Význam rčení »soudně nebo notářsky listinou vysvědčené výpovědi« hypotékární pohledávky v § 59. knih. z.

Návrhu A. Z., aby čtvrtroční výpověď, daná J. H. v příčině hypotékární pohledávky váznoucí na realitách J. H., byla knihovně poznamenána při této hypotekární pohledávce, bylo tabulárním soudcem jen potud vyhověno, že k soudu přijatá výpověď hypotekární pohledávky sdělila se s dlužníkem J. H., ale žádost za knihovní poznámku výpovědi se zamítla, poněvadž výpověď tato ani soudně, ani notářsky listinou posud není osvědčena.
C. k. zem. soud v Brně jako soud rekursní usnesením ze dne 17. května 1907, R II 154/7, rekursu vyhověl a nařídil okres, soudu v B., aby zařídil výkon poznámky výpovědi při hypotekární pohledávce A. Z. ve vl. č. 130 ve Svitávce jako vložce hlavní.
Důvody.
Názor prvního soudce, jenž žádá pro poznámku výpovědi více než zákon sám, jest mylný.
§ 59. knih. z. připouští poznámku výpovědi jen na základě soudní nebo notářské listiny. Jakého druhu listina ta býti má, neurčuje blíže, spokojuje se tudíž s listinou každou a vylučuje pouze poznámku na základě pouhé výpovědi ústní. Zákon nevyžaduje žádného ověření, ani žádného osvědčení, nýbrž jedině formu listinnou. Podání k soudu požadavku tomu úplně vyhovuje, neboť jest »soudní listinou« (»gerichtlich beurkundet«). Bylo by mylným, kdyby se požadovalo předložení soudní listiny o nastalém již vypovězení, na př. tedy lístku doručovacího nebo zpátečního, ježto přece § 59. knih. z. připouští, ano předpokládá poznámku výpovědi před její doručením.
Vůbec nelze si mysliti jinačího způsobu soudní výpovědi hypot. pohledávky nežli bud soudním podáním, aneb soudním protokolem vůbec, takže by bylo ustanovení první věty § 59. kn. z. nerozumným, kdyby se mělo v ten smysl vykládati, že napřed se má hypot. pohledávka u soudu vypověděti a pak teprve základem listiny — podání za výpověď či vyhotovení soudního usnesení či doručovacího lístku? — znova žádati o poznámku. Je-li podání samo po doručení dlužníkovi způsobilou a dostatečnou listinou k povolení po- známky, jest jí i před doručením a není proto rozumného ani praktického důvodu, proč by se měla poznámka tato odkládati až po vyřízení a doručení výpovědi a proč by se jí musil věřitel domáhati žádostí novou. Měloť by to v zápětí nejen zbytečné výlohy, ale i prodlení, po případě choulostivé.
Zajisté jest v této otázce přípustná obdoba s poznámkou žaloby, vždyť jest ustanovení o obou poznámkách, jak výpovědi, tak i žaloby, obsaženo v témž § 59. kn. z. a nečiní se v něm co do obou těchto druhů poznámky rozdílu pražádného. Nežádá-li se však k poznámce hypotekární žaloby nic více, nežli aby žaloba taková byla podána, a může-li poznámku takovou ihned povoliti též sám soud procesní, tudíž na pouhou žalobu, plyne z toho důsledně, že lze i poznámku výpovědi povoliti na výpověď samu. totiž na příslušné podání a to hned s jeho vyřízením. Tento názor možno opříti také o § 3. dosud platného nařízení ministerstva práv z 19. září 1860, ř. z. č. 212, jenž zní: »... věřitel může výpověď k soudu podanou aneb od notáře ověřenou neb žalobu v knihách dát poznamenati ...«, tedy již samu výpověď k soudu podanou a nikoli výpověď zvláštní.
Že § 59. kn. z. neměl na zřeteli zvláštní listiny ve smyslu § 26. kn. z., vysvitá již z toho, že § tento platí jen pro vklady a záznamy, nikoli však pro poznámky; kdyby zákonodárce byl při § 59. požadoval zvláštní listinu, byl by § tento jistě jinak stylisován, na př. takto: »Poznámka výpovědi hypotekární pohledávky budiž povolena dle listiny soudem nebo notářem zhotovené«. Než, jak již výše řečeno, podobné listiny soudem zhotovené mimo usnesení vypovídací samo představiti si nelze.
Vždyť má se poznamenati jen faktum výpovědi samo a k tomu přec není třeba listiny zvláštní, ježto výpověď spočívá v podání k soudu, kteréž o sobě k požadavkům §§ 93. a násl. úplně stačí.
Ani vlastníku hypotéky nemůže z povolené poznámky již na základě vypovídacího podání žádná škoda vzejíti.1)
F. Nov.

Škoda, že toto plausibilními důvody doprovázené a k praktické stránce hledící usnesení druhé instance revisním rekursem nedostalo se k nejvyššímu soudu! Tento tribunál zaujal k naší otázce jiné stanovisko v rozhodnutí, uveřejněném v »Zeitschrift für Notariat-und freiwill. Gerichtsbarkeit« z r. 1903, č. 18. Nebude snad od místa citovati důvody rekursního soudu, jenž poznámku výpovědi hypot. pohledávky prvým soudem zamítnutou povolil těmito slovy: »Žádá-li prvý soudce průkaz o doručení, jakožto nejmenší požadavek osvědčení vykonané výpovědi, § 59. kn. z. není proto pražádnou oporou, neboť vyhledává jen »listinou osvědčenou výpověď« a nikoli listinou osvědčené doručení. Ostatně výpověď jest aktem čistě jednostranného prohlášení věřitelova, kterýžto úkon nepotřebuje přijetí, nýbrž jen na vědomost vzetí dlužníkem (Exner, Hypothekenrecht str. 247). Hledě k této okolnosti, možno výraz § 59. kn. z. »výpověď soudní nebo notářskou listinou vysvědčená« bráti jen jako opak výpovědi mimosoudní ústné nebo písemní; ve faktu, když soud příznivé vyřídí výpověď a ji odpůrci doručiti dá, spočívá úplně stačící splnění podmínky § 59. kn. z.« — Nejvyšší soud rozhodnutím ze dne 17. pros. 1902, č. 17152 na revisní rekurs dlužníkův obnovil usnesení prvního soudce těmito důvody: »Výklad § 59. kn. z. soudem rekursním nelze uznati správným. Výpověď hypot. pohledávky jest ovšem jednostranným aktem hypotékárního věřitele, nabude však teprve tehdy právní platnosti, až se o ní dlužník doví. Že § 59. kn. z. předpokládá právoplatnou výpověď, vyplývá zřejmě z § 60. kn. z., který ustanovuje, že následek poznámky jest, že výpověď má účinek též vůči každému pozdějšímu nabyvateli zástavy. Z toho plyne, že výrazem »soudní nebo notářsky vysvědčené výpovědi« možno rozuměti pouze takovou výpověď, která dlužníkovi již byla dána a jest osvědčena soudním nebo notářským úkonem.«Bartsch ve spise »Das österr. allgem. Grundbuchsgesetz in seiner praktischen Anwendung« v III. vyd. praví na str. 552., že liberální názor se neshoduje se zákonem, poněvadž jenom listinou osvědčené výpovědi mohou býti základem knihovní poznámky a takovýmto osvědčením může býti vždy jen akt o stavší se již výpovědi a že tudíž požadavek, aby doručení bylo vykonáno, jest nejmenší věcí, kterou lze žádati k osvědčení listinou.*

Citace:

Význam rčení »soudně nebo notářsky listinou vysvědčené výpovědi« hypotekární pohledávky v § 59. knih. z.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1907, svazek/ročník 16, číslo/sešit 6, s. 291-293.