Čís. 16639.

Řízení ve sporech pracovních (zák. č. 131/1931 Sb. z. a n.).
Prohlášení stran o vzdání se účasti přísedících jest účinné jen, stane-li se nejpozději před započetím přelíčení, t. j. před vyvoláním věci (§ 133 c. ř. s.). Přihlížel-li soud k později učiněnému takovémuto prohlášení a jednal o věci a rozhodl ji bez přísedících, jsou řízení i jeho rozhodnutí zmatečná (§ 28 č. 2 zák. č. 131/1931 Sb. z. a n.).
(Rozh. ze dne 13. ledna 1938, Rv I 2902/37.)
Žalobu, jíž se žalobce na žalované společnosti (cukrovaru v H.) domáhal žalobou podanou u okresního soudu v M., oddělení pro pracovní spory, zaplacení 1 016 Kč 25 h s přísl. z pracovního poměru, soud prvé stolice zamítl, kdežto odvolací soud uznal co do částky 336 Kč 70 h podle žaloby.
Nejvyšší soud zrušil z podnětu dovolání žalované společnosti rozsudky nižších soudů co do částky 336 Kč 70 h s přísl. i s řízením jim předcházejícím, počínaje ústním jednáním ze dne 9. dubna 1937, jako zmatečné a uložil soudu prvé stolice, aby v rozsudku zrušení dále o věcí jednal v senátě složeném podle § 16 zák. č. 131/1931 Sb. z. a n. a aby znova rozhodl.
Důvody:
Přelíčení u pracovního soudu (zvláštního oddělení pro spory pracovní) se koná zásadně za účasti přísedících (§ 26, odst. 1, zák. č. 131/ 1931 Sb. z. a n.). Strany se ovšem mohou vzdáti toho, aby se přelíčení konalo za účasti přísedících, avšak příslušné prohlášení stran musí se státi, má-li býti účinnými, před započetím přelíčení. Vzdání může se státi hned při prvém roku a když se tak nestalo, mohou strany učiniti prohlášení, že se vzdávají účasti přísedících, jen ještě před započetím přelíčení (§ 25, odst. 3, dotč. zák.), t. j. před vyvoláními věci (§ 133 c. ř. s. a § 19 dotč. zák.).
V souzené věci prohlásily strany při prvém jednání dne 26. února 1937, že se nevzdají účasti přísedících, pročež toto jednání bylo odročeno k přibrání přísedících a pokračování ve sporu na den 12. března 1937, a při tomto roku bylo před senátem složeným ze soudce z povolání a dvou soudců laiků jednáno ve věci samé a vydáno průvodní usnesení. Jednání bylo pak odročeno na den 9. dubna 1937 a teprve při tomto roku prohlásily strany, že se vzdávají účasti přísedících. Poté další řízení provedl předseda senátu sám a vydal rozsudek. Z toho je zjevno, že prohlášení stran o vzdání se přísedících bylo učiněno po započatém přelíčení. Bylo proto neúčinné a soud, který konal ústní jednání dne 9. dubna 1937 a vydal rozsudek, nebyl řádně obsazen.
Rozsudek prvého soudu a předcházející mu řízení, počínajíc druhým jednáním ze dne 9. dubna 1937, jsou proto zmatečné (§ 28, odst. 1, č. 2 zák. č. 131/1931 Sb. z. a n., a § 477, odst. 1, č. 2, c. ř. s.), a ježto odvolací soud nedbal této zmatečnosti a zmatečný rozsudek soudu, prvé stolice bral za základ svého rozhodnutí, je zmatečný též rozsudek odvolacího soudu i s odvolacím řízením mu předcházejícím. K tomuto zmatku bylo přihlížeti z úřadu (§ 510, odst. 2, c. ř. s., §§ 471 č. 7, 477, odst. 1, 513 c. ř. s. a § 25 zák. č. 131/1931 Sb. z. a n.) a bylo tudíž se usnésti, jak ve výroku uvedeno.

Citace:

č. 16639. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 90-92.