— 86
Vymáhající věřitel nemá nároku na útraty řízení vyjevovacího, nýbrž naopak musí je hraditi dlužníku, dokud neprovedl netoliko exekuce mobilární, nýbrž i immobilární, byt pohledávka jeho byla sebe menší, a hypotheka zatím i na jiného byla převedena.
Kontribučenská záložna v P. vymohla si pro svou pohledávku 32 K základem směnečního příkazu platebního vklad vnuceného práva zástavního na usedlosti č. 32 v B. dlužníka M. Z., jakož i zabavení a prodej téhož jmění movitého, toto na přihlášení se exekventky. Přihláška se ve lhůtě nestala, jelikož prý dlužník zaplacení přislíbil. Jelikož ale slibu nedodržel, obnovila věřitelka návrh na exekuci mobilární, tentokráte bez ohlášení. Exekuce tato byla bezvýslednou, pročež věřitelka zakročila o manifestaci. Tu dlužník vyjádřil se, že usedlost v B., kterouž byl po vykonaném vkladu vnuceného práva zástavního pro kontribučenskou záložnu v P. na svého syna převedl, teď opět od tohoto koupil, tudíž opět nabyl jmění k zaplacení dluhu 32 K úplně dostačujícího.
Kontr. záložna upustila na to od přísahy manifestační, žádala však za přisouzení útrat v manifestačním řízení jí vzešlých, an exekut opětného nabytí nemovitého jmění jí neohlásil.
Okr. soud návrh ten zamítnul a naopak odsoudil záložnu ku zaplacení útrat dlužníkova vyjádření.
Důvody:
Poněvadž dle §. 88. ex. ř. má vklad práva zástavního pro vykonatelnou pohledávku ten účinek, že na základě vykonatelné pohledávky může exekuce vedena býti proti každému, jenž by nemovitosti později nabyl, a poněvadž vymáhající věřitelka ani netvrdila, že by usedlost č. 32 v B. vzhledem k zástavním právům pro jiné věřitele již zřízeným nestačila ku krytí její vykonatelné pohledávky, nedá se říci, že by výkon exekuce, pro vykonatelnou pohledávku vymáhající věřitelce povolené, byl zůstal bezvýsledným a nejeví se proto návrh vymah. věřitelky na zavedení řízení vyjevovacího dle §. 47. ex. ř. pro nedostatek zákonitých podmínek dle odst. 2. §. toho ex. ř. odůvodněn. Následkem toho byl i návrh na přisouzení útrat s řízením vyjevovacím spojených zamítnut, poněvadž vymáhající věřitelkou požadované útraty nejeví se k uskutečnění práva býti nutnými. Naproti tomu jeví se vyjádření dlužníka ku obhájení jeho práva nutným a musela proto vymah. věřitelka ve smyslu §. 74. ex. ř. k náhradě útrat tohoto vyjádření ' povinnou býti uznána. — 37 —
Rekursu vymah. věřitelky, v němž poukazovalo se na to, že v době bezvýsledného provedení mobilární exekuce dlužník žádné nemovitosti více neměl, a že věřitelka chtěla dluh vydobýti na skutečném osobním dlužníku a ne na hypothekárním vlastníku, kterému se exekut zavázal, nemovitost bez dluhu odevzdati a že konečně věřitelce záleželo na tom, aby pohledávku rychle realisovala a nemusela věc protahovati zdlouhavým řízením exekuce immobilární, a v němž dovolávala se rekurentka též rozh. nejv. soudu ze dne 25. června 1901, č. 9225 (Pfaff-Schey Neue Folge sv. IV. č. 1480), v němž vyřknuta zásada, že možno podati žádost za manifestační přísahu, zůstane-li exekuce mobilární bezvýslednou, byť i vymah. věřiteli známo bylo, že exekut má jmění nemovité — zemský soud v Brně vyhověl.
Důvody:
Dlužno sice přisvědčiti prvnímu soudci v tom, že návrh na zavedení řízení vyjevovacího dle §. 47. ex. ř. lze důvodně učiniti jen v případě exekuce bezvýsledné. Leč článek ten má dle jasného znění svého 1. odstavce na zřeteli výlučně jen exekuci mobilární, a tá v případě tomto byla skutečně bezvýslednou. Nutiti vymah. věřitele, aby se předem pokusil o exekuci immobilární nelze ani z důvodů zákonných, tím méně důvodů praktických. To v případě tomto tím více by bývalo nemístným, an dlužník teprve 6 dní před podáním žádosti za řízení vyjevovací knihovního vlastnictví usedlosti k vl. č. 32 v B. nabyl, takže to vymah. věřitelce patrně ani známo nebylo, a poněvadž na usedlosti té před pohledávkou 32 K, tudíž na značné náklady immobilární exekuce nepoměrně malou, kteréž tam pro vymah. věřitelku pod pol. 102 zástavním právem zajištěna jest, vázne pohledávek za 3724 K, tudíž positivní výsledek immobilární exekuce pro vymah. věřitelku nikterak by nebyl zabezpečen.
Nelze tudíž souhlasiti s prvním soudcem, že by útraty řízení vyjevovacího k uskutečnění práva nejevily se nutnými, naopak jen následkem žádosti za řízení vyjevovací ohlásil dlužník své nově nabyté jmění nemovité.
Že následkem tohoto ohlášení vymah. věřitelka od přísahy vyjevovací upustila, nemůže na otázku předchozích útrat míti žádného účinku.
Dokonce však nebylo dlužníku přisouditi útrat za vyjádření jeho, ku kterému jej první soudce vyzval přes to, že jemu knihovní zajištění vymáhané pohledávky známo bylo, tudíž patrně maje za to, že návrh na řízení vyjevovací jest oprávněn, an by jináče, kdyby byl se držel důvodů naříkaného usnesení, návrh ten již tenkráte a limine byl zamítnouti musel. Dlužník nemá nároku na náhradu řízení vyjevovacího, ani kdyby z důvodů mentálních nárok vymah. věřitele se zamítnul, kdežto v případě tomto vymah. — 38—
věřitel, dosáhnuv účele svého dotyčným vyjádřením dlužníkovým, od návrhu svého sám upustil.
Nejvyšší soud vyhověl však dovolacímu rekursu dlužníkovu a obnovil usnesení soudce prvního,
poněvadž
usnesení to vzhledem k odůvodnění k němu připojenému, správnému stavu věci i ustanovením zákonným přiměřenému tím spíše jest opodstatněno, když věřitelka vymáhající, vzavši sama zpět svůj návrh, tím zároveň uznala, že byl zbytečný, a když tedy nelze tvrditi, že dovolatel způsobil vymáhající věřitelce náklady, o které jde. (§ 74. ř. ex.)
(Rozb. z 22. května 1906, č. 8445.) J. B.