Čís. 16725.

Žalobou podle § 39 č. 5 ex. ř. lze se domáhati nepřípustnosti exekuce, nemůže-li dlužník k obhájení svého práva použíti žádné z obran daných mu §§ 35, 36 a v ostatních případech § 39. To, že ani žaloba ani rozsudek, podle něhož se vede exekuce, nebyla doručena povinnému do vlastních rukou, nelze uplatňovati žalobou podle § 39 č. 5. ex. ř., nýbrž jen žalobou pro zmatečnost podle § 529 c. ř. s.
(Rozh. ze dne 19. února 1938, Rv I 2970/37.)
Žalobce opřel žalobní návrh na nepřípustnost exekuce vedené proti němu žalovanou firmou o tvrzení, že ve sporu, ve kterém byt vydán rozsudek, podle něhož je proti němu vedena exekuce na svršky E 366/37, nebyly mu doručeny do vlastních rukou ani žaloba ani rozsudek, nýbrž že je přijala žalobcova manželka, která při tom podepsala žalobcovým jménem zpáteční lístky. Soud prvé stolice uznal podle žaloby. Odvolací soud zamítl žalobu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Jde o to, zda se žalobce podle toho, co shora uvedeno, může s úspěchem domáhati nepřípustnosti exekuce žalobou podle § 39 č. 5 ex. ř., kterou má zřejmě na mysli, jak patrno z jeho vývodů v odvolacím sdělení a odvolání. Odvolací soud je názoru, že žalobou je vytýkána zmatečnost exekučního titulu a že zmatečnost tu nelze uplatňovati žalobou podle § 39 č. 5 ex. ř., nýbrž jen žalobou podle § 529 c. ř. s. S tímto názorem nutno v podstatě souhlasiti.
Žalobou podle § 39 č. 5 ex ř. lze se domáhati nepřípustnosti exekuce, když dlužník nemůže k obhájení svého práva užíti žádné z obran daných mu v §§ 35, 36 a v ostatních případech § 39 ex. ř. Podle § 39 č. 1 ex. ř. může však dlužník dosíci zrušení exekuce, jestliže exekuční titul, který jest jejím základem, byl pravoplatným rozsudkem uznán za neplatný, zrušen, neb jinak prohlášen za neúčinný. V dotčeném ustanovení je tedy hledati postup, jímž dlužník může dosíci nápravy, je-li proti němu vedena exekuce podle titulu, který byl vydán ve zmatečném řízení (§ 529 c. ř. s.). Na dlužníkovi totiž jest, aby se žalobou domáhal zrušení rozsudku stiženého zmatečností a aby jako důsledek toho navrhl i zrušení exekuce (§ 39, odst. 1 a posl. odst., ex. ř.). O takovou žalobu ovšem v řešeném případě nejde, když žalobní návrh nesměřuje proti exekučnímu titulu, nýbrž se domáhá jen nepřípustnosti exekuce podle něho vedené. Uvedeným postupem dosáhne dlužník nejen zrušení exekuce, nýbrž bude odstraněn i sám exekuční titul a nebude tak bráněno novému soudnímu rozhodnutí o vymáhaném nároku.
Postup ten není ani v rozporu s judikaturou, na niž se žalobce odvolává. V rozhodnutí č. 13578 Sb. n. s. šlo o zvláštní případ, kde bylo užito § 6 zák. č. 70/1896 ř. z., v dalších rozhodnutích šlo pak vesměs o nedoručení podmíněných platebních rozkazů neb směnečných platebních příkazů, kde judikaturou byla dlužníku dána možnost brániti se proti exekuci žalobou podle § 39 č. 5. ex. ř., když rozkazy nebyly řádně do vlastních rukou doručeny. V případech těch nemohly totiž dosud býti vzneseny směnečné námitky neb odpor, exekuce vedeny byly podle nepravoplatných exekučních titulů, které nemohly ani býti napadeny žalobou o zmatečnost.
Žalobce volil tedy ke své obraně nesprávný prostředek a právem byla jeho žaloba zamítnuta, aniž třeba řešiti, zda v souzeném případě došlo k zhojení zmatečnosti řízení a zda byly zde podmínky pro náhradní doručení rozsudku manželce žalobcově podle § 102 c. ř. s.

Citace:

č. 16725. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 301-303.