Čís. 16649.

Neplatnost volby představenstva výrobního a výdělkového společenstva (zák. č. 70/1873 ř. z.) má v zápětí i neplatnost další valné hromady, svolané neplatně zvoleným představenstvem, ledaže by — neplatně — zvolené představenstvo bylo totožné s dřívějším, řádně zvoleným představenstvem. S účelem nákupního a prodejního družstva se nesrovnává činnost záležející »v uzavírání nájemních a pachtovních smluv«.
(Rozh. ze dne 19. ledna 1938, R II 449/37.)
Rejstříkový soud povolil k opovědi učiněné představenstvem (ředitelstvem) »Nákupního a prodejního družstva pro T. a okolí v T., zapsaného společenstva s omezeným ručením« o nově upravených stanovách, usnesených na mimořádné valné hromadě společenstva dne 21. února 1937, jednak změnu znění firmy na »Nákupní a prodejní družstvo pro zdokonalení a povznesení zemědělské výroby, zapsané společenstvo s ručením omezeným v T.«, jednak změnu stanov, v nichž pod 3. h) týkajícím se účelu společenstva bylo uvedeno, že k dosažení účelu vytčeného ve stanovách uzavírá smlouvy nájemní a pachtovní pro družstvo. Rekursní soud nevyhověl rekursu členů dotčeného společenstva Jana č. a Jana K.
Nejvyšší soud k dovolacímu rekursu Jana K. zamítl opověď změny stanov v § 3 h) v doslovu »uzavírá smlouvy nájemní a pachtovní pro družstvo« a uložil rejstříkovému soudu, aby zamítnutý doslov provedl v společenstevním rejstříku, jinak dovolacímu rekursu nevyhověl.
Důvody:
Dovolacímu stěžovateli jest dáti za pravdu v tom, že neobstojí odůvodnění rekursního soudu k vyvrácení výtky neplatnosti prvé valné hromady poukazem na to, že v rejstříkových spisech není dokladů a protokolu o konané valné hromadě ze dne 20. prosince 1936, poněvadž z podání ze dne 29, prosince 1936 je zřejmé, že člen družstva Jan Č. vytýkal vadnost svolání této valné hromady, a důsledkem toho též neplatnost volby ředitelstva (představenstva), na ní učiněné, a přiložil k tomu i pozvání s pořadem této valné hromady. To také zdůraznil týž Jan Č. i ve své stížnosti ze dne 2. března 1937.
Rejstříkový soud k této výtce nic nezařídil, žádné šetření nekonal, jak jest viděti z jeho záznamu ze dne 29. prosince 1936, ač ona výtka mu měla býti podnětem k příslušnému šetření a rozhodnutí o platnosti učiněných usnesení na valné hromadě dne 20. prosince 1936.
Stěžovateli jest také přisvědčiti, že — nebýti níže uvedené okolnosti, týkající se osob starého a nového představenstva — neplatností volby představenstva na valné hromadě byl by dán důvod neplatnosti i pro následující valnou hromadu, konanou dne 21. února 1937, když ji svolalo a pro ni pořad stanovilo představenstvo, jež nebylo platně zvoleno (§ 13 č. 2, odst. 2, č. 7 stanov). Přes to v souzeném případě nemá to, že nebyla zjištěna platnost valné hromady ze dne 20. prosince 1936, významů pro platnost valné hromady, konané dne 21. února 1937. Vyšloť dodatečnými šetřením, zejména z výslechu Ladislava P. a Jana P. i ze zápisu o valné hromadě dne 20. prosince 1936 najevo, že na této valné hromadě byli opětně zvoleni dosavadní členové představenstva, kteří v minulém období fungovali. I kdyby bylo tedy správné tvrzení stěžovatele Jana Č., že tato valná hromada nebyla platně svolána a že proto provedené volby jsou neplatné, mělo by to v zápětí, že by staré představenstvo — jež bylo totožným s nově zvoleným — bylo řádným orgánem zástupčím, jež bylo oprávněno svolati valnou hromadu a stanoviti jí pořad, jak se bylo stalo při valné hromadě ze dne 21. února 1937. Že by tato druhá valná hromada byla neplatná z jiných důvodů, stěžovatel ani netvrdí. Hledíc na to nebylo, příčiny, aby usnesení nižších soudů bylo zrušeno proto, že nebyla předem vyřízena výtka neplatnosti valné hromady, konané dne 20. prosince 1936. Pokud stěžovatel dále vytýká, že družstvo ani v novém znění stanov nedbalo pokynů, jak byly uvedeny v rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 24. listopadu 1936, R II 333/36-2, a že nové stanovy dopouštějí, aby členy družstva mohli býti i nezemědělci, že tudíž firma družstva neodpovídá zásadě pravdivosti a že se stanovy příčí § 1 druž. zák., v čemž spatřovati je nezákonnost, — přehlíží, že družstvo v nových stanovách vypustilo z dřívějších stanov předpisy §§ 3 g) a 4 b), c), jež byly dle rozhodnutí č. R II 333/36-2 závadnými, a i jinak se přizpůsobilo onomu rozhodnutí, takže hledíc na účel družstva a na vlastnosti a povolání členstva nelze nyní pokládati za to, že by nové stanovy, až na případ níže uvedený, byly v rozporu se společenstevním zákonem a že by tu byl setřen ráz svépomocného společenstva, a nelze také důvodně tvrditi, že tu byla nějaká nepravdivost firemního znění.
Odůvodněn je však dovolací rekurs, pokud vytýká nepřípustnost stanov v § 3 h) v doslovu »uzavírá smlouvy nájemní a pachtovní«, poněvadž takovou činnost nelze srovnati s účelem družstva, vytčenými v prvé větě tohoto paragrafu.
Pokud by družstvo potřebovalo, na příklad potřebné místnosti pro sebe, a musilo by si je najmouti, je ustanovení v tom směru zbytečné, neboť takové pronajetí není vlastním účelem družstva. Doslov stanov ve svém povšechném znění mohl by býti základem k vytvoření různých živnostenských provozoven a mohl by tím podstatně změniti ráz a povahu tohoto nákupního a prodejního družstva ve družstvo výrobní, ať zjevné, ať zastřené, při němž by všichni členové nebyli činnými přímo na společném podnikání, a tím by byl setřen ráz svépomocného družstevního podnikání dle § 1 společenstev. zák. Na to bylo již poukázáno v rozhodnutí R II 333/36-2 při § 4 č. 5 a § 3 g) dřívějších stanov, a nelze to přijmouti ani v nynějšími znění pod povšechným heslem uzavírání smluv nájemních a pachtovních pro družstvo. Nebylo proto lze v tomto směru opovědi vyhověti a bylo napadené usnesení v tomto rozsahu změniti a uložiti rejstříkovému soudu, aby v rejstříku provedl tuto změnu.
Dopouštějí-li nové stanovy členství za jiných podmínek, než tomu bylo ve stanovách dřívějších, nutno ponechati v platnosti znění předpisu § 6 č. 3 c) o možnosti vyloučení členů, u nichž není předpokladů pro členství, t. j. jen důsledek změny stanov v příčině členství. Stěžovatel si v té příčině sám odporuje, tvrdí-li, že v družstvu jsou členové, kteří tam nepatří, a na druhé straně brojí proti tomu, aby družstvo mohlo vyloučiti ony členy, kteří nevyhovují stanovám. Ostatně proti libovůli představenstva jsou vyloučení členové chráněni předpisy § 6 č. 3, odst. 2, stanov. S toho hlediska není stěžovatelova výtka důvodná.

Citace:

č. 16649. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 110-112.