Čís. 16822.

Předpisy vlád. nař. č. 238/1935 Sb. z. a n. o úpravě úrokových sazeb se nevztahují na úroky přiznané pravoplatnými exekučními tituly (rozsudky).
(Rozh. ze dne 24. března 1938, R I 187/38.) Exekuční soud rozvrhuje přebytky výtěžků z vnucené správy domu č. p. 128 v L., která byla vedena vymáhajícím věřitelem Rudolfem R., k níž přistoupila í hypotekární věřitelka Štěpánka W., přikázal této věřitelce též úroky (po 1. lednu 1936) z knihovních pohledávek, převyšující úrokové sazby vytčené ve vlád. nař. č. 238/1935 Sb. z. a n. Rekursní soud přikázal k rekursu vymáhajícího věřitele Rudolfa R. z uvedených pohledávek po 1. lednu 1936 jen 4 1/2% úroky. Důvody: Podle názoru rekursního soudu právem, vytýká stěžovatel, že Štěpánce W. byly přikázány 7 1/2% úroky po 1. lednu 1936. Ježto v souzeném případě jde o postoupenou pohledávku peněžního ústavu (Č. záložny), knihovně zajištěnou v zákonné jistotě, přísluší i postupnici, t. j. Štěpánce W., hledíc na předpisy vlád. nař. č. 238/1935 Sb. z. a n., jen nárok na 4 1/2% úroky od 1. ledna 1936.
Nejvyšší soud přikázal Štěpánce W. 7 1/2% úroky z jejích hypotekárních pohledávek a uvedl v otázce, o niž tu jde, v
důvodech:
Právem vytýká stěžovatelka, že rekursní soud neměl při rozvrhu, přebytku výtěžků z vnucené správy užíti předpisů vlád. nař. č. 238/1935 Sb. z. a n., protože tu jde vesměs o úroky přiznané vymáhající věřitelce pravoplatnými rozsudky, jak je viděti z exekučních povolení, založených ve spisech. Na úroky určené pravoplatnými exekučními tituly se vládní nařízení č. 238/1935 Sb. z. a n. nevztahuje, neboť o takových úrocích není v něm zmínky, kdežto jiné zákony, které dopouštějí z důvodů veřejného zájmu, aby k určitým skutečnostem bylo přihlíženo ve prospěch pravoplatně odsouzeného i za řízení exekučního, to výslovně ustanovují, jako na př. zákon ze dne 21. prosince 1932, č. 1 Sb. z. a n. na rok 1933 v § 5 a zákon ze dne 12. dubna 1935, č. 76 Sb. z. a n. (zákon o splátkových obchodech) v § 12, odst. 2. V té příčině však vládní nařízení č. 238/1935 Sb. z. a n. výslovného předpisu nemá a rozšiřující výklad není dovolen, ježto jde o ustanovení výjimečná. V tom směru bylo tedy dovolacímu rekursu vyhověno a stěžovatelce přikázány úroky z pohledávek svrchu uvedených podle míry úrokové, jak je exekučními tituly uznána a v knize pozemkové zapsána.
Jak co do míry úrokové, tak i co do doby započetí úrokování jsou při rozvrhu výtěžku vnucené správy jinak rozhodující jen zápisy v pozemkové knize, nikoli přísudky rozsudkové, pro něž zástavní právo v pořadí dotčených pohledávek nebylo zřízeno. V té příčině nemohlo proto dovolacímu rekursu býti vyhověno.

Citace:

Č. 16822. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 500-501.