— 177 —
Tím již, že obchodník-prodavač požádá spolukontrahenta kupujícího, aby mu tento objednané a dodané, vzoru neodpovídající a jakostí svou nevyhovující zboží vrátil, uznává vytýkané vady zboží a není pak oprávněn žádati zaplacení kupní ceny zaň. To platí i pak, když kupující vady převzatého zboží pozdě a proti ustanovení čl. 347. obch. zák. vytýkal a když zpět požadovaného zboží do dne vznesení žaloby prodavači ani nevrátil.
Firma A. zaslala firmě 13. v partiích objednaných 2 1/2 tuctu košil, které dle vzoru měly býti zhotoveny.
B. spoléhala na to, že košile vzoru vyhovují, zaslala je svým zákazníkům do Haliče, kteří jich pro vady nepřijali a vrátili, načež byly dány firmě A. k disposici.
Tato firma oznámila B., že vad zboží neuznává, po několika týdnech však zaslala téže dopis tohoto obsahu:
»Těch 2 1/2 tuctu košil, které jste mi dali k disposici, mi můžete vrátit; než vězte, že mně i na dále v obligu zůstanete.«
Firma B. na dopis tento neodpověděla; košil nevrátila a dala předsevzíti důkaz znalecký o tom, že košile vzoru nevyhovují. Důkaz ten se úplně zdařil.
Když firma B. košil nevracela, podala na ni A. žalobu o zaplacení ujednaně kupní ceny v obnosu 117 K.
První soudce žalobě vyhověl z
důvodů,
že kupující jednak disponovala se zbožím došlým tím, že je bez prohlídky zaslala svým zákazníkům do Haliče, jednak vytýkala vady zboží příliš pozdě, tak že ve smyslu ustanovení čl. 347. obch. zák. zboží za schváleno pokládáno býti musí.
K dopisu (shora uvedenému) nelze hleděti, poněvadž žalovaná košil nevrátila, ba ani naň neodpověděla a poněvadž žalující firma — 178 —
prohlášením, »že ponechává žalovanou v obligu« svých: práv z. čl. 347. obch. zák. vyplývajících se nevzdala.
Odvolání žalované bylo rozsudkem c. k. krajského jako odvolacího soudu v Chrudimi ze dne 12. února 1907, č. j. B c L. L3./7.—10, vyhověno a žaloba byla úplně zamítnuta.
Důvody:
Z výsledku řízení a z processního zjištění jde na jevo,. že žalovaná firma půldruhého tuctu od ní objednaných košil, které dle dobrozdání znaleckého nebyly dodány dle vzoru, dala přípisem ze dne 27. září 1906 žalobkyni k disposici, načež tato dopisem ze dne 21. října 1906 se s vrácením zboží spokojila a výslovně o vrácení dodaných košil žádala. Tím žalobkyně — dotyčné prohlášení prodavače není vázáno žádnou zákonnou lhůtou, poněvadž dání k disposici neznamená žádné offerty ke smlouvě, která by ihned musila býti přijata1 — nepochybně dala na jevo, že dání zboží k disposici přijímá, že se strany žalované dopisem ze dne 27. září 1906 vytčené vady za oprávněné a stávající uznává a že tedy ku dodávce od ní učiněné nelze přihlížeti jako k provedení objednávky a k splnění kupní smlouvy.2
Následkem toho není tedy žalující firma více oprávněna naléhati na zaplacení smluvené kupní ceny, poněvadž jí — pakliže žalovaná bez zákonného oprávnění, míti zboží i na dále v detenci, s jeho vrácením váhala — toliko přísluší, naléhati soudně na žalovanou o vydání zadrženého zboží, event. na zaplacení ceny zboží, které však ve smyslu dobrozdání znaleckého se smluvenou kupní cenou nikterak identickým není.
Okolnost, že žalovaná firma dopis žalobkyně z 21. října 1905 bez odpovědi a nepovšimnut nechala, nemůže na tom rovněž tak ničeho měniti, jako další skutečnost, že dle obsahu zmíněného dopisu žalobkyně prohlásila, že žalovanou i na dále v obligu držeti chce. Neboť dopisem z 21. října 1906 žalobkyně se strany žalované učiněné dání zboží k disposici definitivně schválila a přijala, aniž by posléz jmenovaná v tomto případě ještě k nějakému prohlášení byla povin- — 179 —
na, při čemž ji ovšem v každém případě následky opožděného vrácení zboží stihají.
Dodatek, že žalobkyně žalovanou i na dále v obligu podržeti míní, nemůže na prohlášení žalobkyně, že chce zboží zpět přijati, ničeho změniti a také ani jeho smyslu, významu a právních následků zbaviti, poněvadž tento jednak nejasným a neurčitým se jeví a jednak v případu pro žalovanou nanejvýš nepřiznivěm jenom tak pojímán býti může, že objednávka zboží se strany žalované učiněná i na dále účinnou a závaznou býti má.
Za tohoto právního stavu věci odpadá pro odvolací soud každý podnět, zabývati se také ještě s odvolacím důvodem domnělého odporu se spisy a přistupovati k dalším námitkám odvolatelkyně v tom směru, že oznámení vad a dání k disposici včasně se stalo, že při částečné dodávce v čl. 347. obch. zák. nařízená povinnost oznamovací při každé zásilce zvlášť díti se musí a že v přítomném případě s ohledem na domnělé klamné jednání obecného dlužníka článku 347. obch. zák. nemůže býti použito.
Jen mimochodem budiž poznamenáno, že se strany znalců dodané zboží jako »Flickware« (dílo spravované) za řádné ceny neprodejné označeno, ba ani »za obchodní zboží prostředního druhu a dobroty« prohlášeno nebylo, takže, poněvadž dodané zboží, které pro specielního zákazníka určeno a také již jeho monogramy opatřeno bylo, vůbec obchodním zbožím se nejeví, ostatně také s tím bylo počítati, že objednané zboží od žalobkyně dosud vůbec dodáno nebylo.
Rozsudek prvého soudce jeví se tím, poněvadž obsahu dopisu z 21. října 1905 nesprávný právní výklad přikládá, právně mylným, pročež bylo důvodnému odvolání místa dáti a rozsudek v'odpor vzatý ve smyslu žalobního odporu změniti.
Třetí stolice zamítla dovolání žalobkyně
s poukazem
na správné důvody soudu odvolacího, které oprávněnost revisního důvodu č. 4. §. 503. c. s. ř. naprosto vylučují. — (Rozhodnutí c. k. nejvyššího soudu ze dne 10. dubna 1907, č. 4324.) Flieder.

1. *) Viz kom. Staub-Pisko díl II., na str. 280: „ . . . Die zur Dispositionsstellung ist keineswegs eine Vertragsofferte, die sofort angenommen werden müsste, widrigenfalls sie ihre Kraft verliert, sondern sie ist die Geltendmachung eines Rechtes und diese Erklärung wirkt so lange, ais sie nicht widerrufen wird. Sie kann widerrufen werden, bis sie vom Verkäufer angenommen wird . . ."
2. **) Souhlasně tak nález něm. říšského soudu z 27. října 1874, sv. XV., na str. 45 — vyňato z komentáře obch. zák. od F. Litthauera, 6 vyd. 1886, v Berlíně a v Lipsku — znějící: „Die Erklärung des Verkäufers, dass er die zur Dispositionsstellung annehme, ist daher ais Anerkennung der nicht gehörigen Erfullung und ais Versprechen, nun mehr eine gesetz- oder vertrags- mässige Ware zu liefern.“Podobně rozhodnutí nejvyš. soudu ve sbírce Adler — Clemens pod. č. ř. 1415.