Čís. 16610.

Ustanovení § 469 obč. zák., že zástavní právo zapsané v knihách veřejných zaniká teprve jeho výmazem a nikoliv již zánikem pohledávky, neplatí o exekučním zástavním právu. Vlastník nemovitosti není oprávněn nakládati podle § 469 obč. zák. se zástavním právem zřízeným exekučně.
Zanikla-li pohledávka zajištěná na vydražené nemovitosti exekučním zástavním právem, zaniklo i exekuční zástavní právo, třebaže nebylo podle § 237 ex. ř. vymazáno z pozemkové knihy. V takovémto případě se nemůže postupník pohledávky dovolávati důvěry v knihy veřejné a vlastník nemovitosti (vydražitel) není oprávněn převésti takovouto hypotéku na jiného.
(Rozh. ze dne 4. ledna 1938, R II 478/37.)
Srov. rozh. č. 14223, 12854, 7548, 7452, 4956, 4851, 4337 Sb. n. s.
Na ideální polovici nemovitosti, zapsané ve vložce č. 722 v H. B., nabyla Spořitelna města R. v době, kdy byl jejím knihovním vlastníkem Čeněk Ch., exekučního zástavního práva pro svou vykonatelnou pohledávku 9 800 Kč s přísl. ze směnečného platebního příkazu Csa 200/31. Poté byla na onu ideální polovici uvedené nemovitosti vedena vnucená dražba zn. sp. E 1931/32 a usnesením ze dne 22. května 1933, č. j. E 1931/32-10, byl udělen příklep Marii Ch. V rozvrhovém řízení Spořitelna města R. dotčenou svou pohledávku neúčtovala a vydražitelka jí nepřevzala. Přesto však nebylo ono zástavní právo vymazáno, nýbrž bylo podle výmazného prohlášení ze dne 27. května 1936 a prohlášení ze dne 31. května 1936 převedeno na pohledávku Augustina J. Na jeho zástavním právu pak zapsáno nadzástavní právo pro jmenovanou Spořitelnu města R. Když pak byla ideální polovice oné nemovitosti patřící Marii Ch. rovněž vydražena v exekuční dražbě, žádali jak Augustin J., tak Spořitelna města R. přikázání oné pohledávky ve zbytku 1 070 Kč s přísl., z nejvyššího podání na vydraženou nemovitost. Proti tomu vznesl odpor zástavní věřitel M. v podstatě z toho důvodu, že pohledávka Spořitelny města R. byla již předmětem rozvrhového řízení, takže měla býti vymazána, a že vlastnice nemovitosti nebyla oprávněna nakládati s onou hypotékou. Exekuční soud zamítl vznesený odpor a přikázal z nejvyššího podání za exekučně vydraženou polovici nemovitosti Spořitelně města R. na úplné vyrovnání přihlášené pohledávky částku 1 234 Kč 90 h. Rekursní soud nepřikázal nic na uvedenou pohledávku. Důvody: Po právní stránce jest důležité, že zástavní právo, o něž jde, jest exekučním právem zástavním a že v rozvrhovém řízení E 1931/32 jím zajištěná pohledávka nebyla účtována ani vydražitelkou převzata, takže mělo býti podle § 237 ex. ř. vymazáno. Vydáním rozvrhového usnesení, č. j. E 1931/42-19, zanikla existence oné hypotéky materiálně. Ustanovení § 469 obč. zák., že nestačí k zrušení hypotéky pouhý zánik dluhu sám a že zůstane hypotekární statek tak dlouho zavázán, dokud se dluh z pozemkové knihy nevymaže, neplatí o exekučním zástavním právu (rozh. č. 12854 Sb. n. s.). Exekuční zástavní právo trvá jen dotud, dokud jest to v souladu s pravým skutečným stavem, třebas je stav pozemkové knihy jiný a přesto, že formálně zůstává zástavní právo dále váznouti na nemovitosti (jud. č. 188, uveřejněný v Gl. U. n. ř. č. 4499). Postupník nemůže se dovolávati ochrany důvěry v knihu pozemkovou (rozh. č. 5153 Sb. n. s.). Když tedy zástavní právo, o něž jde, po vydání rozvrhového usnesení, E 1931/32-19, hmotně zaniklo, pak jé další vlastníkova disposice s ním nemožná a došlo-li k ní přece, jest bez podkladu a nemá významu. Jest tedy bezvýznamný i převod hypotéky ve prospěch pohledávky Augustina J. i nadzástavní právo nabyté na pohledávce Augustina J. Předpisu § 469 obč. zák. tu nelze užiti, neboť jde o exekuční zástavní právo. Bylo proto rekursu vyhověno.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu knihovních věřitelů Spořitelny města R. a Augustina J.
Důvody:
V judikátu bývalého nejvyššího soudu vídeňského č. 188 (Gl. U. n. ř. 4499) a v četných rozhodnutích uveřejněných ve Sb. n. s., na př. pod č. 4337, 4956, 7452, 7548 bylo již vyloženo nejen, že se věřitel, který nabyl exekučního zástavního práva, nemůže dovolávati důvěry ve veřejné knihy, ale i že ustanoveni § 469 obč. zák., že ke zrušení hypotéky nestačí pouhý zánik dluhu, nýbrž hypotekární statek zůstává tak dlouho zavázán, až jest dluh vymazán z pozemkové knihy, neplatí při exekučním zástavním právu. V té příčině se poukazuje zejména na rozhodnutí č. 12854 Sb. n. s., jehož se dovolává již napadené usnesení, které uvádí, že když zanikla exekučně zajištěná pohledávka tím, že vyšla při rozvrhu na prázdno, zaniklo i zástavní právo, a že ani postupník by se nemohl dovolávati důvěry v knihy veřejné, kdyby pohledávka nebyla vymazána; srovnej dále i rozhodnutí Sb. n. s. č. 14223. Zaniká-li však s takovou exekuční zajištěnou pohledávkou i zástavní právo, pak nemůže dlužník nakládati s hypotékou, která tu již není, a převésti ji na jiného, jako je to možné u pohledávek vložených do knih se souhlasem vlastníka nemovitosti, při nichž zástavní právo trvá, dokud není vymazáno. Již z toho vyplývá, že vlastník nemůže nakládati s hypotékami zřízenými exekučně a tedy bez jeho souhlasu. V souzeném případě však pohledávka Spořitelny města R. 9 800 Kč, o kterou jde, byla vložena podle dotčeného platebního příkazu, tudíž exekuční cestou.
Nemohla proto povinná jako vydražitelka nakládati podle § 469 obč. zák. s exekučně vloženým zástavním právem, převod jeho jest tudíž neúčinný, nelze k němu při rozvrhu nejvyššího podání přihlížeti a je proto neúčinné také další zřízení nadzástavního práva pro pohledávku řečené spořitelny.

Citace:

č. 16610. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 33-35.