Čís. 16712.

Podmínky vydržení cizího pozemku (lesa) obcí jeho užíváním starousedlíky (rustikalisty) z důvodu § 70 čes. obec. zříz.
Výkon soukromoprávní držby vydrženého pozemku pro obec musí býti výronem domnělého vlastnictví obce, nikoliv aktem konaným v úmyslu pouhého práva obce na užívání nebo požívání sporného pozemku a zákonní zástupci obce musí o výkonu této držby věděti a s ním býti srozuměni. To, že motiv výkonu soukromoprávní držby k vydrženému pozemku tkvěl ve veřejnoprávním důvodu § 70 čes. obec. zříz., není rozhodující.
Držba nemusí býti výhradná, pokud cizí držební úkon není vypuzením druhé strany z držby.
(Rozh. ze dne 16. února 1938, Rv I 2757/36.)
Srov. rozh. č. 2199, 4846, 7456, 6570, 12090, 6818 Sb. n. s.
Žalující obec Č., která je knihovní vlastnicí pastvin č. kat. 551 a 552 v Č. a pozemku č. 642 v Č., hraničících s pozemky č. kat. 778 a 779, se na žalované obci Š. domáhá žalobou, aby bylo uznáno právem, že jest jedinou vlastnicí uvedených pozemků, že žalované obci nepřísluší k nim ani k užitkům z nich užívací právo, že žalovaná obec jest povinna to uznati a vydati ony parcely a trpěti vyznačení jihovýchodní hranice těchto parcel zasazením mezníku. Žalovaná obec namítala, že užívala po více než 40 let sporných pozemků jako svého vlastnictví, pokládajíc je za svůj majetek, že byl obecním statkem žalované obce (§ 70 čes. obec. zříz.), jehož užívali starousedlíci, kteří byli povinni spravovati za to obecní cesty, že po prodeji čtyř starousedlických usedlostí před mnoha lety připadla starousedlická práva žalované obci, která těžila neomezeně ze svého vlastnického podílu na užitcích, prodávala je v dražbách, hospodařila na sporných pozemcích, zejména vysazovala stromky, a po roce 1919, když nabyl účinnosti zákon č. 421/1919 Sb. z. a n., hospodařila na sporných pozemcích neomezeně a samostatně, kdežto žalující obec nevykonávala na oněch pozemcích žádných vlastnických ani držitelských práv; starousedlíci, prostřednictvím nichž užívala žalovaná sporných parcel s úmyslem míti je jako vlastní, nevykonávali ona práva jako práva soukromá, nýbrž jen jako příslušníci žalované obce a nemohli by se dožadovati soukromého vlastnictví na základě užívacích práv, neboť vystupovali vlastně ve funkci nepřímých zástupců obce. Nižší soudy uznaly podle žaloby.
Nejvyšší soud uložil soudu prvé stolice další jednání a nové rozhodnutí.
Důvody:
Nižší soudy byly toho názoru, že žalovaná obec Š. nemohla vydržeti sporné plochy proto, že prý starousedlíci žalované obce, kteří až do roku 1919 ony plochy užívali, činili tak z důvodu veřejného práva podle § 70 čes. obec. zříz. a že proto nemohli vykonávati soukromoprávní držbu pro žalovanou obec.
Tento právní názor není správný. Starousedlíci š-ovští užívali obecního lesa své obce Š., ovšem jen z veřejnoprávního důvodu § 70 čes. obec. zříz., nemohli tedy vůči své vlastní obci vykonávati soukromoprávní držbu, způsobilou k vydržení, avšak v souzeném sporu nejde o to, zda oni mohli pro sebe vydržeti, nýbrž zda mohli držeti a vydržeti pro žalovanou obec plochy, která jí náležela, avšak sousedila s obecním pozemkem.
To jest úplně jiný případ, nežli byl řešen v rozhodnutích nejvyššího soudu č. 2048, 7456 a 12090 Sb. n. s., a proto není případný poukaz prvého soudu na uvedená rozhodnutí.
Žalovaná obec tvrdí, že se uchopila držby sporné plochy a že ji vykonávala po dobu delší 40 let, a to tím způsobem, že rustikalisté, kteří užívali obecního lesa, vykonávali i na sporné ploše vlastnické úkony, že před více než 45 lety žalovaná obec nabyla některých podílů rustikálních a že při vykonávání rustikálních práv užívala i sporné plochy, kterou pak po vydání zákona č. 421/1919 Sb. z. a n. převzala celou do svého obecního kmenového jmění. Obec se může uchopiti držby svými orgány i členy a podle § 337 obč. zák. se držení obce posuzuje podle poctivosti nebo nepoctivosti jejích zástupců. Vykonávali-li rustikalisté — mezi něž patřila a v té vlastnosti je uplatňovala po nabytí některých rustikálních usedlostí i žalovaná obec — všecka užívací práva stejného obsahu jako k ostatnímu obecnímu lesu i na sporné ploše v domnění, že plocha ta patří vlastnicky žalované obci, tedy se tím uchopili soukromoprávní držby této plochy pro žalovanou obec, ovšem byly-li tyto úkony výronem domnělého vlastnictví žalované obce a nikoli akty, konanými v úmyslu pouhého práva na užívání neb požívání věci, žalující obci patřící. Že motiv výkonu tkvěl v § 70 čes. obec. zříz., nemění nic na tom, že držba sporné plochy mohla býti vykonána pro žalovanou obec jako majitelku lesa, sousedícího se spornou plochou v úmyslu držeti tuto plochu jako plochu žalované obce, a že tedy vůči žalující obci Č. mohl tu býti úmysl soukromoprávní držby. O všemi bylo by nutné zjistiti, zda zákonné zastupitelstvo žalované obce o výkonu této držby pro obec vědělo a s ní bylo srozuměno, po případě, že ji dodatečně schválilo (srov. rozh. Sb. n. s. č. 2199).
To, že i žalující obec Č. užívala sporných pozemkových dílců stále způsobem v rozsudku prvého soudu vedeným, by samo o sobě nevadilo držení a vydržení žalované obce, poněvadž k nabytí držby není potřebí její výhradnosti, pokud ovšem cizí držební úkon není vypuzením druhé strany z držby (srov. §§ 312, 315 obč. zák., rozh. č. 6570, 6818 Sb. n. s.). Poněvadž nižší soudy vycházejíce z mylného právního názoru, nevyřídily spor náležitě, zejména v tom směru, zda žalovaná obec měla úmysl držeti spornou plochu jako svou (§§ 309, 312, 315, 337 obč. zák.), bylo uznáno, jak se stalo.

Citace:

č. 16712. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 269-271.