Čís. 16647.

Vyjma případ vytčený v § 52, odst. 2, konk. ř. nestanoví konkursní řád žádnou odchylku formálního rázu od civilního řádu soudního, zejména ne pro usnesení o rozvrhu užitků dosažených za konkursu a co do otázky přípustnosti opravných prostředků proti němu.
Proti rozhodnutí soudu druhé stolice, jímž nebo pokud jím bylo potvrzeno usnesení soudu prvé stolice, týkajícímu se rozvrhu užitků dosažených za konkursu, není dalšího opravného prostředku. Ustanovení § 239, posl. odst., ex. ř. tu neplatí.
(Rozh. ze dne 19. ledna 1938, R I 1628/37.)
Konkursní soud přikázal z rozdělované podstaty při rozvrhu užitků dosažených správcem konkursní podstaty v konkursním řízení firmy »V.« Československému státu (finanční správě) toliko přihlášený poplatkový ekvivalent za léta 1934, 1935 a první pololetí 1936 ve výši 1 115 Kč 50 h, kdežto na daň pozemkovou a výdělkovou a na školní příspěvek nepřikázal nic, vyhověv v té příčině odporu banky Č. Rekursní soud vyhověv částečně rekursu Československého státu, změnil napadené usnesení tak, že mu přikázal 1. na poplatkovém ekvivalentu za léta 1932, 1933 další částku 581 Kč 10 h, 2. na školním příspěvku částku 375 Kč 60 h a 3. na úrocích částku 301 Kč 40 h.
Nejvyšší soud odmítl dovolací rekurs Československého státu.
Důvody:
Z napadeného usnesení plyne, že jím bylo rekursu finanční prokuratury proti usnesení soudu prvé stolice jen částečně vyhověno. Pokud se rekurs domáhal zvýšení přísudku nad 581 Kč 10 h na poplatkovém ekvivalentu, nad 375 Kč 60 h na školními příspěvku a nad 301 Kč 40 h na úrocích, nebylo mu vyhověno, z čehož je zřejmé, že rekursní soud v té příčině usnesení soudu prvé stolice nezměnil a tedy potvrdil. Podle § 188 konk. ř. jest v konkursním řízení obdobně šetřiti předpisů o řízení a o příslušnosti ve věcech sporných, pokud není v konkursním řádu ustanoveno jinak.
Až na hmotněprávní předpis § 52, odst. 2, konk. ř., který stanoví, že o pořadí nároků, které mají býti uspokojeny ze zvláštních podstat, platí ustanovení exekučního řádu, byly-li věci náležející do zvláštní podstaty za konkursu zcizeny, není jinak v konkursním řádu stanovena žádná odchylka rázu formálního od civilního řádu soudního, zejména ne pro usnesení o rozvrhu užitků dosažených z nemovitostí za konkursu.
Podle toho platí v souzeném případě co do otázky nepřípustnosti dovolacího rekursu proti potvrzující části napadeného usnesení předpis § 528, odst. 1, c. ř. s. ve znění čl. 1 č. 5 zák. č. 251/1934 Sb. z. a n. prodlouženého čl. 1 zák. č. 314/1936 Sb. z. a n. Ustanovení § 239, posl. odst., ex. ř. se na souzený případ nevztahuje. Byl proto nepřípustný dovolací rekurs odmítnut.

Citace:

č. 16647. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 108-109.