Čís. 17112.

Ustanovení opatrovníka pozůstalosti podle § 811 obč. zák. náleží zásadně pozůstalostnímu soudu, a to i tehdy, když pozůstalost nebyla pro nedostatek jmění projednána (§ 72 nesp. pat.). Jen jsou-li tu podmínky § 8 c. ř. s., jest k ustanovení opatrovníka pozůstalosti oprávněn procesní soud.
(Rozh. ze dne 23. listopadu 1938, R II 485/38.)
Žalobce navrhl dne 31. května 1938 u pracovního soudu, aby byl žalované Věře M., která zemřela dne 4. březina 1937 a po níž byla pozůstalost odbyta pro nedostatek jmění, ustanoven opatrovník k zastupování ve sporu o zaplacení 3578 Kč 40 h s přísl. Soud prvé stolice vyhověl návrhu. Rekursní soud zamítl návrh. Důvody, Podle § 155 c. ř. s. se úmrtím strany, která není zastoupena advokátem, přerušuje spor ze zákona. Účinek přerušení tkví v tom, že procesní soud nesmí již prováděti žádné procesní úkony, ba ani svá rozhodnutí nesmí doručovati, a že i procesní úkony, které by poté byly vykonány, jsou právně neúčinné (§ 163 c. ř. s.). Není sporu o tom, že žalovaná zemřela 4. března 1937 a že ve sporu neměla zmocněnce s procesní plnou mocí. Neprávem proto procesní soud rozhodl o žalobcově návrhu podaném dne 31. května 1938 podle § 155, odst. 2, c. ř. s. tak, že ustanovil žalované opatrovníka v osobě stěžovatelově. Jak jest i z citace uvedené v § 155 c. ř. s. zřejmé, běží tu o ustanovení opatrovníka podle § 811 obč. zák., k čemuž procesní soud zajisté není příslušný. V témže ustanovení jest ostatně předepsáno, jak se odpůrce musí zachovati za účelem pokračování ve sporu. Po nastalém přerušení řízení až do ustanovení opatrovníka pozůstalostním, soudem trvá stav naznačený v § 163 c. ř. s. Rozhodl proto rekursní soud, jak se stalo.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekursní soud uznal správně, že úmrtím žalované strany, jež té doby již neměla plnomocníka vybaveného procesní plnou mocí, dne 4. března 1937 nastalo přerušení řízení podle § 155, odst. 1, c. ř. s. s právními účinky vytčenými v § 163 c. ř. s. Pozůstalost po Věře M. byla pak pro nedostatek jmění usnesením okresního soudu v Z. ze dne 30. března 1937 D 220/37 odbyta (§ 72 nesp. pat.). Žalobce, aby dosáhl pokračování ve sporu, navrhl podáním ze dne 30. května 1938 u procesního soudu, aby žalované byl podle § 155, odst. 2, c. ř. s. pro tento spor zřízen opatrovník, kterémužto návrhu procesní soud vyhověl.
Rozhodnutí o odvolacím rekursu závisí na tom, zda procesní soud byl oprávněn k zřízení tohoto opatrovníka. Rekursní soud odpověděl na tuto otázku právem záporně. Není správné, že žalobcův návrh na ustanovení opatrovníka byl učiněn ve smyslu § 8 c. ř. s. Žalobce se nedovolával ani formálně tohoto zákonného předpisu ani neuplatňoval věcně jeho skutkové předpoklady, neboť netvrdil a nedovodil vůbec, že by pro něho s prodlením ustanovení opatrovníka bylo spojeno nějaké nebezpečí. Jeho opačné vývody v do volacím rekursu odporují spisům a obsahují jen nedovolené novoty. Zřídí ti opatrovníka pozůstalosti podle § 811 obč. zák. náleží však kromě případu uvedeného v § 8 c. ř. s. zásadně pozůstalostnímu soudu (§§ 112 j. n., 78, 128, 129 nesp. pat.), a to i tehdy, když pozůstalost pro nedostatek jmění nebyla projednána, neboť i v takovém případě jde ještě o pozůstalost neujatou. Ježto tedy žalobce nepostupoval podle zákonných předpisů, byl jeho návrh právem zamítnut.

Citace:

č. 17112. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 1144-1145.