Čís. 16834.

§ 28 ex. ř. nebrání vedení exekuce nuceným vyklizením místností najatých československým státem pro poštovní správu.
(Rozh. ze dne 30. března 1938, R I 1559/37.)
Exekuční soud odmítl vykonati povolenou exekuci nuceným vyklizením místností najatých povinným čs. státem v domě č. p. 178 v T., odůvodniv to tím, že by podle vyjádření ředitelství pošt a telegrafů v P. znamenalo vyklizení nejen ohrožení zájmů veřejných, ale i porušení důležitých zájmů státních. Rekursní soud povolil výkon exekuce. Důvody: Vymáhající věřitelka právem vytýká uvedenému názoru právní mylnost. V souzené věci nelze obdobně užíti § 28 ex. ř., neboť uvedené zákonné ustanovení uvádí toliko, že ve vlastnictví ústavu pod státním dozorem postaveného, veřejné dopravě a veřejnému obchodu sloužícího, smějí vykonány býti exekuční úkony, které by po případě mohly rušiti udržení veřejné dopravy a veřejného obchodu, toliko ve srozumění s dozorčím úřadem a s omezeními, o kterých úřad tento uzná, že jích jest třeba v zájmu veřejné dopravy a veřejného obchodu. Avšak o takovou exekucí nejde v souzeném případě, kde vymáhající věřitelka vede exekuci vyklizením najatých místností, a také poukaz prvého soudu na rozhodnutí nejvyššího soudu č. 568 Sb. n. s. není pří- padný. Jinak by tomu bylo, kdyby se vedla mobilární exekuce, při které by byly zabaveny různé předměty, jichž jest nutně třeba k poštovnímu provozu. Lze souhlasiti s tím, že vyklizení řečených místností jest spojeno s potížemi pro povinného, avšak zájmy veřejné nemusí býti přemístěním úřadu nutně dotčeny, poněvadž povinný, který přece z exekučního titulu a z celého řízení jemu předcházejícího věděl, že jest povinen vykliditi místnosti, mohl se včas postarati o to, aby mohl zahájiti provoz v nově najatých místnostech, jakmile se provoz v dosavadních místnostech zastaví. Povinný je v té příčině ve stejné situaci jako každý jiný nájemník, který se také musí postarati o byt, do kterého se chce nastěhovati. Nehledě k tomu, co uvedeno, bydlí v části místností, o jejichž vyklizení vymáhající věřitelka zakročuje, přednosta poštovního úřadu a úřední zřízenec, takže veřejné zájmy nikterak netrpí, budou-li bydliti v jiném domě. Vyklizení místností, v nichž jmenované osoby bydlí, je beze všeho možné. Bylo proto odůvodněnému rekursu vyhověno.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Je sice pravda, že podle § 28 ex. ř. smějí býti na vlastnictví ústavu pod státním dozorem postaveného, vykonány exekuční úkony, které by snad mohly rušili udržení veřejné dopravy a veřejného obchodu, toliko ve srozumění s dozorčím úřadem a s omezeními, o kterých řečený úřad uzná, že jich je potřebí v zájmu veřejné dopravy a veřejného obchodu.
Jak však ze znění uvedeného zákonného ustanovení vyplývá, platí jen tehdy, mají-li býti vykonány exekuční úkony na vlastnictví ústavu pod státním dozorem postaveného atd. V souzeném případě však nemají býti vykonány exekuční úkony na předmětech, které náleží do vlastnictví takového ústavu po případě přímo státu (poštovní správy), neboť nejde o exekuci vedenou na majetkové předměty, nýbrž o exekuci nuceným vyklizením místností, jež jsou ve vlastnictví soukromé osoby a které poštovní správa jen najala. Na takové případy ustanovení § 28 ex. ř. rozšiřovati nelze.
K tomu, co uvedeno, bylo by ještě podotknouti, že co do výkonu exekuce bude arciť třeba míti zřetel na veřejné úkoly pošt a telegrafů a provésti exekuci takovým způsobem, aby veřejné zájmy netrpěly újmy.

Citace:

Č. 16834. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 521-522.