— 179 —
Legitimace pozdějším sňatkem rodičů má v řízení nesporném místo i po úmrtí dítěte a obou jeho rodičů.
K návrhu takovému jsou oprávněni presumtivní dědicové zemřelého nemanželského dítěte, tedy také jedině k nabytí dědických práv po něm.

A. byla nemanželským dítkem B. a C., kteří vešli ve sňatek manželský, v kterém se jim narodily dítky D. a E. — 180 —
Za živobytí A., B. a C. legitimace pozdějším sňatkem rodičů u soudu nenastala.
A. zemřela bez dítek se zanecháním neplatné písemné poslední vůle, v kteréž svého manžela F. jmenovala povšechným dědicem. Tu teprve žádali sourozenci D. a E. o legitimaci per subsequens matrimonium v cestě nesporné.
C. k. okresní soud v Lanškrouně po konaném šetření návrhu vyhověl.
Rekursu poz. manžela F. c. k. krajský jako rekursní soud v Chrudimi usnesením ze dne 12. ledna 1907, č. j. R. I. 3/7 13 nevyhověl, připojiv tyto
důvody:
Předem není pochybnosti o tom, že stěžovateli F. přísluší právo stížnosti do usnesení soudce prvého, jež jemu jako účastníku bylo řádně doručeno a jež týž béře v odpor z důvodu, že týmž se bylo dotknuto jeho práva dědického z testamentu, vztažně ze zákona k pozůstalosti po A., ba že toto se jím dokonce vydává v nebezpečí ztráty.
Stížnost sama odporuje usnesení prvé instance z důvodu, že totiž bylo vydáno k návrhu D. a E., dětí to zrozených v manželství B. a C., jež k tomu nebyli vůbec oprávněni.
K odůvodnění stížnosti uplatňuje se tvrzení, že legitimace dítěte mimo manželství zrozeného pozdějším sňatkem rodičů může se býti domáháno, jakož i že tato povolena býti může toliko k žádosti týchž nebo nemanželského dítěte a to pouze v zájmu dítěte neb jeho rodiny, což v daném případě jest vyloučeno, poněvadž ani zůstavitelka A. ani její nemanželští rodiče B. a C. v době žádosti již nebyli na živu a prvuvedená dítek nezanechala.
Případná legitimace zůstavitelky nemůže prý také nikdy upírati zakročitelům vlastnost prvorozenství ani jiných nabytých práv, takže domáhaná legitimace nemůže býti nemanželským rodičům na prospěch, poněvadž ti již zemřeli, aniž by se jí byli po čas svého života domáhali, rovněž tak nikoliv nemanželské dceři jejich, kteráž před uskutečněním této legitimace zemřela, nezanechavši potomstva.
Stěžovatel z toho vyvozuje, že domáhaná legitimace jest bezúčelná a že o ni žádáno bylo z velmi průzračných, sobeckých důvodů, zjevně za tím účelem, aby zakročitelé nabyli zákonného práva dědického k pozůstalosti A., k čemuž přece nemá právní ústav legitimace dle ustanovení zákona sloužiti.
Než důvodů těchto nelze celkem sdíleti.
Ačkoliv jest správno, že legitimace nemanželského dítěte dle §§ 161. a 162. ob. z. obč. a § 261. cís. pat. z 9. srpna 1854, č. 208 ř. z. nastupuje zpravidla k žádosti rodičů, bez neb za souhlasu nemanželského dítěte za tím účelem, aby totéž i jeho potomstvo — 181 —
účastno bylo práv dětí z manželství splozených a zrozených jmenovitě pokud jde o jmění volně děditelné, přece nelze přehlédnouti, že dle čl. XVI. uvoz. zák. k jur. normě nastalo rozšíření a změna v právním ústavu legitimace nemanželských dětí potud, že otcovství k nemanželskému dítěti za účelem legitimace téhož nápotomním manželstvím (§ 161. ob. z. obč.) může býti zjištěno i po smrti udánlivého otce a to dle ustanovení cís. pat. z 9. srpna 1854, č. 208 ř. z., při čemž ovšem zůstává nerozhodno, — poněvadž citovaný článek zákona o tom nečiní zmínky — zda v čase žádosti nalézají se dosud na živu nemanželská matka a její nemanželské dítě, jehož manželského původu nápotomním manželstvím jeho nemanželských rodičů jest se domáháno.
Z uvedeného zákonného ustanovení plyne, že k žádosti o zjištění otcovství k nemanželskému dítěti za účelem legitimace téhož pozdějším sňatkem po smrti udánlivého otce, jsou — podobně jako při prohlášení za mrtva — oprávněny ony osoby, jež mají i jen majetkoprávní zájem na zjištění manželského původu dítěte mimo manželství zrozeného a jež pomýšlí z téhož odvozovati práva soukromá.
Nemůže tedy býti pochybnosti, že zákonní dědicové D. a E. jeví se býti oprávněnými, žádati za zjištění otcovství k zůstavitelce A., zrozené mimo manželství, jež byla nemanželským dítkem B. a C, později v sňatek manželský vstoupivších, poněvadž mají na tom majetkoprávní zájem a ježto na zjištění manželského původu zůstavitelčina závisí právě jejich zákonné právo dědické k pozůstalosti její, jež by jim jinak jako sourozencům nemanželským nepříslušelo.
Ostatně dlužno míti zřetel i k okolnosti, že by otci zůstavitelčinu, kdyby ještě na živu byl, příslušelo zajisté právo uskutečniti legitimaci své nemanželské dcery nápotomním manželstvím s její nemanželskou matkou, tedy se svou manželkou, že tudíž toto právo, poněvadž má na dědické poměry důležitý vliv, umožňuje dědění nemanželských rodičů a jich příbuzných po dceři, jež má býti legitimována a zase naopak.
Právo toto jest majetkoprávní povahy a nelze je počítati dle § 531. ob. z. obč. k právům ryze osobním, jež nepřecházejí na dědice.
Z těchto úvah plyne, že navrhovatelé co zákonní dědicové nemanželského otce zůstavitelčina vzhledem k svému majetkoprávnímu zájmu jsou po zákonu oprávněni, též žádati o zjištění řečeného otcovství, pokud se týče manželského původu.
Revisnímu rekursu pozůstalého manžela F. ani třetí stolice nevyhověla,
poněvadž
tu není podmínek § 16. cís. pat. z 9. srpna 1854, č. 208 ř. z. — 182 —
Zcela všeobecně znějící ustanovení prvního odstavce čl. XVI. úvoz. zák. k jur. n. nedopouští závěru, že by návrh na zjištění otcovství k nemanželskému dítku za účelem legitimace jeho dodatným sňatkem musel býti učiněn již za žití nemanželského dítěte vztažně matky jeho a že by byla vyloučena žádost presumtivních dědiců dítěte pro zájem pouze majetkoprávní.
Proto byla v tomto případě, kde otcovství pozdějšího manžela nemanželské matky nelze bráti v pochybnost, legitimace vedle § 161. ob. z. obč. právem vyřčena.
(Rozhodnutí c. k. nej vyššího soudního dvoru ve Vídni ze dne 12. února 1907, č. 1774.) Flieder.1

1. *) Pozn. zasíl.: Podobný nález - tam ovšem žila ještě matka nemaž. dítka - uveřejněn jest ve sbírce Pfaff-Schey-Krupský pod č. ř. 994.