—34
Odročení rozvrhového stání ohledně jedné simultánně zavazené hypotheky až do prodeje hypotheky druhé se nepřipouští. Věřitel nevymáhající nemá právo na útraty rekursu. I v řízení exekučním jest rekurs dovolací do rozhodnutí rekursního soudu, jímž bylo usnesení I. stolice zrušeno a jí nařízeno, aby vyslechnouc strany, znovu rozhodla, přípustným jen tehda, byla-li v usnesení rekursního soudu vyhrazena moc práva.
Exekuční soudce odročil stání k rozvrhu útržku za simultánně zavazenou hypothéku až do prodeje druhé simultánně zavazené lvypothéky. Na rekurs nevymahající věřitelky A. zemský soud v Brně usnesení to zrušil a soudu I. stolice nařídil, aby ustanovil nové stání k líčení a k rozdělení nejvyššího podání za nemovitost x. bez ohledu na budoucí snad dražbu nemovitosti y. Návrh na přiřknutí útrat rekursních zamítnut.
Důvody:
Naříkané usnesení učiněno a prohlášeno bylo při stání položeném k líčení o rozdělení nejvyššího podání za usedlost x. na den 30. března 1906. avšak před zahájením líčení, které bylo předmětem tohoto stání; ono není tudíž usnesením učiněným a prohlášeným za trvání stání rozdělovacího a také ne usnesením odročovacím, poněvadž podstatným obsahem jeho jest, že líčení za daného stavu věci vůbec provedeno nebude, nýbrž provede se teprve, až stav věci se změní, a znamená tedy usnesení toto oddálení rozdělovacího řízení na značnou dobu.
O tomto usnesení neplatí tedy ustanovení obsažená v §. 239. odst. 2.“a v §. 66. ex. ř.
Okolnost prvním soudcem uvedená nikterak zákonně neodůvodňuje neprovedení líčení a rozdělení nejvyššího podání, a vztahuje se na upravení tohoto případu výslovné ustanovení §. 222. odst. 4. ex. ř.
Proto bylo rekursu co do věci hlavní vyhověno.
Naproti tomu byl návrh na přiřknutí rekursních útrat zamítnut, poněvadž rekurentka ani není vymáhající věřitelkou (§ 74. ex. ř.), ani zvítězivší stranou (§§ 41., 50. c. ř. s. 78. ex. ř.) proti dlužníkovi, který se líčení vůbec nezúčastnil, a poněvadž ani vůbec neudává,“kdo má býti odsouzen k náhradě těchto útrat rekursních.
Nejvyšší soud stížnost dovolací věřitelky A. jakožto nepřípustnou zavrhnul.
Důvody:
Pokud ex. ř. nic jiného nenařizuje, dlužno i v řízení exekučním použiti povšechných ustanovení c. ř. s. o opravním prostředku rekursu.
Dle §. 527. odst. 2. c. ř. s. lze pak rozhodnutí rekursního soudu, jímž bylo usnesení prvé stolice zrušeno a jí nařízeno, by, vyslechnouc strany, znovu rozhodla, odporovati jen tehda, byla-li v usnesení rekursního soudu vyhražena moc práva.
Rozhodnutí, jež nařízeno bylo usnesením v odpor vzatým, jest ve své podstatě rozhodnutím, jež vydati se má po výslechu stran. O naříkatelnosti takovéhoto usnesení neobsahuje exekuční řád žádného zvláštního ustanovení a právní moc v usnesení rekursního soudu vyhražena není. — 86
Dovolad stížnost jest tedy dle §§ 78. ex. ř. a 527. odst. 2 c. ř. s. nepřípustnou a byla proto zavržena.
(Rozh. z 29. května 1906, č. 8698.) —bl—