Čís. 17155.

Daňový dlžník nemôže sa domáhať na eráre vrátenia daňových preplatkov poradom práva.1
(Rozh. z 6. októbra 1938, R IV 376/38.)
Daňový dľžník domáhal sa žalobou na žalovanom eráre vrátenia daňových preplatkov, ktoré mu boly pre nesprávnosť daňového předpisu odpísané, neboly mu však vrátené. — Súd prvej stolice zastavil spor pre prekážku sporu podľa § 180 č. 1 Osp. Z dôvodov: Rozhodování o t. zv. daňových přeplatcích vyhrazeno je zvláštnímu řízení před finančními úřady a nepřísluší rozhodování o těchto řádným soudům. V daném případě pak dokonce finanční úřady již pravoplatně rozhodly a nepřísluší soudu, aby tomuto finančnímu rozhodnutí dodával exekuční síly, jak žalobce svými návrhem vlastně požaduje. Tím, že finanční orgány pravoplatně rozhodly, nestal se daňový přeplatek pohledávkou z titulu soukromoprávního, o němž by byl povolán rozhodovali řádný soud. — Rekurzný súd usnesenie súdu prvej stolice potvrdil.
Najvyšší súd rekurz zamietol.
Dôvody:
Poměr daňového subjektu ku státu je pomerom verejnoprávnym a je preto aj nárok na t. zv. daňové přeplatky nárokom z poměru verejnoprávneho, ktorý nepatří na porad práva. To vysvitá aj z rozhodnutia Úr. sb. 3364, ktorého sa rekurent v prvom radě dovolává. V ostatnom smere je rekurentov poukaz na toto rozhodnutie nemiestny, lebo zabúda, že v onom poddlžnickom spore išlo o uplatňovaný nárok osoby tretej, odlišnej od daňového subjektu, a že i tak nárok tejto tretej osoby zostal meritorne závislým od tvrdeného určenia verejnoprávneho nároku povolenými finančnými úradmi. I v prípade úr. sb. č. 3568 šlo o nárok osoby tretej a nie daňového subjektu. Je preto napadnuté rozhodnutie správné.

Úr. sb. č. 3364

Citace:

č. 17155. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 1232-1232.