Čís. 16839.
Právní povaha žaloby na zrušení spoluvlastnictví (§ 830 obč. zák.) a význam upuštění (zpětvzetí) od žaloby.
Ve sporu o uvedené žalobě musí vystupovati bezvýjimečně všichni spoluvlastníci. Jestliže buď jeden z několika žalobců, domáhajících se zrušení spoluvlastnictví, upustí za sporu od žaloby, nebo jestliže tak učiní žalující spoluvlastník proti některému z několik žalovaných spoluvlastníků, pozbývá celý žalobní nárok svého základu. K tomuto nedostatku jest přihlížeti i bez námitek žalovaných spoluvlastníků.
(Rozh. ze dne 31. března 1038, Rv II 772/36.)
Srov. rozh. č. 8775 Sb. n. s.
Žalobě, jíž se žalobce Dr. J. jako spoluvlastník domu č. p. 42 v B, domáhal na žalovaných spoluvlastnících Heleně Š., Žofii H., Rudolfu B., Anně J., Valerii Bi. a Leopoldu B., aby byli žalovaní uznáni povinnými trpěti, aby společné vlastnictví, totiž shora uvedený dům byl prodán ve veřejné dobrovolné dražbě, soud prvé stolice poté, když žalobce vzal žalobu zpět proti žalované Anně J. se vzdáním se žalobního nároku, vyhověl. Odvolací soud zamítl žalobu pro tentokráte.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Nejvyšší soud vyslovil a podrobně odůvodnil v rozhodnutí č. 8775 Sb. n. s., že žalobu o zrušení spoluvlastnictví musí všichni spoluvlastníci, kteří se domáhají zrušení, podati proti všem ostatním spoluvlastníkům, i těmi, kteří mimosoudně projevili souhlas se zrušením. V důvodech řečeného rozhodnutí poukázal nejvyšší soud zejména na to, že jednotlivý podílník není ve zvláštním' právním' poměru ke každému z ostatních podílníků, nýbrž že všichni podílníci vespolek jsou k sobě jen v jediném právním poměru, který lze proto zrušiti toliko jednotně buď dohodou podílníků, nebo, nelze-li dosíci souhlasu všech podílníků, soudním výrokem, vyneseným po konaném šetření podle § 830 obč. zák. na základě žaloby, zahrnující všechny podílníky, aťsi ty neb ony jako žalobce, a ty neb ony jako žalované, ale všechny. To je nutné proto, že rozsudek vydaný na základě žaloby o zrušení spoluvlastnictví musí působiti proti všem podnikům a býti exekučním' titulem proti všem, aby bylo možno podle něho provésti nucené rozdělení, neboť kdyby jediný chyběl, nemohla by se exekučně provésti proti jeho vůli dražba a tudíž zrušení spoluvlastnictví. Z této zvláštní povahy a jednotného právního poměru plyne, že ve sporu o zrušení spoluvlastnictví nemůže ani býti s úspěchem pokračováno, jestliže jeden z několika žalobců domáhajících se zrušení spoluvlastnictví, od žaloby upustí, nebo jestliže žalující spoluvlastníci za sporu upustí od žaloby proti některému z několika žalovaných spoluvlastníků.
V souzené věci podal žalobce žalobu o zrušení spoluvlastnictví k společnému domu proti Heleně Š., Žofii H., Rudolfu B., Anně J., Valerii B. a Leopoldu B. po případě proti jeho pozůstalosti, tvrdě, že je společně s těmito žalovanými spoluvlastníkem domu, že jemu, žalobci, je vlastnictví k němu připsáno ideálním' podílem 8/98 a každému ze žalovaných pak že je připsáno po 15/98. Toto žalobní tvrzení, které bylo žalovanými uznáno, změnil žalobce za řízení v prvé stolici jen potud, že v přípravném spise ze dne 12. listopadu 1931 k přednesu žalovaných, že dům musí udržeti jako rodinný majetek, poněvadž by neměli z čeho žíti, jen mimochodem uvedl, že je vlastníkem ideálních 23/98, tedy že má největší podíl na domě ze všech spoluvlastníků. Nesporný přednes stran, že shora uvedení žalovaní jsou spolu se žalobcem spoluvlastníky domu, nebyl v prvé stolicí změněn a jest tedy z něho vycházeti při právním posuzování věci, a to zejména při posouzení, jaký význam mělo pro rozhodnutí sporu o zrušení spoluvlastnictví to, že žalobce vzal bez jakéhokoliv odůvodnění žalobu proti spolužalované Anně J. zpět, vzdávaje se žalobního nároku. V té příčině jest souhlasí ti s odvolacím soudem, že tímto zpětvzetím žaloby proti jedné ze žalovaných spoluvlastnic společného domu se vzdáním se žalobního nároku proti ní pozbyl celý žalobní nárok na zrušení spoluvlastnictví svého právního základu, ježto žaloba nezahrnovala již všechny podílníky a zbývající sporné strany nezastupovaly již celé společenství. Není rozhodující, že ostatní žalovaní v prvé stolici nevznesli v tom směru žádné výtky, neboť je věcí soudu, aby sám podřadil nesporný či zjištěný skutkový děj zákonu a aby podle toho uvážil, zda žalobní žádost vyplývá z jejího skutkového a právního základu. Podle toho, co bylo shora uvedeno o povaze a o jednotném právním poměru mezi podílníky společné věci, nemohl žalobce po bezvýhradném vzetí žaloby zpět proti spolužalované podílnici Anně J. pokračovati s úspěchem ve sporu proti ostatním podílníkům, a odvolací soud tudíž nepochybil, zamítl-li žalobu již z toho důvodu. Žalobcovo tvrzení v odvolacími sdělení, že je ve sporu zastoupeno celé společenství, ježto spolužalovaná Anna J. po zahájení rozepne prodala žalobci svůj spoluvlastnický podíl, označil odvolací soud právem za nedovolenou novotu podle § 482 c. ř. s., poukázav správně i na to, že uvedl-li žalobce za řízení v prvé stolici jen mimochodem, že je vlastníkem ideálních 23/98 domu, nebylo v tom obsaženo tvrzení, že nabyl ideálních 15/98 od žalované Anny J. a že chce na místo ní vstoupiti do sporu jako vlastník těchto 15/98.