býti nemůže soudním zjištěním zakládajícím se přece jen na důvodech pravděpodobnosti, že žalobce (dítě) nemůže býti plodem tělesného obcování v 2. polovici června 1905 se stavšího.1
(Rozh. nejv. soudu z 12. března 1907, č. 3331.)
Rozhodnutí toto každého ctitele materielní pravdy musí zarmoutiti. Když ponejprv — tuším že rozhodním ze dne 14. února 1900. č, 1773 nejvyšší soud protidůkaz proti domněnce § 163. ob. z. obč. připustil, uvítal to náš právnický svět a zejména stav soudcovský s povděkem jakožto pokrok, nejen ve smyslu vědy, nýbrž i ve smyslu spravedlnosti. Soudové se tohoto moderního obratu rádi drželi, to tím více, an nejvyšší soud v dalších rozhodnutích (viz ku př. rozh. z 3. ledna 1903, č. 15426 U. Gl. sv. 40 č. 2195, rozh. z 15. září 1903, č. 10139 U. Gl. sv. 40 č. 2432, rozh. z 23. září 1904, č. 11495 sb. Pfaffova sv. 41 č. 2783, kdež jednalo se o dítě přišlé na svět za 7 měsíců a 3 dny po souloži se žalovaným, rozh. z 5. července 1905, č. 10228 »Zprávy« r. 1905 str. 266 sl., kdež šlo o dítě zrozené za 7 měsíců a 5 dní po souloži s žalovaným, zásadě té, pokud se v literatuře stopovati dá, zpravidla (u nejv. soudu ovšem taktéž vyjímky pravidlo dotvrzují), zůstal věren. A ted najednou zase skok nazpět, do bludišť právních domněnek, do regimu práva formelního, do humanismu načisto falešného. Podotýkám, že nemanž. otec, o něhož se ve sporu tomto hrálo, jest studujícím vysokých škol, jehož životní štěstí tímto rozsudkem nejv. soudu na vždy může býti podkopáno.
Od vydání nového soud. řádu civilního nemůže přece o tom vážně býti pochybnosti, že protidůkaz proti zákonitým domněnkám jest přípustným, poněvadž v § 270. c. ř. s. protidůkaz uznán jest za přípustný všude tam, kde zákon takového protidůkazu výslovně nevylučuje. Důkaz o nemožnosti splození poskytuje obč. zákon v § 158. dokonce i manželu popírajícímu legitimitu dítěte in tempore zrozeného a přec zajisté nechtěl postaviti děti nemanželské ve směru tom lépe než děti manželské. Nemožnost oplození trvá zajisté u ženštiny již těhotně. Zjistí-li znalci, že dítě, o které se jedná, bylo splozeno nejposléze v první polovici dubna, zjišťují tím eo ipso, že v červnu již dávno těhotenství zde bylo, tudíž soulož koncem června vykonaná již naprosto nemohla více oplození způsobit.
V občanském zákoně na mnoha místech, tak zejména v §§ 17., 22., 23., 24., 25., 138., 155., 156., 163., 915., 924., 925., 1033., 1224., 1237., 1238 a j. vyslovuje zákonodárce různé právní domněnky; v některých případech, jako na př. u § 17, 23., 157. a 927. obč. z. mluví zákonodárce výslovně o protidůkazu, v jiných — 184 —
případech pak o protidůkazech nečiní žádné zmínky. Vzhledem ku všeobecným pravidlům o výkladu zákona občanského v §§ 6. až 8. obsaženým nelze však pochybovati o tom, že při všech právních domněnkách, kde zákonodárce výslovně protidůkaz nevylučuje, podání protidůkazu zůstává vždy volným.
Na tomto trvati dlužno zejména ohledně domněnky § 163. ob. z. obč., jehož nemanželskými matkami, jak z praxe s dostatek známo, až příliš často se zneužívá. J. Boubela.

1. *) Soud odvolací, jsa dle § 511. c. ř. s. tímto právním názorem vázán, odsoudil pak žalovaného dle návrhu žalobního.