Poddlužníku nepřísluší oprávnění zakročiti proti povolení přikázání pravoplatně zabavené pohledávky k vybrání (§§ 294 posl. odst. a 39 odst. 2 ex. ř.).

V exekuční věci týkající se zabavení a přikázání peněžité pohledávky dlužnice proti poddlužníkům J. K. a L. K. navrhli poddlužníci zrušení exekuce této. Soud prvé stolice vyzval vymáhající stranu, aby se v 8 dnech pod sankcí zrušení exekuce o tomto návrhu vyjádřila.
Stížnosti do tohoto usnesení rekursní soud vyhověl a zamítl návrh poddlužníků na zrušení exekuce z těchto důvodů:
Poddlužníku nelze vůbec přiznati oprávnění, aby navrhoval zrušení exekuce.
Podle § 294 posl. odst. ex. ř. může poddlužník bráti v odpor stížností jen usnesení, kterým byla zabavena pohledávka dlužníku vůči němu náležející a vydán platební zákaz. Jakmile však usnesení to nabylo právní moci, je vyloučeno, aby poddlužník bral v odpor usnesení, jímž zabavená pohledávka byla přikázána k vybrání, rekursem, nebo činil návrh na zrušení exekuce, neboť takovéto právo mu zákon nikde nepropůjčuje a on není také povolán k tomu, aby v exekučním řízení zastupoval dlužníka, nebo jednal jeho jménem.
Jménem a v zastoupení dlužníkově může po přikázání zabavené pohledávky vystupovati jen vymáhající strana podle § 308 ex. ř.
Docela neoprávněně učinili tedy jmenovaní poddlužníci návrh na zrušení příkazního usnesení (správně vlastně návrh na zrušení exekuce přikázáním zabavené pohledávky ku vybrání).
Návrh ten měl býti prvním soudem hned zamítnut a žádné řízení o něm zaváděno býti nemělo.
Dovolacímu rekursu poddlužníků nejvyšší soud nevyhověl, připojiv tyto důvody; Správné jest a odpovídá zákonu stanovisko rekursního soudu, že poddlužníku nepřísluší zakročiti proti povolení přikázání pravoplatně zabavené pohledávky k vybrání a to ani ve způsobu rekursu proti povolení přikázání ani ve způsobu návrhu na zrušení přikázání. Podle zákona (§ 294 posl. odst. ex. ř.) přísluší poddlužníku toliko právo rekursu proti platební zapovědí dané mu při zabavení pohledávky. Návrh rekurentů ze dne 26. října 1925 na zrušení přikázání pohledávky k vybrání nebyl tedy po právu a stížnost do zamítnutí tohoto návrhu rekursním soudem není opodstatněna. Tvrzení rekurentů, že jejich vyjádření ze dne 26. října 1926 s návrhem na zrušení příkazního usnesení bylo vlastně rekursem do usnesení o zabavení pohledávky, pokud se týče do dané jim platební zapovědí, neodpovídá podle spisů stavu věci. Že ono podání není rekursem proti platební zapovědí, nýbrž toliko návrhem na zrušeni příkazního usnesení, vidno z jeho obsahu.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 24. února 1926 čj. R I 117/26.
Dr. Grešl.

Citace:

Poddlužníku nepřísluší oprávnění zakročiti proti povolení přikázání pravoplatně zabavené pohledávky k vybrání (§§ 294 posl. odst. a 39 odst. 2 ex. ř.).. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1926, svazek/ročník 65, číslo/sešit 15, s. 514-515.