Čís. 17010.

Jsou-li tu podmínky § 341, druhé věty, ex. ř., nepatří koncesovaná živnost (pohřební podnik) do konkursní podstaty (§ 3, odst. 1, konk. ř.).
(Rozh. ze dne 8. července 1938, R I 874/38.)
Srov. rozh. č. 5437 Sb. n. s.
K návrhu úpadce Jana J., majitele pohřebního ústavu ve V., na jehož jmění byl prohlášen konkurs, vyloučil konkursní komisař z konkursní podstaty živnost a koncesi k provozování pohřebního podniku. Rekursní soud zamítl návrh. Důvody: K jmění úpadkové podstaty patří též živnostenské oprávnění, neboť to, jak plyne z ustanovení §§ 331 a 340 ex. ř., není vyloučeno z exekuce. Konkursní podstaty má býti upotřebeno k uspokojení osobních věřitelů úpadcových. Není však správný názor, že by na živnostenské podniky mohla býti vedena exekuce jen vnucenou správou a propachtováním, neboť podle § 332 ex. ř. může býti zcizitelné právo prodáno i veřejnou dražbou. Není proto důvodu vylučovati živnostenské oprávnění z úpadkové podstaty. Co se týká osobní koncese, poukazuje se na rozhodnutí č. 5427 Sb. n. s., kde ta otázka jest podrobně vyřešena.
Nejvyšší soud obnovil usnesení soudu prvé stolice.
Důvody:
Rekursní soud se nedůvodně dovolává rozhodnutí č. 5437 Sb. n. s. Tam šlo o živnostenské oprávnění k provozování hostinské koncese podle § 15 č. 15 živn. novely č. 26/1907 ř. z. K nastoupení uvedené koncesované živnosti nebyla podle § 23, odst. 1, předepsána zvláštní způsobilost, nýbrž podle § 23, odst. 3, uved. zák. mohl ministr obchodu v dohodě s ministrem vnitra a po slyšení obchodní a živnostenské komory a příslušného společenstva naříditi pro jednotlivá místa neb území, že určité kategorie hostinské a výčepní živnosti mohou býti propůjčeny jen těm uchazečům, kteří prokáží zvláštní způsobilost. Teprve zákonem ze dne 15. července 1927, č. 112 Sb. z. a n., jenž zrušil řečený odstavec ustanovením § 7, byl zaveden průkaz způsobilosti pro určité živnosti hostinské a výčepnické, kdežto rozhodnutí č. 5437 Sb. n. s. bylo vydáno dne 10. listopadu 1925. Nemohl proto býti tehdy onen případ podřaděn pod ustanovení § 341, odst. 1, druhá věta, ex. ř.
Jinak je tomu, jde-li o exekuci na živnostenský podnik pohřební.
Ustanovení § 341, odst. 1, první věta, ex. ř. dopouští exekuci na živnostenské podniky jen vnucenou správou (§ 334 ex. ř.) nebo propachtovánlm (§ 340 ex. ř.). Podle druhé věty § 341 ex. ř. není však možno vésti ani exekuci vnucenou správou nebo propachtováním takové koncesované živnosti, k jejímuž nastoupení se vyžaduje zvláštní spůsobilost, provozuje-li živnost majitel sám nebo nejvýše s čtyřmi pomocnými dělníky.
Všechny právě uvedené podmínky jsou splněny v souzené věci. Neboť podle § 15 č. 23 živn. novely ze dne 5. února 1907, č. 26 ř. z. je provozování pohřebních podniků (§21 g) živností koncesovanou. V § 23 živn. novely se praví, že k nastoupení koncesované živnosti se vyžaduje kromě toho, co k samostatnému provozování živnosti vůbec je předepsáno (§§ 2 až 10), ještě spolehlivost se zřením na příslušnou živnost, a u živnosti § 15 č. 23 zvláštní způsobilost, a že bude ustanoveno nařízením, jak tato způsobilost musí býti prokázána, pokud o tom není předpisu v zákoně. Předpisy ty jsou obsažený jednak v nař. min. ze dne 1. srpna 1907, č. 183 ř. z., v němž jest stanoveno v § 7, že uchazeči o koncesi k provozu pohřebních podniků mají mimo všeobecné podmínky žádané k dosažení koncesované živnosti vůbec podle § 23, odst. 1, živn. novely prokázati zejména i dostatečné všeobecné vzdělání a přiměřenou odbornou způsobilost k provozu této živnosti; jednak v nař. min. ze dne 6. srpna 1907, č. 106 ř. z., jež v čl. 1 č. 12 opakuje v podstatě předchozí ustanovení a dodává, že uchazeči o koncesi k provozování podniků pohřebních musí předložiti úřední lékařské vysvědčení, že jsou jim známy platné předpisy o zdravotněpolicejních ustanoveních o exhumaci, převážení mrtvol a o předepsaném postupu při infekčních mrtvolách. Konkursní komisař zjistil, že úpadce provozuje pohřební podnik sám se svou manželkou. Je proto dotčená jeho koncesovaná živnost vyňata z exekuce a tím podle § 3, odst. 1, konk. ř. č. 64/1931 Sb. z. a n. i z konkursní podstaty.

Citace:

č. 17010. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 920-921.