Čís. 16640.

Pro otázku, zda nemovitost slouží převážně provozování výdělečného podniku (§ 265, odst. 2, písm. a) zák. č. 76/1927 ve znění vyhlášky ministerstva financí č. 227/1936 Sb. z. a n.), není rozhodující toliko rozsah plochy sloužící podniku v poměru k celé ploše nemovitosti patřící podnikateli, nýbrž je pří tom přihlížeti též k tomu, že i rozlohou menší částí mohou býti se zřením na svou polohu, povahu, obchodní hodnotu a pod. pro podnik důležitější význam nežli ostatní, třebas rozsahem větší částí nemovitosti.
(Rozh. ze dne 13. ledna 1938, R II 494/37.)
Žalující Spořitelní a záloženský spolek v L. se žalobou podanou podle § 231 ex. ř. k provedení odporu vzneseného při rozvrhovém roku, s nimiž byl odkázán na pořad práva, domáhá na žalovaných Československém státě (finanční správě). Okresní nemocenské pojišťovně v K., a Všeobecném pensijním ústavu v B., aby určité částky, přikázané rozvrhovým usnesením žalovaným v přednostním pořadí na jejich přihlášené veřejné dávky, a to na daň výdělkovou a pojistné příspěvky, pokud byly splatné po 15. březnu 1934, byly přikázány hypotekárním věřitelům v knihovním pořadí. K odůvodnění žaloby přednesl, že povinní Arnošt a Josef K., majitelé firmy »G. K.«, užívali od 15. března 1934 jen 21.40% užitečné plochy vydražených nemovitostí, kdežto ostatní díl nemovitostí částečně pronajali Oskaru F., později firmě F. a spol., Josefu L. a Arnoštu K., takže ony nemovitosti (domy) nesloužily převážně výdělečnému podniku firmy »G. K.«. Proti žalobě namítli žalovaní, že oba povinní pronajali větší díl místností v označených domech jen na oko firmě F. a spol., neboť ta jim neplatila žádné nájemné a pracovala na týchž starojích a s týmiž dělníky na účet obou povinných a pro ně, nezměnilo se nic ve skutečné držbě a ve výdělečných poměrech firmy »G. K.«. Firma F. a spol. je prý také jen na oko zapsaná v obchodním rejstříku jako veřejná obchodní společnost, není ani do dnešního dne živnostensky úředně oprávněna provozovati práce, které dříve prováděli povinní a jejich stroje koupila firma F. a spol. k provozování těchto prací. Soud prvé stolice stolice uznal zčásti podle žaloby. Odvolací soud zrušil na odvolání obou stran napadený rozsudek a uložil soudu prvé stolice, aby po právní moci zrušujícího usnesení dále o věcí jednal a znovu rozhodl.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursům žalobce a vedlejších intervenientů. Důvody:
Odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvé stolice, že prvý soud pro svůj právní názor, že pro rozhodnutí o tom, slouží-li nemovitost převážně provozování výdělečného podniku, jest rozhodující toliko výměra plochy sloužící onomu účelu, neobíral se dalšími pro onu převážnost důležitými okolnostmi, dále pak že prvý soud neprobral řádně námitku žalovaných, že při transakcích firmy Bratří K. s Oskarem F. po případě s firmou F. a spol. šlo o odporovatelnou smlouvu ujednanou na oko, a že neučinil žádná zjištění pro posouzení oné námitky. Jen toto rozhodnutí je předmětem přezkoumání napadeného usnesení a nelze přihlížeti k vývodům rekursu, které se zabývají jinými otázkami.
Co se týká věcného ručení nemovitosti za nedoplatky na dani výdělkové, o které tu jedině jde, požívají přednostního práva zástavního na nemovitostech sloužících výlučně nebo převážně provozování výdělečného podniku dani podrobeného a patřícího majiteli těchto nemovitostí dvouleté po případě tříleté nedoplatky s přirážkami a příslušenstvím (§ 265 a) zák. č. 76/1927 nyní ve znění vyhlášky ministra financí č. 227/1936 Sb. z. a n.). Zákon neobsahuje ustanovení, podle čeho jest posuzovati nemovitost převážně sloužící provozu výdělečného podniku vlastníka nemovitosti. Názor stěžovatelů, že rozhodující jest toliko rozsah plochy takto sloužící podniku v poměru k celé ploše nemovitosti, patřící podnikateli, nelze uznati za správný v této všeobecnosti. Vždyť mohou i menší části nemovitosti sloužiti podniku hledíc na svou polohu a podstatu takovou měrou, že ostatní i větší části ustupují úplně do pozadí. Proto jest správný názor odvolacího soudu, že rozhodující jest povaha nemovitosti sloužící onomu provozu a její význam pro něj po případě obchodní hodnota místností. Je třeba míti zření též na povahu skutečně provozovaného výdělečného podniku a jeho potřeby, jaký význam proň má část nemovitosti jemu sloužící a jak se jeví tento význam i pro hodnotu nemovitosti v celku. To má patrně na mysli odvolací soud, když postrádá v rozsudku prvého soudu zjištění, co jest hlavním pramenem důchodů z nemovitosti pro jejího vlastníka, zdali výdělečný podnik, či nájemné. Pro správnost tohoto názoru mluví i vládní nařízení k provedení zákona o přímých daních č. 15/1937 Sb. z. a n., na které se stěžovatelé odvolávají. To uvádí jako vykládací pravidlo k ustanovení § 265, odst. 2, uved. zák. nejprve plochu sloužící provozu, ale dodává, že při posuzování otázek, zda nemovitost slouží výlučně nebo převážně provozování výdělečného podniku, nutno vedle plochy bráti někdy v úvahu též povahu skutečně provozovaného výdělečného podnikání a jeho potřeby, a to vždy se zřením k tomuto podnikání jako celku. Těmito okolnostmi se prvý soud nezabýval, neprobral po této stránce námitky žalovaných a neprovedl důkazy, jimi nabídnuté, a jest proto usnesení odvolacího soudu správné, neboť pro rozhodnutí není tu dosud spolehlivý podklad skutkový. Ale také pro druhou otázku, zda tu šlo o jednání na oko při prodeji části podniku firmy Bratří K. Oskaru F. po případě firmě F. a spol., neučinil soud prvé stolice potřebná zjištění, ačkoliv k těmto námitkám provedl řadu důkazů. Žalující spolek uvádí v rekursu, co podle jeho názoru vychází z provedených důkazů, ale tu nejde o zjištění soudu, která jedině mohou sloužiti za podklad pro právní posouzení věci.

Citace:

č. 16640. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 92-94.