Nepřípustnost mezitimního návrhu určovacího, má-li ním rozřešena býti otázka pasivní legitimace. Bylo-li o návrhu takovém jednáno v řízení řádném, platí pro řízení další původní řízení bagatelní, byt i usnesení ve směru tom učiněno nebylo.

J. Š., jakožto bývalý starosta obce M., chtěje míti obecní účty v pořádku, zaplatil za přifařenou obec H. jako kostelní přirážku 60 K (plat varhaníkovi, kostelníkovi a zvoníkům), kterouž částku oproti obci této zažaloval, tvrdě, že nadační listinou, na níž onu povinnost žalované obce zakládá, obě obce M. a H. jako obce politické se zavázaly. Žalovaná obec H. však hájila názor, že tu obě obce jednaly
jako zástupkyně farní obce M. H.
Proto učinila podružný návrh určovací, že závazky z nadační listiny té stíhají farní obec M. H. a nikoliv místní obce M. a H. a že žalobce jest povinen to uznati.
První stolice podružný návrh ten po provedeném řádném řízení rozsudkem z důvodů mentálních zamítla, opírajíc se o slovné znění dotyčné nadační listiny, zřízené na základě usnesení obecního výboru představenstvy obou obcí a zemským výborem se stanoviska dozoru nad obecním jměním schválené, z čehož plyne, že obecní zastupitelstva zde jednala jako zastupitelstva obcí politických, to tím jistěji, ano dotyčné usnesení obecního výboru stalo se ještě před působností zák. z 7. května 1874, č. 50. z. ř., zřízení katolických farních obcí nařizujícího, byť i nadační listina sama vyhotovena byla teprve v r. 1876 a jelikož v listině dále stojí, že se platy dotyčné činiti mají z příjmů obecních, kdyby příjmy kostelní nestačily a jelikož konečně listina ta podepsána jest obecními výbory obou obcí, jakožto jich representanty.
II. stolice odvolání žalované zamítla.
Důvody:
Ačkoliv odvolání žalované obce čelí proti meritornímu obsahu mezitimního rozsudku první stolice, nezbavuje to druhou stolici povinnosti, aby zkoumala, zdali vůbec tu byly podmínky pro mezitimní návrh určovací po smyslu §§ 259. a 236. s. ř., protože utvoření poměrů procesního práva spadá do oboru práva veřejného a tím volné disposici stran odňato jest. A tu shledala II. stolice, že se tu nedostává podmínek ve zmíněných zákonitých ustanoveních upravených. To, co chce žalovaná obec svým návrhem podružným určeno míti, není nic jiného, leč otázka passivní legitimace, totiž otázka, zdaliž osoba žalovaného není pochybenou, protože dle jejího náhledu nikoliv místní obec H., nýbrž farní obec M.-H. žalována býti měla a této námitce dala tvar podružného návrhu.
Avšak rozhodnutím o otázce hlavní, totiž o nároku žalobním, aby obec H. žalobci nahradila kostelní přirážky za r. 1903 v obnosu 60 K za ni zapravené, jest zároveň rozřešena otázka passivní legitimace; není tu tedy poměru závislosti nároku žalobního od poměru právního, jenž má býti dříve určen, nýbrž žalobní nárok sám v pojetí záporném.
K tomu přistupuje ještě, že není tu pražádného zájmu a žádné potřeby pro učinění návrhu podružného ve sporu tomto. Neboť jedná se o jediný obnos 60 K, který žalobce dle svého udání za žalovanou zapravil, a rozhodnutím o tomto sporu jsou veškeré sporné otázky mezi spornýma stranama ohledně tohoto obnosu 60 K odstraněny. (Viz motivy k § 236. c. ř. s., dle nichž ustanovení toto ten účel má, by zahájeného processu se užilo k urovnání co možná nejvíce sporných otázek mezi stranama se vyskytnuvších.) Ježto však po rozhodnutí této věci takovýchto sporných otázek mezi žalobcem a žalovanou tu nebude a účelem processní ekonomie jest, aby se zabraňovalo zbytečnému procesnímu řízení, slušelo již z tohoto stanoviska odmítnouti zbytečný podružný návrh a proto též odmítnouti odvolání.
Nejvyšší soud dovolání žalované rovněž zamítnul.
Důvody:
Dovolání, opírající se toliko o dovolací důvod § 503. č. 4.
c. ř. s., nelze pokládati za opodstatněné.
Soud odvolací, neuznal-li mezitimný návrh na zjištění za formálně přípustný, nebyl také povinen, pustiti se do merita návrhu mezitimného.
(Rozh. z 3. listopadu 1905, č. 14126.)
Na to I. stolice, aniž by se byla usnesla, že pokračovati se bude v původním řízení bagatelním, vynesla rozsudek ve věci samé, žalobě vyhovující.
Žalovaná, trvajíc na tom, že následkem tohoto opomenutí další řízení bylo rovněž řádným, podala do rozsudku odvolání, kteréž zemský soud v Brně jakožto nepřípustné zamítnul.
Důvody:
Naříkaný rozsudek byl vynesen ve věci nepatrné.
Bylo totiž meritorně rozhodnuto o nároku v žalobě
bagatelní na zaplacení 60 K.
Prvý soudce výslovně prohlásil dle protokolu ze dne 8.
června 1905, že v podružném návrhu určovacím strany žalované bude se jednati a to v řízení řádném a odděleně od jednání v hlavní rozepři.
Řízení řádné týkalo se tedy pouze podružného návrhu strany žalované.
Když tedy tento podružný návrh rozhodnutím nejvyššího soudního dvoru právomocně byl zamítnut a prvý soudce v dosavádním řízení pokračoval, mohlo se toto pokračování jenom vztahovati ku jednání ve věci hlavní, totiž o nároku uplatňovaném žalobou a nebylo dále zapotřebí opětného usnesení o tom, že jednati se bude opětně v řízení bagatelním.
To se samo sebou rozumělo a soudce nesměl ani hledíc k předpisu § 448. c. s. ř. užíti jiného způsobu jednacího.
Dle § 501. c. s. ř. lze naříkati ve věcech nepatrných rozsudek pouze z důvodu zmatečnosti § 477. č. 1.—7. c. s. ř.
Takovýchto důvodů neuvádí odvolatelka, pročež bylo dle § 474. c. s. ř. ihned zavrhnouti odvolání jako nepřípustné.
(Rozh. z 11. ledna 1906, č. j. B. c. II. 10./6. /25)
J. B.

Citace:

Nepřípustnost mezitimního návrhu určovacího, má-li ním rozřešena býti otázka pasivní legitimace. .... Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1907, svazek/ročník 16, číslo/sešit 5, s. 254-256.