— 291 -
Proti rozhodnutí, jež učinil vrchní soud zemský mocí práva dohledacího dle §u 15. ř. tr. mu příslušejícího jest stížnost revisní vyloučena. -— Zároveň příspěvek k § 193. ř. tr.1)
U kraj. soudu v P. zavedeno bylo proti Anně N, přípravné vyšetřování pro zločin podvodu. Obviněná byla Z vyšetřovací vazby propuštěna proti vyručovací kauci, kterou složila obnosem 2146 K 45 h. Kauce ta 'byla pak prohlášena za propadlou, když obviněná do ciziny uprchla.
V průběhu dalšího řízení soud (trestní senát):
a) usnesením z 8. ledna 1909, č. j. Vr 620/8/57 poučil soukromé účastníky o právu, jež vedle §. 193. tr. ř. poškozeným přísluší; —
b) usnesením ze 7. dubna 1909, č. j. Vr 620/8/68 vyzval poškozené, aby svoje nároky na zmíněnou kauci vyručovací odůvodnili do 14 dnů, a konečně
c) usnesením z 23. července 1909, č. j. Vr620/8/85 přiřknul poškozeným osobám, jež nároky na kauci činily, celkem částku 367 K 47 h a rozdělil tento obnos mezi ně poměrně dle výše jich pohledávek.
Ku stížnosti podané od poškozených osob proti usnesení ad c) uvedenému zrušil vrchní soud zemský v království Českém usnesením z 26. října 1909, č. j. D 338/9, usnesení prvého soudu ad a) až
c) výše zmíněná a uložil soudu prvé stolice, by další úřední jednání provedl řídě se následovním
odůvodněním:
Z ustanovení §. 193. ř. tr. ovšem vyplývá, že osoba trestním jednáním poškozená má právo žádati, aby ze sumy soudem za propadlou prohlášené především její nároky na náhradu byly uspokojeny.
Ze zmíněného trestního procesuálního ustanovení nelze však vyvozovati, že by toto uspokojení trestním soudem provedeno býti mělo; naopak výpisová z tohoto ustanovení povinnost soudu trestního, sumu záruky, jakmile ji prohlásí za propadlou, státní pokladně odvésti, z čehož vyplývá, že poškozený se má se svými dotyčnými nároky náhradními obrátiti na stát.
Avšak i kdyby se v důvodech ustanovení §§. 4. a 365. ř. tr. hájilo mínění, jež odvolací instance nesdílí, že by trestní soud mohl, dokud jest v držení záruky, s ní způsobem v hořejším usnesení zvoleným ve prospěch poškozených nakládati, tedy rozhodovati o soukromoprávních nárocích na sumu záruky přes to, že táž k rokoum státu za propadlou byla prohlášena, — chybí.pro takové rozhodnutí podstatná, v §, 366. ř. tr. zmíněná podmínka, totiž odsouzení obviněné, poněvadž v tomto případě vůbec k rozsudku nedošlo.
Dle toho nebyl c. k. krajský soud vůbec oprávněn pouštěti se do rozhodování o soukromoprávních nárocích.
Z těchto okolností viděl se c. k. vrchní soud zemský, ku jehož vědomí následkem stížností nahoře vylíčené protizákonné jednání c. k. krajského soudu došlo, dle §. 15. ř. tr. pohnuta, aby zrušiv usnesení, o nichž jest řeč, zahájil správné trestní procesní jednání.
Dovolací stížnosti soukromých účastníků prohlásil kasační soudní dvůr za nepřípustný s tímto
odůvodněním:
Dle §. 16. ř. tr. přináleží zrušovacímu dvoru rozhodovati o všech zmatečních stížnostech, v řádu trestním za přípustné prohlášených. V odpor vzaté usnesení bylo však vydáno vrchním soudem zemským mocí práva dohledacího, jemu dle 2 příslušejícího, a proti takovému usnesení v trestním řádu další postup opravný upraven není.
Vzhledem k tomu jsou stížnosti nepřípustný.
(Rozhodnutí kasačního soudního dvoru z 27. prosince 1909, č. j. N II 60/9/1) Dr. Beutl.

1. V tomto směru srv. princip vyslovený k §u 198. ř. tr. kassačním soudem v rozhodnutí citovaném Zprávami z r. 1910, str. 297. pod č. 23.*
2. tr. ř., § 15§. 15. tr. ř.