Až do vyřízení návrhu na odklad exekuce vyklizením nelze nepodání přihlášky o exekuční výkon pokládati za mlčení pronajímatelovo podle § 575 c. ř. s. Příspěvek k § 1114 obč. zák. a §§ 569 a 575 c. ř. s.

Majiteli domu byla povolena výpověď z najatých místností a lhůta k vyklizení stanovena ke dne 14. listopadu 1924. Téhož dne zažádala strana vypovídající o povolení exekuce vyklizením na přihlášku, exekuce ta povolena usnesením soudu stolice 1. dne 19. listopadu 1924 s tím, že o výkonu exekuce vyklizením bude rozhodnuto až po vyřízení žádosti strany povinné za povolení odkladu exekuce.
Návrh na povolení odkladu exekuce vyklizením, podaný stranou povinnou dně 13. listopadu 1924, byl zamítnut prvým soudem dne 22. prosince 1924, usnesení toto bylo potvrzeno soudem rekursním dne 14. ledna 1925 a doručeno posléz uvedené rozhodnutí vymáhající straně dne 20. ledna 1925, která hned dne 21. ledna 1925 zakročila o vyklizení.
Povinná strana podala pak na vymáhající stranu žalobu podle § 35 ex. ř. na zánik exekučního nároku, který spatřuje v tom, že vymáhající strana, ač dnem 14. listopadu 1924 vypršela lhůta vyklizovací, nepřihlásila se ve lhůtě 14denní podle § 575 odst. 3 c. ř. s. k výkonu, tak že tímto mlčením zanikl nárok vymáhající strany na vyklizení.
Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic a to nejvyšším soudem z těchto důvodů:
Dovolatelka vytýká nesprávné právní posouzení proto, že odvolací soud neuznal, že nájem byl obnoven a že vykonatelné usnesení o výpovědi k 14. listopadu 1924 pozbylo platnosti přes to, že žalovaní, ač navrhli v poslední den vyklizovací lhůty (dne 14. listopadu 1924) exekuci vyklizovací na přihlášku, přece nepřihlásili se ve 14denní lhůtě po uplynutí vyklizovací lhůty k výkonu exekuce.
V § 1114 obč. zák. se stanoví, že nájem se obnovuje mlčky, když pronajímatel po uplynutí lhůty nájmu nechal nájemníka dále předmětu najatého užívati, a v § 569 c. ř. s., že nájem skončený obnovuje se mlčky nepodáním žaloby ve 14denní lhůtě po skončení nájmu. Obnova nájmu je tedy následkem nečinnosti pronajímatelovy. Nečinnost však tu předpokládá, že pronajímatel činným býti mohl, § 575 c. ř. s. ustanovuje v třetím odstavci dále v důsledku oněch zásad, že výpovědi, příkazy k odevzdání předmětu najatého a rozsudky na odevzdání nebo převzetí pozbývají platnosti, nepodá-li se ve 14 dnech návrh na exekuci vyklizením nebo převzetím. Je tedy i zde okolnost, že exekuční titul pozbyl platnosti, toliko následkem nečinnosti pronajímatelovy. Předpokládá-li se tedy i tu pro obnovu nájmu a pozbytí exekučního titulu platnosti nečinnost, vyžaduje to, aby pronajímatel nebyl nucen mlčeti a být nečinným, čili aby mohl s výsledkem o vyklizení zakročiti. Pokud to učiniti nemůže, nelze v jeho nečinnosti spatřovati svolení k obnově nájmu. Je-li tedy v důsledku odkladu exekuce výkon její nemožný, nelze pak také v nepřihlášení se k výkonu spatřiti takovou nečinnost, jaké žádá zákon.
Žalovaní nemohli zakročiti o výkon vyklizení, ačkoliv ve lhůtě § 575 c. ř. s. podali návrh na exekuci vyklizovací a přihlásiti se k výkonu exekuce, ježto žalobkyně již před uplynutím vyklizovací lhůty dne 13. listopadu 1924 navrhla odklad exekuce podle zákona z 25. dubna 1924 č. 86 Sb. z. a n. a exekuční soud se usnesl, že o výkonu exekučního vyklizení bude rozhodnuto až po vyřízení návrhu na odklad. Následkem tohoto usnesení bylo by bývalo přihlašování o výkon exekuce beze všeho účinku a proto do vyřízení návrhu na odklad nelze nepodání přihlášky o výkon považovati za mlčení pronajímatelovo ve smyslu § 575 c. ř. s.
Povolení exekuce vyklizovací bylo žalovaným doručeno teprve dne 20. ledna 1925 a to po té, když byl návrh na odklad exekuce usnesením rekursního soudu ze dne 14. ledna 1925 právoplatně zamítnut. Žalovaní zakročili však 21. ledna 1925 o vyklizení, přihlásivše se k výkonu exekuce, a učinili to tedy ve 14denní lhůtě od té doby, kdy tak učiniti mohli. Proto se přihlásili k výkonu exekuce ještě včas a exekuční titul na vyklizení nepozbyl platnosti jejich nečinností.
Uvedeným zásadám neodporují nálezy tohoto nejvyššího soudu, uveřejněné pod čís. 1663 Sb. n. s. a čís. 290 Sb. minist. sprav. jak míní dovolatelka. Tam se jednalo o případy jiné, ve kterých. vymáhající věřitel (pronajímatel) mohl s účinkem o výkon exekuce vyklizovací se přihlásiti, ale přes to toho neučiní a dal tak na jevo, že v nájmu zatím pokračovat hodlá a ponechal tedy nájemce v nejistotě. Tomu však není tak v případě sporném, ježto žalovaní se již při jednání o návrhu na odklad exekuce odkladu bránili, tedy žalobkyni muselo býti zřejmo, že žalovaní v nájmu pokračovat nechtějí.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 1. prosince 1925 č. j. Rv I 1845/25.
Dr. Grešl.

Citace:

Ročníky Právníka. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1926, svazek/ročník 65, číslo/sešit 22, s. 724-724.