Čís. 16837.

Pro otázku, zda žaloba došla včas, rozhoduje, že doporučená zásilka obsahující žalobu byla skutečně poštovním úřadem dodána příslušnému soudu před uplynutím průpadné lhůty, a nezáleží na tom, jak byla adresována na obálce zásilky, a že úředník podatelny poté odevzdal zásilku jednomu z několika soudů uvedených na obálce.
(Rozh. ze dne 31. března 1938, Rv 1095/37.)
Proti žalobě, jíž se žalobce — majitel továrny — na žalované pojišťovně domáhá určení, že jest v platnosti pojistná smlouva, sjednaná proti následkům zákonné odpovědnosti vzniklé zpátečním tokem v závodním příkopu a způsobené majitelům mlýna a pily, namítla žalovaná, že žaloba jest opožděná, ježto měla býti podána v průpadné lhůtě šestiměsíční, nejpozději dne 5. července 1936, došla však procesního soudu až dne 13. července 1936. Nižší soudy zamítly žalobu a odvolací soud uvedl v otázce, o niž tu jde, v důvodech: Jest vycházeti z toho, že žaloba, o niž jde, došla v obálce adresované na »Obchodní soud, okresní, trestní, civilní v Praze«. Ježto na obálce nebylo též označení »krajský«, odevzdal úředník H. zásilku obchodnímu soudu okresnímu, na který bylo možno dle adresy usuzovati. Pro přijetí u krajského soudu obchodního nebylo důvodu, neboť na tento soud vůbec zásilka adresována nebyla. Ustanovení §§ 63, 65, 72 jedn. ř. nutno vykládati v souvislosti s ustanovením § 75 č. 1 c. ř. s. Každé podání pro určitý soud musí také v adrese obsahovati přesný údaj určitého soudu. Jestliže je označení to neurčité a pro tuto neurčitost nebylo přijato příslušným soudem a nebylo také opatřeno razítkem o době dojití k soudu, nelze se dovolávati toho že podání fakticky u příslušného soudu bylo. Jen takové podání, které bylo řádně adresováno na pří- slušný soud, má účinky podání ve smyslu čl. 21 pojistných podmínek. Podání, které neobsahuje řádnou adresu, není podáním ve smyslu § 75 č. 1 c. ř. s. a za den skutečného podání musí býti pokládán teprve onen den, kdy úředník soudu jinak seznal, že jde o žalobu patřící k příslušnosti krajského soudu obchodního, a opatřil je razítkem o dojití, t. j. 13. 7. 1936. Podle toho, co uvedeno, byla žaloba, o niž jde, podána po uplynutí preklusivní šestiměsíční lhůty a soud prvé stolice ji právem zamítl.
Nejvyšší soud uložil odvolacímu soudu, aby o odvolání po dalším jednání, bude-li ho třeba, znovu rozhodl.
Důvody:
Ze zjištění nižších soudů vyplývá, že zásilka se žalobou, o kterou jde, došla do podatelny soudu prvé stolice po prvé již dne 4. července 1936, a to podle úhrnného dodacího lístku »doporučených zásilek pro krajský soud obchodní v Praze«. Jest tedy míti za to, že byla zásilka — jako na tento soud řízená — z poštovního úřadu k tomuto soudu uvedeného dne také řádně dopravena (§§ 62, 63 jedn. ř.).
Nezáleží na tom, zda byla adresována na obálce »Obchodní soud, okresní, trestní, civilní v Praze«, neboť pro otázku, o kterou tu jde, zda totiž žaloba došla včas, jest rozhodující to, že byla žaloba dodána příslušnému soudu před uplynutím průpadné lhůty, která se končila dnem 5. července 1936.
Jestliže úředník podatelny, ať již právem, či neprávem (srov. § 62, třetí odst., jedn. ř.), zásilku odevzdal okresnímu soudu obchodnímu v Praze, týká se to jen vnitřního poměru úředního, a nemůže to jíti na vrub strany (srov. rozh. č. 14024 Sb. n. s.).
Ustanovení § 75 č. 1 c. ř. s. se nehodí na souzený případ, kde nešlo o otázku, zda mělo samo podání (t. j. žaloba) předepsané náležitosti.
Odvolací soud, vycházejíc z nesprávného právního názoru, měl za to, že žaloba došla soudu prvé stolice až dne 13. července 1936, tedy opožděně. Poněvadž jen z toho důvodu potvrdil rozsudek soudu prvé stolice a neobíral se blíže odvoláním po věcné stránce, bylo odvolací rozsudek zrušiti podle § 510, odst. 1, c. ř. s.

Citace:

Č. 16837. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 526-527.