— 384
Zabavenou zbraň náležející osobě třetí nelze trestním rozsudkem prohlásili za propadlou.
C. k. nej vyšší dvůr soudní a zrušovací uznal o zmateční stížnosti, vznesené c. k. generální prokuraturou na ochranu zákona takto právem:
Výrokem o propadnutí zbraně v rozsudku krajského soudu v N. ze dne 22. dubna 1913, Vr VIIII 143/13 , a usnesením téhož soudu ze dne 24. května 1913, Vr VII 143/13, byl porušen zákon v ustanoveních § 36. zbroj, pat., § 31. tr. z. a § 367. tr. ř. Rozsudek, pokud vyslovuje propadnutí obou zbraní, jakož i další usnesení, na tom spočívající, zrušují se jako zmatečné a c. k. krajskému soudu se nařizuje, by se nově usnesl o žádosti Josefa L. a Bohumila K. za vydání zbraní.
Důvody:
Jak ze spisů krajského soudu č. Vr VII 143/13 patrno, byl Jaroslav K. pravoplatným rozsudkem tohoto soudu ze dne 22. dubna 1913, -Vr VII 143/13 odsouzen pro zločin krádeže a pro přestupek dle § 36. zbroj. pat. na 8 měsíců do těžkého žaláře, zostřeného jedním postem každých 14 dní, ježto mimo jiné věci odcizil v únoru 1913 holiči Josefu L. pistoli browning v ceně 45 K a v březnu 1913 spolku »Sokol« v M. K. starou pušku v ceně 10 K a zbraně ty pak bez oprávnění nosil. Zároveň byly browning a puška prohlášeny za propadlé; K. ukryl je v hostinci Terezie J. v M. K. a tam byly nalezeny koncem března, načež byly vydány četnictvem soudu.
Již v předběžném řízení žádal Josef L, byv jako svědek slyšen, vrácení browningu aneb 45 K; za spolek »Sokol« připojil se k trestnímu řízení učitel Bohumil K. a žádal náhradu 10 K; v době jeho výslechu nebylo právě ještě soudu známo, že byla nalezena i puška, »Sokolu« odňatá. — 385 —

Josef L. a Bohumil K., kteří byli rozsudkem odkázáni se svými nároky dle § 366. tr. ř. na pořad práva civilního, zažádali dne 16. května 1913 protokolárně u okresního soudu v M. K. o vrácení browningu a pušky, leč krajský soud zamítl usnesením ze dne 24. května 1913, Vr VII 143/13:--— tuto žádost s poukazem na to, že byly zbraně v rozsudku prohlášeny obligatorně za propadlé, načež L. podal proti tomuto usnesení »rekurs« u m. sl. vrchního soudu zemského, odvolávaje se na § 47. zbroj. pat.
Výrok o propadnutí revolveru dotýká se v tomto případě osob, jež se nijak nesúčastnily trestního činu Jaroslava K., a odporuje tedy zásadě, jdoucí na jevo ze všech ustanovení trestního řádu o rozsudku (18. hlava, §§ 259. a násl.), že totiž smí trestní rozsudek směřovali jen proti osobě obžalovaného samého.
Ježto propadnutí zbraně jest dle § 36. zbroj. pat. nepopiratelně trestem vedlejším (§§ 36., 47. zbroj, pat.), přichází mimo to v úvahu zásadní ustanovení § 31. tr. z., dle něhož »skutečný trest nemůže postihnouti nikoho jiného než zločince«. Ostatně jest předpis §36. zbroj, pat., pokud se týče výroku o propadnutí, omezen ustanovením § 367. tr. ř., dle něhož, nalezla-li se nějaká věc, o níž se soud přesvědčí, že patří soukromému účastníku, mezi věcmi obžalovaného, spoluvinníka neb účastníka na trestním činu, aneb na takovém místě, kam byla dána těmito osobami do uschování, má soudní dvůr po pravomoci rozsudku, případně i dříve, naříditi její vrácení.
Výrok o propadnutí, v § 36. zbroj. pat. ovšem neobmezeně nařízený, jest přece jen přípustným v těch případech, kde zbraň, bez oprávnění nošená, náleží buď již obžalovanému samému aneb osobě, která se súčastnila trestního činu buď dobrovolným zapůjčením zbraně aneb jinak jako viník.
Bylo tedy zmateční stížnosti, vznesené c. k. generální prokuraturou dle § 33. tr. ř. na ochranu zákona, dle § 292. tr. ř. vyhověti a rozhodnouti tak, jak uvedeno ve výroku rozsudku.
(Rozh. c. k. nej v. jako kass. soudu ze dne 30. září 1913, č. Kr III. 129/13) Dr. Kopřiva.